Sochy s příběhem: Lukáš Rais – Peloton

Stvoření tvorby tvořením tvaru

Za každou sochou je příběh. V prvních dvou letošních číslech Česko-slovenské pediatrie si čtenářům dovoluji představit díla Lukáše Raise, českého sochaře, jehož tvorba bývá označována jako „industriální poetika“.

Železo a ocel, ze kterých sochař Lukáš Rais tvoří své skulptury, jsou původně průmyslovými materiály určenými pro teplovody, rafinerie, potravinářské a chemické provozy. Cílem jeho práce je harmonická kultivace tohoto materiálu až do stadia, kdy je možná jeho následná přeměna v cosi diametrálně odlišného –⁠ tak trochu jiná dimenze určení. Jak sám říká, je to dlouhá cesta –⁠ takové zen-buddhistické cvičení, hodiny a hodiny tvrdé práce. Dny, týdny, měsíce až roky tvůrčího procesu vyžadují hluboké soustředění s vědomím, že jakákoliv chyba v každé jednotlivé části může znamenat konec a návrat na začátek. Od modelu a nákresů přes přípravu a zušlechtění materiálu až k samotné realizaci objektu je to napínavá záležitost. Výsledek ovšem stojí za to. Každý rádius přesně zapadá do výsledné formy a celek působí dynamicky a odlehčeně.

To jsou sochy Lukáše Raise. Nejsou to jen abstraktní díla, která představím v příštím čísle, ale také díla čistě figurativní, jako nedávno dokončené „soutrubí“ Peloton. Prostě cyklisti. Závodí s časem v plném nasazení, šlapou jako o závod, únavou zmožení do sebe narážejí a padají jeden přes druhého, navzájem se odstrkují, zuří, neznají bratra ani slitování a ženou se dychtivě k cíli. Cítí bolest v každém sváru železného těla, ale ženou se dál jako chrti. Je to vyrovnaný souboj tvůrce, závodníka a materiálu.

Martin Gregora