Doc. MUDr. Jozef Hoza, CSc. – 80 let

Doc. MUDr. Jozef Hoza, CSc., se dožívá osmdesátin, nijak nejásá, ale ani neteskní. Okolo řádící pandemie COVID-19 se mu zatím vyhnula. Byl sice očkován, ale věří, že ho rodičovské geny a dětství strávené na Spiši a v podtatranském regionu natolik vybavily do života, že odolá i nové nástraze jeho pestrého života. Po maturitě odjel z „vesnice do velkoměsta“. Praha ho přijala přátelsky, ale přesto se nestal „Pražákem“, a Fakulta dětského lékařství UK, tehdy na Karlově, ho připravila na dráhu dětského lékaře. Nikdy nezapomněl na své učitele, zejména profesory Antonína Rubína, Josefa Švejcara a Josefa Houšťka. Stále si myslí, že „pediatrická fakulta postavila dětské lékařství“ na pevné nohy, a pokud by nedošlo k její transformaci, mohla i dnes chránit koráb jednotné pediatrie před pomalým tonutím.

Po promoci pracoval na Dětském oddělení v Českém Krumlově pod vedením osvíceného primáře Josefa Havlíka, kterému vděčí nejen za praktické dovednosti a schopnost precizní klinické práce při vyšetřování dětí, ale i za umění spojovat teoretické znalosti s pestrými klinickými příznaky u nemocných dětí při diferenciálně diagnostické rozvaze. Díky „této přípravě“ neměl problém s přechodem z menšího oddělení do „tehdejšího centra pediatrického dění“ v Praze na Karlově, kde se potkával prakticky se všemi obory pediatrie a jejich představiteli, kteří mu pomohli připravit se na další klinickou a pedagogickou dráhu. Jak sám říká, na Karlově prošel mimo vrátného všemi funkcemi a do penze odcházel z pozice přednosty kliniky, kterou vedl 15 let.

Když po atestaci z pediatrie zvažoval, kterému oboru pediatrie se bude věnovat, pomohla náhoda. Revmatologický ústav v Praze zrušil dětské oddělení a na klinice se objevily děti s nemocemi, kterým se u nás i ve světě věnovalo jen několik jednotlivců. A tehdy se protnuly dráhy dvou nadšenců, pediatra J. Hozy a revmatologa Stanislava Havelky. S pochopením tehdejších přednostů obou ústavů a s pomocí řady dětských lékařů z klinik i dětských oddělení od Aše po Michalovce, postavili „základy dětské revmatologie“, která dnes představuje respektovaný obor. A z toho se může i dnešní jubilant jen těšit. Jozef Hoza se v rámci fakulty a kliniky podílel na pregraduální a postgraduální výchově více než 16 000 studentů medicíny a cca 60 mladých lékařů. Navíc se podílel i na řadě aktivit resortů zdravotnictví a školství, ale především v rámci odborných společností ČLS JEP, kde zastával řadu volených funkcí včetně předsedy ČPS.

Ani v posledním desetiletí nepřestal klinicky pracovat a je vždy potěšen, když může mladým kolegům u oběda vyprávět některý z mnoha zážitků. Svým klidným nadhledem si udržuje autoritu, která nespočívá ve věku, ale především v lidských vlastnostech včetně empatie a v rozsáhlých znalostech široké medicíny. Ve volném čase zůstává domácím kutilem, opět ve venkovském domku, tentokrát pod Brdy. Rád si vyjede i do brdských hvozdů, i když nyní používá elektrokolo. Při občasných chvílích zamyšlení zdůrazňuje, že vše, čeho v životě dosáhl, bylo díky tomu, že byl vždy obklopen skvělými lidmi, včetně členů vlastní rodiny, mnoha spolupracovníků a přátel i osob z náhodných setkání věří, že tomu bude i nadále. A pokud mají jeho učitelé pediatrie, univerzitního a diferenciálně diagnostického myšlení a revmatologie možnost dívat se z „lékařského nebe“ na českou pediatrii, musí být s lékařským uměním svého žáka navýsost spokojeni.

Milý Jožo, za všechny spolupracovníky, studenty a žáky i za celou českou pediatrickou obec Ti přejeme pevné zdraví a elán, abys nás mohl i nadále inspirovat a pomáhat nám při diagnostice a léčbě nemocných dětí. Ad multos annos!

Za kolegy a přátele

Jiří Zeman