Editorial

Milí čtenáři,

v následujícím doškolovacím čísle našeho časopisu opustíme problematiku srdce a aorty a přesuneme se do oblasti vaskulitid. Nejspíš se shodneme, že s výjimkou několika zasvěcených jedinců je pro nás toto téma diagnostickým oříškem a málokterý patolog v něm nachází zvláštní zalíbení (autora editoriálu nevyjímaje). Právě proto jsme se rozhodli doškolovací číslo zacílit na tuto oblast a podat čtenářům jakýsi „survival guide“, jak k vaskulitidám přistupovat, jak je rozpoznat a jak si zároveň udržet příčetnost a neupadnout do skepse s pocitem, že „tohle stejně nikdy umět nebudu.“ Za tímto účelem jsme se obrátili na člověka nejpovolanějšího, a tím je docentka Honsová. Můžete se těšit na její příspěvky pojednávající o histopatologické diagnostice vaskulitid, které jsme koncipovali s mottem „hlavním úkolem patologa je poznat, že se jedná o vaskulitidu.“ Snažili jsme se tudíž soustředit zejména na vymezení hranic toho, co my jako patologové dokážeme na morfologické úrovni rozlišit, jak vůbec vaskulitidu v mikroskopu rozpoznat a jak jí odlišit od procesů, které mohou toto onemocnění věrně imitovat. Součástí tohoto čísla je i krátké, více teoreticky zaměřené sdělení od doktorky Bartoňové z IKEMu na téma patofyziologie ANCA+ vaskulitid. Doškolovací číslo by však nemohlo být kompletní bez klinického pohledu na věc. V případě vaskulitid, obdobně jako v jakékoliv jiné nenádorové oblasti medicíny, je patolog pouze jedním z dílků do skládačky v rámci multidisciplinárního diagnostického týmu. Jako patologové se tak musíme umět dívat za hranice našeho mikroskopu a pracovat v úzké spolupráci s klinickými lékaři. Proto jsme se obrátili na docenta Bečváře z Revmatologického ústavu v Praze, který k tématu přispěl dvěma klinicky zaměřenými příspěvky na téma primárních a sekundárních vaskulitid. Pan docent nám přiblíží klinický pohled na vaskulitidy a její aktuální klasifikační a diagnostická kritéria.

Přejeme příjemné a inspirativní čtení.

Ondřej Fabián