Komentář ke komentáři Masopust et al k práci Matoušek et al Endoskopická transnazální chirurgie hypofýzy – výhody spolupráce otorinolaryngologa a neurochirurga

Autoři: R. Lipina ¹; Pavel Komínek ² ; T. Paleček ^1,3; T. Hrbáč ¹; Petr Matoušek ^2,3
Působiště autorů: Neurochirurgická klinika FN Ostrava ¹; ORL klinika FN Ostrava ²; LF OU v Ostravě ³
Vyšlo v časopise: Cesk Slov Neurol N 2011; 74/107(1): 85
Kategorie: Komentář ke komentáři

V komentáři k práci Matoušek et al Endoskopická transnazální chirurgie hypofýzy –⁠ výhody spolupráce otorinolaryngologa a neurochirurga jeho autoři Masopust et al nesouhlasí se spoluprací s ORL a také zdůrazňují význam peroperační MR (ad CSNN 5/2010).

Vzhledem k počtu provedených operací se autoři jistě řadí ke špičkovým pracovištím provádějícím endoskopické výkony, nicméně dovolujeme si na komentář reagovat [1].

Autoři Masopust et al souhlasí s interdisciplinární spoluprací v obecné rovině. Spolupráci neurochirurga s otorinolaryngologem však považují za výhodnou pouze pro méně zkušené neurochirurgy. Tento postoj spočívá zřejmě v rozdílném pojetí mezioborové spolupráce, a to nejen při operacích hypofýzy. Světovým trendem je spolupráce mezi neurochirurgem a otorinolaryngologem, a to zejména proto, že je výhodná pro pacienta, eliminuje „learning curve“, spojuje pohled otorinolaryngologa a neurochirurga a hlavně každý z operatérů se pohybuje v oblasti, v níž je vyškolen a rutinně ji zvládá [2–4]. Mezioborová spolupráce dle našeho názoru posunuje hranice oborů. Tato spolupráce (NCH-ORL) je výhodná nejen při endoskopických operacích, ale i obecně při onkochirurgii v oblasti baze lební, na které se podílejí také další specialisté –⁠ plastičtí chirurgové, stomatochirurgové a ostatní, podle lokalizace a rozsahu nádoru. Toto je v konečném důsledku jednoznačně ku prospěchu pacienta. Otázka totiž není, proč spolupracovat s dalšími obory, ale proč ne? Bránit nám v tom může jen pocit výjimečnosti a také vlastní ego hlavního operatéra, že „vše zvládnu sám“. Takové pocity však dle našeho názoru do medicíny nepatří.

Považujeme za zvláštní, že autoři Masopust et al citují práce ORL lékařů, které podporují mezioborovou spolupráci, ale sami se od této spolupráce víceméně distancují [3,5].

V komentáři hodnotí odpovědnost neurochirurga za provedenou operaci. S tím samozřejmě souhlasíme, ale nepovažujeme to za argument proti, ale naopak za argument podporující mezioborovou spolupráci. Z tohoto pohledu jsou pro nás příkladem USA (např. Mayo klinika), kde je právní odpovědnost na nejvyšší úrovni, a i proto je spolupráce naopak striktně dodržována (při operaci hypofýzy přístupovou cestu provádí ORL lékař, operaci hypofýzy neurochirurg, ukončení operace v nosní dutině znovu ORL lékař).

Pokud se vrátíme k endoskopickým transnazálním operacím, nezpochybňujeme, že se autoři komentáře během stáže na ORL klinice jistě seznámili se všemi úskalími transnazálního endoskopického přístupu a vzhledem k počtu provedených operací jej jistě zvládají. Je třeba si však uvědomit, že přestože autoři komentáře operují endonazálně nejvýše 2–3krát týdně, ORL operuje v oblasti nosu a vedlejších nosních dutin denně.

Druhá část komentáře se týká použití peroperační magnetické rezonance při endoskopických operacích selární krajiny. V našem článku nezpochybňujeme přínos peroperační MR pro pacienta a pro radikalitu výkonu, taktéž autory komentáře citujeme [6]. Komentář na toto téma se nám tak zdá bezpředmětný, a pokud autoři komentáře chtějí opět publikovat své zkušenosti s peroperační MR, měli by tak učinit formou samostatného článku.

MUDr. Radim Lipina, Ph.D.
Neurochirurgická klinika
Fakultní nemocnice
17. listopadu 1790
708 52 Ostrava
e-mail: radim.lipina@fno.cz

Zdroje

1. Masopust V, Netuka D, Beneš V. Endonasální endoskopická transsfenoidální resekce selárních lézí. Cesk Slov Neurol N 2008; 71/104(6): 704–710.

2. Schaberg MR, Anand VK, Schwartz TH. 10 pearls for safe endoscopic skull base surgery. Otolaryngol Clin Am 2010; 43(4): 945–954.

3. Anand VK, Schwartz TH, Hiltzik DH, Kacker A. Endoscopic transphenoidal pituitary surgery with real-time intraoperative magnetic resonance imaging. Am J Rhinol 2006; 20(4): 401–405.

4. Sonnenburg RE, White D, Ewend MG, Senior B. The learning curve in minimally invasive pituitary surgery. Am J Rhinol 2004; 18(4): 259–263.

5. Bohinski RJ, Warnick RE Gaskill-Shipley MF, Zuccarello M, van Loveren HR, Kormos DW et al. Intraoperative magnetic resonance imaging to determine the extent of resection of pituitary microsurgery. Neurosurgery 2001; 49(5): 1133–1143.

6. Netuka D, Masopust V, Belšán T, Kramář F, Beneš V. První zkušenosti s použitím intraoperační MR při resekcích adenomů hypofýzy. Cesk Slov Neurol N 2009; 72/105(1): 45–50.