Farmaceutická historie kapucínského kláštera v Praze na Hradčanech
Část I. Klášterní lékárna


Pharmaceutical History of the Capuchin Monastery in Prague-Hradčany
Part I. Monastic Pharmacy

Based on a profound examination and thorough evaluation of archival materials and preserved equipment, the article provides a unique perspective on the unknown history of pharmacy at the capuchin monastery in Prague-Hradčany. The intramural pharmacy was established around the year 1680, and was practised to 1822. The article identifies the capuchin pharmacists and their line of succession. Pharmaceutical literature from the monastic library is listed and described, including rare manuscripts. The preserved high baroque equipment of the pharmacy is described in detail, and an iconography analysis of the hidden meaning of its unique decoration is offered.

Key words:
pharmaceutical history • capuchins • monastic pharmacies • baroque


Autoři: Karel Nesměrák ;  Jana Kunešová
Působiště autorů: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta ;  Katedra analytické chemie
Vyšlo v časopise: Čes. slov. Farm., 2015; 64, 79-94
Kategorie: Z historie farmacie

Souhrn

Na základě studia archivních materiálů a zachovaného materiálního vybavení podává práce dosud neznámou historii lékárny v kapucínském klášteře v Praze na Hradčanech. Tato domácí lékárna vznikla okolo roku 1680 a byla provozována až do roku 1822. Stať přináší přehled a posloupnost v lékárně působících kapucínských lékárníků. Je popsána farmaceutická literatura nacházející se v klášterní knihovně, včetně některých rukopisů. Je podán podrobný popis zachovaného vrcholně barokního zařízení lékárny spolu s ikonografickým rozborem jeho ojedinělé výzdoby.

Klíčová slova:
farmaceutická historie • kapucíni • klášterní lékárny • baroko

Úvod

Spojení klášterů s farmacií je staré jako sám monastický způsob života. Už v prvních klášterech byly zřizovány útulky pro nemocné, chudé a staré osoby. Ostatně i otec západního mnišství sv. Benedikt z Nursie (480–543) byl vyhlášeným lékařem a vyznal se i v přípravě léků. Jeho velká řehole1) ve 37. kapitole předepisuje: „Infirmorum cura ante omnia et super omnia adhibenda est, ut sicut revera Christo, ita eis serviatur, quia ipse dixit: Infirmus fui, et visitastis me. Et: Quod fecistis uni de his minimis, mihi fecistis.“ (Péče o nemocné především a nadevše vyzdvižena jest, a jako samému Kristu budiž jim slouženo, neboť on sám řekl: Nemocný jsem byl a navštěvovali jste mne. A: Cokoliv jste učinili z těchto maličkých, mě jste učinili.) Kromě přirozené křesťanské lásky k bližnímu svoji roli v rozvoji klášterního lékárenství hrála i praktická potřeba uchránit komunitu od nemocí. O nemocné se v klášteře obvykle staral vybraný člen konventu – infirmarius, často v sobě spojující osobu lékaře i lékárníka.

V barokní době, kdy u nás došlo k mohutnému rozvoji monastického života, si většina klášterů pořídila vlastní, ať již veřejnou nebo soukromou lékárnu. Důvodem byla buď odloučenost kláštera od města, nebo ekonomická výhodnost, neboť klášterní lékárna neodváděla daně a nepodléhala vizitacím. Rovněž při velkém počtu členů barokních konventů byl její provoz lacinější než nákup léků z lékáren světských. Specifickou součástí byly lékárny v klášterech milosrdných bratří a alžbětinek, vzhledem k jejich hospitálnímu působení. Časem se síť klášterních lékáren rozrostla natolik, že dokonce začaly ekonomicky ohrožovat lékárníky světské. Provoz řádových lékáren byl proto postupně omezován panovnickými nařízeními, zejména císařským zákazem klášterům obchodovat s léky z roku 1747 a dekretem Marie Terezie z roku 1750, kterým zakázala komerční činnost klášterních lékáren v místech, kde již byla lékárna veřejná2). Klášterní lékárny tak mohly nadále sloužit pouze potřebám kláštera, popřípadě vydávat léčivé přípravky zdarma chudým. Konečně dvorský dekret z 20. května 1770 zcela rušil všechny klášterní lékárny tam, kde existovala veřejná lékárna; výjimkou byly lékárny milosrdných bratří. Ostatní klášterní lékárny byly buď přeměněny na lékárny domácí, sloužící jen vnitřním potřebám konventu, nebo prodány. Neblahý vliv na osud mnoha klášterních lékáren mělo josefinské rušení klášterů, při němž byly někdejší klášterní lékárny buď prodány světským lékárníkům, nebo zlikvidovány. Z dějin našich klášterních lékáren byly dosud zpracovány některé lékárny cisterciáků3), jezuitů4), servitů5), velká pozornost byla věnována lékárnám alžbětinek (Praha6), Brno7)) a zejména milosrdných bratří (Kuks8), Letovice9), Nové Město nad Metují10), Prostějov11), lékárny na Slovensku12), Valtice13)).

Prakticky dosud žádná pozornost nebyla věnována klášterním lékárnám kapucínského řádu. Posláním kapucínského řádu, který se v prvních desetiletích 16. století vyčlenil z františkánského řádu, je především kázání evangelia nejchudším vrstvám, duchovní správa a misie a starost o chudé a nemocné. Prostota a chudoba kapucínského řádu vedla k jeho velkému rozšíření a popularitě i ve vysokých vrstvách společnosti. Z hlediska dějin farmacie je známé působení kapucínů jako lékárníků u francouzského královského dvora14). O kapucínských lékárnách, s výjimkou lékárny v italském Bassanu15), však nebyly dosud publikovány žádné studie.

Lékárna kapucínského kláštera v Praze na Hradčanech, jejíž historie a vybavení je předmětem tohoto sdělení, patří k našim nejstarším dochovaným historickým lékárnám, navíc je unikátní autenticitou své barokní podoby. Nebyla totiž vzhledem ke svému osudu nijak modernizována, a tak se v ní dochovaly i farmaceutické preparáty z barokní doby. Dále je v tomto sdělení věnována pozornost i farmaceutické literatuře dochované v hradčanské klášterní knihovně. Navazující druhá část sdělení bude věnována historii kapucínského balzámu, léčivé speciality, která byla v klášteře vyráběna od konce 18. století do roku 1950. Jako prameny byly vedle zachovaného zařízení lékárny použity zejména materiály z archivu Provincie kapucínů v ČR a hradčanského kláštera (uložen v Národním archivu, fond 31: Kapucíni – provincialát a konventy16); dále jen NA ŘK), rukopisná historie české kapucínské provincie ve dvaceti třech svazcích Annales Patrum Capucinorum provinciae Boemiae (dále jen Annales capucinorum) uložená v Kapucínské provinční knihovně v Praze a některé další rukopisy a staré tisky z téže knihovny.

Historie lékárny v kapucínském klášteře na Hradčanech

Kapucínský klášter u kostela Panny Marie a sv. andělů v Praze na Hradčanech byl jako nejstarší klášter řádu menších bratří kapucínů v Čechách založen z popudu pražského arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé17); k slavnostnímu položení základního kamene došlo 21. května 1600. Budova kláštera (dnes čp. 99/IV) vznikala postupně, v několika stavebních etapách18). Ve druhé stavební fázi, probíhající v letech 1665–1668 podle plánů řádových „fabricatores“, jimiž byli P. Caesarius z Mnichova, P. Elzearius ze Slezska a bratr Vít ze Štrasburku, vznikly v rámci dokončení konventu i místnosti, v nichž byla o málo později umístěna klášterní lékárna. Existenci alespoň příruční skříňky s nezbytnými léčivy lze předpokládat už od počátku vzniku konventu. Datum založení vlastní domácí lékárny není známo, ale její zřízení je možné dát do souvislosti s narůstajícím počtem řeholníků a morovými epidemiemi, které na konci 17. století opakovaně postihovaly Prahu. Jak udává sedmý svazek Annales capucinorum na straně 150, provinční kapitula konaná 5. prosince 1679 uložila kvardiánu hradčanského kláštera P. Markvartu z Halberstadtu zřídit při klášteru nemocnici („exstruatur Lazaretum juxta Monasterium Hradczicense“). Proto byla následujícího roku zakoupena od Jana Jáchyma Slavaty z Chlumu a Košumberka zahrada v bezprostředním sousedství kláštera. Letohrádek zahrady přestavěli kapucíni na lazaret (dnes čp. 98/IV) a spojili s klášterem vysutým můstkem. Dále byla v právě dokončeném východním křídle druhé kvadratury zbudována klášterní lékárna. Kapucínské kláštery budovali řádoví stavitelé a bratři laici, takže o postupu výstavby archivní prameny prakticky mlčí. Lze jen odhadnout, že repositoria vyrobil některý z klášterních bratří-laiků, stojatky a nezbytné zařízení pak byly zakoupeny. Lékárna zahájila svůj provoz nedlouho po roce 1680.

Hradčanští kapucíni si lékárnu nepořídili pro výdělečnou činnost, ale z důvodu finanční úspory. Vzhledem k privilegiu pražských lékárníků19), vydanému Leopoldem I. roku 1671, by totiž právo veřejného prodeje nejspíše nezískali. V pražských městech byly v 17. a 18. století hned dva kapucínské kláštery, kromě hradčanského to byl novoměstský u sv. Josefa na dnešním náměstí Republiky (založen roku 1630), které měly v té době dohromady více než 100 řeholníků, pro které se již vyplatilo udržovat a provozovat domácí lékárnu, která navíc mohla zásobovat léčivy i další kapucínské kláštery v Čechách (a nelze vyloučit, že některé léky byly darovány chudým i mimo klášter). Jak bude podrobněji zmíněno, lékárnu spravovali vyučení lékárníci z řad laických bratří, takže provoz takové lékárny byl lacinější než kupování léků z pražských apatyk. Jednalo se tedy o soukromou domácí lékárnu, jejíž provoz nespadal pod císařská nařízení omezující a později i rušící klášterní lékárny. Tomu odpovídá i její umístění v hloubi kláštera, v klausuře (obr. 1). Bohužel domácí charakter lékárny zároveň způsobil, že se nedochovaly žádné písemnosti vzniklé přímo z jejího provozu. Nepřímými údaji jsou tak vedle jmen lékárníků v katalozích členů řádu jen sporé zmínky v Annales capucinorum; případně se tu a tam v klášterních účtech mihne položka vztahující se k lékárně (příkladem může být výdaj osmnácti florénů z ledna roku 1742 za nákup theriaku20)).

Plán přízemí hradčanského kapucínského kláštera: (1) kostel Panny Marie a sv. andělů, (2) vstupní chodba lékárny, (3) oficína, (4) lékárenská laboratoř, (5) laboratoř pro výrobu kapucínského balzámu (do roku 1944), (6) laboratoř pro výrobu kapucínského balzámu (1946–1950)
Obr. 1. Plán přízemí hradčanského kapucínského kláštera: (1) kostel Panny Marie a sv. andělů, (2) vstupní chodba lékárny, (3) oficína, (4) lékárenská laboratoř, (5) laboratoř pro výrobu kapucínského balzámu (do roku 1944), (6) laboratoř pro výrobu kapucínského balzámu (1946–1950)

Josefínské církevní reformy na konci 18. století podstatně omezily činnost kapucínského řádu17): Došlo k nucenému snížení počtu noviců (načas dokonce k úplnému zákazu jejich přijímání), rozdělení českomoravské řádové provincie na českou a moravskou, následně i ke zrušení devíti klášterů (mj. i na Novém Městě pražském). V hradčanském klášteře byl nuceně snížen počet řeholníků, takže na konci 18. století zůstalo v celé Praze jen 30 kapucínů, oproti více než 120 řeholníkům o 60 let dříve. Hradčanský klášter měl být dokonce roku 1786 zrušen, ale nakonec k jeho likvidaci nedošlo. Za těchto okolností byla činnost lékárny postupně utlumována, až nejspíše samovolně skončila. Poslední klášterní lékárník zemřel roku 1822, ale je otázkou, zda jeho titul nebyl již jen čestný vzhledem k tomu, že tuto funkci vykonával po 47 let. Nejpozději roku 1822 byla tedy lékárna uzavřena a dále neužívána. Důvod, proč si lékárnu kapucíni ponechali a zařízení třeba neodprodali světskému lékárníkovi, spočívá pravděpodobně v tom, že takový prodej byl vzhledem k vysokému počtu pražských lékáren a zejména zastaralému zařízení lékárny neuskutečnitelný. Velký hradčanský klášter navíc netrpěl nedostatkem místa, tudíž nebylo nutné místnosti lékárny vyklidit. Díky tomu se z ní staly farmaceutické Pompeje.

Teprve po více než 70 letech, během nichž lékárna nejspíše nikým nenavštěvována tiše odpočívala, byla znovu probuzena k životu. Roku 1895 se do příprav Národopisné výstavy českoslovanské zapojila i tehdejší Farmaceutická společnost v Praze21), která ve snaze důstojně prezentovat lékárnický stav začala pro svoji expozici shromažďovat staropražské farmaceutické památky. Na možnou existenci lékárny v kapucínském klášteře na Hradčanech byl upozorněn předseda společnosti PhMr. Heřman Rüdinger22), který místo navštívil a lékárnu skutečně objevil. Historie jejího odkrytí, jak ji sám o patnáct let později popsal23), nepostrádá prvky tajemna: „Vypravil jsem se nejbližšího dne do zmíněného kláštera a byv laskavě přijat představeným řádu (jímž byl v té době P. Wolfgang Adolf Šmarda), pronesl jsem svoji žádost, spatřiti starou lékárnu, která se zde nacházeti má, a prosil jsem, pakli některé vhodné předměty zde jsou, za zapůjčení k účelům výstavy. Představený odvětil, že jemu podobného nic známo není, avšak poukázal mne na nejstaršího člena řádu, as 80tiletého starého pána (zřejmě P. Reginaldus Damianus Balcar, narozen 1827), kterého dal zavolati. Tento po dlouhém váhání a přemýšlení konečně svěřil nám, že jest zde něco, o čem sám nemá potuchy, že tam dle vědomí jeho žádná lidská noha nevkročila a že se tomu místu všichni vyhýbají, poněvadž tam straší. S úsměvem udělil mně představený dovolení, mám-li odvahu, místnost tu shlédnouti, což arci rád jsem přijal. Trvalo to hodnou chvíli, než milý stříbrovlasý stařeček s klíči přišel a mne vyzval, bych jej následoval. Na cestě připomínal, že vlastně sám určitě neví, kde to je a že budu muset sám místnosti prohlédnouti, poněvadž on se bojí. Vyžádal jsem si klíče a tak doprovodil mne starý pán na odlehlý starý dvůr a poukázal na místo, kde asi bych měl své štěstí zkusit. Trvalo to dlouho, než jsem vpravil klíč do rezavého zámku a zapotil jsem se, než po značném skřípání zámek jsem otevřel a než pro nahromaděné překážky mně bylo lze dveře otevříti. Vkročil jsem schůdkem dolů do úzké chodby tmavé. Po čase, když oko navyklo si na příšeří, spatřil jsem v pravo i levo dveře a uprostřed v pozadí ohniště, na kterém bylo různé haraburdí. Otevřel jsem dveře na pravo a vkročil do malé místnosti oknem opatřené, zkrze jehož špinavé tabulky málo světla vnikalo; byla to stará lékárnická laboratoř. Byl zde stůl uprostřed a po stranách různá kamna, pískové lázně, alembiky, kotle na řetězích, hmoždíře ap., vše staletým prachem pokryto. Odtud vkročil jsem do dveří na levo a octnul jsem se ve starobylé lékárně. Zajásal jsem spatřiv vysoké tmavé regály plné nádob různých starých tvarů a velikostí, na mnoze krásně pomalované se zbožím všeho druhu. Jaká radost, když na světle otřev starou zásuvku, seznal jsem, že jest malována a že obraz znázorňuje rostlinu, z níž zboží uvnitř chované pochází. Na recepturním stole staré váhy, závaží, různé přístroje, hmoždíře, sklenice, vše tak jak by kouzelným proutkem náhle před dávnými věky celá lékárna byla začarována.“ Z Rüdingerova vyprávění jasně vysvítá, že lékárna byla prakticky zapomenuta (ani kvardián kláštera neměl o její existenci ponětí), a po řadu let do ní nikdo nevstoupil. Uchovala se tak v téměř autentické barokní podobě, včetně zbytků původních léčiv.

Se svolením kapucínského řádu byly stojatky, dvě repositoria a malované dveře lékárny vystaveny na Národopisné výstavě na pražském výstavišti24). Po skončení výstavy řád tyto předměty daroval do sbírek tehdejšího Musea království Českého (dnešní Národní muzeum) 25). Do evidence sbírek byly zapsány až roku 191326). Zbývající mobiliář byl muzeu věnován v roce 191727), takže v klášteře zůstal z celé lékárny jen malovaný kazetový strop. Mobiliář a stojatky byly v hlavní budově muzea na Václavském náměstí vystaveny až do roku 196228), kdy musely být kvůli obměně expozic přemístěny do depozitáře na zámku Vrchotovy Janovice. Část stojatek byla v letech 1997–2008 vystavena v dnes již zrušené lékárenské expozici Národního muzea v Ditrichově lékárně29) v Praze na Malé Straně; od roku 2009 jsou dlouhodobě zapůjčeny do stálé expozice Českého farmaceutického muzea v Kuksu.

Kapucínští lékárníci

Hradčanskou kapucínskou lékárnu spravoval vždy laický bratr (frater, zkratka Fr.), který většinou nabyl lékárnického vzdělání vyučením ještě před svým vstupem do řádu. Protože se jednalo o soukromou lékárnu, nemuseli se podrobit zkoušce před komisí lékařské fakulty, a jejich jména tak nenacházíme v seznamech zkoušených30). Ze zachovalých každoročních řádových katalogů a sumárních soupisů příslušníků řádu31) bylo možné identifikovat lékárníky, kteří – alespoň po část života – vykonávali svoje původní světské povolání i v rámci řádových lékáren. Funkce jednotlivých členů řádu uvádí katalogy až od roku 1760, nicméně funkci lékárníka je s jistou mírou pravděpodobnosti možné určit i z jiných dokumentů.

Vedle nejstarší řádové lékárny na Hradčanech vznikly během času lékárny v kapucínských klášterech v Brně (po roce 173632)) a v Olomouci (po roce 1753); sporná je existence lékárny v klášteře ve Fulneku, kde řádové katalogy udávají funkci lékárníka výslovně jen v letech 1779–1780, jindy je zde uváděn jen infirmarius. V ostatních klášterech byly pravděpodobně jen příruční skříňky s léky33). O tom, jaký význam připisovali kapucíni domácím klášterním lékárnám, svědčí zachovaný okružní list provinciála českomoravské řádové provincie P. Serafina Melchera z roku 1749 (reprodukovaný v Příloze I), který potvrzuje, že důvodem vzniku kapucínských klášterních lékáren byla snaha o ekonomicky výhodné zajištění léčiv pro členy řádu, zároveň list obsahuje instrukce k výchově řádového lékárnického dorostu. Protože potřeby klášterní lékárny byly nakonec dostatečně zabezpečeny vstupy nových lékárníků do řádu, byl pravděpodobně jediným v klášteře vyučeným lékárníkem níže uvedený Fr. Methudius Nicolspurgensis.

Ve sledovaném hradčanském klášteře vykonávali funkci lékárníka následující bratři, řazení podle data vstupu do řádu a uváděni pod řádovým jménem sestávajícím z přijatého jména a přídomku odvozeného z místa narození:

  • Fr. Godefriedus Brunensis je prvním známým lékárníkem v hradčanském klášteře, do kterého vstoupil 25. února 1649 a po více než 40 letech v něm strávených umírá tamtéž 15. listopadu 1689. Za něho, nebo za jeho nástupce, byla zbudována domácí klášterní lékárna.
  • Fr. Godefriedus Carolobadensis (zmiňovaný také jako Carolo-Thermensis) – narozen roku 1662 jako Franciscus Fridericus Höffer v Karlových Varech. Před vstupem do řádu uváděn jako „apothecarius Carolobadensis. Do řádu vstoupil 16. října 1689 v klášteře v Nise (tehdy patřícímu k českomoravské řádové provincii). Hradčanským lékárníkem byl nejpozději od roku 1693. Zemřel v pražském novoměstském klášteře 31. ledna 1706.
  • Fr. Marianus Crumloviensis – narozen jako Gregorius Finck v Českém Krumlově. Do řádu vstoupil 23. července 1707 jako „Apothecarius“. Při posledním pražském moru roku 1713 se věnoval ošetřování nemocných v kapucínském lazaretu a 9. září 1713 na něj zemřel. Podrobně o tom píše patnáctý svazek Annales capucinorum na straně 305: „… post paucos dies F. Marianus Crumloviensis Laicus et ob peritiam in Pharmacopaea Fratribus pretiosus alteratione correptus fatetur se Peste infectum, nocturno tempore a Ministris ad Lazarethum deportatus pretiosis sudoriferis alijsq[ue] quibusdam arcanis curatus nil profecit, sed per pestis 10 dierum spatio ingentibus doloribus et lanquoribus, qui alios curabat se ipsum curare non valens, in mortis falcem incidit praevia Sacramentorum susceptione die 9. Octob[ris] annos Religionis numerans 6.“ (… po několika málo dnech bratr Marian z Krumlova, laický bratr – za zkušenost v lékárenství (ostatními) bratřími ceněný – změnami (na těle) zachvácen, ukazuje se morem nakažený, je nočního času od služebníků dopravený do lazaretu (a drahými léky na vyvolání pocení a jinými jakýmisi arkány léčený, nic mu neprospívá, naopak morem desátého dne, velmi značně rozbolavělý a zemdlelý – ten který jiné léčil, sám sebe vyléčit nemoha – pod kosou smrti padl po předchozím přijetí Svátostí dne 9. října [1713] počítaje 6. rok v řádu).
  • Fr. Seraphinus (Silesius) Zukmantlensis – příjmením Henzel, původem ze Zlatých Hor. Do řádu vstoupil 12. května 1712 jako „chyrurgus“ a záhy se stal čtvrtým hradčanským lékárníkem, jak o něm Annales capucinorum uvádí v zápisu těsně navazujícím na výše uvedený popis skonu Fr. Mariana: „Apothecae destitutae suo Provisore R. P. Custos compulsus est in locum Fratris Mariani substituere F. Seraphinum Silesium Neo-Professum in Chirurgia bene versatum et Pharmacopaeae non ignarum. Ille namq[ue] qua Novitius Ponti in Monte ferrato Excell[entissi]mo D. Comiti Felici Popp[e]l de Lobkovitz domesticam restauravit Apothecam.“ (Lékárně, zbavené svého správce, je ctihodným páterem kustodem přikázán místo bratra Mariana nahradit bratr Seraphinus ze Slezska, neoprofes (tj. před nedávnem složil věčné sliby), s chirurgií dobře obeznámený a v lékárenství nikoliv nevzdělaný. Který, ještě jako novic kláštera v Mostě, na zámku Jezeří nejvznešenějšímu panu hraběti (Oldřichu) Felixovi Popelovi z Lobkovic domácí lékárnu obnovil.) Zemřel na Hradčanech 28. září 1716 a je pohřben v klášterní kryptě.
  • Fr. Marianus Waldsassensis (uváděn i jako Marianus Palatinus) – narozen 7. května 1698 ve Waldsassen v Bavorsku jako Johannes Philippus Zeidler. Před vstupem do řádu byl podle řádového katalogu „Apothecarius Carolobadii apud D. Pecher“, vyučil se tedy v lékárně Ondřeje Bechera v Karlových Varech34). Do řádu vstoupil 7. listopadu 1719, noviciát odbyl v Mostě. Kromě hradčanského kláštera působil v letech 1736–1738 v Brně a později roku 1754 v Olomouci. Časově se tyto pobyty shodují s datem vzniku lékárny v příslušném klášteře. Snad byl Fr. Marianus budovatelem tamních lékáren (jeho výjimečné postavení jako řádového lékárníka zmiňuje dokument v Příloze I). Roku 1759 odchází (nikoliv ve funkci lékárníka) do Brna, kde zemřel 19. srpna 1769.
  • Fr. Demetrius Falkanoviensis – narozen 21. května 1699 v Sokolově jako Antonius Branback. Do řádu vstoupil 31. května 1720 jako „Apothecarius“, noviciát odbyl v Brně. Od roku 1761 v klášteře v Sokolově, kde zemřel 31. října 1767.
  • Fr. Carolus Nachodiensis – narozen 21. dubna 1725 v Náchodě jako Martinus (někdy uváděno Wenceslaus) Springer, před vstupem do řádu „Apothecarius“. Do řádu vstoupil 25. května 1746. Vykonával většinou funkci infirmaria, lékárníkem v hradčanském klášteře byl jen po tři roky 1774–1776, poté přešel ve funkci lékárníka do Brna, kde zemřel 21. ledna 1779.
  • Fr. Methudius Nicolspurgensis – narozen 29. září 1722 v Mikulově jako Franciscus Widholm, před vstupem do řádu „schmigmator“ (mydlář). Do řádu vstoupil 29. srpna 1747. V letech 1747–1756 byl v hradčanském klášteře žákem a pomocníkem Fr. Mariana Waldsassensis (viz Příloha I), od roku 1754 byl pomocníkem lékárníka v brněnském klášteře, kde zemřel 4. července 1803.
  • Fr. Nicasius Olomuciensis – narozen 11. dubna 1731 v Olomouci jako Anton Hampl. Do řádu vstoupil 20. března 1751 jako „Apothecarius“. Na Hradčanech působil jen v roce 1754, pak byl od roku 1756 až do své smrti lékárníkem v olomouckém klášteře, kde zemřel 24. ledna 1783.
  • Fr. Victor Przibislaviensis (omylem uváděn i jako Przibramiensis) – narozen 29. září 1733 v Přibyslavi jako Michael Dippner. Do řádu vstoupil 24. července 1755 jako „Apothecarius“. Od roku 1757 byl na Hradčanech pomocníkem Fr. Mariana, kterého ve funkci klášterního lékárníka nahradil roku 1759. Od roku 1768 byl lékárníkem v brněnském klášteře, kde zemřel 1. září 1771.
  • Fr. Norbertus Teuto-Brodensis – narozen 30. září 1739 v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě jako Anton Lutz. Do řádu vstoupil 20. října 1759 jako „Apothecarius“. Byl nejvíce putujícím kapucínským lékárníkem: nejprve byl v letech 1761–1768 lékárníkem brněnského kláštera, poté pět let na Hradčanech, v letech 1774–1776 opět v Brně, pak dva roky ve fulneckém klášteře a od roku 1779 opět v Brně. Zemřel 23. prosince 1802 v Třebíči.
  • Fr. Absolon Stoltzmülzensis – narozen 7. ledna 1746 v Tłustomostu v Horním Slezsku jako Josephus Piegza (také Biegza). Vyučil se v lékárně „U bílého jednorožce“ u Antonína Josefa Galli35) na Starém Městě pražském v letech 1768–1772, jak o tom svědčí dochovaný výuční list (obr. 2). Do řádu vstoupil 18. března 1773, noviciát vykonal v Českých Budějovicích. Poté byl v letech 1776–1822 lékárníkem na Hradčanech, kde – jako poslední hradčanský „Apothecarius“ – zemřel 22. března 1822.

Výuční list posledního lékárníka hradčanského kapucínského kláštera Fr. Absolona Stoltzmülzensis, občanským jménem Joseph Piegza, vydaný 16. května 1772 staroměstským lékárníkem Antonínem Josefem Galli v lékárně „U bílého jednorožce“ (rukopis a ruční malba na papíře 47,5 × 27,0 cm, NA ŘK, listina 140
Obr. 2. Výuční list posledního lékárníka hradčanského kapucínského kláštera Fr. Absolona Stoltzmülzensis, občanským jménem Joseph Piegza, vydaný 16. května 1772 staroměstským lékárníkem Antonínem Josefem Galli v lékárně „U bílého jednorožce“ (rukopis a ruční malba na papíře 47,5 × 27,0 cm, NA ŘK, listina 140

Časový rozsah, ve kterém vykonávali uvedení bratři funkci lékárníka hradčanského kláštera, udává tabulka 1. Údaje o lékárnících v období 1689–1693 a 1716–1721 se nepodařilo v dochovaných pramenech dohledat, nebo v té době nepůsobil v klášteře žádný lékárník. Někteří řeholníci s lékárenským či ranhojičským vzděláním vykonávali (a to i v hradčanském klášteře) i funkci infirmaria, a mohli tak být účastni přípravy léků.

Tab. 1. Posloupnost lékárníků v hradčanské kapucínské lékárně
Posloupnost lékárníků v hradčanské kapucínské lékárně

Farmaceutická literatura v klášterní knihovně

V souladu s řádovými předpisy mohli kapucíni jako žebravý řád své knihovny budovat z darů kléru, díky štědrým finančním příspěvkům na nákup knih od dobrodinců z řad šlechty či měšťanů, případně odkazy či výhodnými koupěmi z pozůstalostí. Knihovna hradčanského kláštera navíc od počátku plnila funkci centrální mateřské knihovny ostatních konventů česko-rakouské, od roku 1673 česko-moravské kapucínské provincie. Navzdory josefínským reformám i pohnuté minulosti klášterů v naší nedávné historii se její fondy zachovaly ve značné autenticitě a vysokém počtu36). Klášterní lékárníci potřebovali přirozeně k výkonu své funkce i příslušnou odbornou literaturu, která je v knihovně zastoupena poměrně hojně. Tyto ke své činnosti nezbytné tisky mohli do kláštera přinést buď ze svého předešlého působiště, případně mohli o jejich nákup zažádat představeného. O potřebě takovýchto knih výmluvně vypovídá upomínka provinční kapituly v Linci zachycená v řádových regulích roku 1642: „Ať je v našich klášterech vlastněna kniha, v níž jsou zaznamenány všechny poznatky lékařství a farmacie, aby se kterýkoliv bratr mohl dovědět z medicíny vše, co kdy bylo sepsáno“ 37). Z lékopisů najdeme v knihovně především Dispensatorium pharmaceuticum Austriaco-Viennense z roku 1729 (sign. 5 B 32), jehož exemplář vykazuje stopy opotřebování a zároveň byl opatřen vlepenými záložkami označujícími jednotlivé třídy (Classis) lékových forem. Zdá se, že právě tohoto lékopisu bylo v klášterní lékárně používáno. Další v knihovně dochované lékopisy jsou ze 17. nebo 18. století:

  • Fuller, Thomas: Pharmacopoeia extemporanea, sive Praescriptorum chilias. Venetiis 1722 s přívazkem Jackson Josephus: Enchrididion medicum practicum. Venetiis 1722 (sign. 3 G 73).
  • Melich, Georg: Dispensatorium medicum sive De recta medicamentorum … Francofurti 1601 (sign. 4 J 155)
  • Pharmacopoeia Collegii regalis medicorum Londinensis. Francofurti 1751 (sign. 4 I 162)
  • Schröder, Johann: Pharmacopoeia medico-chymica, sive Thesaurus pharmacologicus … Francofurti 1677 (sign. 7 G 227)
  • Zwelfer, Johann: Animadversiones in Pharmacopoeiam Augustanam et annexam ejus mantissam … Noribergae 1657 (sign. 8 C 9)
  • Zwelfer, Johann: Pharmacopoeia regia, seu Dispensatorium novum … Noribergae 1657 (sign. 6 C 17)

Žádná z knih však nenese stopy opotřebování či užívání. Jen Fullerova Pharmacopoeia extemporanea je na předsádce opatřena poznámkou „Pro Simplici usu Fr. Absolonis“ – byla tedy určena pro osobní použití posledního hradčanského lékárníka Fr. Absolona Stoltzmülzensis. Novější lékopisy či dispensatoria v knihovně zastoupeny nejsou, domácí charakter lékárny a postupný útlum její činnosti se tedy projevily i v tomto směru. Dále jsou ve fondu knihovny zastoupeny následující latinské a německé farmaceutické příručky:

  • Coler, Johannes: Oeconomiae oder Haußbuchs. Th. 6. Pharmacopaeus, oder Haußapoteck genant. Wittemberg 1601 (sign. 4 E 234)
  • Müller, Friedrich: Lexicon medico-galeno-chymico-pharmaceuticum … Francofurti 1661 (sign. 4 B 55)
  • Sommerhoff, Johann Christoph: Lexicon pharmaceutico-chymicum latino-germanicum et germanico-latinum … Norimbergae 1713 (sign. 12 D 9)
  • Woyten, Johann Jacob: Deutsches Vollständig-Medicinisches Lexicon … Leipzig und Dantzig 1701 (sign. 13 E 28)

Žádná z uvedených knih nenese stopy častého používání. Kromě těchto příruček obsahuje knihovna i řadu různých herbářů a medicínských spisů.

Hradčanská klášterní knihovna chová i dva rukopisy s farmaceutickým obsahem. Pod sign. 43 D 33 je uložen papírový rukopis velikosti 31,5 × 20,0 cm o 84 dochovaných listech (zbylé chybí), bez desek, nadepsaný „Aus verschiedenen sicheren büchern ausgezogen ingleichen auch hierein fleißig eingetragene artzneijen und recepter“ (Léky a recepty z různých zaručených knih vytažené, a rovněž sem pilně zanesené). Podle chronogramu v nadpisu rukopisu lze jeho vznik klást do roku 1741, autor se skryl za iniciály MAKFNE. Rukopis je psán německy (výjimečně latinsky) jedním autorem, dochovaná část rukopisu obsahuje 514 nejrůznějších receptů opsaných z dobové literatury. Z dobových populárních přípravků je například uvedena Grün ungarisches Wasser, Salben der Königin Maria, v Praze proslulé Pilulae Emmanuelis seu Jesu Christi, či řádová specialita Aqua saphorum bavorského kapucína Maximiliána. U řady přípravků je uveden i jejich autor, jen namátkou: von König aus Franckreich, von der Juliana Gräffin zu Naßsau38), von der Kaÿß. Maj. leib balbirein (= Leibbarbier) Hans Petterle (tedy od osobního císařova lazebníka), von einem jesuitter Apoteker. Poněkud překvapivě, na klášterní lékárnu, je uvedena i řada přípravků pro děti a ženy. Rukopis mohl sloužit jako receptář v klášterní lékárně, možná byl používán i pro výuku, protože na fol. 33v–38r je latinsko-česko-německý slovníček názvů rostlin („Verzchiedener Kreüter Nahmenn“). Druhým farmaceutickým rukopisem (sign. 42 E 35) je tenký sešit velikosti 20,2 × 15,5 cm o 36 listech, nadepsaný „Arcanum Domesticum Oder Ein zu Vershindenen Krankheiten dienlicher Hauß Buch Nebst Andere Geheimnissen Vershindenen Authoren Zusammentragen Durch P: Bonagratia Capucinum pro suo et aliorum usu. A. 1778“ (Arcanum domesticum neboli domácí kniha prospěšná pro různé nemoci, spolu s jinými tajemstvími různých autorů, sestavená P. Bonagratiem, kapucínem, pro jeho a jiných použití. Roku 1778.). Autor rukopisu, kapucínský kněz P. Bonagratius Brunensis (narozen 3. září 1750, do řádu vstoupil 13. května 1768, zemřel 23. září 1809 v Brně), v něm na fol. 1v–25r shromáždil pestrou směs receptů a výpisků z farmaceutické literatury, následovaných různými historickými poznámkami. V rukopisu je navíc založeno jedenáct dobových receptů. Rukopis bezesporu nesouvisel s provozem hradčanské lékárny, vznikl jako produkt specifického zájmu svého autora o farmacii a zdraví.

Konečně lze k farmaceutické literatuře hradčanského kláštera přiřadit i dva rukopisy zachované v kapucínském provinčním archivu. Rukopis nadepsaný Materia medica (NA ŘK, rukopis 97), vzniklý na přelomu 18. a 19 století, obsahuje na 177 foliích jednak latinské výpisky o jednotlivých léčivých látkách, s občasnými českými glosami, a dále část „Preparata“ obsahující předpisy na přípravu léčivých přípravků (opět s českými glosami). Autorem či majitelem rukopisu byl (podle poznámky na fol. 1r) snad Leopold Ledvinka, narozený roku 1781, kterého se však nepodařilo podle řádových katalogů ztotožnit. Druhý rukopisem (NA ŘK, rukopis 112) je sešit o 52 stranách obsahující soubor lékařských předpisů předepsaných v letech 1840–1846 pacientům z řad kapucínů, který svědčí o tom, že funkce řádových lékárníků v 19. století zanikla a léky byly připravovány (a zakupovány) ve světských lékárnách, neboť na konci každého roku je provedeno vyúčtování ceny a poznámka o jejím zaplacení ze strany náboženského fondu.

Vzhled, vybavení a výzdoba hradčanské kapucínské lékárny

Hradčanskou lékárnu tvořila soustava dvou, respektive tří, místností (viz obr. 1). Větší místnost rozměrů 595 x 400 cm byla pomocí dnes již neexistující dřevěné přepážky rozdělena na dvě nestejné části: menší rozměrů 230 × 400 cm tvořila úzkou chodbičku bez oken (v inventáři označována jako „Eingang“, vstup do lékárny), větší rozměrů 360 × 400 cm, přístupná dveřmi v dřevěné přepážce, byla lékárenskou oficínou (v inventáři označovanou jako „Dispensations Zimmer“) osvětlovanou oknem v čelní stěně, které je dnes nahrazeno dveřmi. Ze vstupní chodbičky byla dále přístupna úzká lékárenská laboratoř (595 × 150 cm) určená pro uskladnění zásob a některé lékárenské práce. Vedle této soustavy místností se v klášteře nacházela ještě oddělená laboratoř („Laboratorium“), sloužící farmaceutické výrobě specialit prodávaných mimo klášter.

Z někdejší lékárny se na místě dochoval pouze malovaný kazetový strop větší místnosti. Strop má rozměry shodné s rozměry místnosti a je rozdělen na dvě nestejné části. Západní menší část (nad bývalou vstupní místností lékárny) je tvořena osmi čtvercovými kazetami, východní větší část (nad někdejší oficínou) tvoří dvanáct obdélníkových kazet. Mezi oběma částmi stropu je patrný širší předěl, do nějž kdysi zapadala dřevěná stěna dělící místnost na zmíněné dvě části. Kazety byly vyzdobeny stejným umělcem, který provedl i výzdobu vstupních dveří do oficíny a repositorií. Obě části stropu se ale tematicky i kompozičně liší (obr. 3). Na kazetách tvaru čtverce se objevují v symetrickém uspořádání jen rostlinné a květinové motivy, na kazetách tvaru obdélníka jsou do volně variovaných rostlinných sestav zakomponována vyobrazení ptáků; některé z nich lze identifikovat: páv korunkatý, hýl, dudek chocholatý (?), holub či hrdlička, střízlík (?), krahujec (?), čáp bílý, bažant kolchidský (samice), vlaštovka obecná39). Ve dvou případech se v nich navíc objevuje pavučina s pavoukem a motýl či včela. Kazetový strop byl restaurován v roce 199640).

Ukázky čtvercové a obdélníkové kazety z kazetového stropu hradčanské kapucínské lékárn
Obr. 3. Ukázky čtvercové a obdélníkové kazety z kazetového stropu hradčanské kapucínské lékárn

Neméně zajímavou výzdobu nesou dveře do oficíny (velikosti 93,0 × 183,5 cm), původně umístěné v někdejší dřevěné dělící stěně mezi vstupní místností a oficínou. Ze strany vstupní místnosti jsou opatřeny šedozeleným nátěrem, ze strany oficíny olejomalbou s vyobrazením kostlivce-zahradníka (obr. 4). Malíř ho zachytil jako frontálně stojící figuru, která má na hlavě klobouk s pérem a přes rameno přehozenou motyku, na níž má zavěšen koš s léčivými bylinami. Na tyči motyky stojí nápis „Herbis non Verbis Corpus Curatur“ (Tělo je léčeno rostlinami ne slovy.); toto obecné rčení, známé již od antiky mohl malíř či jeho inspirátor najít mimo jiné ve výše zmíněném Schröderově díle Pharmacopoeia medico-chymica. Na přirozenou omezenost lékárníkových snah upozorňuje skeleton receptem, který drží v pravici, a na němž jsou verše „Recipe Contra UIm Mortis non est Medicame[n] in hortis.“ (Recept: Proti šlehnutí smrti není léku v zahradách.), citát ze 74. kapitoly proslulých Flores mediciane Scholae Salerni41), a poznámka „Fiat cito“ (Budiž [vzato] rychle), jakési laskavé memento mori poukazující na rychlost, s níž život člověku utíká. V místě výroby a skladování léčivých přípravků byla volba námětu kostlivce coby personifikace Smrti velmi příhodnou. Skeleton tu sice vystupuje v přátelské podobě coby zahradník, zároveň však symbolicky – jako dveřník – střeží pomyslnou bránu mezi světem pozemským a nebeským naznačeným krajinnou kulisou s nízkým horizontem a oblaky evokujícími svět, který je již mimo chápání smrtelníka, podřízen pouze vůli Boží. Násada motyky jistě záměrně evokuje násadu kosy, atributu personifikované Smrti i Chrona, antické personifikace Času, který měří všem stejně. Je to přeci právě Smrt, kdo vymezuje pozemský život člověka, a ona je tím, kdo mu ho také nakonec odnímá; je tím „nejposlednějším zahradníkem“ náš všech. Personifikace Smrti v podobě skeletona byly ostatně zvoleny za námět unikátní freskové výmalby krypty kostela Narození Páně v areálu pražské Lorety, kterou menší bratři kapucíni od jejího založení duchovně spravují. Krypta leží jen několik desítek metrů od zdí kapucínského konventu a prostor lékárny. Malby v ní vznikly patrně roku 1664. Jejich autor není znám, na rozdíl od maleb v oficíně jde ale o práce umělecky zdatnějšího bratra laika42). Dveře oficíny byly restaurovány roku 199243), pozornost historiků farmacie zaujaly i na výstavách českého baroka v Praze v roce 200144) a v Paříži v roce následujícím45).

Dveře do lékárenské oficíny hradčanské kapucínské lékárny s obrazem kostlivce
Obr. 4. Dveře do lékárenské oficíny hradčanské kapucínské lékárny s obrazem kostlivce

Malby na kazetovém stropě i na nábytku oficíny provedl patrně neškolený ovšem zručný malíř, nejspíše některý z řádových bratrů. Botanicky správná vyobrazení rostlin (včetně těch na čelech zásuvek repositorií a na kameninových nádobách) svědčí o tom, že jejich tvůrce pracoval s četnými grafickými předlohami z dobových herbářů či knih popisujících péči o zahrady a sady, případně s reálnými rostlinami. Grafické stylizaci jsou poplatná poněkud strnulá pojetí malovaných ptáků na kazetách stropu s anatomicky nesprávnými pozicemi křídel i výhradně červeně malovanými zobáky a nohama. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že všichni identifikovaní ptáci jsou druhy jedlé, dobovými příručkami často doporučovaní v různých podobách k léčebným účelům. K práci s léčivy byly jistě nezbytné i anatomické znalosti. V klášterní knihovně se zachovalo basilejské vydání slavného spisu Andrea Vesalia De humanis corpori fabrica libri septem z roku 1555 (sign. 4 A 19), jehož ilustrace ze stran 46 (lebka) a 203 (celý skelet) malíř jen s drobnými obměnami doslovně citoval v malbě kostlivce na dveřích oficíny. O důvěrné obeznámenosti řádových bratrů s lidskou anatomií vypovídá dobře skutečnost, že například v knihovně brněnského kapucínského konventu byla pro studijní účely dokonce nainstalována pravá lidská kostra46).

Přehled o mobiliáři lékárny poskytují dochované inventáře klášterního vybavení47). Inventáře z roku 1786 udávají jen některé cennější položky (měděný destilační aparát, železný hmoždíř). Inventář z roku 1850 (a jeho mladší podoby z let 1859 a 1871) oproti tomu umožňuje velmi detailní vhled do vybavení lékárny (Příloha II). Zároveň umožňuje srovnání s publikovanými inventáři barokních klášterních lékáren z rušených klášterů benediktýnů v Kladrubech48) a cisterciáků v Plasích49), oproti nimž je patrné výrazně chudší vybavení lékárny hradčanské. Otázkou je, zda v inventáři popsané předměty byly skutečně v době sepsání inventářů z 19. století na místě, či zda se nejednalo jen o mechanicky opisované soupisy, protože například v inventářích z roku 1859 a 1871 zcela chybí počty příslušných předmětů a je zde řada chyb opisovače (zkrácené popisy položek 432, 434, 444 a 486, chybné rozdělení položky 522 na dvě nové položky, chybí položky 440, 454, 469 a 490) a od inventáře z roku 1850 se naprosto neliší. Inventář z roku 1850 si tak umožňuje učinit představu i o těch částech vybavení lékárny, které se do sbírek Národního muzea nedostaly. Takovou je především položka 434, portrét proslulého lékaře Jana Františka Löwa z Erlsfeldu (1648–1725)50), o kterém se díky inventáři dozvídáme, že byl „Kloster-Ordinarius“ tedy klášterní lékař, což je informace z jiných pramenů neznámá (obraz je bohužel nezvěstný). Položky 468 a 469 jsou nejspíše neodborně popsané destilační aparáty. Zajímavá je položka 463, lahve z tvrdé kameniny s cínovým hrdlem, které byly určeny k uchovávání destilovaných vod51). Nádoby byly vyrobeny v saském Waldenburgu ve druhé polovině 17. století, a teprve v Praze byly stejným umělcem, který vytvořil výzdobu repositorií, stropu i vstupních dveří, opatřeny signaturami a malbou rostlinné části, z níž příslušná voda pocházela (obr. 5). Z původního počtu 24 lahví se jich dochovalo 20, jejich obsahem byly následující vody Aqua agrimoniae, bethonicae, borraginis, buglossiae, cardui benedicti, carvi, cerefolii, chelidoniae, cochleariae, euphrasiae, malvae, menthae, papaveris erratici, pimpinellae, salviae, verbenae, veronicae, violarum, jeden nápis je zcela setřený a obsahem poslední lahve byl Spiritus vini. Tyto nádoby byly umístěny v laboratoriu, aby se zajistila nižší teplota pro jejich skladování. Oficína byla totiž vytápěna kachlovými kamny (položka 491), přestože kapucínské kláštery jako kláštery přísné observance se obvykle nevytápěly. Svoji roli zde ale hrála snaha zabezpečit potřebnou teplotu pro léčiva uskladněná v oficíně. Zajímavým dokladem pro to, že lékárna byla jen pramálo modernizována, je v soupisu chybějící pilulkovnice (nebo alespoň signet), která byla do praxe zavedena roku 176252). Přitom pilulky se v hradčanské lékárně prokazatelně vyráběly (dodnes zachovaná stojatka i s obsahem „Massa pilularum tartareae Schroederi“), zůstalo nicméně u tvarování v ruce. Inventář rovněž ukazuje, že i vstupní chodbička lékárny sloužila k některým lékárenským pracím (Rüdiger zmiňuje23), že se zde nacházelo ohniště, nejspíše v jihozápadním rohu místnosti).

Kameninová lahev na Aqua papaver eratica
Obr. 5. Kameninová lahev na Aqua papaver eratica

Dochované zařízení lékárny vedle stojatek sestává z repositorií a táry. Dosud jediný, velmi stručný popis repositorií podal Sládek53). Repositoria bezpochyby vyrobil souběžně s kazetovým stropem krátce po roce 1680 některý z laických bratří. Spodní oddíly repositorií tvoří zásuvky, horní části pak volné police. Dnešní sestavení repositorií (obr. 6) ale neodpovídá původnímu rozmístění v klášteře; bylo uměle vytvořeno až po roce 1917 v expozici Národního muzea (zachováno je i v depozitáři ve Vrchotových Janovicích), bezesporu ve snaze prezentovat repositoria v kompaktním stavu. Kromě mnoha jiných indicií je nejmarkantnější, že současná sestava s dveřmi uprostřed dvou repositorií a s 48 zásuvkami nad nimi má šířku 460 cm, přičemž šířka oficíny je pouhých 400 cm. Porovnáním rozměrů repositorií s rozměry místností a popisem v inventáři lze rekonstruovat pravděpodobné původní sestavení repositorií následovně:

1. V oficíně bylo umístěno celkem šest, vzájemně nespojených, repositorií:

  • repositorium šířky 310 cm, výšky 300 cm a hloubky 42 cm, ve spodní části se sedmi velkými zásuvkami, nad nimi s 33 malými zásuvkami, a v horní části se třemi vertikálními oddíly se sedmi policemi;
  • repositorium shodné s předchozím, v němž však byla jedna velká zásuvka vlevo nahrazena třemi středními zásuvkami, převzatými z následujícího repositoria, obě tato repositoria stála u severní, resp. jižní, stěny oficíny;
  • repositorium šířky 150 cm, výšky 300 cm a hloubky 42 cm, ve spodní části se čtyřmi velkými zásuvkami (dochovala se pouze čela někdejších zásuvek), nad nimi s původně 12 středními zásuvkami, z nichž byla později střední řada zrušena (a tři zásuvky přesunuty na předchozí repositorium, jedna zcela zrušena), a v horní části se dvěma vertikálními oddíly s osmi policemi;
  • repositorium shodné s předchozím, patrné ještě na fotografiích původní expozice lékárny v Národním muzeu, které je toho času nezvěstné – tato dvě repositoria stála u dřevěné dělící stěny, mezi nimi byly ve středu stěny vstupní dveře do oficíny s obrazem kostlivce;
  • dnes již neexistující repositorium (položka 475 inventáře), šířky asi 100–105 cm, jehož dolní část vysokou 80 cm tvořilo 48 zásuvek s čtvercovým čelem (dnes druhotně umístěných nad dveřmi do oficíny), nad nimiž byla jedna nebo více polic a zcela nahoře zasklená skříňka; toto repositorium, původně stojící vedle okna u východní stěny, bylo pravděpodobně rozebráno při výše uvedeném sestavování jednotlivých repositorií do celku v Národním muzeu;
  • repositorium, lépe řečeno police, šířky 105 cm, výšky 96 cm a hloubky 30 cm, tvořené čtyřmi policemi, umístěné nad vchodovými dveřmi do oficíny a tvořící tak jednotnou úpravu s policemi ostatních repositorii (dnes nahrazeno zbytkem předchozího repositoria s 48 zásuvkami);

2. V laboratoři vedle oficíny byla umístěna (pravděpodobně u severní stěny) dvě shodně veliká a uspořádaná repositoria šířky 175 cm (resp. 177 cm), výšky 300 cm a hloubky 42 cm, ve spodní části s osmi středními zásuvkami, nad nimi s osmnácti malými zásuvkami, a v horní části vždy s jedním vertikálním oddílem s osmi policemi (které jsou dnes druhotně umístěny po stranách dveří s kostlivcem).

Všechna repositoria jsou velmi prostá, zdobená pouze vlnovkovitě vyřezávanými bočnicemi, dřevo je opatřeno nátěrem tmavě zelené barvy. To odpovídá jak chudému kapucínskému řádu, tak tomu, že oficína nebyla určena pro přístup veřejnosti, a repositorium tedy mělo být přísně účelné.

Jednotlivé zásuvky mají vždy menší hloubku než samo repositorium. Velké a střední zásuvky mají hloubku 30 cm, malé zásuvky pak 25 cm, přičemž hloubka repositorií je 42 cm. Úplnému zasunutí zásuvky do repositoria brání dřevěná lišta v dráze zásuvky. Za zásuvkou je tak nejméně 10 cm volného prostoru, což přispívalo k cirkulaci vzduchu za zásuvkami a k uchování obsahu zásuvky v suchém stavu54). Další zajímavostí je, že malé zásuvky mají schodovitě vyříznuté bočnice, což umožňuje po povytažení zásuvky do poloviny její hloubky a jejím sklopení v repositoriu lepší přístup k jejímu obsahu. Zásuvky jsou opatřeny latinskými signaturami, u malých zásuvek jsou signatury doplněny naturalistickým znázorněním rostlinné části, která je v příslušné zásuvce uchovávána, výjimkou jsou zásuvky obsahující kořeny nebo čajové směsi, které jsou zdobeny drobnými, dnes špatně čitelnými krajinomalbami (obr. 7). Ty jsou provedeny rovněž podle grafických předloh, v nichž se objevují vedle běžných krajinných průhledů antické ruiny i puristicky vyhlížející architektura příznačná pro kapucínské stavby55). Všech 26 středních zásuvek nese známky přemalování původních signatur, mj. nejsou opatřeny obrazy rostlin v nich uchovávaných jako zásuvky malé. Byly nejspíše druhotně přemalovány a opatřeny signaturou pro dvě rostliny na jedné zásuvce (např. HB: GRATIOL: HYPERICO:), aby se zvýšila skladovací kapacita repositorií (tomu nasvědčuje i chybějící rozdělení zásuvky střední příčkou, rozdělení se nejspíše dosáhlo vložením dvou papírových krabic do zásuvky). Ještě více technicky překvapující je řešení 48 zásuvek s čtvercovým čelem. Mimo dvě skutečné zásuvky jsou ostatní zcela netradičně tvořeny pouze čelem, střední vzpěrou a zadní stěnou zásuvky, chybí tedy bočnice a dno zásuvky (obr. 8). Proč bylo takové řešení zvoleno a jak vyhovovalo provozu, se lze jen domnívat. Snad byly na obou stranách střední vzpěry připevněny plátěné kapsy, do nichž se umístil příslušný obsah (např. jednotlivé magdaleony emplaster), a zůstával tak suchý a přístupný pro cirkulaci vzduchu. Podobné řešení není známo z žádného jiného dochovaného lékárenského repositoria56). I v tomto případě obsahovala většinou jedna zásuvka dva přípravky či drogy. Přepis signatur ze zásuvek repositorií dokumentující část používané materia medica, přináší tabulka 2. Názvy v zásuvkách uchovávaných čajových směsí a emplaster odpovídají používanému Dispensatorium pharmaceuticum Austriaco-Viennense 1729, případně je lze identifikovat v jiných dobových lékopisech57).

Dva pohledy na repositoria hradčanské kapucínské lékárny v někdejší expozici v Národním muzeu
Obr. 6. Dva pohledy na repositoria hradčanské kapucínské lékárny v někdejší expozici v Národním muzeu

Ukázky výmalby lékárenských zásuvek z repositorií hradčanské kapucínské lékárny
Obr. 7. Ukázky výmalby lékárenských zásuvek z repositorií hradčanské kapucínské lékárny

Ukázka technického řešení zásuvek s čtvercovým čelem z repositorií hradčanské kapucínské lékárny
Obr. 8. Ukázka technického řešení zásuvek s čtvercovým čelem z repositorií hradčanské kapucínské lékárny

Tab. 2. Soupis signatur zásuvek z repositorií hradčanské kapucínské lékárny
Soupis signatur zásuvek z repositorií hradčanské kapucínské lékárny

Repositoria byla v průběhu času drobně upravována, o čemž svědčí jak zmíněný přesun tří zásuvek mezi jednotlivými repositorii, tak na několika místech provedené přemalování signatur (u zásuvek střední velikosti) nebo jejich zamalování (zejména u zásuvek s čtvercovým čelem), či skutečnost, že u velkých zásuvek sloužily původně k jejich otevírání kovové kroužky (zachován na jedné zásuvce) později nahrazené dřevěnými táhly.

V policích repositorií byly přirozeně uloženy stojatky. Kromě zmíněných dvaceti čtyř lahví z tvrdé kameniny to byly stojatky dřevěné, skleněné, z mléčného skla (v inventáři omylem označované za porcelánové) a majolikové, jichž se zachovalo kolem 300, ve velké většině včetně původního obsahu (obr. 9). Dřevěné stojatky jsou soustružené, běžného válcovitého tvaru. Skleněné stojatky, z poměrně nedokonalého čirého nebo nazelenalého skla, jsou několika druhů: kulovitého nebo kapkovitého tvaru na úzké kruhové noze, válcovité a šestihranné lahve, ve tvaru pohárku a konečně válcovité nádoby se širokým hrdlem. Majolikové stojatky a stojatky z mléčného tvaru jsou většinou pohárkovitého nebo válcovitého tvaru. Hrdla stojatek jsou kryta uzávěry z pergamenu či kůže, převázanými motouzem. Signatury na nádobách, obvykle vedené šikmo, jsou psány černě s červeně zvýrazněnými počátečními písmeny; hojně využívají v té době běžných lékárenských značek.

Ukázky stojatek z hradčanské kapucínské lékárny.: vlevo dřevěná stojatka (Lignum aloes), vpravo skleněné stojatky: Essentia macis, Oleum caryophyllorum, Regulus antimonii tartarisatus, Regulus ferreus cum succus pomorum, Massa pilularum tartareae Schroederi, Lapis medicamentosus
Obr. 9. Ukázky stojatek z hradčanské kapucínské lékárny.: vlevo dřevěná stojatka (Lignum aloes), vpravo skleněné stojatky: Essentia macis, Oleum caryophyllorum, Regulus antimonii tartarisatus, Regulus ferreus cum succus pomorum, Massa pilularum tartareae Schroederi, Lapis medicamentosus

Z ostatního zařízení oficíny se dochoval pultový písařský stůl a tára. Tára (viz obr. 6) má šířku 134 cm, hloubku 73,5 cm a výšku 88 cm, a je opatřena devíti zásuvkami a jedněmi dvířky. Její pracovní plocha je potažena hnědou kůží a levá bočnice je opatřena držákem na ukládání špachtlí a tlouků (známý i z jiných lékáren, např. z repositorií brněnských alžbětinek7)).

Střet zájmů: žádný.

Došlo 24. března 2015

Přijato 15. května 2015

RNDr. Karel Nesměrák, Ph.D.

Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta Katedra analytické chemie

Hlavova 8, 128 43 Praha 2

e-mail: nesmerak@natur.cuni.cz

J. Kunešová

Národní muzeum, Historické muzeum

Oddělení starších českých dějin


Příloha I

Instrukce provinciála Serafina Melchera ze 17. břiezna 1749 o lékárnách a lékárnících v klášterech českomoravské kapucínské provincie (NA ŘK, karton 217). V latinském textu zachovány zvláštnosti originálu, písařské zkratky rozvedeny.


Příloha II

Seznam vybavení hradčanské kapucínské lékárny podle Inventarium der Kirche und des Klosters der P. P. Capuciner am Hradschin aufgenommen im Jahre des Herrn 1850 (NA ŘK, karton 373). Německý text editován i s dobovými gramatickými zvláštnostnostmi. 




Zdroje

1. Benedictus Nursinus. Regula Benedicti. In: Migne J. P. (ed.) Patrologia Latina. Vol 66. Parissis 1866; col. 581.

2. Preininger V. Sbírka zákonů a nařízení o zdravotnictví, se zvláštním zřetelem ku zemím koruny české. Praha: Bursík a Kohout 1900; 240–241.

3. Novák J. S. Dějiny lékárny „U zlatého orla“ ve Žďáře na Moravě. Věstník Svazu českoslov. lékár. 1934; 27, 370–372, 381–385. Sládek J. Bývalá klášterní lékárna na Velehradě. Čas. českoslov. Lékár. 1935; 15, 79–88.

4. Novák J. S. Lékárna v Telči. Čas. českoslov. lékár. 1934; 14, 157–163, 177–181. Novák J. S. Dějiny lékáren v Uherském Hradišti. Věstník Svazu českoslov. lékár. 1935; 28, 122–124, 270–272, 287–290, 312–315, 335–336, 349–351, 363–368. Ryneš V. Síť barokních lékáren v našich zemích. Farm. Obzor 1971; 40, 83–85.

5. Skovajsa S. Klášterní lékárna servitů ve Veselí nad Moravou. In: Rusek V., Dědičová J. (ed.) Sborník příspěvků k dějinám farmacie. Hradec Králové: Ústav dějin farmacie FaF UK 1973; 15–20.

6. Vostřebalová V. Z dějin klášterní lékárny alžbětinek v Praze. Čs. Farm. 1967; 16, 148–151.

7. Flodrová M. Barokní lékárna kláštera brněnských alžbětinek. Brno: Muzeum města Brna 2005.

8. Drha J. Farmaceutika v knihovně hospitálu v Kuksu I. Příspěvek k dějinám hospitální lékárny milosrdných bratří (MB) „U granátového jablka“ v Kuksu. Čes. slov. Farm. 2006; 54, 275–285.

Rusek V., Valášková L., Drha J. Kouzlo barokní lékárny v Kuksu. Praha: Eskira 2007.

9. Podsedník H. a kol. 250 let Milosrdných bratří v Letovicích. Letovice: Konvent Milosrdných bratří v Letovicích 2001.

10. Drábek P. Léky z barokní klášterní lékárny. Čes. slov. Farm. 2013; 62, 182–188.

11. Fröml F. Třicetiletý spor občanských lékárníků v Prostějově s Milosrdnými bratry. Čs. Farm. 1985; 24, 455–458. Fröml F. Knihovna klášterní lékárny milosrdných bratří v Prostějově. Farm. Obzor 1979; 48, 83–88.

12. Ambrus T. Příspěvek k dějinám lékáren Milosrdných bratří na území dnešního Slovenska v prvních desetiletích 20. století. Čes. slov. Farm. 2009; 58, 237–240. Ambrus T. K dějinám lékárny Milosrdných bratří ve Skalici do roku 1919. Čes. slov. Farm. 2010; 59, 280–284. Ambrus T. Z dějin lékárny Milosrdných bratří v Spišském Podhradí v 19. a 20. století. Čes. slov. Farm. 2013; 62, 285–290.

13. Koukal V. a kol. Valtice a řád Milosrdných bratří. Historie a osobnosti. Praha: Agrospoj 1995. Podsedník H. Milosrdní bratři, Valtice-Feldsberg 1605–2005. Brno: Českomoravská provincie Hospitálského řádu sv. Jana z Boha – Milosrdných bratří 2005.

14. Guéguen É. Les Pères Capucins du Louvre en Bretagne au XVIIe siècle. Revue d’ʼhistoire de la pharmacie 1960; 48, 290–292.

15. Maggioni G., Rendeto A. L’ʼAntica farmacia del convento dei Cappuccini di Bassano. Bassano del Grappa: Tipolitografia Minchio 1980.

16. http://badatelna.eu/fond/30/ (20. 3. 2015)

17. Buben M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. III. díl, 1. sv. Žebravé řády. Praha: Libri 2006; s. 359–399. Vlček P., Sommer P., Foltýn D. a kol. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri 1998; s. 127–128 a 451–453.

18. Vlček P. (red.) Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany. Praha: Academia 2000; s. 298–300. Doušová N., Kašička F., Líbal D., Vilímková M. Stavebně historický průzkum Prahy. Hradčany čp. 99/IV. Praha: SÚRPMO 1975 (strojopis v archivu kláštera kapucínů na Hradčanech).

19. Šedivý E. Privilegien der Apotheken in den drei königlichen Städten von Prag aus dem Jahre 1671, 1748 und 1793. Pharm. Post 1911; 44, 1051–1056, 1063–1072. Hanzlíček Z., Ryneš V. Neznámé privilegium pražských lékárníků z roku 1652. Farm. Obzor 1963; 31, 129–137.

20. NA ŘK, rukopis 185 Ausgabe und Einnahme Ratiocinienbuch 1742–1809.

21. Hanzlíček Z., Rusek V. Dějiny Československé lékárnické společnosti I. Čs. Farm., 1964; 13, 137–142.

22. Drábek P., Hanzlíček Z. Význační předsedové farmaceutické společnosti. Čs. Farm., 1971; 20, 208–216.

23. Rüdiger H. Za dějinnými památkami. Čas. čes. Lékár., 1910; 29, 10–11.

24. Kraft B. Lékárnictví na národopisné výstavě Českoslovanské. Čas. čes. lékár., 1895; 14, 286–291. -edi- (= Šedivý E.) Toulky po Českoslovanské výstavě národopisné. Čas. čes. lékár., 1895; 14, 304–307. Kol. Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895. Praha: J. Otto 1896; 405–407.

25. Treifunk K. Přednesení jednatele na valném shromáždění Společnosti Muzea království Českého dne 18. ledna 1896. Časopis Musea království Českého 1896; 70, 3–66. Anonym. Průvodce sbírkami Musea království českého v Praze. Praha 1896; s. 60–61. NA ŘK, karton 217: Dopis Správního výboru Musea království Českého, č.j. 1636, ze dne 16. listopadu 1895.

26. Archiv NM, Oddělení starších českých dějin, rukopis Kniha přírůstků VI. Praha 1913, zápis na s. 198–199.

27. NA ŘK, karton 366: Dopis Ředitelství historicko-archeologických sbírek Musea království Českého, č.j. 12ai17, ze dne 27. června 1917. Archiv NM, Oddělení starších českých dějin, rukopis Kniha přírůstků I. Praha 1893–1925, zápis na s. 134 s pořadovým číslem 5 z 10. července 1917.

28. Hanzlíček Z. Počátky českého farmaceutického muzejnictví. Čs. Farm., 1969; 18, 212–217.

29. Mádl M. Expozice historických lékáren. Praha: Národní muzeum 1999.

30. Hladík J. Die Anfänge der pharmazeutischen Ausbildung an der Karlsuniversität in Prag. Acta Facultatis pharmaceuticae Bohemoslovenicae 1961; 5, 199–224.

31. NA ŘK, kartony 131–138, rukopis 43 Catalogus triplex patrum et fratrum capucinorum nostrae Bohemiae provinciae ab anno 1599, rukopis 144 Syllabus patrum et fratrum capucinorum provinciae Bohemiae 1714–1782, rukopis 263 Seznamy členů řádu 1660–1805.

32. Foltýn D. a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri 2005; s. 186–190.

33. Broncová D. (ed.) Historie farmacie v Českých zemích. Praha: Milpo 2003, reprodukuje na s. 19 barokní lékárnu z Nové Paky s popisem, že se jedná o lékárnu kapucínskou. Jde ale o omyl, tato oficína pochází z bývalého paulánského kláštera, zrušeného v rámci josefínských reforem (Kuříková V. Nová Paka, pohnutý osud paulánského kláštera. Nová Paka: nákladem vlastním 2002).

34. Boříková J., Bořík O. Pohled do minulosti karlovarské farmacie. Historický sborník Karlovarska 1997; 5, 51–61.

35. Hladík J. Z minulosti lékárny „U bílého jednorožce“ v Praze. In: Rusek V. (ed.) Jihočeský sborník příspěvků k dějinám farmacie. České Budějovice: Krajský ústav národního zdraví 1980, s. 100–103.

36. Pletzer K. Josefínská likvidace knihovny kapucínů v Českých Budějovicích. Jihočeský sborník historický 1996; 65, 65–72. Hradilová M. Rukopisy knihovny kapucínského konventu Panny Marie Andělské v Praze ve světle dochovaných knižních katalogů. Studie o rukopisech 35; 2002–2003–2004, 99–114. Jouzová M. Kapucínský klášter v Kolíně a jeho knihovna. Archivní prameny Kolínska 2009; 15, 3–46.

37. Bajger M.F. Knihovny kapucínských klášterů v Čechách a na Moravě. Knihy a dějiny 2004–2008; 11/15, 44–62.

38. Schumm M. Fürstliche Frauen als Apothekerinnen. Württembergisch Franken 1986; 69, 99–125.

39. Za laskavou pomoc při identifikaci ptačích druhů děkujeme dipl. biol. Jiřímu Mlíkovskému, CSc. ze zoologického oddělení NM – Přírodovědeckého muzea.

40. Mika J., Viták I. Zpráva o restaurování kazetového stropu v přízemí západního křídla III. kvadratury kapucínského kláštera v Praze 1 – Hradčany, Loretánské nám. 6/99. (Strojopis v archivu kláštera kapucínů na Hradčanech).

41. de Renzi S. (ed.) Collectio Salernitana. Tomo primo. Napoli 1852; s. 469.

42. Bašta P., Baštová M. Ars Moriendi. Loretánské krypty. Z historie pohřbívání v kapucínských konventech. Praha: Provincie kapucínů v ČR 2012.

43. Dědičová V. Restaurování dřevěných stojatek a malovaných dveří pro expozici lékárenství v Praze. Zprávy Klubu Za starou Prahu, 1994; 2, 12–16.

44. Mádl M. Předměty z inventáře lékárny v klášteře kapucínů v Praze na Hradčanech. In: Vlnas V. (ed.) Sláva barokní Čechie: umění, kultura a společnost 17. a 18. století. Praha: Paseka 2001; 452–454.

45. Julien P. Une porte de pharmacie moralisatrice. Revue d’ʼhistoire de la pharmacie 2003; 91, 133–134.

46. Dokoupil Z. Dějiny moravských klášterních knihoven. Brno: Muzejní spolek v Brně 1972; 199 a 209.

47. NA ŘK, karton 373.

48. Novák J. S. Das Inventar der Benediktinerstifts-Apotheke Kladrau. Sudetendeutsche Apotheker-Zeitung 1930; 11, 502–509 a 526–531.

49. Dostálová L. Cisterciácká lékárna v Plasích. In: Charvátová K. (ed.) 900 let cisterciáckého řádu. Praha: Unicornis 2000; 215–220.

50. Janovský V. Johannes Franciscus Löw ab Edsfeld. Praha: nákladem vlastním 1873. Drábek P. Léčivé přípravky podle profesora Löwa. Děj. věd. Tech. 2013; 46, 113–117.

51. Schlarb P. Medizinflaschen aus Steinzeug für den böhmischen Heilwasserhandel im 18. und 19. Jahrhundert. Keramos 2012; 215, 33–54. Schlarb P. Waldenburger Steinzeug – Erkennungsmöglichkeiten und Datierung von Vierkantflaschen für den internationalen böhmischen Heilwasserversand im 17. und 18. Jahrhundert. In: 47. Internationales Symposium Keramikforschung 2014. Langenweisbach: Beier und Beran (v tisku).

52. Hladík J., Fundárek R. Vývoj technologie pilulek v českých zemích a na Slovensku. In: Z dějín vied a techniky na Slovensku I. Bratislava: Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied 1962; 167–200.

53. Sládek V. Historický a umělecký vývoj interieru pražských lékáren. Čs. Farm. 1967; 16, 536–540.

54. Principiálně stejné, ale technicky odlišné řešení má pozdně barokní repositorium z jindřichohradecké lékárny „U Panny Marie pomocné“ (toho času vystavené v expozici v Klášteře Plasy), u nějž je dno zásuvek prodlouženo o asi 4 cm za zadní stěnu zásuvky, čímž je zajištěno, že čelo zásuvky po jejím zasunutí lícuje s přední stranou repositoria a za zásuvkou zůstává volný prostor umožňující cirkulaci vzduchu (za ohledání repositoria děkujeme Mgr. Pavlu Duchoňovi, kastelánu Kláštera Plasy). Podobné řešení je u obou barokních repositorií v lékárně „U bílého jednorožce“ v Klatovech (za možnost osobního studia repositorií děkujeme Mgr. Luboši Smolíkovi a paní Martině Salvové z Vlastivědného muzea dr. Hostaše v Klatovech) či u barokního repositoria lékárny milosrdných bratří v Kuksu (za zjištění stavu děkujeme Mgr. Janu Babicovi, Ph.D. z Českého farmaceutického muzea). Naproti tomu u herbaria z krajinské lékárny v Olomouci se zásuvky zadní stěnou těsně přimykají k repositoriu a žádný volný prostor za nimi není (za ohledání děkujeme Mgr. Filipovi Hradilovi z Vlastivědného muzea v Olomouci).

55. Podobná výzdoba se nevyskytuje na žádném z dochovaných repositorií u nás. Analogie, ovšem nižší výtvarné úrovně, vykazují zbytky repositorií z 18. století z klášterní lékárny cisterciáckého kláštera ve Wąchocku, uchovávané v Muzeu farmacie v Krakově (http://www.muzeumfarmacji.pl/en_opis.php, 20. 3. 2015). Za konzultaci děkujeme řediteli muzea Prof. Dr. hab. Zbigniewu Belovi.

56. Za konzultaci děkujeme doc. RNDr. PhMr. Václavu Ruskovi, CSc.

57. Triller D. W. Dispensatorium pharmaceuticum universale sive thesaurus medicamentorum. Tomus secundus. Francofurti: Varentrapp 1764.

Štítky
Farmacie Farmakologie

Článek vyšel v časopise

Česká a slovenská farmacie

Číslo 3

2015 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Diabetická neuropatie a její léčba
nový kurz
Autoři: MUDr. Michal Dubský, Ph.D.

Mnohočetný myelom: Úvodní léčba netransplantovatelných pacientů
Autoři:

Proč v prevenci zubního kazu kartáček nestačí?
Autoři: doc. MUDr. Romana Koberová – Ivančaková, CSc.

Hypersenzitivita dentinu jako příznak poškození tvrdých zubních tkání
Autoři: MUDr. Erika Lenčová, Ph.D.

Cesta pacienta s CHOPN
Autoři: doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se