Nová kolposkopická nomenklatura

Mezinárodní federace pro cervikální patologii a kolposkopii IFCP schválila na Světovém kongresu V Rio de Janeiro dne 5. 7. 2011 nová kolposkopická nomenklatura

Schválení předcházela práce nomenklaturní komise, jíž předsedal Jacob Bornstein a jejímiž členy byli J. Bentley, P. Bosze, F. Girardi, H. Haefner, M. Menton, M. Perrotta, W. E. Prendiville, P. Russell, M. Sideri, B. Strander, A. Torne a P. Walker

Terminologie, jíž se používá k popisu různých morfologických změn epitelu děložního cervixu, se vyvíjela řadu let a byly z ní konstruovány i skórovací systémy.

Ukázalo se však (studie ALTS), že kolposkopující užívající indexy nedokázali vždy a bez výjimek rozeznat léze CIN2/3, a to nezávisle na svých zkušenostech.

Lepší alternativou byla poslední revidovaná verze názvosloví, přijatá v Barceloně roku 2002 a zveřejněná neprodleně v českém odborném tisku. Ke každému jejímu pojmu byl uveden i podrobný popis.

V předložené nové verzi, přijaté po deseti letech, shledáváme obdobné principy:

Terminologie je popisná, umožňuje všem kolposkopujícím na světě rozlišovat a popsat léze a podílet se na případném dalším výzkumu.

Soupis má vést kolposkopujícího ve výuce a v praxi diagnostického postupu.

Terminologie je pragmatická, rozeznává opět tři druhy transformační zóny, aby usnadnila volbu léčebného výkonu.

Kolposkopující má za úkol již v úvodu vyjádřit, zda je úplný popis vůbec možný vzhledem k aktuální anatomii a dalším proměnným.

K normálním nálezům byl přeřazen atrofický dlaždicový epitel (dříve řazen mezi různé) a také deciduóza v graviditě (není dále rozlišována její forma v dlaždicovém epitelu nebo v kolumnárním epitelu.

Změny abnormální jsou vázány na společný znak popisu lokalizace a velikosti léze, vyjádřené v kvadrantech (po směru ručiček hodin) a v procentech rozsahu na povrchu ektocervixu.

Podle okolností procesu (zbělání epitelu, vzorce krevních kapilár, okrajů léze, popřípadě jejich dvojí či zvláště zvýrazněné kontury) je usuzováno na lézi menší či větší (blížící se cytologickým pojmům LSIL a HSIL).

Za nespecifické (dříve různé) jsou nadále považovány leukoplakie, eroze a zbarvení jodem  v Schillerově testu.

Znameními suspektními z invaze jsou atypické cévy a kromě nich ještě cévy fragilní, nepravidelný povrch, exofytická léze, nekróza, nekrotické ulcerace, tumor manifestní neoplazma.

K různým kolposkopickým znakům kromě původních kondylomů zánětu a polypů přibyla kongenitální transformační zona, stenóza hrdla, kongenitální anomálie, důsledky léčebných výkonů a endometrióza.

Přídavkem téhož názvosloví je určení typu excizní léčby a stanovení rozměrů, z nichž má vycházet popis excidované tkáně (délka, hloubka a obvod).

Kromě uvedeného bylo poprvé přijato klinické a kolposkopické názvosloví pro změny ve vagině:

Je uloženo opět obecné posouzení možnosti vyšetření vzhledem ke stavu orgánu a k normálním nálezům zařazen jak vyzrálý, tak i atrofický dlaždicový epitel.

Abnormální nálezy se popisují rozdílně podle lokalizace v proximální třetině nebo v distálních dvou třetinách průsvitu, stupeň jedna nebo stupeň dvě (menší a větší) jsou dány charakterem zbělání epitelu a vzorcem krevních kapilár.

Známkami suspektními z invaze jsou opět atypické cévy a kromě toho fragilní cévy, nepravidelný povrch, exofytické léze, nekróza, nekrotické ulcerace, tumor (manifestní neoplazma).

Nespecifická je přítomnost kolumnárního epitelu (adenóza), zbarvení Lugolovým roztokem v Schillerově testu, leukoplakie.

Různými nálezy jsou pak eroze (traumatické), kondylomy, polypy, cysty, endometrióza, zánět, stenóza a kongenitální transformační zona.

Závěrem je možno konstatovat, že nové názvosloví je výrazem pokroku v poznání některých popisných jevů epiteliálních změn a jejich předpokládaných tendencí, a opět se blíží třídění jevů v jiných prebioptických metodách. Neobsahuje konkrétní odkaz na příčiny, jež jsou doménou molekulární biologie.

Z hlediska gynekologické praxe je vhodné osvojit si zásady nového názvosloví, ale není nutno vyžadovat striktní odklon od názvosloví Barcelona 2002.

5. 3. 2012

Jiří Ondruš, Vladimír Dvořák