Telemedicína? Inovace!

The delivery of health care services, where distance is a critical factor, by all health care professionals using information and communication technologies for the exchange of valid information for diagnosis, treatment and prevention of disease and injuries, research and evaluation, and for the continuing education of health care providers, all in the interests of advancing the health of individuals and their communities.

To je definice telemedicíny podle Světové zdravotnické organizace (WHO). Záměrně jsem ji nepřekládal. V originále zní lépe než kterýkoliv český ekvivalent. Angličtina navíc připomíná pokoru, se kterou bychom měli problém nazírat v rámci lokální adaptace, inovativností počínaje. Zdaleka se nepovažuji za nejlepšího odborníka na toto téma. A tak je mi o to větší ctí, že jsem dostal privilegium uvést vydání Časopisu lékařů českých, které o telemedicíně pojednává.

Právě proto, že sdělení ostatních autorů relevantně probírají mnohé její aspekty, se pokusím o něco jiného. Telemedicína je inovace do zdraví, až sekundárně i do českého systému veřejného zdravotnictví. A jako inovace podléhá zákonům inovačního cyklu. Rád bych proto zkusil zprostředkovat myšlenku takového cyklu a jeho správné implementace. A protože ani v telemedicíně nemá smysl vymýšlet kolo, na kterém už světoví pionýři dávno jezdí, vybral jsem si model inovačního cyklu ve zdravotnictví od Evropského inovačního a technologického institutu (EIT).

Proč je důležité inovovat systematicky a na základě zkušeností ostatních? Protože nechceme opakovat chyby. Kolegy čtenáře, kteří nemají právě vřelý vztah k informačním a komunikačním technologiím (ICT), uklidním, že proces inovace je v této oblasti stejný jako při vývoji nového léčiva nebo uvedení nové diagnostické či terapeutické metody do praxe. Zdravotničtí novátoři mají velmi často skvělou technickou i medicínskou expertízu, zato jim chybí schopnost nápady komercializovat, respektive obecně implementovat. A právě to jediné je zásadní pro úspěch. Mezi nejčastější chyby patří následující:

Americké Konsorcium pro zlepšení medicíny pomocí inovací a technologií (CIMIT), které se v evropských podmínkách snaží suplovat právě EIT Health, počítá mezi své členy například generátor úspěšných nápadů Massachusettský technologický institut (MIT) nebo Harvardovu univerzitu. Zmíněný inovační cyklus se zde učí jako standardizovaný proces mimo inovování pomocí pokusu a omylu. Zrovna ve zdravotnictví jsou totiž slepé uličky vždy vázány na vysokou časovou a finanční dotaci.

V originále healthcare innovation cycle je tedy dle CIMIT proces, který je možné vyučovat a učit se mu. Jde o sekvenci postupně dosažených milníků, které propojuji 4 kritické, klíčové aspekty: klinický, regulatorní, komerční a technický. Inovační cyklus v medicíně je specifický, ale v základech se neliší od obecného procesu jakékoliv inovace v jiné oblasti. V mnoha ohledech připomíná pitch deck, který inovaci popisuje standardizovaným způsobem pro dobré pochopení budoucích investorů. Je to však samozřejmě jen jeden z modelů jak ve zdravotnictví inovovat. Přál bych si nicméně, aby oslovil každého individuálního nebo institucionálního účastníka inovací ve zdravotnictví, tak jako oslovil mne.

Nemá smysl regulovat něco, co ještě nevzniklo, stejně tak není dobré bezuzdně pouštět na trh všechna řešení, když nejde o nic menšího než o zdraví. Jen spolupráce všech zúčastněných v inovačním cyklu dává naději na převedení vynikajících nápadů do vynikajících řešení. Samotný princip kruhu dává tušit, že nikdo není nikomu nadřízený a všichni se snaží o doručení co nejlepšího řešení. A konečně zahraniční modely a úspěšné americké či evropské příklady dávají naději, že zase nebudeme vymýšlet české kolo. Ani pro telemedicínu.

Mám radost, že autorský kolektiv příspěvků tohoto čísla reprezentují kolegové, kteří celý proces inovací chápou v jeho komplexnosti. Přeji vám příjemné čtení se směsicí nadšení a úžasu, co všechno je možné. Inovacím zdar a telemedicíně zvlášť!

Tomáš Šebek