Psoriáza je chronické kožní onemocnění autoimunitního původu. V České republice postihuje asi 2 % populace. Vyskytuje se u obou pohlaví, průběh bývá závažnější u mužů. První výskyt je obvykle popisován kolem 40. roku věku, není však výjimkou, že se onemocnění objeví již v mladém věku. Psoriáza také může být spojena s výskytem dalších autoimunitních onemocnění (např. nespecifické střevní záněty).
Nemoc se projevuje vznikem zarudlých ostře ohraničených kožních ložisek. Kůže je v těchto místech slabá a může docházet k jejímu praskání, olupování a ke krvácení z rány. Porušená kožní bariéra je pak možnou cestou pro infekční agens. Ložiska se mohou objevit kdekoliv po těle, nejčastěji ovšem vznikají na místech, jako jsou kolena a lokty, nebo v bederní oblasti.
V patogenezi psoriázy hrají významnou roli imunitní mechanismy. Po setkání s dosud neznámým antigenem dochází k aktivaci antigen prezentujících buněk, které interagují s T-lymfocyty. Na základě interakce dochází k produkci cytokinů, jako je TNF-α, IFN-γ, IL-6, IL-13, IL-21 a IL-23. Tyto látky působí na nezralé T-buňky, které se pod jejich vlivem diferencují v buněčný subtyp TH1. Aktivované dendritické buňky a makrofágy dále produkují IL-12, který stimuluje dozrávání T-lymfocytů v subtyp TH17.
TH1 a TH17 se následně hromadí v kožních lézích a produkují zánětlivé faktory TNF-α, IFN-γ. TH17 rovněž secernují další z prozánětlivých působků, IL-17. Jeho produkce by ovšem nebyla možná bez přítomnosti IL-23, jež usnadňuje přežití a expanzi populace TH17.
Proto je možným a výhodným terapeutickým cílem právě blokáda molekul IL-12 a IL-23, které sdílejí proteinovou podjednotku p40. Vazba monoklonální protilátky na p40 znemožňuje těmto cytokinům účinkovat a ve výsledku tak inhibuje produkci IL-17 a dalších prozánětlivých faktorů. Dochází k normalizaci pro - a protizánětlivých procesů v kůži i dalších postižených tkáních a ke snížení aktivity psoriázy.
Psoriáza není přímo dědičné onemocnění, dědí se však dispozici pro její vznik. Zda se onemocnění rozvine, potom závisí na faktorech prostředí, spouštěčem může být prodělaná infekce, trauma, stresová zátěž nebo podání některých léčiv. Zásadní roli při rozvoji nemoci hraje imunita.
V terapii psoriázy se uplatňují moderní biologická (cílená) léčiva, která blokují konkrétní patologické mechanismy vzniku onemocnění. Kromě starších antiTNF léčiv se užívají také relativně nové monoklonální protilátky proti IL-12/IL-23. Tato léčiva mohou pomoci i pacientům, u kterých se již objevily další komplikace (např. psoriatická artritida).
(idav)
Zdroj: Antal Z. Ustekinumab v léčbě psoriázy a psoriatické artritidy. Farmakoterapie 2015; 11 (3): 291–296.
