Fixační systémy se vyvíjely od počátků lidské civilizace. První zmínky o primitivních dřevěných dlahách pocházejí již ze starověkého Egypta. Velkou revoluci znamenal objev takzvané pařížské sádry v 18. století, která je přímým předchůdcem současných sádrových fixací.
Dosud dostupné fixační systémy však spojuje řada negativních aspektů, mezi něž patří například nemožnost každodenní hygieny končetiny, iritace kůže pod fixací s rizikem rozvoje dermatitidy nebo nepříjemné vjemy v podobě nelibého zápachu končetiny a svědění kůže. V tomto ohledu se dalším přelomem stal až rok 2017, kdy byl pro lékařské účely vyvinut unikátní fixační systém.
Fixační systém je dodáván ve formě dvourozměrných šablon síťovité struktury. Fixace sestává ze 3 různých částí odlišných vlastností, a to z jádra, obalu a podložky. Jádro fixace je vyrobeno z termoplastu s příměsí karbonových vláken, které za normálních podmínek vykazuje vysokou pevnost, avšak při teplotách přesahujících 80 °C dochází k jeho měknutí. Obal je naproti tomu tvořen měkkým elastomerem z polykaprolaktonu a podložka určená pro styk s pokožkou je z měkké polyolefinové pěny, která se jinak využívá například k výrobě funkčních oděvů. Obal i podložka vykazují vysoký stupeň tání a udržují strukturu fixace při změknutí jádra.
Fixační systém se při aplikaci nahřívá ve speciální troubě na teplotu, při níž dochází ke změknutí jádra, což umožňuje tvarování fixace na končetinu. Chladnutí jádra je potom poměrně rychlé a během několika minut dosahuje pevnosti požadované k imobilizaci končetiny.
Mezi hlavní výhody fixace patří vedle velmi nízké hmotnosti také možnost provádění každodenní hygieny končetiny, či dokonce pobyt ve vodě. Unikátní struktura fixace zajišťuje dostatečnou prodyšnost umožňující každodenní péči o pokožku a snižuje riziko iritace kůže, atrofie pokožky nebo postfixační hypertrichózy.
Během terapie je díky možnosti pravidelné hygieny pozorován nižší výskyt pruritu kůže a nepříjemného zápachu. Pozitivním psychologickým aspektem je možnost neustálého vizuálního kontaktu s končetinou a větší komfort při snímání, které se provádí pouhým přerušením plastových svorek nůžkami.
Efektivita a bezpečnost fixačního systému byla v současnosti verifikována limitovaným počtem klinických studií. Min et al. publikovali studii, ve které porovnávali nový typ fixace s fixací z polyuretanové pryskyřice. Do analýzy bylo zahrnuto 22 pacientů s distorzí hlezna, kteří podstoupili v průběhu hojení úrazu terapii oběma typy fixace. Studie se soustředila pouze na subjektivní parametry léčby v podobě funkce, nežádoucích efektů nebo zvýšení kvality života. Ve většině subjektivních parametrů bylo pozorováno signifikantní zlepšení u nového typu fixace, zejména v parametrech nepříjemných subjektivních vjemů a možnosti provádění pravidelné hygieny končetiny během léčby.
Sang se ve své studii soustředil na porovnávání efektivity a bezpečnosti fixace při terapii zlomenin horní končetiny u pediatrických pacientů v porovnání s konvenční syntetickou fixací. Do finální analýzy bylo zahrnuto celkem 69 pacientů, přičemž v obou skupinách došlo ke zhojení zlomenin bez komplikací. V rámci dotazníkových systémů byly pozorovány smíšené výsledky s některými parametry favorizujícími nový typ fixace. Zajímavým poznatkem bylo zaznamenání několika případů hypersenzitivní reakce na nový typ fixace, který se spontánně vyřešil jejím vypodložením.
V současnosti jsou k dispozici šablony pro fixaci poranění a neúrazových onemocnění horní končetiny od oblasti lokte distálně. V blízké budoucnosti budou k dispozici i šablony umožňující fixaci hlezna. Také se pracuje na zlepšení materiálu, který by měl být pevnější, s nižším rizikem mechanických komplikací. V delším časovém horizontu by měly být vyvinuty šablony v podobě korzetu, krčního límce nebo sádrové spiky určené pro léčbu vývojové kyčelní dysplazie.
Podle současných zkušeností se zdá, že nový fixační systém by mohl znamenat skutečnou revoluci v konzervativní terapii poranění a neúrazových onemocnění muskuloskeletálního aparátu. Především díky tomu, že je jako první plně kompatibilní s vodním prostředím a umožňuje tak pravidelnou hygienu, ale také pobyt ve vodě. Syntetické fixace sice rovněž umožňují pobyt ve vodě, avšak díky povaze cirkulární fixace a vypodkládání smáčivými materiály nejsou pro pravidelnou hygienu vhodné.
Mezi hlavní nevýhody nového fixačního aparátu patří nižší mechanická odolnost v porovnání s konvenčními typy fixace, ale také ekonomická zátěž pro pacienta, jelikož v současnosti není hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
(holi)
Zdroje:
1. Szostakowski B., Smitham P., Khan W. S. Plaster of Paris-short history of casting and injured limb immobilzation. Open Orthop J 2017; 11: 291–296, doi: 10.2174/1874325001711010291.
2. Min B. C., Yoon J. S., Chung C.Y. et al. Patients' perspectives on the conventional synthetic cast vs a newly developed open cast for ankle sprains. World J Orthop 2020; 11 (11): 492–498, doi: 10.5312/wjo.v11.i11.492.
3. Sang S. N. Comparison of the equivalence between OPENCAST® and conventional polyester cast in pediatric upper extremity fractures. School of Medicine (의과대학) Keimyung University 2020. Dostupné na: http://kumel.medlib.dsmc.or.kr/bitstream/2015.oak/43387/2/THESIS-2020-017.pdf
4. OPENCAST is a next generation, shower-friendly cast. Dostupné na: www.openm.com
