Poruchy spánku jsou vázané k tenzním bolestem hlavy

Využití spánku k úlevě od bolesti může přispívat k rozvoji insomnie u lidí s tenzní cefaleou. To vyplývá z výsledků studie publikované v únoru v Journal of Clinical Sleep Medicine.

Insomnie byla identifikována jako rizikový faktor pro tenzní bolesti hlavy, ačkoliv patogeneze spánkových poruch v populaci je nejasná. Zmíněná studie zkoumala strategie svépomoci od bolesti u mladých dospělých, cílem bylo získání předběžných důkazů pro podporu nové hypotézy o rozvoji insomnie v této populaci.

Vzorek populace zahrnoval 32 žen s tenzní cefaleou a 33 žen s minimální bolestí, které pak sloužily jako kontrolní osoby. Vědci studovali data získaná od pacientek. Otázky byly zaměřeny na spouštěče bolestí hlavy, vzájemné ovlivnění bolesti a spánku a také na jednotlivé strategie, jak se ženy samy s bolestí vyrovnávaly.

Ve srovnání s kontrolní skupinou byl ve skupině s bolestmi hlavy signifikantně vyšší podíl pacientek, které jako spouštěč bolestí hlavy udávaly právě poruchy spánku, uložení se ke spánku popisovaly jako svoji strategii, jak s bolestí bojovat. Pacientek, které jako strategii v boji proti bolesti hlavy uvedly spánek, bylo celých 81 %. Ohodnocení vzájemného působení bolesti se spánkem bylo rovněž prokazatelně vyšší ve skupině s cefaleou.

Tato zjištění napovídají, že u popsaného vzorku mladých dospělých je přítomen obousměrný vztah mezi poruchami spánku a bolestí hlavy. Časté využití spánku v boji proti bolesti se navíc shoduje s hypotézou, že spánek může být zprostředkujícím faktorem rozvoje insomnie u lidí s tenzní cefaleou. Tato teorie zapadá i do široce akceptovaného modelu chronické insomnie a měla by být dále rozvíjena u osob se současnou přítomností tenzní cefaley a insomnie.

Limitacemi této studie byla například nedostupná data o kvalitě spánku či o vzorci spánek–bdění, nemožnost zobecnit tyto závěry i na ostatní typy bolestí hlavy a neznámý časový vztah mezi bolestmi hlavy a poruchami spánku.

Odhad denního podřimování u pacientek, které uváděly insomnii a bolesti hlavy, může být důležitý zejména pro rozhodnutí o úpravě spánkových návyků pod odborným vedením. Otázkou zatím stále zůstává mechanismus vztahu mezi cefaleou a spánkovými poruchami, ale už identifikace rizikových faktorů chování poskytuje cíl pro zlepšení terapie v této komorbidní populaci.

(pes)

Zdroj: J Clin Slep Med 2009;5 : 52–56.