Změna antagonistů TNF alfa může zefektivnit léčbu revmatoidní artritidy
Jednou z možností cílené terapie při revmatoidní artritidě je i léčba pomocí antagonistů TNF alfa. Ta má za následek v drtivé většině případů ústup choroby do remise, přesto je však někdy podávání určitého antagonisty ne zcela účinné. Italští lékaři proto vyzkoušeli, jak by se účinnost léčby změnila při změně podávaného preparátu.
Jednou z možností cílené terapie při revmatoidní artritidě je i léčba pomocí antagonistů TNF alfa (tumor necrosis factor alpha). Ta má za následek v drtivé většině případů ústup choroby do remise, přesto je však někdy podávání určitého antagonisty ne zcela účinné. Italští lékaři proto vyzkoušeli, jak by se účinnost léčby změnila při změně podávaného preparátu. Výsledky své studie pak publikovali v odborném medicínském periodiku Reumatismo.
Když je terapie málo účinná
Jak ve své observační prospektivní studii zjistili italští vědci revmatologického oddělení římské Sapienza Università di Roma, změna preparátu antagonisty TNF alfa při biologické léčbě může zvýšit účinnost této terapie.
Do své studie, která probíhala od roku 2000 do roku 2007, zahrnuli celkem 692 pacientů. Z nich 395 mělo diagnostikovanou revmatoidní artritidu, přičemž 37 jich již bylo léčeno nějakým z antagonistů TNF alfa a byli přitom nuceni změnit léčebný preparát z důvodu nedostatečné účinnosti, jejího snížení nebo z důvodu výskytu vážných nežádoucích účinků.
U všech subjektů byla před zahájením či změnou léčby antagonisty TNF alfa hodnocena aktivita onemocnění, a to podle kritérií Evropské ligy proti revmatismu (EULAR). Hodnoceny byly samozřejmě také klinické remise a snížení aktivity onemocnění. Výsledky byly více než slibné.
Antagonisté TNF alfa pomáhají
U pacientů, kterým byla místo konvenční terapie nasazena léčba biologická, došlo k výraznému ústupu příznaků nemoci a k celkové remisi nemoci. U pacientů, kteří již biologickou léčbu podstupovali, a musela jim být změněna, došlo ke zvýšení odpovědi také.
Nejvíce se změna preparátu projevila u pacientů, kteří jej změnili z důvodu nežádoucích účinků, nejméně pak u těch, kteří preparát měnili z důvodu nedostatečné účinnosti. Důvod změny terapie také ovlivnil délku následné terapie. Pacienti, kteří preparát změnili z důvodu jeho nežádoucích účinků nebo jeho neúčinnosti, museli být léčeni zhruba dvakrát déle než pacienti, kteří přípravek změnili z důvodu snížení účinnosti.
Přesto však studie italských lékařů ukázala, že výměna preparátů v biologické terapii může léčbu revmatoidní terapie velmi zefektivnit, a to zejména u těch pacientů, kteří přípravky změnili z důvodu nežádoucích účinků.
(kam)
Zdroj:
Scrivo R. et al.: Switching between TNFalpha antagonists in rheumatoid arthritis: personal experience and review of the literature., Reumatismo. 2009 Apr–Jun; 61 (2): 107–17.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Odborné události ze světa medicíny
Všechny kongresy
Nejčtenější tento týden
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Aktuální legislativní změny týkající se zdravotnických prostředků – přehledné shrnutí v kostce
- Do jaké míry chrání prodělání COVID-19 před těžkým průběhem reinfekce – výsledky metaanalýzy
- Není statin jako statin aneb praktický přehled rozdílů jednotlivých molekul
- Českým pacientům je nově k dispozici extrakt léčebného konopí. Jaké benefity přináší?