Bércový vřed žilního původu –⁠ etiopatogeneze, klinické známky a chirurgická léčba

Léčba vředů venózního původu by se měla řídit podle etiopatogenetického původu onemocnění. Podle biochemických, histologických a klinických vyšetření lze rozdělit ulcerace žilního původu do dvou skupin, a to na vředy způsobené povrchovou žilní insuficiencí (PŽI) a vředy způsobené hlubokou žilní insuficiencí (HŽI) nebo obstrukcí. Do obou skupin je zahrnuta i insuficience žilních spojek (perforátorů). K zabránění patologického žilního návratu je užíváno různých chirurgických metod, závislých na typu ulcerace.

Cílem popisované studie bylo vyhodnotit bezprostřední a dlouhodobé výsledky jednotlivých chirurgických metod léčby povrchových žil, perforátorů i hlubokých žil v závislosti na typu vředu. Pacienti s bércovými vředy byli rozděleni dle klasifikace CEAP do dvou skupin, PŽI a HŽI. V první skupině se jednalo o operaci povrchových žil a perforátorů, ve druhé skupině pacientů bylo zapotřebí provést operaci hlubokých žil a perforátorů. Pro porovnání obou studovaných skupin byl aplikován chí-kvadrát test.

Podle pohlaví se žilní insuficience ve věku průměrně 60–70 let vyskytuje častěji u žen (59,1 %) než u mužů (40,9 %). Klinické známky žilního městnání a trofických změn jsou častější u hluboké než u povrchové žilní insuficience. Pacienti s povrchovou žilní insuficiencí prodělali operace povrchových žil (136× částečný anebo úplný stripping hlavních vén), žilních spojek (25× ligatura, 22× subfasciální disekce) nebo chirurgický zákrok kombinovaný, tj. operaci povrchových žil i žilních spojek (80).

Pacienti s hlubokou žilní insuficiencí byli operováni následujícím způsobem: ligatura perforátorů (17×), subfasciální koagulace a disekce perforátorů (12×), operace na povrchových žilách (4×), safénopopliteální anastomóza (18×), Palma by-pass (13×) a interpozice nepostižené části v. saphena magna (1×). Dlouhodobé výsledky byly zaznamenány u 75 pacientů (58 PŽI a 17 HŽI) po 5–15 letech (průměrná doba sledování 3,7 roku). U devíti pacientů s PŽI (15,5 %) a tří pacientů s HŽI (17,6 %) se objevil venózní bércový vřed znovu (relaps), jedná se tedy o 16 % z celkového počtu  pacientů operovaných pro bércový vřed žilního původu.

U pacientů, kteří podstoupili operační zákrok pro chronickou venózní insuficienci (274), se častěji objevila povrchová žilní insuficience (263) než hluboká žilní insuficience (65). Pacienti s hlubokou žilní insuficiencí měli výraznější trofické změny a výraznější patologický žilní reflux vyžadující operační zákrok hlubokých žil. Klasifikace CEAP je ekvivalentní etiopatogenezi žilního vředu a je vhodná pro posouzení klinických známek a terapii venózních ulcerací.

(mpm)

Zdroj: Maksimovic Z.V. Ulkus venosum cruris -⁠ etiopathogenesis, clinical features and surgical treatment. Srp Arh celok Lek. Květen 2008, 136/2 : 97–108