Shiatsu v kontextu fyzioterapie


Shiatsu in the Physiotherapy Context

The article is targeted to the abstract of available information about shiatsu technique, to get short review of shiatsu history, education of shiatsu technique and modern trend in the shiatsu education. We get overview of shiatsu lectors in CR, system of available education, professional companies, and position of shiatsu technique in Czech health care system. The article is based on master thesis of physiotherapist student defended on physiotherapy department FTVS UK.

Key words:
shiatsu, manual contact, education, physiotherapy


Autoři: J. Čemusová ;  K. Tampierová ;  D. Pánek ;  D. Pavlů
Působiště autorů: Univerzita Karlova v Praze, FTVS, katedra fyzioterapie, Praha vedoucí katedry doc. PaedDr. D. Pavlů, CSc.
Vyšlo v časopise: Rehabil. fyz. Lék., 19, 2012, No. 3, pp. 125-131.
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Předmětem článku je shrnutí dostupných informací o technice shiatsu, předložit stručný přehled o historii této techniky, vývoji vzdělávání v shiatsu technice a současných možnostech vzdělávání. Uvádíme přehled lektorů v ČR, systém dostupného vzdělávání, přehled odborných společností a postavení techniky v rámci českého zdravotnictví. Článek vychází ze zpracování magisterské diplomové práce studentky fyzioterapie na katedře fyzioterapie FTVS UK.

Klíčová slova:
shiatsu, manuální tlak, vzdělávání, fyzioterapie

ÚVOD 

Evropská Federace Shiatsu (The European Shiatsu Federation) definuje shiatsu jako novodobou holistickou terapii s teoretickými i praktickými kořeny ve starobylých tradicích léčení, filozofii Dálného východu i vědeckém poznání Západu. Jedná se o léčebnou metodu integrující prvky filozofie, moderní vědy, tisícileté zkušenosti v komplexní léčbě i prevenci lidského zdraví. V době, kdy nahlížíme na naše zdraví jako na stav úplné somatopsychosociální pohody (dle definice WHO) a nespokojíme se pouze s tím, že nejsme nemocní, shiatsu představuje inspiraci, kterou můžeme čerpat jak v principech, které zastává, tak v technikách, kterých využívá.

Shiatsu patří mezi japonskou terapeutickou metodu využívající dotek a tlak působící na tělo pacienta. Shiatsu (shi – prst, atsu – tlak) využívá dotek prstů, celé dlaně, předloktí, loktů, kolen, event. i chodidel. Techniky tlaku, trakcí, pasivních pohybů, houpání i bodové ošetření v místech akupresurních bodů. Po celou dobu terapie je vyžadována naprostá přítomnost a pozornost.   

HLAVNÍ PROBLEMATIKA 

O shiatsu byla první kniha napsána počátkem minulého století (přesně 1919, Shiatsu Ho) jedním z jejích zakladatelů Japoncem Tamaie Tempaku (6, 9, 23). Tato technika vznikala postupně z tradiční japonské masáže anma, která částečně vycházela z čínské masáže tuina a byla obohacena teoretickým základem tradiční čínské medicíny (TČM), spojena se cviky, aby dobře posloužila japonskému lidu jako komplexní rehabilitační technika pro zlepšení jejich celkového zdraví (5).

Tempaku měl tři žáky, kteří pokračovali v rozvoji jeho učení různými směry. Prvním byl Tokorijo Namikoshi (1994), jenž od shiatsu oddělil jakoukoli východní filozofii a odkaz na tradiční terapeutické koncepty a vytvořil osobitý styl, tzv. Nipponský. Činil tak proto, aby techniku zpřístupnil „západnímu“ chápání a dosáhl v Japonsku oficiálního uznání Nipponského stylu shiatsu jako léčebné metody. Díky němu a jeho synu Toru Namikoshimu se rozšířilo shiatsu do USA (5, 14). Druhým žákem byl Shizuto Masunaga (1977). Ten naopak kladl větší důraz na taoistický pohled a komplexní zdraví. Zabýval se velice důkladně psychosomatikou a dokonce rozšířil akupunkturní mapy o prodloužení některých akupunkturních drah. Jeho styl shiatsu se nazývá „Zen shiatsu“. Exportoval techniku směrem na západ do Kanady, USA a Velké Británie, odkud se šíří do zbytku světa. Třetím žákem mistra Tempaku byl Katsuke Serizawa, fyzioterapeut, který v oblasti svého zájmu spojil oba předchozí. Vydal se nejtěžší cestou, a to syntézy poznatků východu i západu a snažil se vědecky prokázat „tsubo body“ a účinky jejich terapie (5). Každý z následovníků Tempaku k základní technice přidal svůj pohled, a tak vznikly různé styly shiatsu. I dnes vidíme tendence k rozmanitým modifikacím shiatsu techniky (makrobiotické, bosonohé) (29), aku-shiatsu, Zen-TouchTM shiatsu (10). Teoretický základ provádění však zůstal stejný u všech typů.

V posledních dvou desetiletích o shiatsu nacházíme veliké množství neodborné literatury vycházející převážně v USA nebo ve Velké Britanii. V anglosaských zemích se jedná o velice populární léčebnou techniku. V České republice je evidováno minimálně deset knih s touto tématikou. V odbornosti textu se velice liší. Rožnovják (2002), Pletánek (2004), Havelková (2001), Bottalo (2006) publikovali monografie, ostatní byly přeloženy z anglických či německých originálů. Všechny knihy obsahují podobné informace ohledně historie, principů, způsobu provádění techniky a osobnostním rozvoji terapeuta. Neobsahují většinou vědecky podložené informace, pouze empiricky zjištěná subjektivní fakta. Citacemi původních autorů se nikdo ve své publikaci nezabývá. Autoři pouze upozorňují na jejich odkaz.

V Zen shiatsu se stejně jako v TČM vychází z vyšetření pohledem, poslechem, čichem, dotazováním a pohmatem. Anamnéza hraje zásadní roli, podle ní se lze dobře zorientovat v jaké oblasti budeme očekávat „vyčerpanost“, prázdnotu (neboli „kyo“) a kde „přeplněnost“ (neboli „jitsu“). Aspekce obnáší diagnostiku z těla, obličeje, jazyka. Pohmatem se vyšetřuje břicho (hara diagnostika), záda, popřípadě i souhlasné a poplašné body, přičemž je pacient oblečený. Kyo může být bolestivé, ale méně výrazné, na těle můžeme najít atrofii, na pohmat je toto místo chladnější. Naproti tomu jitsu oblast bude více na povrchu, hypertrofické, bolestivě reaguje už na lehký dotek (5, 8, 20). Někteří terapeuti využívají pulzovou diagnostiku dle TČM. V Nipponském stylu shiatsu se vychází z palpační diagnostiky kůže, podkoží a svalů (18).

Samotná terapie se odehrává většinou na zemi na podložce, která se nazývá futon. Pacient může být v rámci jedné terapeutické jednotky ošetřován vleže na břiše, na zádech, na boku nebo vsedě. Při Zen shiastu je oblečený v pohodlném oblečení, při tsubo terapii dle Serizawi nebo Nipponském stylu dle Namikoshiho se může pracovat na holé kůži. Poloha se odvozuje od toho, jaký meridián chceme ošetřovat, ale vždy musí být pro pacienta pohodlná. Polohování se provádí s pomůckami, jako jsou polštáře, srolovaná deka a podobně. Terapeut nejčastěji při ošetřování pacienta sedí v sedu na patách – tzv. seize. Pohybuje se kolem pacienta většinou po kolenou, ale zaujímá i výpadové pozice, stoj nebo dřep. Během terapie se pracuje prsty, dlaní, předloktím, lokty, nohama, koleny, někdy celým tělem. Techniky se různí škola od školy, ale většina jich používá houpání jako základní uvolňovací a mobilizační techniku vleže na břiše. Nejprve se provádí uvolňování, houpání trupu, lehké trakce, protahování, mobilizace, aproximace kořenových kloubů na končetinách jako příprava na samotnou terapii drah. Poté následuje ošetření dvou meridiánů, které jsme diagnostikovali jako „prázdný“ a „přeplněný“(1, 5, 8, 10, 14, 20). Ve všech školách se používá doteku jako terapeutického prostředku. V otázce tlaku při tomto doteku se už jednotlivé školy liší. Nipponský styl rozlišuje několik intenzit tlaku v gramech až po kilogramy (18). V Zen shiastu se většinou využívá různě velkého tlaku pro tonizaci kyo a pro sedaci jitsu (8). Někteří terapeuti však zdůrazňují, že na velikosti tlaku nezáleží, pro kontakt stačí tlak o 5 g (10, 21). Všichni se shodují, že je při technikách aplikace tlaku i mobilizacích a trakcích důležité využívat váhy vlastního těla. Tlak by měl být vždy kolmý na plochu těla pacienta. (1, 8, 10, 14). 

Po terapii je s pacientem probrán plán následujících několika týdnů, a to v rámci následné autoterapie. V shiatsu autoterapie zahrnuje změnu životního stylu, včetně doporučení změny stravování, jednoduchá cvičení, automasáž v průběhu meridiánů (8, 11, 21). Nejčastěji se jako doplňkové cvičení pro pacienta, ale i terapeuta, využívá tzv. Makko Ho sestava, sestava komplexních cviků.

Principy shiatsu v souvislosti s fyziologickými funkcemi organismu popisují ve svých knihách Tokurijo Namikoshi, Katsuke Serizawa, ale i C. Dubitsky. C. Dubitsky ve své knize uvádí mnohé úvahy, které jsou založeny na dlouhodobém výzkumu, praxi, intuici i analytickém myšlení a naznačuje možnosti využití shiatsu ve světě nejnovějších západních objevů. Podrobně se ve své knize věnuje principu účinku shiatsu na úrovni buněčné, muskuloskeletální, myofasciální a systémové, zaměřuje se na tělní tekutiny, jejich oběh, funkce orgánů a žláz (5). Opakovaný stisk a uvolňovací techniky vedou k lepšímu toku lymfy, stimulaci mízních cév, a tedy i odvodu metabolitů z tkání. Shiatsu stimuluje cirkulaci tělních tekutin a jeho tlakové působení má dobrý efekt na odvod tělních tekutin z končetin a návrat žilní krve k srdci (17, 18). Místní působení na spoušťové body, neboli „trigger points“ (TrP) ve svalech, jejichž lokalizace se často shoduje s umístěním „tsubo bodů“, vede k jejich odstranění, jak známe z manuální terapie. Pasivními pohyby ve fyziologickém rozsahu dosahujeme mobilizace kloubních ploch, stimulace výživy kloubní chrupavky, a tím zlepšení pohyblivosti segmentu. Funguje i jako prevence degenerativních změn kloubů a pomáhá k navození normotonu ve svalech, které kloub obklopují (13).

Přenesené účinky shiatsu lze popsat slovy reflexní terapie, na bázi vztahů viscero-somatických, somato-somatických, viscero-motorických, viscero-viscerálních (12). Serizawa obdobně užívá pojmů viscero-senzitivní, neurovegetativní a „interloced“ reflexy (25). Indikační skupinu pro shiatsu omezují pouze kontraindikace, kterými jsou např. infekční choroby, akutní stadia onemocnění, stavy po operacích, těhotenství (relativně), nádorové bujení.

Nejnovější výzkumy (15, 16) popisují klinickou účinnost shiatsu a širokou možnost využití. Popisují, jaká skupina pacientů nejčastěji vyhledává shiatsu terapii, jejich očekávání a dopad na jejich životní styl, změnu somatických obtíží a kvalitu života po aplikování shiatsu v krátkém i dlouhém časovém horizontu. V roce 2003 byla provedena první pilotní kvalitativní studie ve Velké Británii (VB) a Německu, kdy bylo osloveno 14 zkušených praktiků shiatsu, aby se zúčastnili výzkumu a mapovali pomocí dotazníků a rozhovorů účinky na svých pacientech (n = 15). Výsledky ukázaly na krátko-, středně- i dlouhodobé efekty shiatsu terapie v oblasti prvotních symptomů (pro které byla shiatsu terapie vyhledána), relaxace, spánku, držení těla a vnímání vlastního těla. Tento kvalitativní výzkum poukázal na jisté efekty shiatsu terapie a posloužil jako podklad pro výzkum probíhající v letech 2006 a 2008. Longitudinální studie, konající se zároveň ve třech evropských zemích (VB, Španělsko a Rakousko), zkoumala efekty shiatsu pomocí standardizovaného dotazníku, obsahujícího otázky týkající se charakteristiky klienta, jeho důvodů k vyhledání terapie a očekávání od léčby, jejich vztahu k terapeutovi a místu terapie, pocitů těsně po terapii, možných negativních účinků, účinků krátkých, středně a dlouhodobých, zlepšení jejich fyzického a psychického stavu před započetím terapie, těsně po terapii, po 3 měsících a po 6 měsících od první terapie. Bylo osloveno 948 klientů, z toho 633 dokončilo výzkum. Jednalo se o klienty, kteří přicházeli k úplně první terapii nebo shiatsu užívají pravidelně. Metodologii této práce nelze nic vytknout. V diskusi autoři zohledňují i možnost zkreslení výsledků způsobené faktem, že téměř třetina probandů nedokončila výzkum, aniž by udala důvod (např. nemuseli být s terapií spokojeni apod.). Nicméně se jedná o kvalitní studii a je možné brát její výsledky v úvahu při posuzování pozitivních a negativních efektů shiatsu i jeho možností využití v moderní medicíně.

Zmíněný výzkum odpovídá na otázky:

Kdo hledá shiatsu a proč? 59 % probandů vyhledalo shiatsu pro zlepšení zdravotního stavu; konkrétně kvůli problémům s pohybovým ústrojím, problémům s napětím, stresem a únavou, problémům se zažíváním, dechem, krevním tlakem a bolestivou menstruací, pro snížení dávek medikace, pro emocionální podporu, seberozvoj.

Jak shiatsu zlepšuje zdraví a pocit životní spokojenosti (wellbeing)?  89 – 96 % probandů popsalo, že se po terapii cítí klidnější, vyrovnanější, méně unavení a schopní lépe zvládat životní situace. Dále popisovali, že se jim po shiatsu terapii lépe spí. Návštěva shiatsu terapeuta také vedla 73-80 % dotázaných ke změně životního stylu, ve smyslu k zdravému pohybu, stravování.

Jaké má shiatsu efekty? Je bezpečné? Významně se u probandů snížily příznaky, pro které vyhledali tuto terapii a tento efekt trval po celou dobu studie (6 měsíců). Zlepšení uvedlo na konci studie 85 % probandů a týká se všech výše uvedených příznaků. U 12 - 22 % se objevilo přechodné zhoršení příznaků, nebo objevení jiných, po první terapii. Toto zhoršení vymizelo po 2 dnech. Procentuální zastoupení této skupiny však může být zpochybněno v závislosti na velkém počtu klientů, kteří nevyplnili všechny čtyři dotazníky (opustili studii). Nejčastěji se jednalo o únavu, letargii, příznaky virózy, nauzeu, bolesti hlavy, bolesti svalů, přehnané emoce. Ke zhoršení/objevení příznaků, které by nutilo klienta přerušit jeho normální životní tempo, uvedlo pouze 1, 4 % probandů, proto autoři uvádějí, že shiatsu je bezpečná technika. Procentuální zastoupení této skupiny však může být zpochybněno v závislosti na velkém počtu klientů, kteří nevyplnili všechny čtyři dotazníky (opustili studii). 

V rámci našeho přehledového článku uvádíme i některé společnosti, které se dominantně zabývají shiatsu technikou:

Shiatsu asociace  - The European Shiatsu Federation (ESF)

Evropská federace shiatsu je nepolitickou, neziskovou organizací, hlavním úkolem je pozvednout a rozšířit shiatsu jako léčebnou metodu po celé Evropě a vytvořit vysoké standardy profesionální praxe (ESF 2010). Snahou ESF je zavést v celé Evropě právní normu pro praktikování shiatsu jako nezávislé, samostatné léčebné metody, která bude k dispozici jako metoda první volby široké veřejnosti. ESF podporuje stávající rozvoj profesního vzdělávání, standardů shiatsu praxe, výzkum efektů této metody a výměnu poznatků na poli vzdělávání i výzkumu profesionálů v Evropě. Zároveň ESF prezentuje své zájmy a zájmy svých členů Evropské unii a dalším vládním organizacím. Členy ESF jsou: Belgie, Česká republika, Irsko, Itálie, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie (ESF 2010). 

Česká asociace shiatsu (ČAS)

ČAS je dobrovolné, neziskové a nezávislé sdružení fyzických, popř. právnických osob, jejichž hlavní společnou snahou je rozšiřovat informaci o shiatsu mezi odbornou i laickou veřejnost. ČAS by měla též zaštiťovat praktiky shiatsu jako odborný garant. Registrovaní praktici České asociace shiatsu budou splňovat kvalifikační kritéria, která jsou v souladu s požadavky ESF (4). ČAS byla oficiálně založena 16. 4. 2002 v Praze, je zaregistrována Ministerstvem vnitra ČR. ČAS byla oficiálně přijata za plnoprávné členy Evropské federace shiatsu v roce 2004 (4). 

The Shiatsu Society

The Shiatsu Society vznikla v roce 1981 a je vedoucí profesní organizací shiatsu praktiků ve Velké Británii. Má velké zásluhy na výzkumu, který se v tomto odvětví provádí, udává směr vzdělávání a profesních standardů v mezinárodním měřítku. Její největší snahou je ctít základní principy shiatsu a vyzdvihnout tuto metodu, integrovat ji do běžně dostupného zdravotnictví (Shiatsu Society 2010). The Siatsu Society je členem ESF. Snaží se o rozšíření povědomí o shiatsu mezi širokou veřejnost a podporuje vzdělávání a výzkum. Čtvrtletně vydává časopis The Shiatsu Society News, ve kterém publikuje poznatky praktiků i výsledky nejnovějšího výzkumu (24).   

VZDĚLÁVÁNÍ V OBLASTI SHIATSU 

ESF navrhuje jako minimální délku studia 450 hodin prezenčního studia, které by mělo probíhat ve 3 po sobě následujících letech. Dalším předpokladem by mělo být samostudium a praxe, zahrnující psaní protokolů o ošetřeních a kazuistikách jednotlivých pacientů. Tato část by měla čítat 100 až 200 hodin. Pokud je to možné, vyučování by měl řídit minimálně 350 hodin jeden hlavní (renomovaný) učitel a zbytek 3 další asistenti nebo lektoři školy. V České republice o organizaci vzdělávání shiatsu praktiků žádné informace nenajdeme. Na stránkách ČAS lze nalézt částečný přehled jednotlivých seminářů a škol, které lze v současné době využívat (4).   

POSTAVENÍ SHIATSU VE ZDRAVOTNICTVÍ 

Kvalitní relevantní výzkum (14), uvedený výše, ukazuje na využitelnost shiatsu jako doplňku západní medicíny. Podle výzkumů se jedná o metodu zcela bezpečnou, která může nabídnout zlepšení celkového pocitu zdraví, udržení zdraví, prevenci, zvýšení životní spokojenosti, redukci symptomů vedoucích ke snížení produktivity, snížení užívání léčiv a metod konvenční medicíny, snížení počtu hospitalizačních dní a absence v zaměstnání, což jistě ústí v podstatné socioekonomické výhody. Shiatsu zlepšuje vědomí pacientů o vlastním zdraví, poskytuje osvětu v této oblasti a vede k odpovědnému přístupu k terapii (3).

Doplňkové terapie (complementary therapies) bychom mohli definovat jako jakékoli medicínské nebo ošetřovatelské praktiky nebo systémy, které ještě nejsou částí konvenční medicíny v dané zemi, nebo nebyly ještě plně integrovány do místního zdravotnického systému (19, 28, 26). Doplňkové terapie, které musejí splňovat stejná kritéria pro zařazení do zdravotnického systému jako konvenční postupy, jsou v zemích jako je USA, Kanada, Velká Británie nebo skandinávské státy integrovány do běžného systému zdravotnictví. V dnešní době se mluví o tzv. integrativní nebo integrační medicíně.

Shiatsu je plnohodnotná doplňková terapeutická metoda, která by mohla být využívaná v rámci nebo vedle konvenční medicíny. Postavení Shiatsu metody v rámci českého zdravotnictví však není zcela jednoznačné. Dle současného zmapování využívá shiatsu v rámci komplexní péče pouze zlomek zdravotnických zařízení. Po detailnějším prozkoumání „terapeutické základny“ pro shiatsu vychází najevo, že o vzdělávání terapeutů shiatsu neexistují v České republice žádné publikace. Nikde se nenachází kompletní seznam škol a kurzů s informacemi potřebnými k výběru toho, který kurz by adept měl navštěvovat. Nikde nenajdeme informace o certifikátech potřebných k praktikování, standard vzdělávání, normy pro využívání shiatsu jako doplňkové terapie a podobně. Nejbližším oborem, ve kterém by se tato metoda dala využívat, je fyzioterapie. K integraci shiatsu je však ještě dlouhá cesta. Nejdříve je nutno kvalitativně prozkoumat vzdělávání českých shiatsu terapeutů, porovnat ho s evropským standardem a navrhnout možnosti jak určit, kdo by měl být kompetentní k provádění shiatsu terapie v rámci českého zdravotnictví.   

VZDĚLÁVÁNÍ SHIATSU V ČR 

V rámci zjištění kvantitativního a kvalitativního vzdělávání v oblasti shiatsu byl proveden kvalitativní výzkum s cílem explorace a deskripce vzdělávání shiatsu terapeutů v českých školách. Šlo o mnohopřípadovou kolektivní studii, která byla zpracována jakožto diplomní magisterská práce Mgr. Kláry Tampierové, tč. studentky magisterského studijního programu v oboru fyzioterapie (30).

Studie proběhla v letech 2009 až 2011, bylo zařazeno 14 českých lektorů této metody, kterým bylo formou polostrukturovaného rozhovoru pokládáno několik níže uvedených výzkumných a třídících otázek. Dalším nástrojem sběru dat byla fyzická přítomnost hlavního výzkumníka na kurzech shiatsu techniky dvou škol a setkání lektorů v rámci Dne shiatsu.

Každá škola byla zkoumána jako jednotlivý případ v rámci celku vzdělávacího systému shiatsu terapeutů. Po odebrání dat explorativními metodami bylo hodnocení provedeno dle Stakeova konceptu kolektivní případové studie (7, 27) tak, abychom získali komplexnější a zobecňující pohled na vzdělávání shiatsu terapeutů v ČR.

Vzorkování škol proběhlo dle klíčových slov typických pro danou školu, čímž se školy roztřídily podle toho, zda se jedná o školu nabízející kontinuální vzdělávání, nebo pouze semináře; podle délky studia; jaké certifikáty vydává; zda má zahraniční styky; jestli má nějaká kritéria pro uchazeče o studium; zda nějak klasifikuje své absolventy; jestli dává důraz na praktickou výuku nebo pouze teorii; jestli spolupracuje s nějakou školou v zahraničí. Podle tohoto roztřídění byla sestavena mapa vzdělávání.

Každý účastník studie podepsal Informovaný souhlas, který je uložen u výzkumníka, stejně jako souhlas Etické komise FTVS UK, jakožto organizace, pod jejíž záštitou studie probíhala.   

VÝSLEDKY STUDIE 

Vědomosti o shiatsu pocházejí ze zahraničí, kde studovali Bohumil Dvořák, jeho žačka Darja Havelková, Inge Schubert, Libor Rožnovjak, manželé Korcovi a Seymour Koblin. Tito lektoři se zasloužili o přenesení shiatsu do České republiky a šíří své znalosti dál. Vzájemná provázanost je názorně vysvětlena na schématu, kde je rovněž zachyceno, odkud pochází vzdělání jednotlivých lektorů (obr. 1).

Schéma návaznosti vzdělání lektorů shiatsu.
Obr. 1. Schéma návaznosti vzdělání lektorů shiatsu.

Členy České asociace shiatsu jsou pouze dvě školy – Darja Shiatsu School Rekvalifikační centrum Mgr. Heleny Touškové.

Teoretická náplň výuky v jednotlivých školách shiatsu a kurzech pořádaných samostatnými lektory se příliš neliší. Všichni shodně uvádějí seznámení studentů se základními principy Tradiční čínské medicíny – jin a jang, teorií pěti prvků a jejich cykly, prouděním energie v těle, průběhem meridiánů, etickými aspekty práce s klientem, se základním uvolněním, protažením svalových struktur, mobilizací kloubů a ovlivněním kyo a jitsu. Některé školy nabízejí odpolední nebo víkendové semináře věnované pouze určité oblasti shiatsu, například tématu jednoho prvku nebo ošetření v určité pozici. Rozdíly nacházíme ve výuce praktických dovedností, kde si každá škola drží svůj směr v technikách, které učí. Všichni postupují od nejjednodušších technik, nácviku doteku a kontaktu s pacientem a postupně procházejí ošetření v jednotlivých polohách. Až v závěru kurzu se učí techniky ošetření meridiánů. Výuka probíhá podle zvyklostí jednotlivých škol, ale většinou teorie předchází praxi. Praktické provedení technik je lektorem vysvětleno a předvedeno na dobrovolníkovi. Poté si je žáci zkouší na sobě navzájem. V kurzech se pracuje ve dvojicích a je žádoucí, aby se tyto dvojice střídaly. Cílem je, aby si studenti vyzkoušeli rozmanitost pacientů a variabilitu práce s nimi.

Kurzy shiatsu nabízené jednotlivými školami a lektory můžeme rozdělit podle časové dotace na večerní, víkendové, intenzivní a pobytové. Nebo podle pokročilosti studentů a úrovně probíraného učiva rozdělujeme kurzy na základní a pokračovací nebo profesionální.

Z celkem 25 lektorů shiatsu, vyučujících na území České republiky, je 15 žen a 10 mužů. 10 lektorů je vyučeno nebo má středoškolské vzdělání, vyšší odbornou školu vystudovali 3, vysokoškolské vzdělání dokončilo 8 z nich. Zdravotní vzdělání, tělovýchovné nebo přírodovědné, má 9 lektorů shiatsu. 3 lektoři jsou fyzioterapeuté, 2 lektorky vystudovaly lékařskou fakultu a jedna z nich má atestaci FBLR.

Vzdělání v shiatsu u jednotlivých lektorů není tak přehledné. Nacházíme však určité pravidelnosti. Lektorů, kteří mají vzdělání ze zahraničí a přinesli vědomosti o shiatsu do České republiky, je celkem 7. Bohumil Dvořák studoval v Japonsku, Holandsku a Švýcarsku. Darja Havelková, Libor Rožnovják a Korcovi v Anglii, Jana Musat ze školy Die internationale Shiatsu Schule Elija studovala v Rakousku a Kanaďan Seymour Koblin, majitel International school of Healing Arts, se shiatsu učil u mistra Ohashiho v New Yorku, kde studovala i Inge Shubert, která příležitostně hostuje na Darja Shiatsu School. Tito lektoři šířili své vzdělání dál. U Bohumila Dvořáka se Shiatsu učila Darja Havelková, Jan Pletánek, Lukáš Hošek, Vlaďka Naušová, Kateřina Kotková, kteří založili další školy a sami vyučují.

Zkoušení studentů na školách probíhá průběžně během studia, kdy musí prakticky demonstrovat nabyté teoretické znalosti. Závěrečné zkoušky požadují na 6 školách (nebo kurzech) z 12, které na tuto otázku odpověděli. Nejtěžší cestu k získání certifikátu mají studenti Darja Shiatsu School. Musejí pravidelně docházet na výuku, během studia odevzdat 200 kazuistik jimi ošetřených pacientů, skládat průběžné zkoušky po každém úseku studia, vypracovat závěrečnou práci a na závěr absolvovat závěrečné teoretické a praktické zkoušky, které probíhají podobně jako na ostatních školách.

Certifikáty z většiny škol mají mezinárodní platnost a je možné je vydat v anglickém jazyku. Vždy však závisí na příslušné organizaci, zda certifikát přijme. Záruku v uznání certifikátu v zahraničí dává Darja Shiatsu School, Rekvalifikační centrum Mgr. Heleny Touškové, International School of Healing Arts Masáže Korec Olomouc, protože jsou členy mezinárodních shiatsu organizací. Jejich absolventi by měli mít stejná práva jako ostatní shiatsu praktici v Evropě a na světě.

Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy ČR od roku 2007 uděluje akreditaci pro vydávání osvědčení „Masér pro sportovní a rekondiční masáže se zaměřením na japonskou masáž shiatsu s působností mimo zdravotnictví“ školám, které doloží výuku probíhající podle osnov The European Shiatsu Federation (součástí musí být anatomie a fyziologie člověka v příslušném rozsahu) (ESF 2010), a jejíž sylabus zahrnuje výuku sportovních a rekondičních masáží. Tuto akreditaci mají u nás dvě školy: Darja Shiatsu School Rekvalifikační centrum Mgr. Heleny Touškové. Ostatní vydávají pouze osvědčení, diplom o absolvování kurzu s příslušným počtem hodin.   

ZÁVĚR 

Protože neexistuje jednotná právní norma, která by určovala, kdo může shiatsu provádět, je i titul „Masér pro sportovní a rekondiční masáže se zaměřením na japonskou masáž shiatsu s působností mimo zdravotnictví“ zatím bez užitku. Shiatsu může komerčně provádět kdokoli, kdo má zdravotnické vzdělání v oboru fyzioterapie nebo kurz sportovních a rekondičních masáží. Tomu je vydán živnostenský list na živnost v oboru Sportovní a rekondiční masáže. Shiatsu by měl praktikovat samozřejmě jen ten, kdo má příslušné vzdělání přímo v metodě shiatsu. Nejednota ve vzdělávání, koncepce kurzů a oprávnění k praktikování shiatsu vnáší do shiatsu praxe chaos a činí situaci na českém trhu značně nepřehlednou.

Tato práce měla za cíl pomoci přiblížit praktikování shiatsu metody fyzioterapeutické veřejnosti, zprůhlednění systému vzdělávání shiatsu v ČR a poskytnutí náhledu na školy, které shiatsu techniku vyučují. Výzkum ukázal, že vzdělávání v shiatsu metodě není v ČR jednotné. Nacházíme zde mnoho kurzů a škol, ale chybí ucelený systém vzdělávání. Nepřehlednost a absence jednotného vzdělávacího systému vrhá na tuto metodu neprávem špatné světlo v kontextu ostatních terapeutických metod. Tento stav brání standardizaci vzdělání shiatsu terapeutů a uznání shiatsu metody jako doplňkové léčby v rámci českého zdravotnictví. 

Příspěvek vznikl s podporou VZ MŠMT ČR MSM 0021620864.   

PhDr. Jitka Čemusová, Ph.D.

Katedra fyzioterapie UK FTVS

J. Martího 31

162  52  Praha 6


Zdroje

1. BOTTALO, F.: Shiatsu a základy tradiční čínské medicíny. Olomouc, Poznání, 2006, ISBN: 80-86606-48-1.

2. CAPRA, F.: Tao fyziky. Praha, Dharmagaia, 2003, ISBN: 80-85905-16-7.

3. CONOLLY, S.: Contribution of Shiatsu to General Healthcare in the UK: Messages from a crosseuropean research study. SC-Shiatsu Society UK Research Launch Press, 2009.

4. ČESKÁ ASOCIACE SHIATSU [online]. Dostupné z: <http://www.shiatsuasociace.cz/> poslední úpravy: 2010-11-16 [citováno 2010-11-16 ).Čas vzdělávání. [online] Dostupné z: <http://www.shiatsuasociace.cz/index.php?id=386&L=http://m00.laughingllamas.com/fileupload/store/check.txt%3F> [citováno 2010-12-28]

5. DUBITSKY, C.: Shiatsu, orientální terapie. 2000, ISBN: 80-7205-748-0.

6. EUROPEAN SHIATSU FEDERATION [online]. Dostupné z: <http://www.shiatsu-esf.org/index.html> poslední úpravy: 2009-07-27 [citováno 2010-11-17].

7. HENDL, J.: Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha, Portál, 2005, ISBN: 80- 7367-040-2

8. HAVELKOVÁ, D.: Shiatsu. Cesta ke zdraví a spokojenosti. Praha, Triton, 2001, ISBN: 80-7254-200-1.

9. KIRK, L.: A Brief History of Shiatsu, 2010 [online]. Dostupné z: <http://www.shiatsutherapy.ca/shiatsu history.htm> poslední úpravy: 2010-03-04 [citováno 2010-09-12]

10. KOBLIN, S.: The art of zen-touch. San Diego, Soulstar Creations, 1990, ISBN: 0-9625000-0-3.

11. KOMBERCOVÁ, J., SVOBODOVÁ, M.: Autorehabilitační sestava: Cvičení, masáže, strava, akupresura, autoterapie páteře, biorytmy. Olomouc, Fontána, 2000, ISBN: 80-901989-9-6.

12. LEWIT, K.: Manipulační léčba. Praha, Sdělovací technika, 2003, ISBN: 80-86645-04-5.

13. LEWITOVÁ, C. M. H.: Kurz. Forma Funkce Facilitace, Praha, 2009.

14. LIECHTI, E.: Shiatsu, japonská masáž pro zdraví a kondici. Praha, Alternativa, 1996, ISBN: 80- 85993-15-5.

15. LONG, A., MACKAY, H.: The effects of shiatsu: Findings from a two-country exploratory study. The Journal of Alternative and Complementary Medicíně, 9, 2003, 4, s. 539-547.

16. LONG, A.: The effectiveness of shiatsu: Findings from a cross-European, prospective observational study. The Journal of Alternative and Complementary Medicíně, 14, 2008, 8, s. 921-930.

17. NAMIKOSHI, T.: The complete book of shiatsu therapy. New York, Japan Publications, 1994.

18. NAMIKOSHI, T.: Touch and strech - shiatsu for everyone. New York, Japan Publications, 2000.

19. NCCAM. 2010. What is complementary and alternative medicine (CAM)? [online] Dostupné z: <http://nccam.nih. gov/health/whatiscam/> poslední úpravy: 2010-11-28 [citováno 2010-11-28].

20. MASUNAGA, S.: Zen shiatsu: How to harmonize yin and yang for better health. Tokyo, Japan Publications, 1977, ISBN 0-87040-394-X.

21. PLETÁNEK, J.: Povídání o shiatsu, zdraví a skutečnosti. Pardubice, MAXX Creative Communication, s. r. o., 2004, ISBN: 80-903496-0-9.

22. PŘIKRYLOVÁ, Z.: Vliv masáží shiatsu na pohybový systém a psychický stav organismu. Olomouc, diplomová práce FTK Univerzita Palackého v Olomouci, 2010.

23. ROŽNOVJÁK, L.: Shiatsu do rojin-lijang. Jihlava, Pragma, 2002, ISBN: 978-80-7349-078-2.

24. SHIATSU SOCIETY. Shiatsu – a world of human touch [online]. Dostupné z: <http://www.shiatsusociety.org/ public/index.shtml> poslední úpravy: 2010-11-28 [citováno 2010-11-28].

25. SERIZAWA, K.: Tsubo vital points for oriental therapy. Tokyo, Japan Publications, 2006, ISBN-13:978-0-87040-900-4.

26. SUNDBERG, T. et al.: Towards a model for integrative medicine in Swedish primary care. BMC Health Services Research, 7, 2007, s. 107.

27. STAKE, R.: The art of case study research. Thousand Oaks, CA: SAGE Publications, 1995, ISBN: 0-8039-5766-1.

28. WHO (World Health Organization). General guidelines for methodologies on research and evaluation of traditional medicine (WHO/EDM/TRM/2000.1) Geneva: World Health Organization; 2000.

29. YAMAMOTO, S.: Bosonohé shiatsu. Hradec Králové, LinguaServiceF, 1998, ISBN: 80-902529-0-7.

30. TAMPIEROVÁ, K.: Vzdělávání shiatsu terapeutů v ČR. UK FTVS Praha, Diplomová práce, vedoucí PhDr. J. Čemusová.

Štítky
Fyzioterapie Rehabilitace Tělovýchovné lékařství

Článek vyšel v časopise

Rehabilitace a fyzikální lékařství

Číslo 3

2012 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Kožní toxicita cílené terapie inhibitory EGFR a VEGF
nový kurz
Autoři: MUDr. Karolína Svobodová

Jak na psoriázu v každodenní ambulantní praxi?
Autoři: MUDr. Jan Šternberský, Ph. D.

Biologická léčba Crohnovy nemoci
Autoři: MUDr. Přemysl Falt, Ph.D.

Pacient na antikoagulační léčbě v akutní situaci
Autoři: MUDr. Jana Michalcová

Kopřivka a její terapie
Autoři: MUDr. Petra Brodská

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se