Glykovaný hemoglobin a alternativní biomarkery glykace – přehled z pohledu laboratorní medicíny

Souhrn

Cíl studie: Předkládaná přehledná práce si klade za cíl podat ucelený přehled současného stavu diagnostiky glykovaného hemoglobinu (HbA_1c) a alternativních biomarkerů glykace z pohledu laboratorní medicíny, a to s ohledem na nejnovější poznatky publikované do března 2026. Práce shrnuje analytické metody stanovení HbA_1c, jejich standardizaci, limitace v klinických situacích a potenciál alternativních biomarkerů pro komplementární hodnocení kompenzace diabetes mellitus.
Typ studie: Přehledná práce.
Název a sídlo pracoviště: Ústav laboratorní medicíny, Fakultní nemocnice Ostrava; Lékařská fakulta, Ostravská univerzita; Lab4Life Ostrava FNOU, Ostrava, Česká republika.

Materiál a metody: Byl proveden cílený narativně strukturovaný průzkum literatury v databázích PubMed, Web of Science a Scopus za období 2015-2026 se zaměřením na analytické metody HbA_1c, jejich standardizaci, přístrojové testování v místě péče (POCT), alternativní biomarkery glykace (fruktosamin, glykovaný albumin, 1,5-anhydroglucitol, produkty pokročilé glykace, kožní autofluorescence) a nově se objevující markery. Byly analyzovány originální práce, metaanalýzy, systematické přehledy a doporučení odborných společností.

Výsledky: HbA_1c zůstává zavedeným referenčním parametrem pro diagnostiku a monitorování diabetes mellitus, avšak vykazuje významné limitace u pacientů s hemoglobinopatiemi, chronickým onemocněním ledvin (CKD), v těhotenství, po bariatrických výkonech a u dalších klinických stavů ovlivňujících životnost erytrocytů. Alternativní biomarkery nabízejí komplementární informace o glykemické kompenzaci v odlišných časových oknech. Glykovaný albumin (GA) a 1,5-anhydroglucitol (1,5-AG) odrážejí krátkodobější kontrolu glykémie v horizontu 1-3 týdnů. Produkty pokročilé glykace (AGEs) a kožní autofluorescence (SAF) zachycují kumulativní metabolickou zátěž. V oblasti POCT přístrojů vykazuje kvalita vysokou variabilitu -⁠ v rozsáhlé studii Lenters-Westra et al. (2025) [14] splnilo kritéria IFCC i NGSP pouze 5 z 19 testovaných přístrojů. Referenční měřicí procedura JSCC pro stanovení GA vykázala při validační studii celkovou opakovatelnost s CV 1,0 % a velmi vysokou mezilaboratorní shodu (r = 0,999); současně byla stanovena regresní rovnice umožňující převod hodnot JSCC RMP na hodnoty získané HPLC. Pro pacienty s CKD je navrhován multimarkerový přístup kombinující HbA_1c s GA, 1,5-AG a SAF.

Závěr: Multimarkerový přístup kombinující HbA_1c s alternativními biomarkery glykace představuje perspektivní směr zejména pro populace pacientů, u nichž je stanovení HbA_1c nespolehlivé. Integrace krátkodobých markerů (GA, 1,5-AG), markerů kumulativního poškození (AGEs, SAF) a dat z kontinuální monitorace glukózy (CGM) umožňuje komplexnější hodnocení metabolické kompenzace a predikci chronických komplikací diabetu, nikoli však univerzální náhradu HbA_1c.

Klíčová slova:

glykovaný hemoglobín – glykovaný albumin – fruktosamin – 1,5-anhydroglucitol – produkty pokročilé glykace

Úvod

Glykovaný hemoglobin (HbA_1c) představuje již více než čtyři desetiletí základní laboratorní parametr pro hodnocení dlouhodobé kompenzace diabetes mellitus. Jedná se o stabilní produkt neenzymatické glykace, při níž se glukóza kovalentně váže na N-terminální valin beta-řetězce hemoglobinu za vzniku ketoaminu prostřednictvím Amadoriho přesmyku. Koncentrace HbA_1c odráží průměrnou glykemii za období přibližně 8–12 týdnů, což odpovídá střední životnosti erytrocytů v cirkulaci [1, 2].

Americká diabetologická asociace (ADA) ve svých aktualizovaných standardech péče pro rok 2025 i 2026 doporučuje hodnotu HbA_1c ≥ 48 mmol/mol (≥ 6,5 % dle NGSP) jako jedno z diagnostických kritérií diabetes mellitus [3, 4]; shodný postup zastává i společné konsenzuální stanovisko ADA a Evropské asociace pro studium diabetu (EASD) [5] a v podmínkách České republiky společné doporučení České společnosti klinické biochemie (ČSKB) a České diabetologické společnosti (ČDS) [6]. Toto doporučení vychází z rozsáhlých epidemiologických studií prokazujících asociaci uvedené prahové hodnoty s rizikem vzniku diabetické retinopatie. V terapeutickém kontextu pak individualizované cílové hodnoty HbA_1c slouží jako vodítko pro úpravu léčby a hodnocení jejího účinku.

Standardizace měření HbA_1c prošla zásadním vývojem. Mezinárodní federace klinické chemie (IFCC) vyvinula referenční metodu založenou na kombinaci hmotnostní spektrometrie a kapilární elektroforézy, která definuje HbA_1c jako specifický hexapeptid beta-řetězce hemoglobinu a výsledek vyjadřuje v mmol/mol. Paralelně existuje systém NGSP (National Glycohemoglobin Standardization Program), který zajišťuje návaznost komerčních metod na referenční laboratorní postupy studie DCCT (Diabetes Control and Complications Trial), přičemž výsledky jsou vyjadřovány v procentech. Přepočet mezi oběma systémy je dán rovnicí NGSP = (0,09148 × IFCC) + 2,152 [1]. V současné klinické praxi se doporučuje duální reportování v obou jednotkách, což je v souladu s mezinárodním konsenzem o celosvětové standardizaci měření HbA_1c [7].

Přestože HbA_1c zůstává zavedeným referenčním parametrem, jeho hodnota může být v řadě klinických situací falešně zvýšena či snížena nezávisle na skutečné glykemické kompenzaci. Tyto limitace –⁠ hemoglobinopatie, hemolytické anémie (se zkráceným přežíváním erytrocytů), chronické onemocnění ledvin (CKD), těhotenství a stavy po bariatrických výkonech –⁠ motivují výzkum alternativních biomarkerů glykace, které mohou poskytovat doplňující nebo v některých případech i nahrazující informaci [8, 9]. Cílem této přehledné práce je podat ucelený přehled analytických metod stanovení HbA_1c, jejich standardizace a limitací a zhodnotit klinický potenciál alternativních biomarkerů glykace včetně fruktosaminu, glykovaného albuminu, 1,5-anhydroglucitolu, produktů pokročilé glykace, kožní autofluorescence a dalších nově se objevujících markerů.

Analytické metody stanovení HbA_1c

Pro stanovení HbA_1c se používá několik analytických přístupů lišících se principem separace či detekce glykované frakce: iontoměničová vysokoúčinná kapalinová chromatografie (HPLC), imunoturbidimetrie, afinitní boronátová chromatografie, kapilární elektroforéza a enzymatické metody; jejich principy, hlavní analyzátory a citlivost k interferenci hemoglobinových variant shrnuje Tabulka 1 [2, 5]. Iontoměničová HPLC je rutinní metodou s vysokou přesností a schopností detekce variant, je však náchylnější k interferenci některých hemoglobinopatií. Afinitní chromatografie a enzymatické metody jsou vůči většině variant rezistentnější, a jsou proto vhodné pro populace s vysokou prevalencí hemoglobinopatií [2, 10].

Standardizace měření HbA_1c je zajištěna dvouúrovňovým systémem: referenční metoda IFCC definuje HbA_1c jako specifický beta-N-1-deoxy-fruktosyl-hemoglobin a vyjadřuje výsledek v mmol/mol, zatímco NGSP zajišťuje návaznost komerčních metod a certifikaci. Přepočtová rovnice NGSP (%) = (0,09148 × IFCC) + 2,152 umožňuje jednotné duální reportování [1]; pro komunikaci s pacientem slouží odhadovaná průměrná glykemie (eAG). Účinnost harmonizace je průběžně ověřována programy externího hodnocení kvality: v USA zajišťuje certifikaci metod NGSP a akreditované laboratoře se povinně účastní akreditačního programu (proficiency testing) College of American Pathologists (CAP), jehož mez přijatelnosti byla postupně zpřísněna na ± 6 % cílové hodnoty [11]. „V evropské studii EurA1c zahrnující 2 166 laboratoří v 17 zemích přibližně jedna z 20 laboratoří nesplnila kritérium IFCC; u takové laboratoře mohl být výsledek od skutečné hodnoty odlišný o ≥5 mmol/mol (≈0,46 procentního bodu HbA_1c). Významným zdrojem celkové variability byla mezilaboratorní variabilita [12]; srovnatelné závěry o přetrvávající variabilitě přinesla i analýza dat NGSP-CAP a EurA1c z pohledu české laboratorní praxe [13].

V oblasti testování v místě péče (POCT) zjistili Lenters-Westra et al. (2025) při nezávislém hodnocení 19 přístrojů, že certifikační kritéria IFCC i NGSP současně splnilo pouze 5 z nich (26 %); nejlépe hodnoceným přístrojem byl Afinion 2 [14]. Nezávislé hodnocení Afinionu na základě dat externího hodnocení kvality potvrdilo jeho analytickou spolehlivost v rutinní praxi [15]. Metaanalýza (2026) prokázala dobrou shodu POCT s laboratorní HPLC (souhrnný rozdíl 0,01 %), avšak s výraznou variabilitou mezi přístroji [16]. Tyto nálezy zdůrazňují nutnost pečlivého výběru POCT přístrojů a externí kontroly kvality.

Pro stanovení HbA_1c se používá několik analytických přístupů lišících se principem separace či detekce glykované frakce: iontoměničová vysokoúčinná kapalinová chromatografie (HPLC), imunoturbidimetrie, afinitní boronátová chromatografie, kapilární elektroforéza a enzymatické metody; jejich principy, hlavní analyzátory a citlivost k interferenci hemoglobinových variant shrnuje Tabulka 1 [2, 5]. Iontoměničová HPLC je rutinní metodou s vysokou přesností a schopností detekce variant, je však náchylnější k interferenci některých hemoglobinopatií. Afinitní chromatografie a enzymatické metody jsou vůči většině variant rezistentnější, a jsou proto vhodné pro populace s vysokou prevalencí hemoglobinopatií [2, 10].

Standardizace měření HbA_1c je zajištěna dvouúrovňovým systémem: referenční metoda IFCC definuje HbA_1c jako specifický beta-N-1-deoxy-fruktosyl-hemoglobin a vyjadřuje výsledek v mmol/mol, zatímco NGSP zajišťuje návaznost komerčních metod a certifikaci. Přepočtová rovnice NGSP (%) = (0,09148 × IFCC) + 2,152 umožňuje jednotné duální reportování [1]; pro komunikaci s pacientem slouží odhadovaná průměrná glykemie (eAG). Účinnost harmonizace je průběžně ověřována programy externího hodnocení kvality: v USA zajišťuje certifikaci metod NGSP a akreditované laboratoře se povinně účastní akreditačního programu (proficiency testing) College of American Pathologists (CAP), jehož mez přijatelnosti byla postupně zpřísněna na ± 6 % cílové hodnoty [11]. „V evropské studii EurA1c zahrnující 2 166 laboratoří v 17 zemích přibližně jedna z 20 laboratoří nesplnila kritérium IFCC; u takové laboratoře mohl být výsledek od skutečné hodnoty odlišný o ≥5 mmol/mol (≈0,46 procentního bodu HbA_1c). Významným zdrojem celkové variability byla mezilaboratorní variabilita [12]; srovnatelné závěry o přetrvávající variabilitě přinesla i analýza dat NGSP-CAP a EurA1c z pohledu české laboratorní praxe [13].

V oblasti testování v místě péče (POCT) zjistili Lenters-Westra et al. (2025) při nezávislém hodnocení 19 přístrojů, že certifikační kritéria IFCC i NGSP současně splnilo pouze 5 z nich (26 %); nejlépe hodnoceným přístrojem byl Afinion 2 [14]. Nezávislé hodnocení Afinionu na základě dat externího hodnocení kvality potvrdilo jeho analytickou spolehlivost v rutinní praxi [15]. Metaanalýza (2026) prokázala dobrou shodu POCT s laboratorní HPLC (souhrnný rozdíl 0,01 %), avšak s výraznou variabilitou mezi přístroji [16]. Tyto nálezy zdůrazňují nutnost pečlivého výběru POCT přístrojů a externí kontroly kvality.

Table 1. Analytical methods for HbA_1c determination [2, 5]

Limitace HbA_1c

Spolehlivost HbA_1c může být ovlivněna řadou klinických stavů, které je nutné při interpretaci zohlednit; jejich přehled a směr ovlivnění shrnuje Tabulka 2 [8].

Hemoglobinopatie (HbS, HbC, HbD, HbE) jsou nejvýznamnější příčinou nespolehlivosti HbA_1c a mohou metodicky závislým způsobem vést k falešně zvýšeným či sníženým hodnotám; iontoměničová HPLC a imunoturbidimetrie jsou citlivější, afinitní chromatografie a enzymatické metody odolnější [2, 8]. Sideropenická anémie a poruchy metabolismu železa prodlužují životnost erytrocytů a vedou k falešně zvýšeným hodnotám, které se po substituci železa normalizují [8].

V těhotenství zkracuje akcelerovaná erytropoéza životnost erytrocytů a HbA_1c podhodnocuje skutečnou glykemii, proto se u gestačního diabetu doporučují přímé měření glykemie nebo markery s kratším diagnostickým oknem [8, 9]. U chronického onemocnění ledvin (CKD) a dialýzy vzniká karbamylovaný hemoglobin, který snižuje spolehlivost měření HbA_1c; u stadia 4–5 a dialyzovaných pacientů je doporučováno doplnit glykovaný albumin [8, 9]. Po bariatrických výkonech reaguje glykovaný albumin na rychlé změny kompenzace citlivěji než HbA_1c [9]. U starších pacientů a napříč etniky mohou existovat rozdíly v glykačních poměrech vedoucí k mírnému nad nebo podhodnocení [8].

Table 2. Clinical conditions affecting HbA_1c reliability [8]

Alternativní biomarkery glykace

Fruktosamin

Fruktosamin je souhrnný název pro ketoaminy vznikající neenzymatickou glykací sérových proteinů, přičemž kvantitativně nejvýznamnější složkou je glykovaný albumin. Na rozdíl od HbA_1c, který odráží průměrnou glykemii za 8–12 týdnů, fruktosamin reflektuje glykemickou kontrolu za období přibližně 2–3 týdnů, což odpovídá poločasu odbourání sérového albuminu. Normální hodnoty fruktosaminu se pohybují v rozmezí 200–285 μmol/L, přičemž rychlost neenzymatické glykace sérových proteinů je přibližně 9–10krát vyšší než glykace hemoglobinu [17].

Klinický význam fruktosaminu byl přesvědčivě dokumentován v rozsáhlé prospektivní studii ARIC (Atherosclerosis Risk in Communities), jejíž výsledky publikovali Selvin et al. v roce 2015 v časopise Circulation [18]. V této studii zahrnující více než 11 000 účastníků byla prokázána významná asociace zvýšených hodnot fruktosaminu s rizikem ischemické choroby srdeční, cévní mozkové příhody, srdečního selhání a celkové mortality, a to nezávisle na hodnotě HbA_1c. Korelace mezi fruktosaminem a HbA_1c dosahuje hodnoty r = 0,81, což potvrzuje, že oba markery odrážejí glykemickou kontrolu, avšak v odlišných časových horizontech [18].

Zásadní výhodou fruktosaminu je, že není ovlivněn obratem (životností) erytrocytů ani hemoglobinopatiemi, což jej činí hodnotnou alternativou u pacientů s CKD, hemolytickými anémiemi a hemoglobinopatiemi. Jeho limitací je naopak závislost na koncentraci a obratu sérových proteinů (nefrotický syndrom, hepatopatie) [17, 18]. Nevýhodou stanovení fruktosaminu jsou pacienti s hypoalbuminémií, u kterých může docházet k falešně sníženým výsledkům.

Glykovaný albumin (GA)

Glykovaný albumin (GA) je specifičtějším markerem glykace sérových proteinů oproti fruktosaminu, neboť měří přímo podíl glykovaného albuminu z celkového albuminu, čímž eliminuje vliv absolutní koncentrace albuminu na výsledek. GA odráží glykemickou kontrolu za období 14–21 dnů, odpovídající poločasu odbourání sérového albuminu. Normální hodnoty GA se pohybují kolem 14 %, přičemž hodnoty přesahující 17 % jsou typické pro pacienty s diabetes mellitus [17, 19].

Z analytického hlediska je nejrozšířenější enzymatická metoda Lucica GA-L, využívající specifické proteázy k odštěpení glykované části albuminu a následnou enzymatickou detekci uvolněného ketoaminu. V roce 2025 byla Japonskou společností pro klinickou chemii (JSCC) validována referenční měřicí procedura pro stanovení GA s vynikající analytickou kvalitou, čímž byl položen základ pro mezinárodní standardizaci tohoto parametru [20].

Klinická užitečnost GA byla dokumentována v řadě kontextů. Data shrnutá v přehledu po bariatrických výkonech ukazují, že GA vykazuje během prvního měsíce po operaci výrazně rychlejší a hlubší pokles než HbA_1c, což demonstruje vyšší senzitivitu GA k rychlým změnám glykemické kontroly [9]. GA rovněž vykazuje silnější korelaci s postprandiální glykemií a glykemickou variabilitou ve srovnání s HbA_1c, což je klinicky relevantní, neboť postprandiální hyperglykemie je nezávislým rizikovým faktorem kardiovaskulárních komplikací.

V predikci diabetu dosáhl multimarkerový model B3A (BMI + HbA_1c + GA + 1,5-AG) plochy pod křivkou (AUC) 0,793, čímž překonal samostatné markery i konkurenční klinický model, což podporuje koncept multimarkerového přístupu [19]. GA má však i své limitace: jeho hodnoty mohou být ovlivněny nefrotickým syndromem, hepatopatií, tyreoidálními onemocněními a indexem tělesné hmotnosti (BMI), s nímž vykazuje inverzní korelaci [17, 19].

1,5-Anhydroglucitol (1,5-AG)

1,5-Anhydroglucitol (1,5-AG) je přirozeně se vyskytující polyol strukturálně příbuzný glukóze, jehož sérová koncentrace inverzně koreluje s mírou hyperglykemie. Na rozdíl od ostatních glykačních markerů, které měří produkty neenzymatické glykace proteinů, 1,5-AG reflektuje krátkodobé epizody hyperglykemie prostřednictvím kompetitivní inhibice jeho renální reabsorpce glukózou. Při normoglykemii je 1,5-AG téměř kompletně reabsorbován v renálních tubulech, avšak při překročení renálního prahu pro glukózu (přibližně 10 mmol/L) dochází ke kompetitivní inhibici reabsorpce 1,5-AG glukózou, což vede k jeho zvýšenému vylučování močí a poklesu sérových hladin. Tato kinetika umožňuje 1,5-AG reflektovat glykemii za období přibližně 1–2 týdnů [21].

Diagnostický potenciál 1,5-AG jako screeningového biomarkeru diabetes mellitus shrnuli ve svém přehledu Xu et al. (2024); na základě jimi citovaných primárních studií byla navržena prahová hodnota 11,18 μg/mL, dosahující senzitivity 92,6 % a specificity 82,3 % [21]. V kombinaci s glykemií nalačno (FPG) se senzitivita screeningu zvyšuje na 97,1 %, což naznačuje synergický diagnostický potenciál obou parametrů. Ve srovnání s HbA_1c a GA je 1,5-AG efektivnějším indikátorem glykemických fluktuací, což je klinicky významné zejména u pacientů s labilním diabetem, u nichž průměrná glykemie nemusí adekvátně odrážet výkyvy spojené s rizikem akutních komplikací.

1,5-AG má rovněž potenciál jako marker funkční masy beta-buněk: snížené hladiny mohou signalizovat počínající poruchu sekrece inzulinu ještě před manifestní hyperglykemií. Velkou nevýhodou však je, že jeho hodnoty ovlivňuje renální glykosurie a léčba inhibitory SGLT2, které jsou v dnešní době jedny z nejčastěji předepisovanými léky na diabetes mellitus 2. typu, chronické srdeční selhání a chronické onemocnění ledvin [19, 21, 22].

Produkty pokročilé glykace (AGEs)

Produkty pokročilé glykace (AGEs) jsou heterogenní skupinou ireverzibilních modifikací proteinů, lipidů a nukleových kyselin (např. Nε-karboxymethyllysin, pentosidin) vznikajících Maillardovou reakcí. Na rozdíl od reverzibilní glykace HbA_1c zachycují AGEs kumulativní metabolickou zátěž za měsíce až roky a slouží jako markery tzv. metabolické paměti; jejich účinky jsou zprostředkovány osou AGEs–RAGE aktivující prozánětlivé signální kaskády [23, 24]. Mishra et al. (2025) prokázali, že sérové AGEs jsou biomarkerem proliferativní diabetické retinopatie (AUC 0,84), což naznačuje komplementární informaci nad rámec HbA_1c [23]; u diabetického onemocnění ledvin dosáhl korigovaný index AGEs adjustovaný na albumin AUC 0,725, v kombinaci s UACR 0,764 [24]. Perspektivním ukazatelem je poměr AGEs/sRAGE odrážející rovnováhu metabolického a kardiovaskulárního rizika.

Kožní autofluorescence (SAF)

Kožní autofluorescence (SAF) je neinvazivní metoda měření tkáňové akumulace fluorescenčních AGEs; metoda byla validována Meerwaldtem et al. (2005) proti biopticky ověřeným koncentracím AGEs [25]. SAF zachycuje kumulativní tkáňovou depozici AGEs za období let nezávisle na aktuální glykemii či hemoglobinu. Metaanalýza (EClinicalMedicine, 2021) potvrdila, že SAF je nezávislým prediktorem mikro -⁠ i makrovaskulárních komplikací a celkové mortality u diabetiků (26). Mezi přednosti patří neinvazivnost a rychlost měření. Validované klinické využití SAF se zatím opírá o stacionární přístroje; nositelná (wearable) zařízení jsou ve fázi výzkumu a klinicky dosud nebyla validována.

Nově se objevující markery a multimarkerové modely

Glykovaný fibrinogen je nově se objevujícím markerem na rozhraní metabolismu glukózy a hemostázy: glykace mění polymeraci fibrinové sítě, snižuje fibrinolytickou senzitivitu a podporuje tvorbu denzních trombů. Borghi et al. (2025) jej v přehledu označili za možný spojovací článek mezi hyperglykemií a kardiovaskulárním rizikem, marker však dosud vyžaduje prospektivní klinickou validaci [27].

Multimarkerové modely glykace jsou rovněž ve fázi vývoje: Valk a McMorrow (2025) navrhli model kombinující HbA_1c, fruktosamin a vypočítané glykační indexy z LDL cholesterolu a troponinu I pro hodnocení kardiovaskulárního stárnutí, s cílem získat orgánově specifický profil glykačního poškození [28]. Jde o teoretický návrh modelu, který dosud nebyl klinicky validován.

Kontinuální monitorace glukózy (CGM) a Time in Range (TIR)

Kontinuální monitorace glukózy (CGM, Continuous Glucose Monitoring) představuje technologický průlom v hodnocení glykemické kompenzace, který doplňuje a v některých aspektech překonává tradiční laboratorní biomarkery. Nejde sice o pravý marker glykace, ale je s ní přímo spojena. Klíčovým parametrem odvozeným z CGM je čas v cílovém rozmezí (TIR, Time in Range), definovaný jako procento času stráveného v glykemickém rozmezí 3,9–10,0 mmol/L. Studie DePasquale et al. (2025) prokázala silnou inverzní korelaci mezi HbA_1c a TIR (korelační koeficient r ≈ -0,7); tyto výsledky však nelze interpretovat jako univerzální lineární převodní vztah mezi změnou TIR a změnou HbA_1c [29].

Metaanalýza účinnosti CGM systémů publikovaná v Diabetes Technology and Therapeutics v roce 2025 prokázala, že používání CGM vede u pacientů s diabetem 2. typu ke snížení HbA_1c a ke zvýšení podílu času v cílovém rozmezí (Time in Range, TIR) ve srovnání se standardním monitorováním glykemie; mezi TIR a HbA_1c existuje robustní korelace, nikoli však univerzální lineární převodní vztah [30]. Tyto výsledky podporují integraci dat z CGM s tradičními biomarkery pro komplexnější hodnocení glykemické kompenzace. Z CGM je rovněž derivován ukazatel GMI (Glucose Management Indicator), který odhaduje odpovídající hodnotu HbA_1c na základě průměrné glykemie měřené senzorem. Integrace CGM dat s biomarkery glykace, jako jsou GA a 1,5-AG, může zlepšit predikci glykemických výstupů a komplikací, zejména u pacientů, u nichž je HbA_1c nespolehlivý [29, 30].

Přehled popsaných biomarkerů uvádíme v Tabulce 3.

Table 3. Comparison of glycation biomarkers and complementary glycemic metrics

Note: Evidence level reflects the strength of clinical validation —⁠ High (Level I): consistent evidence from large studies / meta-analyses and standardized assays; Moderate (Level II): supportive evidence from cohort or validation studies; Moderate–high: between these categories; Low (Level III–IV): limited or preliminary evidence. CE –⁠ capillary electrophoresis; CKD –⁠ chronic kidney disease; CVD –⁠ cardiovascular disease; TIR –⁠ time in range; GMI –⁠ glucose management indicator.

Závěr

Glykovaný hemoglobin (HbA_1c) si i po více než čtyřiceti letech klinického používání udržuje pozici zavedeného referenčního parametru pro diagnostiku a monitorování diabetes mellitus; reportování v jednotkách IFCC (mmol/mol) i NGSP (%) odráží mezinárodní konsenzus o jeho standardizaci. Přesto řada klinických situací –⁠ hemoglobinopatie, CKD, těhotenství, sideropenická anémie a stavy po bariatrických výkonech –⁠ může jeho hodnotu významně zkreslit. Studie Lenters-Westra et al. (2025) navíc odhalila, že kritéria IFCC i NGSP splnilo jen 5 z 19 testovaných POCT přístrojů [14], což zdůrazňuje nutnost pečlivé selekce přístrojů a soustavné kontroly kvality.

Alternativní biomarkery glykace nabízejí komplementární informace v odlišných časových horizontech: fruktosamin a glykovaný albumin odrážejí krátkodobější kontrolu (2–3 týdny) a jsou hodnotné u CKD a hemoglobinopatií, zatímco 1,5-anhydroglucitol zachycuje krátkodobé hyperglykemické exkurze. Produkty pokročilé glykace, kožní autofluorescence a další nově se objevující markery zůstávají převážně ve fázi výzkumu. Perspektivním směrem je multimarkerový přístup kombinující HbA_1c s alternativními biomarkery a daty z kontinuální monitorace glukózy (CGM), který integruje různá časová okna glykace a může zlepšit predikci glykemických výstupů a komplikací zejména u pacientů, u nichž je HbA_1c nespolehlivý [28-30].

Seznam Zkratek

1,5-AG 1,5-anhydroglucitol
ADA American Diabetes Association (Americká diabetologická asociace)
AGEs produkty pokročilé glykace (Advanced Glycation End-Products)
ARIC Atherosclerosis Risk in Communities (studie)
AUC plocha pod křivkou (Area Under The Curve)
BMI index tělesné hmotnosti (Body Mass Index)
CAP College of American Pathologists
CGM kontinuální monitorace glukózy (Continuous Glucose Monitoring)
CKD chronické onemocnění ledvin (Chronic Kidney Disease)
CV variační koeficient (Coefficient Of Variation)
CVD kardiovaskulární onemocnění (Cardiovascular Disease)
DCCT Diabetes Control and Complications Trial
DKD diabetické onemocnění ledvin (Diabetic Kidney Disease)
eAG odhadovaná průměrná glykemie (Estimated Average Glucose)
EASD European Association for the Study of Diabetes
EurA_1c European HbA_1c Trial (evropská studie kvality stanovení HbA_1c)
GA glykovaný albumin (Glycated Albumin)
GMI indikátor managementu glukózy (Glucose Management Indicator)
HbA1c glykovaný hemoglobin
HPLC vysokoúčinná kapalinová chromatografie (High-Performance Liquid Chromatography)
IFCC Mezinárodní federace klinické chemie a laboratorní medicíny (International Federation of Clinical Chemistry and Laboratory Medicine)
JSCC Japan Society of Clinical Chemistry (Japonská společnost pro klinickou chemii)
NGSP National Glycohemoglobin Standardization Program
PDR proliferativní diabetická retinopatie (Proliferative Diabetic Retinopathy)
POCT testování v místě péče (Point-Of-Care Testing)
RBC erytrocyt (Red Blood Cell)
SAF kožní autofluorescence (Skin Autofluorescence)
TIR čas v cílovém rozmezí (Time In Range)