Moderné trendy v liečbe akútnych koronárnych syndrómov u pacientov s diabetes mellitus


The modern trends in therapy of acute coronary syndromes in patients with diabetes mellitus

The prevalence of diabetes mellitus (DM) is rising, and patients with DM are at higher risk of cardiovascular diseases compared with patients without DM. The mortality of patients with DM and without a previous myocardial infarction is comparable to the mortality of patients without DM with a previous myocardial infarction. Furthermore, the prognosis of patients with DM and acute coronary syndrome (ACS) is worse than in patients without DM. Thus, it is important to improve the efficacy of treatment in diabetic patients with ACS. Recently, there has been a great renaissance in the field of antithrombotic treatment, lipid lowering treatment and in treatment by percutaneous coronary intervention with the use of new drug-eluting stents. This review article summarizes the modern trends in antithrombotic therapy in patients with DM, focusing on novel ADP receptor blockers (prasugrel, ticagrelor, cangrelor), and summarizes currently available data on anticoagulation in diabetic patients with ACS. Finally, we review current data about new drug-eluting stents and summarize data about the use of novel lipid lowering drugs in patients with ACS and DM.

Keywords:

acute coronary syndrome – antithrombotic therapy – diabetes mellitus – new drug-eluting stents – PCSK 9 inhibitors


Autoři: Tomáš Bolek;  Jakub Benko;  Jakub Jurica;  Martin Jozef Péč;  Marek Cingel;  Matej Samoš;  Marián Mokáň
Působiště autorů: I. interná klinika JLF UK a UNM, Martin
Vyšlo v časopise: Forum Diab 2021; 10(2): 75-79
Kategorie: Prehl'adové články

Souhrn

Prevalence diabetes mellitus (DM) je na rostoucím trendu, pacienti mají vyšší riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění ve srovnání s pacienty bez DM. Mortalita u pacientů s DM bez předchozího srdečního infarktu je srovnatelná s úmrtností pacientů bez DM s předchozím infarktem myokardu. Prognóza pacientů s DM a akutním koronárním syndromem (AKS) je horší než u pacientů bez DM. Pro výše uvedené je důležité modernizovat a zlepšit účinnost léčby u diabetiků pomocí AKS. V posledních letech došlo k významné renesanci v antithrombotické terapii, hypolipidemické léčbě a intervenční terapii pomocí nových lékových stentů. V tomto přehledu shrnuje moderní trendy v antitrombotické terapii u pacientů s DM, jako jsou noví antagonisté receptorů ADP (prasugrel, tikagrelor, kangrelor), v současné době dostupné práce na použitých antikoagulanciích u diabetiků s AKS. Popisujeme také aktuální údaje o používání nových stentů léků a shrnujeme údaje o použití nových hypolipidemů u pacientů s AKS a DM.

Klíčová slova:

akútny koronárny syndróm – antitrombotická liečba – diabetes mellitus – nové liekové stenty – inhibitory PCSK9

Úvod

Prevalence diabetes mellitus (DM) je na globálně rostoucím trendu. Pacienti s DM mají 2- až 4krát vyšší riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění ve srovnání s pacienty bez DM. Mortalita u pacientů s DM bez předchozího srdečního infarktu je srovnatelná s úmrtností pacientů bez DM s předchozím infarktem myokardu (MI). U pacientů s DM je průběh hospitalizace u akutního koronárního syndromu (AKS) složitější a recidiva AKS je vyšší než u pacientů bez DM. Prognóza pacientů s DM a AKS je horší než u pacientů bez DM [1,2]. Právě pro výše uvedené je důležité modernizovat a zlepšit účinnost léčby diabetiků pomocí AKS. V posledních letech došlo k významné renesanci v antithrombotických, hypolipidemických a perkutánní léčby koronární intervencí (PCI) pomocí nových lékových (nebo drogově potažených) stentů. Tento přehled práce shrnuje moderní trendy v léčbě AKS u pacientů s DM.

Antidopingová léčba u pacientů s AKS a DM

Několik studií prokázalo, že diabetes je spojen s rezistencí na léčbu klopidogrelem, která je nezávislým rizikovým faktorem ischemických nežádoucích účinků u pacientů podstupujících PCI [2- 4]. Z tohoto důvodu se v současné době doporučují nové blokátory receptorů ADP (blokátory Adenosin-DiFosfátových receptorů) u diabetiků s AKS, kteří také prokázali konzistentní účinnost u této podskupiny pacientů [1].

Prasugrel je synopyridin ADPRB indikovaný u pacientů s AKS a plánovaným PCI. Prasugrel vykazuje konzistentnější inhibici receptoru P2Y12 ADP ve srovnání s klopidogrelem a má nižší intra-individuální variabilitu účinnosti [4]. Randomizovaná klinická studie TRITON (TIMI 38) srovnávala účinnost klopidogrelu s prasugrelem u pacientů s PCI podstupujícími AKS, přičemž v této studii bylo 776 pacientů s DM. Pacienti s DM léčeným prasugrelem měli výrazně nižší výskyt primárního koncového bodu ve srovnání se skupinou klopidogrelu (12, 2% vs. 17, 0%; p < 0,001). Incidence AKS byla snížena o 18% u subjektů mimo DM (str. < 0,01) a o 40% u subjektů s DM (p < 0,001). Míra krvácivých komplikací se u pacientů s DM významně nelišily v závislosti na použití klopidogrelu nebo prasugrelu (2, 6% vs. 2, 5%) [5]. V jiné randomizované klinické studii dosáhla léčba prasugrelem u pacientů s DM typu 2 (DM2T) lepší inhibice funkce krevních destiček ve srovnání s klopidogrelem [6]. V prospektivní pozorovací studii jsme neprokážli vliv DM na inhíbition funkce krevních destiček na léčbu prasugrelem nebo ticagrelorem [7]. Nedávno publikovaná studie však ukázala, že pacienti s DM měli při léčbě prasugrelem nebo ticagrelorem výrazně vyšší výskyt primárního koncového bodu" (definovaného jako IM, CMP nebo úmrtí z kardiovaskulárních příčin) než pacienti bez DM [8].

Tikagrelor je dalším z takzvaných nových ADPRB, který je indikován u pacientů s AKS (bez ohledu na plánování PCI) [1,4]. V randomizované, klinicky založené studii PLATO porovnávající účinnost ticagreloru a klopidogrelu v prevenci kardiovaskulárních příhod u pacientů s AKS byla incidence primárního koncového bodu – mortality ze všech příčin a incidence trombózy stentu – nižší u pacientů léčených ticagrelorem. Incidence krvácivých komplikací byla podobná u pacientů léčených Ticagrelorem i klopidogrelem léčených DM [9]. Bylo také prokázáno, že inhibice krevních destiček při léčbě ticagrelorem je u diabetiků významně silnější ve srovnání se zesílenou léčbou klopidogrelem [10]. V nedávno publikované metaanalýzě klinických studií byl tikagrelor srovnáván s prasugrelem u pacientů s DM2T s PCI podstupujícími AKS. Tato metaanalýza prokázala srovnatelný výskyt ischemických a krvácivých příhod ve skupinách léčených ticagrelorem a prasugrelem [11].

Kangrelor je dalším z nových ADPRB spravovaných parenterálně [1,4]. V současné době existuje relativně málo publikovaných prací, které by konkrétně posoudily dopad DM na účinnost a bezpečnost léčby kangrelorem u pacientů s AKS podstupujícími PCI. Jednou z největších je metaanalýza, která srovnávala účinnost léčby kangrelorem u diabetiků s AKS podstupující PCI ve srovnání s klopidogrelem a ukázala, že pacienti léčení kangrelorem měli srovnatelný výskyt ischemických příhod se skupinou klopidogrelů. V této metaanalýzě však byl u pacientů s DM [12] nalezen vyšší výskyt krvácivých komplikací.

Stručně řečeno, účinnost léčby prasugrelem a ticagrelorem je tedy u diabetiků s PCI výrazně vyšší ve srovnání s klopidogrelem, proto by měla být v této rizikové skupině přednostně zvolena. Léčba kangrelorem u diabetiků s AKS se zdá být srovnatelná s klopidogrelem, ale je zatížena vyšším rizikem krvácení. Prasugrel a tikagrelor se zdají být srovnatelné z účinnosti a bezpečnosti u pacientů s DM a AKS.

Antikoagulační léčba u pacientů s AKS a DM

Pacienti s PCI podstupující PCI by měli být také léčeni parenterální antikoagulanciální terapií spolu s duální anti-přístupovou terapií. Nefrakcionovaný heparin, enoxaparin, fondaparinux a bivalirudin (pozn. bivalirudin není v současné době registrován na Slovensku) mohou být použity jako antikoagulancia u pacientů s PCI [1,4]. V této části článku se zabýváme pouze antikoagulační terapií podávanou v akutní fázi AKS, nikoli následnou antikoagulační léčbou po překonání AKS.

Nefrakční heparin (UFH) je zlatý standard léčby u pacientů s akutním koronárním syndromem bez zvýšení ST řezu (STE- AKS) a bylo prokázáno, že enoxaparin je nadřazený v primárních koncových bodech ve srovnání s UFH u pacientů s akutním koronárním syndromem s st. Subanalýza randomizovaných klinických studií však ukázala, že u pacientů s DM nebylo prokázáno, že by měli prospěch z enoxaparinu ve srovnání s UFH [14], a to ani u pacientů s vysokým ischemickým rizikem [15].

Bivalirudin má výhodu v přímém působení na trombin, má krátký poločas (méně než 25 minut), vylučuje se ledvinami a má nižší riziko krvácení ve srovnání s hepariny [4]. V subanalýze randomizované klinické studie byla účinnost bivalirudinu srovnána s UFH u diabetiků s NSTE- AKS a bylo prokázáno, že pacienti užívající léčbu bivalirudinem měli nižší výskyt primárního koncového bodu (smrt, MI, urgentní revaskularizace nebo závažné krvácení) než pacienti užívající léčbu UFH a inhibitor glykoproteinu IIb/IIIa [16].

Fondaparinux by měl být podáván na základě doporučení Evropské kardiologické společnosti (ESC) u pacientů s NSTE- AKS v doporučující třídě Ia [1,4]. Toto doporučení je založeno na randomizované klinické studii OASIS 5 porovnávající fondaparinux s enoxaparinem u pacientů s NSTE- AKS a prokazující non-inferioritu ischemických příhod a výrazně nižší výskyt krvácivých komplikací ve skupině fondaparinuxu. Tyto výsledky byly rovněž souběžné v podskupině diabetiků [17]. Účinnost fondaparinuxu byla také studována u pacientů s STE- AKS v klinické studii OASIS 6. V této studii nebyl fondaparinux horší než UFH, pokud jde o ischemické příhody u pacientů s STE- AKS podstupujících primární PCI. Pacienti s DM nebyli v této sadě specificky hodnoceni [18].

Na základě dostupných údajů bychom proto měli poskytnout léčbu UFH u diabetiků s STE-AKS a fondaparinuxem preferenční léčbu u diabetiků s NSTE-AKS.

Použití nových lékových stentů u pacientů s AKS a DM

U pacientů s akutním koronárním syndromem I. typu 1 dochází k částečnému nebo úplnému uzavření epiardiálních koronárních tepen, z tohoto důvodu je základem léčby revaskularizace. V současné době máme u pacientů s AKS 3 možnosti revaskularizace myokardu, a to: farmakologickou (fibrinolytickou léčbu) revaskularizaci, intervenční (PCI) nebo chirurgickou (koronární arteriální bypass – CABG/Coronary Artery Bypass Graft) revaskularizaci [1-4]. U pacientů s AKS a DM je PCI dnes nejčastěji implementováno a užívání tzv. Neogenerace DES je vyrobena z nekorodující slitiny kobalt-chromu nebo platinově chromu, je tenčí, má lepší radioaktivitu a biokompatibilitu ve srovnání s DES první generace [19]. U des první generace používali výrobci jako účinnou látku paklitaxel a sirolimus. Sirolimus je přírodní antibiotikum se silnou imunosupresivní aktivitou, má lepší farmakokinetiku a širší terapeutický index, a proto dosahuje lepší anti-restenotické účinnosti [19,20]. Des nové generace používá léčivou složku odvozenou ze sirolimu, která se liší strukturou, molekokickou hmotností, lipofilitem a účinkem, např. Přehled des nové generace se základními vlastnostmi je uveden v tabulce [21].

Tab. 1. Základná charakteristika novogeneračných liekových stentov. Upravené podľa [21]
Základná charakteristika novogeneračných liekových stentov. Upravené podľa [21]
CoNi – kobalt-nikel CoCr – kobalt-chróm PtCr – platina-chróm PtIr – platina-iridium

Metaanalýza randomizovaných klinických studií ukázala, že pacienti s PCI DM mají srovnatelný výskyt časné trombózy stentu, ale mají výrazně vyšší výskyt opožděné trombózy stentu ve srovnání s pacienty bez DM [22]. Pro výše uvedené je použití stentů s nejnižším potenciálem stent chromobózy, jako je des nové generace, nezbytné u pacientů s DM a AKS. Studie, které by přímo porovnávaly účinnost a bezpečnost jednotlivých des nové generace pouze u pacientů s AKS a DM, nejsou v současné době k dispozici. V multicentrické randomizované klinické studii TWENTE II 5 let klinického sledování srovnávalo účinnost neogenerativního DES, konkrétně zotarolimus obsahující DES a everolimus obsahující DES u pacientů indikovaných pro PCI, včetně pacientů s DM. Celkem bylo zařazeno 1 811 pacientů, kteří byli randomizováni do poměru jeden na jednoho pro léčbu PCI pomocí DES obsahujícího everolimus nebo DES obsahující zotarolimus. Tato studie prokázala účinnost i bezpečnost jak DES [23]. Park et al hodnocený v prospektivních registrech (EXCELLENT a RESOLUTE – Korea) u pacientů léčených PCI pomocí DES obsahujících everolimus a DES obsahující zotarolimus účinnost a bezpečnost léčby v závislosti na přítomnosti DM. Tato studie prokázala srovnatelnou klinickou účinnost a bezpečnost DES obsahujícího everolimus a DES obsahující zotarolimus u pacientů s DM během 1 roku sledování. Ve skupině s DM však byl hlášen vyšší výskyt reinfarktů, ischemických příhod a trombózy stentu než u pacientů bez DM [24]. Subanalýza randomizovaného BIONICS (BioNIR Ridaforolimus Eluting Coronary Stent System in Coronary Stenosis) u pacientů s DM i bez něj prokázala, že pacienti léčení PCI pomocí DES obsahujícího ridaforolimus ve srovnání s DES obsahujícím zotarolimus měli srovnatelný výskyt restenózy, ale pacienti s DM měli výrazně vyšší výskyt restenózy než pacienti bez DM v obou ramenech [25]. Nedávno publikovaná subanalýza 2 randomizovaných klinických studií (BIO-RESORT a BIONYX) nevykazuje rozdíl v incidenci reenózy u pacientů s PCI DM používajících DES obsahující sirolimus, DES obsahující everolimus nebo DES obsahující zotarolimus během 2 let klinického sledování [26].

Na základě dostupných údajů se proto zdá, že des obsahující zotarolimus a DES obsahující everolimus jsou z účinnosti a bezpečnosti srovnatelné s pacienty s AKS a DM, ale navzdory použití těchto stentů mají pacienti vyšší výskyt restenózy ve srovnání s pacienty bez DM. Stále však chybí výsledky randomizovaných studií, které by specificky srovnávaly výskyt restenózy u diabetiků a nediabetiků s POST-PCI AKS pomocí neogenerativního DES.

Inhibitory PCSK9 u pacientů s AKS a DM

Základní farmakoterapie u pacientů s AKS zahrnuje statiny, které kromě hypolipidemického účinku mají také protizánětlivý účinek, stabilizují aterosklerotické plátno a tím zabraňují možné reenóze [1,27]. Pacienti s DM a hypercholesterolemií jsou s vysokým rizikem vzniku nestabilních aterosklerotických plátků, a tedy s vysokým rizikem vzniku AKS. Podle doporučení ESC z roku 2019 je u pacientů s velmi vysokým rizikem cíl LDL-cholesterol (LDL-C) < 1, 4 mmol/l a mělo by být dosaženo alespoň 50% snížení oproti výchozímu LDL- C [27]. Pro dosažení těchto koncentrací LDL- C se doporučuje kombinovaná hypolipidemická terapie u pacientů s velmi vysokým rizikem a u pacientů s AKS bychom měli zvážit přidání inhibitorů PCSK9 (PCSK9i - Inhibitory proproteinové konvertázy subtilisin/ kexin typu 9) co nejdříve po aks [27]. V randomizované klinické studii přípravku EVOPACS byla účinnost pcsk9i evokoumabu hodnocena statinem ve vysokých dávkách u pacientů s AKS ve srovnání s placebem. Tato studie prokázala, že přidání volokumabu k léčbě během hospitalizace významně snížilo koncentrace LDL- C (z 3, 61 na 0, 79 mmol/l ve skupině volokumab vs. 3, 42 až 2, 06 mmol/l ve skupině užívající placebo; 95% interval spolehlivosti (CI): −45,2 až −36,2 %; p < 0,001) během 8 týdnů [28]. Nedávno publikovaná metaanalýza 39 randomizovaných studií (celkem 66 478 pacientů) ukázala, že léčba alirokumabem a evolutionumabem byla spojena s významným snížením incidence IM, CMP a koronární revaskularizace ve srovnání s placebem [29]. Léčba ultokumabem v randomizované studii GLAGOV byla spojena se snížením objemu aterosklerotického pleate (měřeno intravaskulární ultrasonografií) a také se snížením nafocení cévních stěn (stanovené PET/CT pomocí 18- fluoro-deoxyglukosy) [30]. Podobně v randomizované studii u japonských pacientů autoři prokázali regresi aterosklerotické záhybu po léčbě alirocumabem [31]. Studie PACMAN- AMI s alirokumabem a HUYGENS s evolokumabem v současné době probíhají u pacientů s AKS za účelem posouzení dopadu těchto PCSK9i na objem aterosklerotických buněk [32]. Je však třeba poznamenat, že u diabetiků s AKS dosud nebyla zveřejněna práce, která by specificky hodnotil účinnost PCKS9i ve vztahu ke snížení dalších kardiovaskulárních příhod. Hypoliphidní účinek léčby PCSK9i ve skupině pacientů s DM byl však hodnocen v několika klinických studiích. V randomizované klinické studii u 421 diabetiků léčených evolucionálně-temabinou spolu se statiny byl ve srovnání s placebem zjištěn významný pokles LDL- C, přičemž evolutionomumab neovlivnil glykemickou variabilitu [33]. Podobné výsledky byly výsledkem randomizované klinické studie ODYSSEY DM- DYSLIPIDEMI, ve které u pacientů s DM typu 2 (léčených statinem s alirokumabem) došlo k významnému poklesu hladiny cholesterolu bez HDL, bez glykacie v této skupině ve srovnání s placebem [34].

Dosud zveřejněné studie stále neuvádí jednoznačnou odpověď na otázku, zda léčba PCSK9i může významně snížit riziko restenózy, reinfarcingu a snížené kardiovaskulární mortality u diabetiků s AKS. Na základě dostupných údajů však lze lze říct, že léčba PCSK9i spolu se statiny významně snižuje koncentrace LDL- C. U pacientů užívajících PCSK9i došlo také k významnému snížení objemu aterosklerotické pleate, proto se zdá vhodné zahájit léčbu PCSK9i co nejdříve u diabetiků s AKS. K potvrzení jasného přínosu léčby PCSK9i u diabetiků přípravkem AKS budou zapotřebí další klinické studie.

Závěr

Diabetici s AKS jsou vysoce rizikovou skupinou pacientů a mají horší prognózu než pacienti bez DM. Léčba novým ADPRB může významně snížit riziko rekufaktorů a trombózy stentu. Novým trendem v léčbě AKS u pacientů s DM je použití stentů nové generace léků, jako je DES obsahující zotarolimus a DES obsahující everolimus, které se zdají být dostatečně účinné a bezpečné u pacientů s AKS a DM. Dalším novým trendem v léčbě AKS u pacientů s DM je léčba pcsk9i, která může výrazně snížit objem aterosklerotické záhybů, proto se zdá být vhodná u diabetiků s AKS a zdá se vhodné zahájit tuto léčbu co nejdříve.

Práce byla podpořena ITMS2014+: 313011V344.

Střet zájmů a prohlášení o originalitě práce

Autoři článku nejsou ve střetu zájmů.

Autoři článku prohlašují, že všechny ilustrativní přílohy (grafy, diagramy a obrázky) jsou původními autory.

MUDr. Tomáš Bolek, PhD.

ato.bolek@gmail.com

www.unm.sk

Doručeno redakční radě 16. 4. 2021

Přijato po přezkoumání 11.5. 2021


Zdroje

1. Collet JP, Thiele H, Barbato E et al. 2020 ESC Pokyny pro zvládání akutních koronárních syndromů u pacientů bez trvalého zvýšení ST-segmentu. Eur Heart J 2021; 42(14): 1289–1367. K dispozici od DOI: .<http://dx.doi.org/10.1093/eurheartj/ehaa575>.

2. Samoš M, Bolek T (eds) a kol. Akutní koronární syndromy. Jozef Chajmík Rychlý tisk: Martin 2018. ISBN 978–80–972594–3-3.

3. Samoš M, Bolek T (eds) a kol. Laboratorní monitorování, diabetes mellitus a další faktory ovlivňující účinek antithrombotické terapie. Jozef Chajmík Rychlý tisk: Martin 2019. ISBN 978–80–972594–4-0.

4. Samoš M, Bolek T (eds) a kol. Antithrombotická terapie v kardiologii. P+M: Turany 2020. ISBN 978–80-89694–73-0.

5. Wiviott SD, Braunwald E, McCabe CH a kol. Prasugrel versus klopidogrel u pacientů s akutním koronárním syndromem. N Engl J Med 2007; 357(20): 2001–2015. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1056/NEJMoa0706482>.

6. Wallentin L, Varenhorst C, James S et al. Prasugrel dosahuje větší a rychlejší inhibice krevních destiček zprostředkované p2Y12receptorem než klopidogrel v důsledku účinnější tvorby aktivního metabolitu u pacientů léčených aspirinem s ischemickou chorobou srdeční. Eur Heart J 2008; 29(1): 21–30. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1093/eurheartj/ehm545>.

7. Samoš M, Fedor M, Kovář F a kol. Dopad diabetu 2. typu na účinnost blokátorů receptorů ADP u pacientů s akutním infarktem myokardu st. elevation: pilotní prospektivní studie. J Diabetes Res 2016; 2016: 2909436. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1155/2016/2909436>.

8. Ndrepepa G, Kastrati A, Menichelli M a kol. Ticagrelor nebo Prasugrel u pacientů s akutními koronárními syndromy a diabetes mellitus. JACC Cardiovasc Interv 2020; 13(19): 2238–2247. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.jcin.2020.07.032>.

9. Wallentin L, Becker RC, Budaj A et al. [vyšetřovatelé PLATO]. Ticagrelor versus klopidogrel u pacientů s akutním koronárním syndromem. N Engl J Med 2009; 361(11): 1045–1057. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1056/NEJMoa0904327>.

10. Alexopoulos D, Perperis A, Koniari I a kol. Ticagrelor versus klopidogrel s vysokou dávkou u pacientů s infarktem myokardu s vysokou reaktivitou krevních destiček po fibrinolýze. J. Trump v roce 2015; 40(3): 261–267. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1007/s11239-015-1183-9>.

11. Yang H, Tang B, Xu CH et al. Ticagrelor Versus Prasugrel pro léčbu pacientů s diabetes mellitus 2. typu po perkutánní koronární intervenci: Systematický přehled a metaanalýza. Diabetes Ther 2019; 10(1): 81–93. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1007/s13300-018-0537-7.

12. Lu H, Guan W, Zhou Y a kol. Cangrelor nebo klopidogrel u pacientů s diabetes mellitus 2. typu podstupující perkutánní koronární intervenci: Metaanalýza randomizovaných kontrolovaných studií. Diabetes Ther 2019; 10(3): 937–950. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1007/s13300–019-0593-7>.

13. Fox KA, Antman EM, Cohen M a kol. Srovnání enoxaparinu s nefrakcionálním heparinem u pacientů s nestabilní anginou pectoris/non-STsegment elevation akutní infarkt myokardu s následným perkutánním koronárním zákrokem. Am J Cardiol 2002; 90(5): 477–482. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/s0002-9149(02)02517-1>.

14. Ferguson JJ, Califf RM, Antman EM a kol. Enoxaparin vs. nefrakcionovaný heparin u vysoce rizikových pacientů s akutními koronárními syndromy bez ST-segmentu řízených s časnou invazivní strategií: primární výsledky randomizované studie SYNERGY. JAMA 2004; 292(1): 45–54. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1001/jama.292.1.45>.

15. Mahaffey KW, Cohen M, Garg J a kol. Vysoce rizikotí pacienti s akutním koronárním syndromem léčeným heparinem s nízkou molekulovou hmotností nebo nefrakčním heparinem: výsledky ve studii SYNERGY po 6 měsících a 1 roce. JAMA 2005; 294(20): 2594–2600. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1001/jama.294.20.2594>.

16. Gurm HS, Sarembock IJ, Kereiakes DJ a kol. Použití bivalirudinu během perkutánní koronární intervence u pacientů s diabetes mellitus: analýza z randomizovaného hodnocení perkutánní koronární intervence spojující angiomax se sníženými klinickými příhodami (REPLACE)-2 studie. J Am Coll Cardiol 2005; 45(12): 1932–1938. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.jacc.2005.02.074>.

17. Peters R, SR M. Mortalita prospěch fondaparinuxu versus enoxaparinu u diabetických pacientů s akutním koronárním syndromem bez ST elevation (NSTE-ACS): subanalýza OASIS-5. P-M-683. J Tromb Haemost 2007; 5 (Suppl 2).

18. Peters RJ, Joyner C, Bassand JP a kol. Úloha fondaparinuxu jako doplňku trombolytické terapie při akutním infarktu myokardu: analýza podskupiny studie OASIS-6. Eur Heart J 2008; 29(3): 324–331. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1093/eurheartj/ehm616>.

19. Urban P , Meredith IT, Abizaid A et al. [LÍDŘI SVOBODNÍ VYŠETŘOVATELÉ]. Bezdemoronové koronární stenty potažené léky u pacientů s vysokým rizikem krvácení. N Engl J Med 2015; 373(21): 2038–2047. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1056/NEJMoa1503943>.

20. Garot P, Morice MC, Tresukosol D et al. [LEADERS FREE Investigators]. 2leté výsledky pacientů s vysokým rizikem krvácení po stentech potažených léky bez polymerů. J Am Coll Cardiol 2017; 69(2): 162–171. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.jacc.2016.10.009>.

21. Palmerini T , Biondi-Zoccai G , Della Riva D et al. Klinické výsledky s bioabsorbovatelným polymerem versus trvanlivými polymerními stenty a stenty z holých kovů: důkazy z komplexní síťové metaanalýzy. J Am Coll Cardiol 2014; 63(4): 299–307. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.jacc.2013.09.061>.

22. Yuan J, Xu Ma G. Časná a pozdní stent trombóza u pacientů s versus bez diabetu Mellitus po perkutánní koronární intervenci se stenty eluujícími léky: Systematický přehled a metaanalýza. Am J Cardiovasc Drogy 2018; 18(6): 483–492. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1007/s40256-018-0295-y>.

23. Zocca P, Kok MM, Tandjung K et al. 5-letý výsledek po randomizované léčbě all-comers se Zotarolimus-Eluting Resolute Integrity a Everolimus-Elus PROMUS Elementry Stents: Závěrečná zpráva nizozemské peers (TWENTE II) Trial. JACC Cardiovasc Interv 2018; 11(5): 462–469. K dispozici od DOI: <https://doi.org/10.1016/j.jcin.2017.11.031>.

24. Park WK, Lee MJ, Kang HS et al. Everolimus-Eluting Xience V/ Promus Versus Zotarolimus-Eluting Resolute Stents u pacientů s diabetes mellitus. JACC Cardiovasc Interv 2014; 7(5): 471–481. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.jcin.2013.12.201>.

25. Konigstein M, Yehuda BO, Smits CP et al. Výsledky mezi diabetickými pacienty podstupujícími perkutánní koronární intervenci se současnými stenty vydloubávajících léky: Analýza z randomizované studie BIONICS. JACC Cardiovasc Interv 2018; 11(24): 2467–2476. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.jcin.2018.09.033>.

26. Ploumen HE, Buiten AR, Kok MM a kol. Léčba diabetických all-comers současnými stenty vytlačujícími léky: Prespecified srovnání z BIO-RESORT a BIONYX randomizované studie. Int J Cardiol 2021; 325: 37–44. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.ijcard.2020.10.051>.

27. Catapano AL, Graham I, De Backer G et al. 2016 Pokyny ESC/EAS pro řízení dyslipiemií. Eur Heart J 2016; 37(39): 2999–3058. Eur Heart J 2016; 37(39): 22999–3058. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1093/eurheartj/ehw272>.

28. Koskinas KC, Windecker S, Pedrazzini G a kol. Evolocumab pro časné snížení hladiny LDL cholesterolu u pacientů s akutními koronárními syndromy (EVOPACS). J Am Coll Cardiol 2019; 74(20): 2452–2462. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.jacc.2019.08.010>.

29. Guedeney P, Giustino G, Sorrentino S et al. Účinnost a bezpečnost alirokumabu a evolocumabu: systematický přezkum a metaanalýza randomizovaných kontrolovaných studií. Eur Heart J 2019; ehz430. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1093/eurheartj/ehz430>.

30. Nicholls SJ, Puri R, Anderson T a kol. Vliv evolokumbu na progresi ischemické choroby srdeční u pacientů léčených statinem: randomizovaná klinická studie GLAGOV. JAMA 2016; 316(22): 2373–2384. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1001/jama.2016.16951>.

31. Jako J, Hibi K, Tsujita K et al. Vliv alirokumabu na objem koronárního ateromu u japonských pacientů s akutním koronárním syndromem - studie ODYSSEY J-IVUS. přibližně J 2019; 83(10): 2025–2033. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1253/circj.CJ-19-0412>.

32. Claessen BE, Guedeney P, Gibson CM et al. Lipid Management u pacientů s akutními koronárními syndromy: Přehled. J Am Heart Assoc 2020; 9(24): e018897. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1161/JAHA.120.018897>.

33. Rosenson RS, Daviglus ML, Handelsman Y et al. Účinnost a bezpečnost evolokumabu u jedinců s diabetes mellitus 2. typu: primární výsledky randomizované kontrolované studie BANTING. Diabetes 2019; 62(6): 948–958. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1007/s00125-019-4856-7>.

34. Colhoun HM, Leiter LA, Müller-Wieland D a kol. Účinek alirokumabu na jedince s diabetem typu 2, vysokými triglyceridy a lipoproteinovým cholesterolem s nízkou hustotou. Kardiasc Diabetol 2020;19(1): 14. K dispozici od DOI: <http://dx.doi.org/10.1186/s12933-020-0991-1>.

Štítky
Diabetologie Endokrinologie Interní lékařství

Článek vyšel v časopise

Forum Diabetologicum


Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se