Jan Janoušek – sedmdesátiletý

Někdy stačí první dojem, aby si člověk vytvořil ke druhému osobní vztah, který se za 25 let nezmění. Je to vlastně jednoduché –⁠ vlastnosti jako pozitivní naladění, přátelskost a komunikativnost člověk na žádný recept nezíská, musí být součástí jeho osobnosti. Odbornost, neutuchající energie a ochota pomáhat už jen dokreslily obraz toho, jak profesora Janouška po celou svoji profesní kariéru vnímám. Dětské kardiologii se Honza vždy věnoval v celé její šíři, v dřívější době mj. jako vedoucí lékař jednotky intenzivní péče, v době nedávné jako přednosta Dětského kardiocentra. Jeho specializací však po celou dobu byla arytmologie, ve které si vybudoval světové renomé, jakého dosáhne málokterý lékař. Já jsem měl to štěstí, že již prakticky od prvních let na pracovišti jsem měl možnost věnovat se arytmologii po jeho boku. Měl jsem možnost pod vedením Jana Janouška pracovat s ním a dalšími kolegy na řadě vědeckých projektů, týkajících se zejména srdeční resynchronizační terapie u dětí a pacientů s vrozenou srdeční vadou, kardiologické problematiky sportujících dětí, náhlé srdeční smrti a vrozených arytmických syndromů.

Honzo, gratuluji Ti k 70. narozeninám, přeji pevné zdraví a do dalších let energii v osobním i profesním životě.

doc. MUDr. Peter Kubuš, Ph.D.

primář Dětského kardiocentra, FN Motol a Homolka, Praha

Profesoru Janouškovi vděčím za svoji kariéru elektrofyziologa vlastně už od studentských let, kdy jsem po večerech chodil prohlížet EKG křivky do ambulance Dětského kardiocentra a byl jsem na to patřičně pyšný. Později, to jsem byl již mladý lékař Dětského kardiocentra, jsme nad EKG papírem spolu strávili možná stovky hodin a já se snažil pochytit nejen to vyřčené. Bavilo nás interpretovat EKG, spekulovat, co a proč se právě v srdci děje, je-li na EKG to či ono. Díky Jendovi a jeho výuce na pooperační JIP jsem pro sebe „odhalil“ patofyziologii oběhu, které jsem během studia zrovna úplně nepropadl. Náš pracovní vztah přerostl v přátelství, za které jsem velmi vděčný. Po letech vzájemné spolupráce jsme společně pokračovali i v Lipsku, kde mi Honza nabídl místo v době, kdy německé kardiocentrum jako přednosta vedl. Svou nesmírnou pracovitostí, podporou mladých lékařů v jejich profesním rozvoji, publikační činností, rozšířením terapeutického portfolia o transplantace a mnoha dalšími aktivitami dokázal profesor Janoušek spolu s celým týmem Dětského kardiocentra výrazně zvýšit kredit tohoto pracoviště nejen doma, ale i v zahraničí. Honza je pro mě celoživotním mentorem, který výrazně a pozitivně ovlivnil mou nejen profesní kariéru.

Priv.-Doz. Roman Gebauer, Ph.D.

Kinderherzzentrum Lipsko, Německo

S profesorem Janouškem mě od začátku profesní kariéry spojoval zájem o dětskou arytmologii. Na začátku devadesátých let minulého století, kdy došlo k prudkému rozvoji diagnostiky a léčby arytmií u dětí, jsme se velmi záhy spolu spřátelili a začali spolupracovat. Zejména v oblasti rozvíjející se invazivní elektrofyziologie a katétrových radiofrekvenčních ablací, ale i genetických arytmií. Díky němu jsme mohli společně absolvovat zahraniční stáže. Zúčastnili jsme se spolu řady zahraničních kongresů, které byly zaměřeny na srdeční arytmie nebo na celou oblast dětské kardiologie. Velmi rád vzpomínám na svůj pobyt v kardiocentru v Lipsku, které profesor Janoušek vedl.

V odborné rovině mně bylo ctí, že jsem byl pozván jako spoluautor monografie o dětských arytmiích a spolupracovali jsme na řadě publikací. Honzu Janouška jsem ve svém profesním životě vnímal jako moudrého staršího bratra, který vždy naslouchá, poradí, vyslechne názor nebo pomůže. Za to vše jsem mu nesmírně vděčný. K jeho významnému životnímu jubileu mu přeji hodně dalších splněných přání, spokojenost, zdraví a z pohledu dědečka také, aby si hodně užil svých vnoučat.

MUDr. Pavel Vít

Dětská kardiologie, Pediatrická klinika, Fakultní nemocnice Brno

Jan Janoušek a Jan Marek na konferencích v odstupu čtvrtstoletí

Moja profesionálna dráha detského kardiológa –⁠ arytmológa sa s profesorom Janouškom po prvý krát preťala pred viac ako 20 rokmi. Na jednom kongrese ma zaujal neďaleko sediaci profesor Janoušek detailne študujúci nekonečne dlhý „harmonikovo“ poskladaný EKG záznam (myslím, že ešte z EKG prístroja s atramentovým záznamom). V tej chvíli mi môj kolega povedal: „Toto nikdy nebudem robiť,“ a ja som sa pridala: „Ani ja.“ Táto príhoda je dôkazom toho, že nikdy neviete, čo sa nám v živote prihodí a kam nás život zavedie. Potvrdzuje známu skúsenosť, že s prognózami a predsavzatiami treba byť opatrný. Po niekoľkých rokoch, už ako vedúci lekár arytmológie Detského kardiocentra v Bratislave, som si spomenula na obraz profesora Janouška so siahodlhým EKG záznamom. Ten záznam evidentne skrýval niečo dôležité a fascinujúce, čo zrejme bežné „kardiologické“ oko ani nevidí –⁠ veď inak by mu profesor Janoušek s jeho encyklopedickým kardiologickým rozhľadom toľko času nevenoval. Možno aj práve pre tento tajomný rozmer EKG som pozíciu nakoniec prijala a odvtedy sa profesor Janoušek stal jedným z mojich mentorov. Konzultovala som s ním množstvo pacientov, pričom jeho múdra odpoveď vždy prišla rýchlo a nezištne, za čo som mu dodnes veľmi vďačná.

Naše spoločné spomienky na inak skôr pochmúrne časy totalitného socializmu priniesli aj veľa smiechu a zábavy. Pri našich diskusiách vznikla myšlienka organizovať EKG kurzy pre českých a slovenských pediatrov a pediatrických kardiológov, ktoré sa od roku 2008 realizujú a ja si veľmi vážim, že môžem byť dodnes ich aktívnou súčasťou. Úprimne zo srdca Honzovi Janouškovi k jeho 70-nám blahoželám a prajem mu neutíchajúci intelektuálny rozlet a kreativitu spolu s fyzickou kondíciou a ešte veľa produktívnych šťastných desaťročí v kruhu rodiny, kolegov a priateľov.

MUDr. Viera Illíková, Ph.D.

Detské kardiocentrum, Národný ústav srdcových a cievnych ochorení,
Bratislava, Slovensko

It is an honour to be invited to contribute to this special edition of Česko-slovenská pediatrie celebrating the birthday and also remarkable and longstanding career of my friend and colleague, Jan Janoušek. This contribution reflects both my professional regard for Jan’s work and my personal experience of working with him for more than 25 years.

Jan recognized early in his career that pediatric electrophysiology in Europe was still in its infancy. Although the development of radiofrequency catheter ablation in the early 1990s opened new and exciting opportunities, the field had not yet matured into a clearly defined subspecialty within pediatric cardiology. To advance his expertise, he undertook fellowship training in pediatric electrophysiology with Thomas Paul at the Medizinische Hochschule Hannover where he conducted clinical studies on the use of the then-novel drug propafenone in children. He was present when the first pediatric radiofrequency catheter ablation was performed there in 1991, in 1993 he performed his first pediatric ablation and build up a program in Prague.

Jan has also contributed profoundly to the organization and scientific advancement of paediatric cardiology in Europe through his longstanding involvement in the Association for European Paediatric and Congenital Cardiology (AEPC). He served first on the board of the AEPC Working Group on Dysrhythmias and Electrophysiology, later as Council Member, and ultimately as President of the Association. In each of these roles, he brought thoughtful leadership, scientific expertise, and a strong commitment to serving the professional community.

For me personally, he has exemplified the importance of staying focused on meaningful questions within one’s own field, rather than being diverted by fashionable or less clinically relevant topics. Jan is not only an excellent researcher, but also an very good clinician. Throughout my career, I have frequently asked his opinion on complex arrhythmia diagnoses and treatment strategies. When consulting Jan, you can be confident that you will receive thoughtful, balanced, and pragmatic advice. I have always regarded Jan as very intelligent and genuinely modest—a rare combination in academic medicine. He also possesses that slightly cynical sense of humour which, in my experience, is characteristic of my Czech colleagues and never fails to bring an entertaining perspective to discussions—especially when shared over a good glass of beer.

Professor Nicolaas Blom

Leiden University Medical Centre, Nizozemsko