Co jsme psali

Odkud jdeme a kam směřujeme? Cestu pediatrie naznačí ohlédnutí prostřednictvím vybraných textů, které uveřejnil náš časopis před 75, 50 a 25 lety.

Co psal náš časopis před 75 lety,  v roce 1951

MOLČANOV V. I. UČENÍ I. P. PAVLOVA O NERVISMU A JEHO VÝZNAM PRO PEDIATRII

Spojené zasedání Akademie věd SSSR a Akademie medicinských věd SSSR, které se konalo v červnu a v červenci 1950, bylo věnováno učení velikého fysiologa Pavlova. Toto zasedání bylo významnou událostí v historii sovětské mediciny. (…)

Pokusy I. P. Pavlova, K. M. Bykova a jejich žáků byl dokázán regulační vliv kůry mozkové na činnost nejen zažívacích orgánů a srdce, ale i na všechny vnitřní orgány (jater, ledvin a j.), na thermoregulaci a na procesy výměny látkové.

Když bylo započato studium orgánů vnitřně sekretorických, hormonů a jejich vliv na mnohé pochody odehrávající se v organismu, počal se zřejmě přeceňovat význam hormonálních faktorů na úkor nervového systému. Avšak funkční činnost i samotných endokrinních orgánů je bezpochyby pod regulačním vlivem center mozkových a kůry mozkové.

Tak pokusy na živočiších bylo zjištěno, že strach a hněv mají velký vliv na sekreci adrenalinu. Ukázalo se, že mnohé pathologické procesy, jejichž vznik se připisoval výhradně poruše činnosti vnitřně sekretických žláz, závisely na poruše centrálního nervového systému. Na př. diabetes insipidus byl v řadě případů způsoben (jak na to poukázal sovětský učenec B. N. Mogilnickij) ne poruchou hypofysy, ale mezimozku. Proto je správné, díváme-li se na hypofysu a mezimozek jako na články jediného, diencefalo-hypofysárního systému.

Profesorem N. S. Korsakovem byl popsán případ pubertas praecox s výrazným hydrocefalem u sedmiletého dítěte. Za živa se nepodařilo zjistit příčinu tohoto pathologického procesu. Avšak při pitvě byl nalezen hydrocephalus a ani jedna vnitřně sekretorická žláza nebyla porušena.

Avšak pro vysvětlení pubertas praecox byla učiněna hypothesa o tom, že mok tlačil na epifysu a tím došlo ke vzniku tohoto onemocnění, i když charakter této žlázy do dnešních dob se nemůže ještě považovat za jednoznačně endokrinní. (…)

PEDIATRICKÉ LISTY 1951; 6(3): 133–135.

Co psal náš časopis před 50 lety,  v roce 1976

KOTZMANNOVÁ J. ZDRAVOTNÍ PÉČE O DEFEKTNÍ DĚTI A MLADISTVÉ

Zajištění péče o defektní jedince se dostává do popředí zájmu všech vyspělých států. Kvalita a rozsah péče se stává mírou zdravotní a sociální vyspělosti státu.

Také u nás péče o defektní děti a mladistvé je předmětem zájmů stranických, vládních orgánů a celé společnosti. Na její podporu v minulých desetiletích byla vydána usnesení vlády k zajištění péče v rámci jednotlivých resortů. Bylo to však v době, kdy např. ve zdravotnictví se naplňovaly základní tendence zdravotní péče a zajišťovaly se bazální úkoly, které bránily rozvinout péči o defektní jedince na žádoucí úroveň.

V současné době zdravotní péče o defektní děti a mladistvé patří mezi přední úkoly v pediatrické a dorostové péči. Jsou k tomu vytvořeny lepší podmínky tím, že v průběhu let byla vybudována dostupná síť zdravotnických zařízení péče o dítě i dorost, byl vybudován systém pediatrických obvodů, v nichž odborný dětský lékař, prakticky ve funkci rodinného lékaře, zná celou dětskou populaci od narození do 15 let a má možnost sledovat a usměrňovat vývoj i defektního dítěte. Také usnesení vlády ČSR č. 91/73 a č. 3/75 ukládají našemu resortu řadu úkolů, které při podpoře vedoucích pracovníků v kraji a okresech, zejména ve věcném i kádrovém vybavení, máme předpoklady v průběhu příštích let postupně zajistit. (…)

ČESKOSLOVENSKÁ PEDIATRIE 1976; 31(5): 234–235

Co psal náš časopis před 25 lety,   v roce 2001

Pohunek P, Svobodová T, Černý M, Černá O, Vobruba V, Zoban P. Využití ultratenké bronchoskopie v podmínkách pediatrické intenzivní péče

Bronchoskopické vyšetření je plnohodnotnou součástí diagnostických schémat u pediatrických respiračních patologií. Kromě využití bronchoskopie v základní pneumologické diagnostice našla bronchoskopie významné uplatnění i v intenzivní péči, kde účinně pomáhá v diagnostice respiračních komplikací. Problematickou skupinou jsou děti nízkých porodních hmotností, kde rozměry dýchacích cest neumožňují použití standardního instrumentaria. V této práci autoři předkládají zkušenosti s využitím ultratenkého bronchoskopu u dětí vyžadujících intenzivní péči. Hodnotí výsledky 45 vyšetření flexibilním bronchoskopem o zevním průměru 2,2 mm provedených u souboru 34 dětí ve věku od jednoho dne do sedmi měsíců a o hmotnosti v době vyšetření od 700 do 4000 g.

Nejčastější indikací byly problémy s vedením umělé plicní ventilace nebo neúspěšná extubace jinak stabilizovaného dítěte. Další častou indikací byly poruchy vzdušnosti plicního parenchymu budící podezření na poruchu průchodnosti dýchacích cest. V 70 % přinesla bronchoskopie informaci vysvětlující klinické problémy, ve 32 % vedl endoskopický nález přímo ke změně stávajících léčebných postupů. Nejčastějšími nálezy byly poruchy stability dýchacích cest, uzávěry bronchů granulačních tkání a dysplastické změny bronchiálního stromu. Vyšetření ultratenkým bronchoskopem bylo všemi dětmi dobře tolerováno a s výjimkou krátkých a nezávažných poklesů saturace hemoglobinu kyslíkem autoři nezaznamenali žádné komplikace.

Ultratenká bronchoskopie je významnou diagnostickou metodou umožňující objektivizaci endobronchiálních patologií a tím i cílené řízení léčebných postupů u dětí v intenzivní péči.

ČESKO-SLOVENSKÁ PEDIATRIE 2001; 56(6): 310–317.