Setkání s každým člověkem je obohacující…
Vyšlo v časopise:
Čes.-slov. Patol., 62, 2026, No. 3, p. 128-129
Kategorie:
Interview
Milý Marku, vážím si toho, že jsi souhlasil s tímto rozhovo-rem. Začněme tradiční otázkou: Jak ses vlastně dostal k pa-tologii?
Ahoj, Ondro, moc děkuji za pozvání. Velmi si toho vážím. Upřímně řečeno, patologii jsem nikdy neměl v hledáčku oborů, kterým bych se chtěl věnovat. Dokonce jsme měli ve vedlejším kruhu kolegyni, která už od začátku studia přesně věděla, že chce dělat patologii. Já jsem se jí tehdy ptal, jestli to myslí oprav-du vážně, zdali to nebude nuda, a pronášel jsem podobné, dnes už úsměvné poznámky. Vyplývaly z mé tehdejší představy o pa-tologii, která byla asi stejná jako u většiny veřejnosti – zcela myl-ná. Ona svůj názor během studia nezměnila, já ano. Patologie se mi začala líbit už ve třetím ročníku. Výuka na Ústavu patologie
1. lékařské fakulty byla z pohledu studenta mimořádně kvalitní a zajímavá. Přesto jsem tehdy stále více uvažoval o infektologii, interně nebo neurologii. Zlom přišel v den zkoušky z patologie. Po jejím skončení mi paní docentka Honsová nabídla, zda bych se nechtěl patologii věnovat a přijít se podívat do IKEM. Taková nabídka se samozřejmě neodmítá. Dalo by se to shrnout slovy: přišel jsem, viděl jsem, zůstal jsem.
Tady bych asi mohl skončit. Jenže cesta v patologii nekončí tím, že ji člověk začne dělat. Jejím pomyslným završením je až ates-tace (byť všichni víme, že to je „nekonečný příběh“). Proto bych chtěl poděkovat nejen svým mentorům v IKEM, doktoru Voskovi a doktoru Kmentovi, ale také primáři Čeganovi, který mi umožnil nastoupit na jeho oddělení ještě před atestací a připravit se na ní. Bylo to krásné období, na které velmi rád vzpomínám. Nejen kvů-li samotné patologii, ale také díky dlouhým debatám s primářem Čeganem a s kolegy o historii, geografii, politice či gastronomii. A samozřejmě také díky všem kolegům v Ústí. S většinou z nich jsem dodnes v kontaktu, což mě upřímně těší.
Ve své profesní kariéře se poměrně úzce profiluješ směrem k nefropatologii. Co tě přivedlo právě k ledvinám a v čem je podle tebe práce nefropatologa specifická ve srovnání s ji-nými oblastmi patologie?
Stejně jako k patologii mě i k nefropatologii přivedla doc. Honsová, kde jsem pod jejím vedením začal s nefropatologic-kým tréninkem, za což jsem jí vděčný. Podle mého názoru se nefropatologie od většiny ostatních oblastí patologie odlišuje především v tom, že diagnózu nelze postavit pouze na mikro-skopickém obrazu – nezbytnou součástí jsou laboratorní vý-sledky i klinické informace. Proto jsme s nefrology, revmatology
a dalšími kliniky v mnohem užším kontaktu. S určitou nadsáz-kou by se dalo říct, že téměř v každodenním. Specifická je také samotná diagnostika zahrnující světelnou mikroskopii, imuno-fluorescenci a elektronovou mikroskopii. V posledních letech, kdy jsou objevovány stále nové antigeny spojené s jednotlivými onemocněními, nabývá na významu také imunohistochemie. Na rozdíl od většiny ostatních subspecializací je však klíčovou metodou imunofluorescence. Právě ta často rozhoduje o správ-ném zařazení onemocnění.
Kromě bioptické diagnostiky se intenzivně věnuješ také vý-zkumu, což ostatně v IKEM snad ani nejde jinak. Mohl bys nám svůj výzkum stručně představit?
Dovolil bych si navázat na předchozí otázku. Převážná část se samozřejmě točí kolem ledvin, především nativních. I ve vý-zkumu je ale nefropatologie velmi úzce propojena s klinickými obory, což považuji za jednu z jejích předností. Věnujeme se no-vým diagnostickým markerům u podocytopatií, membranózní glomerulopatie, a tzv. „MPGN“. Další významnou oblastí jsou ANCA asociované vaskulitidy a anti-GBM onemocnění. Zabývá-me také glomerulopatiemi s organizujícími se depozity. Právě zde jsme získali zajímavá data pomocí single-nuclear transkrip-tomiky a prostorové Xenium transkriptomiky. Na základě těchto výsledků jsme zahájili rozsáhlý transkriptomický projekt ve spo-lupráci se zahraničním pracovištěm. Další část představuje také transplantační patologii, kromě ledvin také pankreatu a Langer-hansových ostrůvků, pochopitelně z pohledu patologa.
Tvá akademická dráha se ale netočila vždy jen kolem led-vin. Mám teď na mysli především téma tvého Ph.D., které se věnovalo poměrně odlišné problematice. Mohl bys nám jej přiblížit?
Velmi rád. V době, kdy se podávaly přihlášky do postgraduál-ního studia, vznikly určité administrativní komplikace, které mě přivedly směrem ke gastroenterologii a gastrointestinální pato-logii. Věnoval jsem se především karcinomům jícnu a žaludku, mikrometastázám a predikci nádorové progrese. Největší část mé práce však byla zaměřena na tehdy relativně novou zobrazo-vací metodu – konfokální laserovou endomikroskopii. Ta umož-ňuje během endoskopického vyšetření zobrazit sliznici v téměř histologickém rozlišení v reálném čase. Jelikož byl můj školitel klinik, prof. Martínek, byl kladen velký důraz i na diagnostiku. Tehdy jsem komplexně pochopil, že low-grade dysplazie v jícnu
není pro pacienta to samé jako ve střevě a s diagnózou dysplázie musíme nakládat opatrně.
Vraťme se zpět k ledvinám. Patologie v posledních letech prochází řadou významných změn, ať už jde o prediktivní patologii, digitalizaci nebo umělou inteligenci. Jak se tyto trendy promítají konkrétně do nefropatologie?
Naštěstí dost podobně jako v ostatních oblastech patologie, byť s trochu odlišným výstupem. Ještě před několika lety napří-klad u membranózní glomerulopatie patolog zpravidla stanovil pouze samotnou diagnózu. Dnes jsme v IKEM schopni rutinně vyšetřit u této nemoci šest antigenů. Velkou změnou je také di-gitalizace, která kvalitu nefropatologické diagnostiky ještě zvýší. V nefropatologii je totiž zásadní hodnotit všechny kompartmen-ty ledvinné biopsie současně. Možnost hodnotit celou biopsii ve vysokém rozlišení na velkém monitoru představuje velkou vý-hodu. Samozřejmostí se navíc stávají vzdálené konzultace mezi pracovišti. Velké očekávání je spojeno také s umělou inteligencí. Nemyslím si ale, že v nefropatologii„nahradí patologa“ tak rych-le jako v některých jiných oblastech. Komplexní způsob uvažo-vání a diagnostiky je zatím obtížné plně automatizovat. Myslím si, že umělá inteligence bude fungovat podobně jako autopilot v letadle, nicméně ovládat ho bude pilot/patolog (doufejme). Pokud automaticky spočítá zachovalé a zaniklé glomeruly, nek-rózy, srpky nebo rozsah intersticiální fibrózy a tubulární atrofie, ušetří patologovi značné množství rutinní práce. Díky tomu se bude moci více soustředit na samotnou interpretaci nálezu.
Dalším výrazným trendem, zejména v oblasti nenádorových onemocnění, je snaha o co nejmenší invazivitu a hledání no-vých neinvazivních či minimálně invazivních biomarkerů, kte-ré by v budoucnu mohly alespoň v některých situacích omezit potřebu biopsie. Vnímáš podobný vývoj i v nefropatologii?
Rozhodně ano. Některé biomarkery jsou již součástí běžné kli-nické praxe a jejich význam bude určitě dále narůstat. Současně se ale ukazuje, že jejich rozvoj význam patologické diagnostiky nijak nesnižuje, spíše naopak. Přítomnost cirkulujícího markeru totiž ještě neznamená, že dochází k jeho ukládání nebo vazbě v ledvinách. A stejně tak může patolog prokázat přítomnost urči-tého antigenu či depozit v biopsii i u pacienta, u kterého není od-povídající marker v séru detekovatelný. Tyto metody se proto vzá-jemně doplňují, nikoliv nahrazují. Zatím to vypadá tak, že biopsie ledviny zůstane i v budoucnu zlatým standardem diagnostiky.
Nedávno jsi absolvoval prestižní Emerging Leaders Pro-gram pod záštitou International Society of Nephrology. Přijmi nejprve mou upřímnou gratulaci k tomuto úspěchu. Mohl bys nám tento program trochu přiblížit?
Moc děkuji, Ondro. O programu jsem se dozvěděl asi týden před dovolenou v roce 2023. Otevřel jsem přihlášku a viděl
několik základních otázek. Řekl jsem si, že je vyplním hned první den dovolené. Vystřízlivění přišlo ve chvíli, kdy jsem od-povědi odeslal a zjistil, že to byla jen první část přihlášky a že mě čeká ještě několik desítek dalších otázek, včetně potřeby nahrání videa. V programu nás bylo jedenáct lékařů z celého světa. Byl jsem jediným patologem a také jediným zástupcem Evropy. Pracovali jsme na společném tématu, ze kterého zatím vznikly dvě publikace, třetí je připravována. Současně jsme se aktivně podíleli na programu World Congress of Nephrology v Buenos Aires, Dillí a letos v Jokohamě, kde jsme program slavnostně zakončili. Celkem jsem měl během těchto kongre-sů šest aktivních vystoupení. Dále jsme měli pravidelná online setkání s našimi supervisory, ale také např. se zástupci WHO apod. Velmi cenné bylo poznání kolegů z různých částí světa – od Fidži a Austrálie přes Asii až po Kanadu a Spojené státy americké. Naučili jsme se spolupracovat v opravdu velmi růz-norodém týmu, kde měl každý jiný pohled na medicínu i zdra-votnictví, kulturně-etické otázky, a navíc jsme byli ze všech časových pásem.
Vedle bioptické praxe a vědecké práce se věnuješ také vý-uce pregraduálních studentů medicíny. Co pro tebe výuka znamená a jakou roli hraje ve tvém profesním životě?
Výuka pro mě znamená hodně. Myslím si, že vzdělávání stu-dentů medicíny je přirozenou součástí práce každého akade-mického lékaře, a proto jej nevnímám jako povinnost navíc. Naopak, na výuku se upřímně těším (téměř vždy J). Kontakt se studenty člověku navíc připomíná, proč medicínu kdysi stu-doval. A mám pocit, že díky nim člověk stárne o něco pomaleji. (smích) Největší radost mám z okamžiků, kdy mi po zkoušce při-jde e-mail od studenta, který napíše, že zkouška nakonec nebyla tak náročná, jak se obával, a že chce poděkovat. Jsou to drob-nosti, které člověk vůbec nečeká, a právě proto udělají největší radost. Rád bych také poděkoval profesoru Dundrovi, že mohu jako externí vyučující učit na své alma mater. Velmi si toho vá-žím, protože dobře vím, že o vyučující na Ústavu patologie roz-hodně není nouze.
Na závěr mi dovol trochu osobnější otázku. Co děláš, když zrovna nepracuješ? Čemu se věnuješ ve volném čase?
To záleží na ročním období. Většinu volného času trávím se svojí manželkou Lesiou. V zimě rádi lyžujeme, v létě zajdeme k moři, a na jaře nebo na podzim se snažíme cestovat. Když zbu-de čas, vyrážíme také na turistiku. Kdybys mi ale položil stejnou otázku před několika měsíci, odpověď by byla trochu jiná. Le-sia se totiž připravovala na atestaci z pediatrie, takže se veškerý náš čas přirozeně přizpůsobil tomu. O to větší radost mám, že ji úspěšně zvládla.
Štítky
Patologie Soudní lékařství ToxikologieČlánek vyšel v časopise
Česko-slovenská patologie
2026 Číslo 3
-
Všechny články tohoto čísla
- Léky indukované změny v histopatologii
- Setkání s každým člověkem je obohacující…
- MONITOR aneb nemělo by vám uniknout, že...
- Iatrogenní postižení gastrointestinálního traktu
- Morfologické aspekty léky indukovaných kožních změn
- Léky indukované a toxické poškození jater
- Léky indukované nefropatie z pohledu patologa
- Nežádoucí účinky imunoterapie při léčbě solidních nádorů
- Zralé B-buněčné non-Hodgkinovy lymfomy dětí a mladých dospělých: stejná onemocnění jako u dospělých, nebo jiné entity?
- Pseudomyogenní hemangioendoteliom
- Česko-slovenská patologie
- Archiv čísel
- Aktuální číslo
- Informace o časopisu
Nejčtenější v tomto čísle
- Léky indukované nefropatie z pohledu patologa
- Nežádoucí účinky imunoterapie při léčbě solidních nádorů
- Zralé B-buněčné non-Hodgkinovy lymfomy dětí a mladých dospělých: stejná onemocnění jako u dospělých, nebo jiné entity?
- Pseudomyogenní hemangioendoteliom