Prof. MUDr. Jiří Vencovský, DrSc., slaví 60 let


Vyšlo v časopise: Čes. Revmatol., 21, 2013, No. 3, p. 107-108.
Kategorie: Ze života společnosti

Dne 16. listopadu 2013 slaví šedesátiny prof. MUDr. Jiří Vencovský, DrSc., prezident České revmatologické společnosti, šéfredaktor časopis Česká revmatologie, náměstek ředitele Revmatologického ústavu Praha, vedoucí jeho laboratorní a výzkumné části, učitel Revmatologické kliniky 1. LF UK, ale především jedna z největších osobností současné české medicíny a vědy, ale i revmatologie evropské.

Jiří Vencovský studoval s vynikajícím prospěchem gymnázium a rovněž zkoušky na 1. LF UK udělal výborně, nicméně víceméně z politických důvodů nebyl na první pokus přijat a musel rok pracovat v tzv. nultém ročníku jako sanitář. Zde jsme se také seznámili a od té doby se také datuje naše společná cesta a přátelství. Studovali jsme v jednom kruhu a vím, že zkoušky skládal hladce a většinou na výbornou. Nicméně již tehdy byl jeho talent a nadání patrné, rozhodně nebyl student, který by se pouze nabifloval k určité zkoušce, ale který se snaží určité patofyziologické děje hlouběji pochopit, a proto nebylo překvapivé, že své první vědecké krůčky dělal již jako pregraduální student. A rovněž nebylo překvapivé, že oborem jeho srdce se stala imunologie, která byla z dnešního pohledu v plenkách, ale která slibovala obrovský výzkumný potenciál. Po promoci nastoupil MUDr. Vencovský na aspirantské místo do Výzkumného ústavu chorob revmatických jako interní aspirant. Po roční vojenské službě pak absolvoval specializační přípravu v interním lékařství, zakončenou atestací. V té době se také stal ředitelem VÚCHR prof. Trnavský, což mělo pro nás mladé velmi pozitivní efekt. Prof. Trnavský byl zkušený vědec a manažer vědy a každému mladému aspirantovi určil dvě oblasti jeho vědecké přípravy. U Jirky Vencovského byla jasná volba témata prvního, jímž byla imunologie a kde byl jeho prvním učitelem jeho tchán – prof. MUDr. Robert Bardfeld, DrSc., ale druhé téma navrhl prof. Trnavský – a to myozitidy. Obě témata ho pak doprovází po celý život a v obou docílil světového ohlasu.

MUDr. Vencovský bez problémů později složil atestaci z revmatologie a imunologie a dík velké píli se stal i velmi brzy kandidátem věd (CSc.). Dalším velkým mezníkem Jirkovy vědecké kariéry byl dlouhodobý a opakovaný pobyt v Kennedyho ústavu v Londýně. Zde se pod vedením sira Maineeho pěstovala věda té nejvyšší kvality a výsledky byly úžasné, např. objev anti TNF léků a jejich zavedení do praxe. Zatímco do Londýna odešel Jiří Vencovský jako mladý, nadějný vědec, ale vrátil se již jako přirozený vedoucí výzkumného týmu či oddělení. Byl schopen určit základní směry výzkumu, vybavit laboratoře, zavést nové metodiky, dát dohromady výzkumné týmy, přijmout studenty Ph.D. programů, získat finanční prostředky z grantů českých ale i evropských, navázat spolupráci s renomovanými zahraničními pracovišti, ale najít i vhodná spolupracující pracoviště v Praze. Vytvořit takto funkční oddělení se podaří jen málo lidem na světě, protože je to velmi složité. Jiří Vencovský toto zvládl nejen díky svému obrovskému intelektuálnímu potenciálu, nesmírnému pracovnímu nasazení, ale také díky velké lidské empatii a schopnosti kolegy pro svoje myšlenky získat. A výsledky se dostavily – jím vedené laboratoře se zařadily mezi elitu evropských, revmatologicko-imunologických laboratoří s řadou prioritních prací při popisu např. některých antinukleárních protilátek či protilátek u myozitid. Uvedu jen jeden příklad: objev anti CCP protilátek je dnes považován za jeden z největších objevů významných pro diagnostiku RA v posledních 40 letech. Jiří byl jeden z prvních, který již v počátečních dobách metodologických problémů při hodnocení anti CCP tyto metodiky vyvinul a zavedl a jeho práce o tom, že pacienti s pozitivitou anti CCP rychleji rentgenově progredují, byla ve své době jedna ze zásadních.

Vynikající vědecké i pedagogické výsledky vyústily v složení doktorského titulu (DrSc.) v roce 2001, venia docenti v roce 1996 a získání řádného profesora Univerzity Karlovy v roce 2002. Pozoruhodné byly ale i úspěchy na poli mezinárodním. Např. při organizaci evropského sjezdu EULAR v Berlíně v roce 2010 byl Jiří Vencovský předsedou komise pro výběr přednášek pro hlavní program, což je pozice, kterou EULAR dává opravdu jen absolutním vědeckým špičkám. Dalším významným počinem MUDr. Vencovského byla organizace Evropského výzkumného workshopu v roce 2013, který je nejdůležitějším setkáním vědců bazálního výzkumu na kontinentu. V současné době vede prof. Vencovský několik významných mezinárodních projektů, vedoucí centra, Innovative Medicine Initiative (IMI-HU) „BTCure“ (2011–2016), vedoucí podprojektu „Application to other diseases – Myositis“ v integrovaném projektu EU FP6 integrated AUTOCURE (2006–2011), člen Steering committee EuMyoNet (European Myositis Network), podpořeno European Science Foundation (ESF) Research Networking Program, spoluřešitel projektu „Functional biomarkers in myositis withnin the EuMyoNet“ od Associacion Francaise Contre Les Myopathies, člen MYOGEN (Myositis genetic consortium) podporované NIH Bethesda, USA pro celogenomový scan myositid.

Výčet bibliografie by byl obsáhlý a uvedu jen několik čísel, která jsou ale pro zasvěceného ohromující. Celkový počet publikací je 300, citační ohlas 1700, H index 21, celkový IF za posledních 5 let je přes 200, dále spoluautor 10 knih v ČR a v zahraničí. Kolikrát byl zvaný speaker doma i v zahraničí nepočítám, ale byly mezi nimi akce typu plenární přednáška na EULAR či ACR, což je asi nejvyšší dosažitelná meta.

Z výše uvedeného vyplývá, že prof. Vencovský, DrSc., je lékař a vědec na plný úvazek, který již nic jiného v životě prostě nestihne. Ale opak je pravdou. Moc se neví o tom, že Jirka je výborný hudebník, který hraje velmi dobře na kytaru a že pravidelně chodí hrát jednou měsíčně s kolegy z kapely. Rád navštěvuje i koncerty klasické hudby. Jirka je i výborný sportovec, pravidelně běhá a účastní se i maratónských běhů.

Nakonec jsem si nechal osobnost Jiřího Vencovského jako člověka. Nemusím psát o tom, že jde o vynikajícího společníka a kamaráda, jak ho znají všichni členové České revmatologické společnosti a kolegové z práce z mnoha setkání a akcí. Fascinující je i jeho skromnost a pokora, s jakou k medicíně a k životu přistupuje. Je i prototypem slušného člověka, což může znít jako klišé, ale v dnešní naší společnosti je to již vzácnost. Já sám považuji za velký dar, kterého se mi dostalo, že jsem mohl po jeho boku pracovat přes 30 let.

Milý Jirko, na šedesátku se lze dívat různě. U tebe mi přijde jaksi nepatřičná, protože na ni jednak fyzicky vůbec nevypadáš, ale také proto, že Tvé aktivity vydají za dva třicátníky dohromady. Pokud Ti můžu něco popřát, tak je to především zdraví. V nedávné době jsi měl některé problémy vyplývající z totální exhausce a i v tom sportu jsi to někdy přehnal. Tvé výročí je již doba, kdy ne všichni pracují 14 hodin denně a maraton zkracují na střední tratě. A občas je nutné si najít i čas na sklenku dobrého vína, kterému ty tak dobře rozumíš.

Prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc.


Štítky
Dermatologie Dětská revmatologie Revmatologie

Článek vyšel v časopise

Česká revmatologie

Číslo 3

2013 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Diabetická neuropatie a její léčba
nový kurz
Autoři: MUDr. Michal Dubský, Ph.D.

Mnohočetný myelom: Úvodní léčba netransplantovatelných pacientů
Autoři:

Proč v prevenci zubního kazu kartáček nestačí?
Autoři: doc. MUDr. Romana Koberová – Ivančaková, CSc.

Hypersenzitivita dentinu jako příznak poškození tvrdých zubních tkání
Autoři: MUDr. Erika Lenčová, Ph.D.

Cesta pacienta s CHOPN
Autoři: doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se