Srovnání celkového přežití pacientů s EGFR-pozitivním NSCLC léčených TKI 1. a 2. generace

TKI v léčbě EGFR-pozitivního NSCLC

Mezi TKI 1. generace schválené pro léčbu NSCLC patří reverzibilní TKI gefitinib a erlotinib. Mezi TKI 2. generace patří ireverzibilní blokátory receptorové rodiny ErbB afatinib a dakomitinib. Afatinib byl schválen pro léčbu EGFR-pozitivního NSCLC na základě dvou randomizovaných klinických studií fáze III (studie LUX-Lung 3 a LUX-Lung 6). Afatinib a dakomitinib prokázaly v klinických studiích delší celkové přežití (OS) a delší dobu do progrese onemocnění (PFS) v přímém srovnání s gefitinibem. Cílem této studie bylo ověření superiority TKI 2. generace v reálné klinické praxi.

Metodika a průběh studie

Do retrospektivní observační studie byli zařazeni pacienti s EGFR-pozitivním NSCLC, kteří byli léčeni afatinibem nebo některým z TKI 1. generace (gefitinib či erlotinib) v 11 japonských zdravotnických zařízeních mezi lety 2008 a 2017. Primárním hodnoceným parametrem bylo OS, sekundárními parametry byla doba do selhání léčby (TTF) a OS v podskupinách.

Pro porovnání OS pacientů léčených afatinibem a TKI 1. generace bylo použito propensity score. To se používá v analýze dat z observačních studií s cílem redukce zkreslení a zvýšení přesnosti. V této studii byly pro výpočet propensity score použity dva přístupy: párování založené na vyvažování (matching) a metoda inverzní vážené analýzy pravděpodobnosti léčby (IPTW) s adjustací faktorů, jako jsou věk, pohlaví, kouření v anamnéze, histologie, mutační podtyp EGFR, klinické stadium, výkonnost hodnocená podle skóre ECOG, přítomnost metastáz v mozku a linie léčby.

Výsledky

Do studie bylo zařazeno 1354 pacientů s EGFR-pozitivním NSCLC. Afatinib dostávalo 215 z nich, gefitinib 726 a erlotinib 413. Nemocní léčení osimertinibem nebo kombinací několika TKI nebyli do této studie zařazeni. Medián věku pacientů činil 70 let, 39 % tvořili muži. 72 % nemocných dostávalo TKI v 1. linii léčby, u 27 % byly v době zařazení do studie přítomné metastázy v mozku.

U osob léčených afatinibem bylo OS analyzované pomocí neadjustovaného srovnání (matching) signifikantně delší ve srovnání s těmi, kdo dostávali TKI 1. generace (38,6 vs. 30,9 měsíce; poměr rizik [HR] 0,682; p = 0,0031). Analýza s adjustací potenciálních zkreslujících faktorů pomocí metody IPTW rovněž prokázala delší OS u pacientů léčených afatinibem (HR 0,783; p < 0,0001).

Srovnání pacientů léčených afatinibem s těmi, kteří dostávali gefitinib, ukázalo signifikantně delší OS pacientů léčených afatinibem (38,6 vs. 32,2 měsíce; HR 1,422; p = 0,0081). Rovněž při srovnání pacientů léčených afatinibem a erlotinibem bylo v případě afatinibu OS signifikantně delší (38,6 vs. 28,1 měsíce; HR 1,547; p = 0,0018).

Medián TTF pacientů léčených afatinibem činil 14,1 měsíce, medián TTF v případě TKI 1. generace 10,6 měsíce (vs. gefitinib – medián TTF 10,6 měsíce, p = 0,0659; vs. erlotinib – medián TTF 10,6 měsíce, p = 0,0151). Pacienti s mutací Del19 měli při léčbě afatinibem signifikantně delší OS než při nasazení TKI 1. generace (p = 0,0016 vs. gefitinib; p = 0,0135 vs. erlotinib).

Závěr

Analýza OS pomocí propensity score prokázala signifikantně delší celkové přežívání u pacientů s EGFR-pozitivním NSCLC léčených afatinibem ve srovnání s těmi, kteří dostávali TKI 1. generace (gefitinib, erlotinib).

(alz)

Zdroje:
1. Ito K., Murotani K., Kubo A. 1455P Comparative analysis of overall survival using propensity score between first- and second-generation EGFR-TKI: real world data of 1354 patients with EGFR mutant NSCLC. Ann Oncol 2018; 29 (Suppl_8): mdy292.077.
2. Littnerová S. Propensity skóre: nové dimenze v analýze mortalitních dat. Rigorózní práce. Přírodovědecká fakulta MU, Brno, 2011. Dostupné na: https://is.muni.cz/th/l1zx8