Využití senzorů pro kontinuální monitorování koncentrace glukózy u hospitalizovaných pacientů

Možný přínos CGM u hospitalizovaných diabetiků

Kontinuální monitorování koncentrace glukózy se v mnoha nemocnicích rychle stalo rutinním postupem kontroly glykémie u hospitalizovaných pacientů. Pandemie COVID-19 s sebou přinesla potřebu využívání nových technologií a postupů včetně péče o pacienty s diabetem. Automatické vzdálené monitorování koncentrace glukózy v této situaci doplnilo nebo nahradilo monitorování glykémie sestrou u lůžka nemocného, protože umožnilo snížit expozici zdravotnického personálu infekci COVID-19 a množství ochranných prostředků používaných při kontaktu s pacientem. I mimo pandemii ovšem může CGM za hospitalizace zkrátit dobu potřebnou k získání naměřených hodnot, snížit počet odběrů kapilární krve a výskyt epizod hyperglykémie a hypoglykémie.

Současný výzkum používání CGM u hospitalizovaných pacientů se zaměřuje na přesnost měření. Jeho využívání vyžaduje spolupráci lékařů, sester, edukačních diabetologických sester a administrativních pracovníků. Nemocnice musejí stanovit postupy týkající se získávání, kontroly a ukládání dat z CGM a reakce na naměřené hodnoty.

U koho CGM za hospitalizace využívat?

Kandidáty pro používání CGM za hospitalizace jsou pacienti na JIP, kteří vyžadují kontinuální intravenózní infuzi inzulinu, zejména v situacích, kdy není praktické měření glykémie u lůžka každou hodinu. Na běžném oddělení se CGM začíná využívat především pro záchyt a prevenci hypoglykémie u nemocných léčených inzulinem. Slibné jsou i první výsledky studií, jež toto nové využití CGM hodnotí.

Vítanou možností by mohlo být CGM také pro sledování glykémie během operace, a to u pacientů s diabetem i bez něj (například u osob se stresovou hyperglykémií). Dosud je ovšem přesnost CGM během operace nespolehlivá a tato metoda není na operačním sále doporučena. Naopak u pacientů s CGM, kteří podstupují chirurgický zákrok, je doporučeno hned po operaci zkontrolovat přesnost měření, protože použití elektrokauteru může vést k dočasné dysfunkci přístroje pro monitorování.

Vzhledem k častějšímu používání CGM u hospitalizovaných pacientů s diabetem 1. i 2. typu je třeba, aby se sestry s touto technologií dobře seznámily. Měly by například vědět, že koncentrace glukózy v intersticiální tekutině se zpožďuje za kapilární glykémií, což je důležité pro záchyt a řešení hypoglykémie. Při rozporu mezi údajem ze senzoru a symptomy pacienta je třeba stav ověřit odběrem kapilární krve. Sestry by také měly zaznamenat umístění senzoru na těle pacienta a toto místo denně kontrolovat. Při radiologickém vyšetření je třeba senzor odstranit a pečlivě uložit. Dalším praktickým aspektem používání CGM v nemocnicích je, že jednorázový materiál potřebný k používání senzoru si většinou musí do nemocnice přinést sám pacient.

Britská doporučení

Vzhledem k tomu, že čtvrtina hospitalizovaných pacientů má diabetes a stále větší procento z nich používá v běžném životě CGM, vznikla potřeba doporučení pro jeho využití za hospitalizace. Taková doporučení byla navržena například ve Velké Británii. Umožňují pacientům pokračovat v používání CGM i v za hospitalizace. Zatímco v běžném životě je doporučeno strávit nejméně 70 % času v cílovém rozmezí glykémie (3,9–10,0 mmol/l), u hospitalizovaných pacientů je tento cíl hůře dosažitelný. Prioritou by podle doporučení měla být prevence hypoglykémie (čas s koncentrací glukózy < 3,9 mmol/l < 1 %), rozpoznání hrozící hypoglykémie (koncentrace glukózy 4,0–5,9 mmol/l) a zvážení intervence při prudším sestupném trendu hodnot. Nezbytné je také vyškolit k používání CGM nemocniční personál.

Závěr

Zatím nevíme, zda přesnost a klinický přínos CGM povede k jeho širokému využívání u hospitalizovaných pacientů s diabetem, respektive k regulačnímu schválení této technologie i na nemocničním lůžku. V ambulantních podmínkách nicméně CGM funguje velmi dobře a je důvod se domnívat, že by mohlo doložit svůj přínos i u dobře definovaných parametrů při péči o hospitalizované nemocné. Technologie se navíc neustále vylepšuje a její využití na nemocničních odděleních se jeví jako přirozený vývoj.

(zza)

Zdroje:
1. Perez-Guzman M. C., Shang T., Zhang J. Y. et al. Continuous glucose monitoring in the hospital. Endocrinol Metab (Seoul) 2021 Apr; 36 (2): 240−255, doi: 10.3803/EnM.2021.201. 
2. Avari P., Lumb A., Flanagan D. et al. Continuous glucose monitoring within hospital: a scoping review and summary of guidelines from the Joint British Diabetes Societies for Inpatient Care. J Diabetes Sci Technol 2022 Nov 28; 19322968221137338, doi: 10.1177/19322968221137338 [Epub ahead of print].