Léčba golimumabem nezpůsobuje rakovinné bujení

Rakovina bývá jedním z průvodních onemocnění spojených s cílenou léčbou tzv. blokátory TNF-alfa receptoru. Jak velké je riziko, že biologická léčba golimumabem způsobí rakovinné bujení?

Přehledová studie vzniklá analýzou doposud publikovaných prací se snaží objasnit otázku skutečné spojitosti výskytu zhoubných nádorů s terapií golimumabem. Nejčastější typ rakoviny u golimumabem léčených pacientů je adenokarcinom plic. Lymfom naopak není příliš často zaznamenán. Celkově se podle klinických hodnocení u všech indikací golimumabu eviduje výskyt malignit méně než 3,1 %.

Golimumab je nejmodernějším typem TNF-alfa blokátoru v léčbě mírné a závažné formy zánětů, jako např. aktivní revmatoidní artritidy, aktivní psoriatické artritidy a sponkylující revmatitidy. Zvýšená incidence malignit doprovázejících terapii golimumabem zůstává otázkou, kterou mohou odpovědět multicentrické dlouhodobé prospektivní studie. Prozatím se výsledky hodnocení velmi rozcházejí a jsou zatíženy mnoha diskrepancemi, komplikujícími faktory a biasem.

U skupiny pacientů v minulosti léčených pro rakovinu není doposud jasně prokázána bezpečnost terapie golimumabem. Současná doporučení radí odstup nejméně pěti let od ukončení chemoterapie a začátkem léčby golimumabem. Jako obecná prevence rakoviny je samozřejmostí podpořit pacienty, aby přestali kouřit a dbali na dostatečnou ochranu pokožky před sluncem. Terapii golimumabem je nutno pečlivě monitorovat.

(Thom)

Zdroj: I. Zidi, A. Bouaziz et al.: Golimumab and malignancies: true or false association? Med Oncol (2011) 28 (2), 641–648, DOI: 10.1007/s12032-010-9490-7