Rasové rozdíly a způsobilost k léčbě hepatitidy C

Afroameričané bývají mnohem častěji infikováni virem hepatitidy C (HCV) a také s menší pravděpodobností odpovídají na terapii pegylovaným interferonem (PEG-IFN) s ribavirinem (RBV). Nakolik může rasa ovlivnit odpovídavost či způsobilost k léčbě HCV není dosud známo. Američtí vědci proto provedli retrospektivní analýzu fáze III multicentrické klinické studie, na které se podílelo celkem 118 center po celém území Spojených států. Cílem této analýzy bylo zhodnotit míru a důvody nezpůsobilosti k léčbě HCV s ohledem na rasu pacienta.

Ze všech 4 469 pacientů zařazených do studie bylo za nezpůsobilých k léčbě označeno 1 038 z nich (23,2 %). Přestože černoši představují 19 % léčených pacientů, právě oni často nebyli léčeni z důvodu nevhodnosti terapie a/nebo nedokončení požadované délky léčby (40,2 %) ve srovnání s ostatními pacienty (28,5 %, p < 0,001). Po vyloučení osob, které nebyly léčené z důvodu nedetekovatelné HCV RNA nebo infekce jiným HCV genotypem než 1, se jevili černoši až o 65 % méně způsobilí pro léčbu (28,1 % > 17,0; relativní riziko 1,65; 95% interval spolehlivosti 1,46–1,87, P < 0,001). Častým důvodem nevhodnosti léčby v této skupině byl výskyt neutropenie (14 % oproti 3 %, P < 0,001), anémie (7 % oproti 4 %, p = 0,02), zvýšené hladiny glukózy (8 % oproti 3 %, p < 0,001) a zvýšené hladiny kreatininu (5 % oproti 1 %, P < 0,001).

Zejména kvůli vyšší prevalenci neutropenie a nekontrolovanému zdravotnímu stavu byli černoši s podstatně menší pravděpodobností schopni léčby HCV. Lepší dostupnost léčby by tak bylo možné zajistit jak méně konzervativní definicí neutropenie, tak i efektivnější péčí o chronická onemocnění jako diabetes mellitus a renální insuficience.

(mik)

Zdroj: Melia M. T. et al. Racial differences in hepatitis C treatment eligibility. Hepatology. 2011 Jul; 54 (1): 70–8; doi: 10.1002/hep.24358