-
Články
Top novinky
Reklama- Vzdělávání
- Časopisy
- Témata
Top novinky
Reklama- Kongresy
- Videa
- Podcasty
Nové podcasty
Reklama- Volná místa
Doporučené pozice
Reklama- Praxe
Top novinky
ReklamaDysfagie a ostatní projevy postižení jícnu při muskuloskeletárních chorobách
15. 5. 2019
Ezofageální dysfunkce se může vyskytovat u řady muskuloskeletárních chorob, typicky pak u těch autoimunitních. Mezi její symptomy patří dysfagie, odynofagie a pyróza.
Ezofageální dysfunkce se může vyskytovat u řady muskuloskeletárních chorob, typicky pak u těch autoimunitních. Mezi její symptomy patří dysfagie, odynofagie a pyróza.
Při polykání se na počátku polykacího aktu potrava pohybuje z úst do faryngu, čímž je ve faryngu spuštěna primární peristaltická vlna. Ta vede k relaxaci horního jícnového svěrače a potrava tak může vstoupit do jícnu. Přímou stimulací jícnu pak dojde k provokaci sekundární peristaltické vlny, která dopraví potravu až do žaludku, a to za jistého přispění gravitace. Dolní jícnový svěrač je relaxován od počátku polykání.
InzercePři dysfagii je tento proces narušen. Podle místa pak dělíme dysfagii na horní typ, kdy chyba nastává v hltanu nebo horní části jícnu, a dolní typ, kdy je postižena dolní část jícnu nebo ezofagogastrická junkce. Většina případů horní dysfagie je spojena se selháním kontrakce hltanu, krikofaryngeální relaxace nebo obojího a dolní dysfagie bývá zase typicky způsobena obstrukcí.
Ačkoliv je ezofageální dysfunkce při autoimunitních a zánětlivých revmatických nemocech běžná, bývá obvykle asymptomatická. Na druhou stranu nejsou výjimkou příležitostné obtíže s polykáním ani těžké formy dysfagie.
Při revmatoidní artritidě trpí dysfagií až 1/3 pacientů. Charakteristickými nálezy jsou nízká amplituda peristaltické vlny v dolních 2/3 jícnu a nižší tlak v místě dolního jícnového svěrače. Nižší tlak byl ale také prokázán v proximální části jícnu, což nás pak směřuje k dysfunkci příčně pruhovaných svalů. Zjištěna byla také souvislost s užíváním léků, jako jsou NSAIDs, glukokortikoidy a DMARDs, a také se synovitidou a noduly při RA.
Terapie dysfagie závisí na příčině. Pokud je sekundárně vzniklá při užívání léků, pak jsou voleny konvenční terapeutické přístupy jako antacida, blokátory protonové pumpy nebo H2 blokátory. Samozřejmostí je také zlepšení kontroly nad aktivitou základní choroby. Jindy jsou nutné specifické výkony, např. krikofaryngeální myotomie, balónková dilatace nebo injekce botulotoxinu.
(pes)
Zdroj:
- N. J. Sheehan, Rheumatology 2008; 47 (6): 764–752
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
KongresyOdborné události ze světa medicíny
23. 4.Konference Etické a právní aspekty péče o duševní zdraví se zaměřuje na klíčové dilema současné psyc...
Všechny kongresy
Nejčtenější tento týden- Fenomén štěstí v lékařské praxi: neurobiologický luxus, nebo klinická nutnost?
- Kognitivně klesající kickboxeři, stresové svědění, maskované mitochondrie a hraví halančíci – „jednohubky“ z výzkumu 2026/9
- Léčba obezity jako rodinný projekt (2. část): S prim. Janem Boženským (nejen) o tom, jak se vypořádat s dilematy u farmakoterapie dětské obezity?
- AUDIO: Na výskyt tuberkulózy v Česku má významný vliv migrace. Jaká je aktuální situace?
- INFOGRAFIKA: Algoritmus individualizované léčby obezity dle EASO 2025
Přihlášení#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#Zapomenuté hesloZadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
- Vzdělávání