Úvodní slovo

Vážené kolegyně a kolegové,

téměř monotematickým obsahem čísla Urologických listů, které právě otevíráte, je problematika karcinomu ledviny. I když morta lita tohoto onemocnění u nás nepatří k těm nejvyšším, z hlediska výskytu onemocnění držíme nezáviděníhodnou prioritu.

Dost důvodů pro to, abychom se o aktuálních diagnostických i léčebných trendech tohoto onemocnění snažili dozvědět co nejvíce. V průběhu řádu nejenom celých desetiletí (ale i pouhých let) se změnilo nemálo, a tak „klasická triáda –⁠ hmatný útvar, hematurie a bolest“ určitě dnes patří téměř výlučně do historie. Díky pokroku diagnostických technologií detekujeme nádor stále v časnějším stadiu a také jsme ho schopni léčit s daleko menší invazivitou a snahou zachovat co nejvíce funkčního zdravého parenchymu ledviny. Radikální nefrektomie se sice zatím „do důchodu“ ještě nechystá, ale modifikace přístupu i techniky již jsou v klinické praxi.

Čím víme více o patogeneze a čím hlouběji se dostáváme v našich snahách diagnostikovat karcinomy ledviny včas, tím více vidíme o jak heterogenní skupinu zhoubných nádorů se jedná, a tedy jak je třeba náš přístup individualizovat.

Který přístup je dostatečně záchovný, ale i radikální současně? Kde je třeba být maximálně agresivní a kde zase lze předpokládat, že léta nádor zůstane beze změny? Jak jsme úspěšní tam, kde jsme v časné diagnostice selhali a kde se s nádorem setkáváme poprvé až v diseminovaném stadiu? Je současná cílená léčba tím vrcholem, kterého bylo možno dosáhnout, nebo se jedná o malou (snad i méně významnou) zastávku při efektivní cestě, jak se s tímto onemocněním vyrovnat?

Na tyto, ale i spoustu dalších otázek, najdete někdy přímo odpovědi, někdy upozornění na současné trendy v článcích od předních zahraničních i našich autorů. Diagnostiku, klasifikaci i léčbu je třeba na míru přizpůsobovat novým poznatkům a hledat další možnosti ovlivnění patogeneze vzniku i progrese již existujícího nádoru, stejně jako miniaturizovat technologie používané při léčbě a minimalizovat jejich invazivitu.

Komentáře významných článků s tématem karcinomu ledviny v redakci J. Fitzpatricka, publikovaných přibližně za poslední rok, mohou více zorientovat i zacílit Váš pohled.

Totéž lze čekat díky bystrým a břitkým komentářům profesora P. C. Walshe v oblasti karcinomu prostaty za přibližně stejné období.

Článek profesora B. Gilberta se z téměř monochromaticky onkologického tématu trochu vymyká, tím spíše přináší zpestření, a hlavně je vysoce praktický v oblasti „co bychom jako urologové měli znát a přitom se ostýcháme zeptat“ při ultrazvukovém vyšetření skrota a jeho obsahu.

Překlad Guidelines EAU s tématem karcinomu ledviny představují společný jmenovatel hlavního tématu posledního čísla Urologických listů.

Věřím, že jsme pro Vás, společně se členy redakční rady Urologických listů, na dobu oddychu i dovolených připravili dostatečně poutavé téma, které Vám nedá zapomenout, že do pracovního procesu se nakonec všichni rádi vrátíme.

Dalibor Pacík