Porovnání časové náročnosti, cenové dostupnosti a reliability testů jemné motoriky pro pacienty po cévní mozkové příhodě z pohledu ergoterapie

Souhrn

Východisko: K hodnocení jemné motoriky pro pacienty po cévní mozkové příhodě existuje mnoho testů. V kli-nické praxi se ergoterapeuti musejí rozhodovat, který z testových nástrojů je pro ně nejvýhodnější. Často se rozhodnutí zakládá na psychometrických parametrech, ceně a délce administrace testu.

Cíl: Porovnat testy jemné motoriky z hlediska časové náročnosti, cenové dostupnosti a hodnoty test-retest reliability.

Metody: V databázi PubMed byly vyhledávány stu-die, které kriticky hodnotí nejpoužívanější testy horní končetiny pro pacienty po cévní mozkové příhodě. Byly vyhledány systematické přehledové studie v anglickém jazyku v rozmezí od roku 2013 do roku 2017.

Výsledky: Nejvyšší hodnotu test-retest reliability má Action Research Arm Test, Motor Assessment Scale a Chedoke McMaster Stroke Assessment s hodnotou 0,98. Nejkratší čas potřebný k administraci je u Box and Block Test (5 min.) a Nine – Hole Peg Test (10min.). Z hlediska ceny jsou nejvýhodnější Chedoke Arm and Hand Activity Inventory, Fugl - Mayer Assessment, Motor Assessment Scale, Chedoke McMaster Stroke Assessment a Stroke Rehabilitation Assessment of Movement, které jsou zdarma.

Závěr: Výběr testu záleží na mnoha faktorech, jedním z nich by měly být psychometrické parametry nástroje. Většinou bývá zvolen nejméně časové náročný test, který ale nehodnotí více úchopů nebo funkci celé horní končetiny. Z hlediska cenové dostupnosti záleží na organizaci, která poskytuje finance k zakoupení testu, pořizovací cena velmi výrazně ovlivňuje rozhodování při výběru standardizovaného nástroje.

Klíčová slova:

cévní mozková příhoda – jemná motorika – hodnoticí nástroje – horní končetina

ÚVOD

Ergoterapeuti používají mnoho standardizovaných nástrojů, některé jsou převzaté z jiných oborů. Dle Asaby a spol. (3) se v posledních 20 letech rozrostla validizace hodnotících nástrojů, které jsou specifičtější pro ergoterapii. Mezi ně patří např. hodnocení pracovního výkonu nebo sociální interakce. Používání mnoha různých hodnotících nástrojů je ovlivněno profesním vzděláním, specializací, zařazením v profesních organizacích a potřebami pacientů. Ergoterapeuti mají široké pole působnosti, pracují s dětmi, dospělými i seniory, a to v oblasti zdravotnictví, duševního zdraví i v pracovním průmyslu (8). Ergoterapeuti pracující v neurorehabilitaci mají za cíl co nejvyšší participace pacientů v běžném životě. Z toho důvodu potřebují standardizovaný nástroj, který zachycuje kvalitu vykonávání běžných denních činností (46). Po cévní mozkové příhodě se často objevují poruchy hybnosti horní končetiny (54). Obnova funkce horní končetiny je jedním z hlavních cílů rehabilitace pacientů po cévní mozkové příhodě (31). Hodnocení jemné motoriky je velmi důležité, protože se jedná o hlavní funkci ruky (63) a bylo prokázáno, že jemná motorika úzce souvisí s nezávislostí během vykonávání běžných denních aktivit (59).

Dle Laver-Fawcettové (33) je nutné, aby ergoterapeuti rozeznávali rozdíl mezi termínem hodnocení (assessment), evaluace (evaluation) a měření výsledků (outcome measure). Neshody v terminologii způsobují problémy s předáváním informací, sdílením myšlenek a v mezinárodní spolupráci. Hodnocení (assessment) je z literatury definováno jako proces, činnost nebo nástroj (16). Hodnocení je tedy komplexní a mělo by zachycovat celkový profil momentálních a předchozích pacientových schopností. Zároveň by mělo ukázat pacientovy hodnoty, zájmy, potřeby, priority a rizika (33). Dle WHO (62) hodnocení ukazuje vztah mezi strukturou těla, aktivitou, participací, vlivu okolí a osobních faktorů. Ergoterapeuti při hodnocení volí mezi neformálními a standardizovanými metodami – rozhovor, pozorování, dotazníky a dokumentace pacienta. Tyto informace jsou čerpány od samotných pacientů nebo od pečujícího personálu, rodiny a přátel (33). Hodnocení je používáno během ergoterapeutického procesu u vstupního vyšetření pro stanovení cílů, dále je hodnocení průběžné, závěrečné a kontrolní. Evaluace je důležitou součástí již zmíněného komplexního hodnocení. Provádí se ke zjištění, zda má ergoterapeutická intervence předpokládaný výsledek. Používá se u jednotlivých pacientů, skupin i pro ověřování poskytovaných služeb (33). Podle Lawa a spol. (36) by všichni ergoterapeuti měli mít k dispozici měřící nástroj, který je založen na evidence based practice (EBP), a tím evaluovat efektivitu péče, kterou poskytují. Evaluace by měla proběhnout minimálně 2x, aby mohly být porovnány změny. Měření výsledků (outcome measure) je standardizované a formální, zjišťuje efektivitu intervencí. Výběr reliabiliního a validního nástroje je základem pro EBP ergoterapeutické praxe (33). Dle Creekové (14) je měření jasně definované, dané, dohodnuté a má očekávané výsledky, které se mohou lišit od původních cílů terapie.

„Standardizovaný nástroj je publikovaný měřící nástroj, vytvořený speciálně pro určitou populaci s detailními instrukcemi, které říkají jak přesně provádět administraci, bodování a interpretaci výsledků, nástroj musí mít stanovenou reliabilitu a validitu“ (11, s. 22). Standardizované hodnocení je v ergoterapii důležité kvůli stanovování plánů a sledování změn stavu pacienta (3). Hodnocení je součástí ergoterapeutického procesu, protože je kladen velký důraz na praxi založené na důkazech (35). Čím více se ergoterapeutická praxe bude opírat o důkazy, tím silnější profesí bude, protože praxe založená na důkazech je vodítko k uznávané profesi (8). Dle De Klerka a spol. (15) ergoterapeut musí používat vhodné hodnocení, které má být vedeno v dokumentaci pacienta a umožňuje náhled a jistotu, že pacient dostává tu nejlepší možnou péči. Výběr vhodného hodnocení je obtížný, terapeut by se měl zaměřit na psychometrické parametry měřících nástrojů a kriticky zhodnotit studie, které se touto oblastí zabývají (29). Základním psychometrickým parametrem je validita a reliabilita (63). Tento článek se zabývá hlavně test-retest reliabilitou, která se dle Yancosekové a spol. (63) provádí opakovaným měřením v různých časech a u obou měření by měly platit stejné podmínky. Dle Andresena (2) je test-retest reliabilita nízká, pokud je její hodnota ≤ 0,40. Jestliže se hodnota pohybuje mezi 0,4 – 0,74; jedná se o dobrou reliabilitu. Hodnoty ≥ 0,75 jsou považovány za výbornou reliabilitu.

Kritéria výběru standardizovaného nástroje

Dle Laver-Fawcettové (34) je 11 kritérií pro výběr standardizovaného nástroje. Jedná se o významnost, proveditelnost, užitečnost, roli ergoterapeuta, reliabilitu, validitu, působiště, model praxe, věk, diagnózu a denní dobu. Významnost je důležitá z hlediska účelu hodnocení. Je nutné si uvědomit, zda test slouží k danému účelu a zda má zdánlivou validitu pro cílovou skupinu pacientů. Z hlediska proveditelnosti je důležité spekulovat o dostupných podmínkách, mezi které se řadí časová náročnost, personál, rozpočet a vhodné prostory. Je třeba zjistit informace o nutném školení k testování, některé nástroje vyžadují delší čas k zaučení pro administraci a bodování, jiné testy mohou provádět pouze někteří odborníci. Také může být překážkou nutnost pořizování speciálního vybavení, které může být nákladné a technicky náročné. Klíčovou podmínkou je také užitečnost testu. Výsledky nástroje by měly přinést hodnotné a smysluplné informace. Standardizované testy jsou často velmi finančně náročné, ale jsou reliabilní, validní a jsou nejúčinnějším způsobem ke sběru informací. Dalším kritériem výběru je role, kterou ergoterapeut na pracovišti zastává. Je třeba si uvědomit, zda je na pracovišti ještě jiný odborný pracovník, který dělá podobné hodnocení. Důležitým kritériem je i působiště, kde má být test prováděn. Pro vykonávání testu je podstatné vědět, zda bude probíhat v domácím prostředí, v nemocnici, na ergoterapeutickém oddělení nebo v jiných službách. Velmi záleží i na modelu praxe – může být zaměřen na dovednosti nebo zaměstnávání. Je nezbytné najít hodnocení, která byla vyvinuta a vztahují se ke konkrétnímu modelu praxe. V neposlední řadě jsou věk a diagnóza pacientů klíčové u vybírání vhodného hodnocení, protože u standardizovaných testů existují normy pro určité věkové kategorie a specifické diagnózy. V potaz přichází i denní doba, kdy je test prováděn z důvodu medikace a únavy. U testování pacientů je žádoucí co nejvyšší možný výsledek (34). Lang a spol. (30) popisují 3 klíčové otázky, které by měly usnadnit rozhodování během výběru vhodného testu: 1. Je k dispozici nezbytné vybavení? 2. Je potřeba mít speciální školení k administraci testu? 3. Jak dlouho trvá administrace testu?

Vybavení

Mnoho měřících nástrojů má testovací pomůcky a sady, které lze získat od renomovaných dodavatelů. Cena se většinou pohybuje mezi 50 až několika stovkami dolarů. Některé testovací soupravy lze snadno vyrobit pomocí návodů na internetu nebo z popisu manuálů v publikovaných článcích. Výběr testu je tedy často ovlivněn snadnou dostupností (30).

Školení

Některé měřící nástroje vyžadují k užívání a přesné administraci certifikované školení. Je nutné k přesné administraci a dosažení optimálních výsledků testování. U některých hodnocení je přiložen manuál, který je nutné důkladně prostudovat před začátkem testování (30).

Časová náročnost

Časová náročnost testu a jeho administrace je nejvíce ovlivňující faktor při výběru měřícího nástroje. Je zřejmé, že při prvním použití testu bývá časová administrace a provedení delší. Častěji bývá zvolen test s kratší časovou náročností, ale delší testové metody většinou odkryjí více cenných informací o stavu pacienta (30).

Metodika

Byla prohledána databáze PubMed. Studie byly vyhledávány pouze v anglickém jazyku na základě klíčových slov outcome measure, assessment, evaluation, upper extremity a stroke. Dalším kritériem výběru byly systematické přehledové studie v rozmezí od roku 2013 do roku 2017. Studie musely jednat o testech jemné motoriky, nebo testech, které hodnotí více aspektů, ale je v nich zahrnuto i hodnocení horní končetiny po cévní mozkové příhodě. Na základě těchto kritérií byly použity 2 studie, které splňovaly podmínky.

Srovnání testů dle časové náročnosti, pořizovací ceny a hodnoty test-retest reliability

Do přehledového článku byly vybrány testy jemné motoriky, které jsou dle Langa a spol. (30) nejčastěji citovány v literatuře – Action Research Arm Test (ARAT), Box and Block Test (BBT), Chedoke Arm and Hand Activity Inventory (CAHAI), Jebsen – Taylor Hand Function Test (JHFT), Nine – Hole Peg Test (9HPT) a Wolf Motor Function Test (WMFT). Pandian a spol. (43) vytvořili studii, která kriticky hodnotí nejběžněji používané testy hodnotící motoriku u pacientů po cévní mozkové příhodě. Byly vybrány testy, které jsou určeny pro pacienty po cévní mozkové příhodě, jsou zaměřené na výkon, hodnotí motoriku a volní kontrolu a jsou v nich zahrnuty kategorie pro testování horní končetiny. Také testy musely být používány posledních 10 let v běžné praxi. Ze všech testů byly vybrány následující – Fugl-Mayer Assessment (FMA), Action Research Arm Test (ARAT), Motor Assessment Scale (MAS), Wolf Motor Function Test (WMFT), Motricity Index (MI), Chedoke McMaster Stroke Assessment (CMSA) a Stroke Rehabilitation Assessment of Movement (STREAM) (tab. 1).

Action Research Arm Test

ARAT je test pro pacienty s hemiparézou. Zahrnuje 19 položek, které testují silové i jemné úchopy a hrubou motoriku (30). Testují se obě horní končetiny a začíná se méně postiženou končetinou. Během testu jsou uchopovány různě veliké kostky, balony a kameny, hodnotí se přelévání vody ze sklenice, úchop menších předmětů mezi palcem a ostatními prsty. Hrubá motorika je testována pohybem ruky k ústům a za hlavu (46). Bodování je na škále 0 – 3 a maximální skóre testu je 57 bodů (43). Administrace testu trvá 10 – 15 min. (30). Test není zdarma, podle oficiálních internetových stránek stojí jeho zakoupení 980€ (1). Tento nástroj je standardizovaný a má vysokou validitu i reliabilitu (13). Test-retest reliabilita byla stanovena na 0,98 (55).

Box and Block Test

Jedná se o rychlý test, který ukazuje, jak je pacient schopný uchopit kostky o rozměru 2,54 x 2,54 cm a přemístit jich během 1 minuty co největší množství. Kostky jsou umístěné v dřevěné krabici, která má dvě stejně velké části. Pacient přemisťuje po jedné kostce a hodnotí se obě horní končetiny (24). Provedení a administrace testu trvá zhruba 5 min. (30). Test není zdarma a je k zakoupení na internetových stránkách za zhruba 200€. BBT má stanovenou validitu a vysokou test – retest reliabilitu (63). Platz a spol. (47) stanovili test-retest reliabilitu testu s výborným výsledkem 0,96.

Chedoke Arm and Hand Activity Inventory

CAHAI je test, který hodnotí horní končetinu po cévní mozkové příhodě (6). Test trvá dle Langa (30) 25 minut. Test se skládá ze 13 funkčních úkolů zaměřených na bilaterální úchopy, rozsah pohybu, drobné a silové úchopy (5). Výhodou testu je, že k jeho provedení jsou potřeba snadno dostupné pomůcky denní potřeby (27). Hodnotí se otevření sklenice od kávy, zavolání záchranné služby, narýsování linky, nalití vody do sklenice, vyždímání žínky, zapnutí 5 knoflíků, usušení zad ručníkem, nanesení pasty na kartáček, uříznutí středně tvrdé hmoty, zapnutí zipu, vyčištění sklíček brýlí, přenesení nádoby na stůl a nesení tašky do schodů. Test se boduje na sedmibodové škále (28). Dle webových stránek je test zcela zdarma (22). Test má stanovenou validitu a vysokou korelaci reliability s ARAT testem (5). Barreca a spol. (6) stanovili test-retest reliabilitu testu s vysokým výsledkem 0,96.

Jebsen – Taylor Hand Function Test

JHFT je test, který hodnotí horní končetinu 7 úkoly, které jsou součástí běžného denního života – napsání krátké věty, otáčení karet, sbírání drobných předmětů, simulace jedení, stavění věže, zvedání lehčích a těžších plechovek. K testu je potřeba standardizované vybavení (26). U každého úkolu se měří čas a test má stanovené normy pro pohlaví a věk k porovnání výsledků (30). Test není zdarma a jeho zakoupení stojí zhruba 545€. Jeho provedení a administrace trvá zhruba 15 – 20 min. (30). Test má stanovenou středně dobrou test – retest reliabilitu u pacientů po cévní mozkové příhodě 0,73 (7).

Nine – Hole Peg Test

Tento test vyhodnocuje obratnost ruky (37). Jedná se o vyjmutí a umístění zpět 9 kolíků do dírek v desce (63). Deska má rozměr 10,16 cm x 10,16 cm, jednotlivé kolíky jsou 3,2 cm dlouhé a 0,64 cm široké. Dírky v desce jsou od sebe vzdálené 2,54 cm. Pacient musí uchopit každý kolík zvlášť a umístit ho do dírky co nejrychleji, poté jeden kolík po druhém musí z dírek vyjmout. Testují se obě horní končetiny a měří se čas. Pokud pacient nezvládne umístit všech 9 kolíků do 60 sekund, v testu dále nepokračuje (24).  Provedení a administrace testu trvá zhruba 10 min. (30). Instrukce k testu jsou zdarma (42), pořízení dřevěné desky a kolíků stojí cca 70€. Chen a spol. (24) stanovili test-retest reliabilitu Nine-Hole Peg Testu na výborný výsledek 0,85 u pacientů po cévní mozkové příhodě.

Wolf Motor Function Test

Test hodnotí obratnost a hybnost horní končetiny po cévní mozkové příhodě. Test obsahuje 17 položek, 2 položky testují sílu a 15 položek je měřeno časem (32). Vyšetřuje se nejdříve zdravá horní končetina, položky by měly být vykonávány co nejrychleji, nejlépe do 120 s (60). Testuje se abdukce a flexe ramenního kloubu, extenze loketního kloubu, přemístění břemene, úchop sklenice a vedení k ústům, úchop tužky, úchop kancelářské sponky, stavění věže z figurek na dámu, otočení karet, síla stisku ruky, otočení klíče v zámku, skládání ručníku a přenesení koše na prádlo ze židle na stolek. Provedení a administrace testu trvá 30 min. (30, 63). Instrukce k testu jsou zdarma, pořizovací cena šablony k provádění testu je zhruba 25€ (53). Van Wegen a spol. (56) stanovili test-retest reliabilitu s výborným výsledkem 0,95.

Fugl - Mayer Assessment

Jedná se o velmi komplexní testovací nástroj pro pacienty po cévní mozkové příhodě, má stanovenou reliabilitu, validitu a responzivitu (20). Celý test zahrnuje 155 položek, které jsou rozděleny do kategorie volní hybnost horních a dolních končetin, čití, rovnováha vsedě a vstoje, rozsah pohybu a bolest kloubů. Sekce pro horní končetinu obsahuje 33 položek, které hodnotí hybnost celé horní končetiny, jeho administrace trvá 10 – 20 min. (57). Položky testují celkovou hybnost, reflexy, úchopy a koordinaci (30). Test je zdarma, k jeho provádění stačí věci běžné denní potřeby (18) – papír, míč, klubko bavlny, tužka, kladívko na reflexy, sklenice, goniometr, stopky, páska přes oči, židle a noční stolek (48). Woodbury a spol. (61) stanovili výbornou test-retest reliabilitu FMA 0,95.

Motor Assessment Scale

MAS komplexně zahrnuje motorické funkce a hodnotí mobilitu na lůžku, sed, chůzi, funkci horní končetiny a hybnost ruky v rámci denních aktivit (43). Hrubá motorika horní končetiny se testuje vleže, vsedě a ve stoji. Dále se testuje válcový úchop, bimanuální úchop míče, úchop šálku a opozice palce vůči prstům. Poslední kategorie obsahuje specifické úkoly pro manipulaci s předměty – sebrání a položení tužky, přemístění fazole z jedné nádoby do druhé, kreslení 10 čar za 20 sekund, psaní teček pomocí pera, nabrání tekutiny na malou lžičku a přiblížení k ústům a česání hřebenem (9). Jeho administrace trvá zhruba 15 min. a je zdarma (40). Podle Carra a spol. (10) má test výbornou test-retest reliabilitu 0,98.

Motricity Index

MI testuje 3 položky pro horní i dolní končetinu. Pro horní končetinu je určena položka abdukce ramenního kloubu, flexe loketního kloubu a úchop kostky o rozměru 2,5 cm (43). Administrace testu trvá 20 min., test není zdarma, ale jeho cenu se nepodařilo dohledat (41). Dle Fayaziho a spol. (17) má test výbornou test-retest reliabilitu 0,93 u pacientů po cévní mozkové příhodě.

Chedoke McMaster Stroke Assessment

CMSA hodnotí celkové zhoršení stavu po cévní mozkové příhodě a disabilitu. V rámci zhoršení celkového stavu je 6 položek: bolest ramenního kloubu, posturální kontrola, hybnost horní a dolní končetiny. Hodnocení disability je zaměřeno na funkci a zahrnuje 10 položek hrubých motorických dovedností a 5 položek na chůzi (43). Pacient je vyzván k provedení flexe v ramenním kloubu, extenze a flexe loketního kloubu, dotknutí se kontralaterálního kolena, dotknutí se brady, provedení supinace a pronace, kreslení čísla 8 ve vzduchu, zvednutí rukou nad hlavu, tlesknutí rukama nad hlavou a za zády. Dále se provádí flexe prstů, extenze zápěstí, opozice palce, abdukce prstů, přelévání vody do šálku, házení a chytání míče (38). Provedení a administrace testu trvá 45 – 60 min., test je zdarma a jsou k němu nutné pomůcky denní potřeby (23). Dle Gowlanda a spol. (21) má test výbornou test-retest reliabilitu 0,98.

Stroke Rehabilitation Assessment of Movement

STREAM měří volní hybnost a základní mobilitu u pacientů po cévní mozkové příhodě. Zahrnuje 30 položek: 10 pro horní končetinu, 10 pro dolní končetinu a 10 pro hodnocení mobility (43). Vleže se testuje flexe ramenního kloubu do 90° a extenze loketního kloubu. Vsedě se vyšetřuje elevace lopatky, dotyk oběma rukama temene hlavy, dosáhnutí rukama na sacrum, zvedání horních končetin nad hlavu, supinace a pronace předloktí, pěst a plná extenze prstů a opozice palce vůči ostatním prstům (52). Test je zdarma a jeho administrace trvá 15 min. (51). Chen a spol. (25) zjistili výbornou test-retest reliabilitu testu s hodnotou 0,96.

DISKUSE

Cílem studie bylo porovnat vybrané testy z hlediska stanovené test – retest reliability, časové náročnosti a cenové dostupnosti. Vybrat optimální testovací nástroj pro hodnocení horní končetiny po cévní mozkové příhodě je velmi obtížné z důvodu různorodé etiologie, symptomů, tíže parézy a celkové obnově funkcí. Neexistuje žádný obecný postup, kterým by se terapeuti mohli řídit při výběru vhodné testové metody (5). Dle Ashforda a spol. (4) neexistuje žádný validní a reliabilní ucelený test, který by kompletně monitoroval funkci hemiparetické horní končetiny. Vyskotová a Macháčková (58) udávají, že faktorem výběru hodnocení je hlavně účel testování, typické znaky pacienta (věk, diagnóza apod.), preference a požadavky pracoviště, povaha měření, osobní preference a koncepce práce. Dle Gaunaurda a spol. (19) je několik bariér, které zamezují používání standardizovaných testových metod a tyto bariéry limitují všechny zdravotnické pracovníky. Jedná se o omezenou znalost standardizovaných testů, málo času k administraci testu v praxi, jiné priority organizace a nedostatečné vnímání důležitosti standardizovaných měřících nástrojů. Dle Colquhouna a spol. (12) využívá standardizované hodnocení pouhých 26 % rehabilitačních pracovníků. Terapeuti si zvolí standardizovaný nástroj méně často z několika důvodů - mnohé nástroje jsou homogenní a mají omezené klinicky významné použití. Další důvod je neznalost existujících testů, obtížný přístup a omezená dostupnost standardizovaných nástrojů (44).

Romli a spol. (49) ve své studii doporučují používat měřící nástroje, které byly vyvinuty ergoterapeuty, protože více souvisejí  s filozofií ergoterapie a jsou vhodné a relevantní pro tuto profesi. Další výhoda spočívá v souladu filozofie ergoterapie s hlavními myšlenkami Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF). Umožňuje to lepší komunikaci mezi ergoterapeuty a ostatními zdravotnickými odborníky (45).

Výše uvedené testovací nástroje splnily podmínku stanovené výborné hodnoty test-retest reliability (tab. 1) kromě JHFT, který má středně dobrou reliabilitu 0,73. Nejvyšší hodnotu reliability (0,98) má test ARAT, MAS a CMSA. Z hlediska časové náročnosti má nejkratší dobu testování (5 min.) a administrace BBT, který je ovšem zaměřen pouze na uchopení a přemístění kostek a neodkrývá více funkcí horní končetiny. Druhým nejkratším testem je 9HPT, u kterého trvá testování a administrace 10 minut. Opět se jedná o monotónní test, který testuje pouze jeden typ úchopu a obratnost ruky (37). Třetí test s nejkratší dobou testování je ARAT, který trvá 10 – 15 min., a komplexně hodnotí celou horní končetinu, po něm je FMA s dobou 10 – 20 minut. Nejdelší dobu trvá CMSA, který zabere 45 – 60 minut. CMSA nehodnotí pouze horní končetinu, ale i chůzi a bolest. Jedná se o komplexnější test, který hodnotí celkový stav pacienta. Z hlediska cenové dostupnosti bylo 5 testů zdarma – CAHAI, FMA, MAS, CMSA a STREAM. Nejdražším testem je ARAT test, jehož pořizovací cena je 980€. Druhým nejdražším testem je JHFT, který stojí 545€. U jediného MI se nepodařilo cenu dohledat.

Asaba a spol. (3) zjistili, že zařazení nového hodnocení do denní praxe je pro terapeuty náročné. Častěji si terapeuti zvolí pro sebe pohodlnější hodnocení než konkrétní test pro daný případ pacienta. Tím ale riskují, že se vzdálí od přístupu zaměřeného na klienta a mohou se posunout jiným směrem od cílů klienta. Časové nároky hrají velkou roli při volbě a zařazení nového testovacího nástroje do běžné praxe (3). Dle Schonevelda a spol. (50) testování a hodnocení zabírá 20 % času terapeutů a tento údaj je považován za nejkritičtější část denní náplně terapeuta. Ačkoli ergoterapeuti zvažují a rozmýšlejí nad výběrem vhodných testových metod, většinou vítězí kratší hodnocení, protože je jednoduše praktičtější (3).

Mohammed a spol. (39) zjistili, že nejčastějším citovaným důvodem pro zvolení standardizovaného nástroje je jeho dostupnost (68,5 %). Naopak nejméně častým důvodem pro použití hodnocení byl vznik nových standardizovaných testů (<2 %). Více než 35 % dotázaných uvedlo, že používají standardizované hodnocení kvůli klinické užitečnosti – jednoduché administraci, bodování a časové nenáročnosti. Stejné procento účastníků uvedlo, že používá standardizované hodnocení kvůli jeho psychometrickým parametrům. Více než 10 % dotázaných uvedlo, že používají standardizované nástroje kvůli plnění podmínek pro platby od pojišťoven.

Ergoterapeuti mohou používat více standardizovaných nástrojů, které rychle zhodnotí funkci horní končetiny (jako například BBT a 9NHP). Tyto rychlé nástroje by měly doplňovat komplexnější měřící nástroje jako např. ARAT nebo WMFT pro zhodnocení více úchopů a funkce v rámci celé horní končetiny (30). Důležité je zaměřit se na evidenci daných nástrojů a zjišťování jejich psychometrických parametrů a norem pro danou populaci. Dále je důležité zodpovědět si otázku, zda organizace poskytne potřebné finance k zakoupení testu nebo bude zvolen test, který je zdarma a jsou k němu potřeba běžně dostupné pomůcky. V neposlední řadě hraje velkou roli při výběru testu čas k administraci, který je na mnoha pracovištích omezen. Dle Langa a spol. (30) bývá vybrán většinou test, který trvá co nejkratší dobu. Ovšem tyto testy neodkrývají více cenných informací o stavu horní končetiny.

ZÁVĚR

Z literatury vyplývá, že využívání standardizovaných nástrojů v ergoterapii je velmi důležité. Volba vhodného nástroje má mnoho kritérií a ne vždy je možné všechna kritéria naplnit. Ergoterapeuti častěji volí cenově dostupnější a časově nenáročné testy, protože jsou pro ně praktičtější. K dispozici je velké množství standardizovaných nástrojů a stále vznikají další. Je nutné udržovat přehled o nově vznikajících nebo modifikovaných starších nástrojích. Autoři studií, které se zabývají touto problematikou, zdůrazňují praxi založenou na důkazech, která v posledních letech narůstá a dobře slouží při výběru vhodného standardizovaného nástroje. Při výběru nástroje je nutné si uvědomit pro jakou diagnózu je test vytvořen, zda má normy a psychometrické parametry, jestli jsou na něj vhodné prostory, zda je jeho administrace a bodování jednoduché a časově nenáročné a zda je v souladu s modelem praxe, který je na pracovišti využíván.

Adresa ke korespondenci:

Bc. Barbora Kvapilová

Palackého 951

349 01  Stříbro

e mail: Barborakvapilova@seznam.cz