IgA nephropathy – the most common primary glomerulonephritis worldwide
IgA nephropathy is the most common primary glomerulonephritis worldwide. It is also the most common cause of chronic renal failure among primary glomerulonephritides. Pathogenesis of IgA nephropathy is still obscure but new concepts about a role of immunoglobulin A oligosacharide side chains, which are undergalactosylated in these patients, have emerged. Circulating immune complexes are composed of these aberrantly glycosylated IgA and IgG with specificity to these oligosacharides. The same complexes were also detected in the kidney deposits. Clinical presentation of the early stage of IgA nephropathy is characterized by asymptomatic hematuria (gross hematuria during upper respiratory infection in some patients). In later course, the progression is signalized by increasing proteinuria and hypertension. Diagnosis of IgA nephropathy is established by demonstration of predominant IgA deposits in renal biopsy. Specific therapy of IgA nephropathy is unknown but we are able to slow its progression. A restriction of protein intake corresponding to the degree of renal functional damage and blood pressure normalization by ACEI or ATI blockers are main non-specific therapeutic interventions. Fish-oil administration also seems to be effective while cytotoxic drugs administration is still questionable. Renal failure develops in 30 to 40 % patients 20 years after diagnosis.
Key words: IgA nephropathy – natural history – differential diagnosis – therapy.
Autoři: M. Hrašková 1; Z. Michelová 1; J. Pafčugová 1; M. Horáčková 1; M. Kvapil 1; K. Matoušovic 1,2 Působiště autorů: Interní klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha, přednosta doc. MUDr. M. Kvapil, CSc. 1; I. interní klinika UK a FN, Plzeň, přednosta prof. MUDr. K. Opatrný, DrSc, Jr. 2 Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2006; 86(2): 80-82 Kategorie: Z různých oborů
IgA nefropatie je nejčastější primární glomerulonefritidou všude na světě a nejčastější příčinou chronického selhání ledvin mezi primárními glomerulonefritidami. Její patogeneze není zcela objasněná, ale přibývá důkazů o tom, že odchylná skladba postranních cukerných řetězců imunoglobulinu A je antigenní determinantou pro vazbu protilátek, a tedy tvorbu imunokomplexů. Ty se následně ukládají v ledvinách. Klinicky je obraz počátečního stadia IgA nefropatie obvykle charakterizován asymptomatickou erytrocyturií (v některých případech makroskopickou při běžném respiračním infektu), v pozdějším stadiu se u progredujících onemocnění zvyšuje proteinurie a stoupne krevní tlak. Diagnóza je stanovena pouze biopsií ledviny, neboť IgA nefropatie je definována morfologicky jako velké množství imunoglobulinu A uloženého v glomerulech. Specifická léčba IgA nefropatie není známa, ale úbytek ledvinové funkce dovedeme zpomalit. Mezi tyto léčebné zásahy patří snížený příjem bílkovin úměrně snížené funkci ledvin, normalizace krevního tlaku za použití inhibitoru ACE (či blokátorů receptoru pro angiotenzin II), velmi pravděpodobně také podávání rybího oleje a jako poslední možnost imunosupresivní léčba. Za 20 let po diagnóze dospěje do stadia ledvinového selháni asi 30 až 40 % pacientů.
Klíčová slova: IgA nefropatie - klinický průběh - diferenciální diagnóza - léčba.
Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
