Editorial

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

současná geriatrie stojí před úkolem, který je odborně náročný, ale současně zcela zásadní: v rostoucí specializaci medicíny dokázat znovu vidět člověka jako celek. Geriatrický pacient není pouze souborem diagnóz, laboratorních výsledků a předepsaných léčiv. Je člověkem s vlastní životní historií, hodnotami, funkčními možnostmi, obavami, vztahy a představou o tom, jak chce žít a jakou péči považuje za smysluplnou.

Právě tuto šíři geriatrického pohledu odráží aktuální číslo časopisu Geriatrie a gerontologie. Jednotlivé příspěvky se věnují zdánlivě velmi rozdílným tématům, ve skutečnosti je však spojuje společná myšlenka: kvalitní péče o staršího člověka musí být individualizovaná, koordinovaná a zaměřená nejen na přežití, ale také na zachování funkčního stavu, soběstačnosti, důstojnosti a kvality života.

Úvodní článek věnovaný současnému postavení geriatrie připomíná téměř stoletou tradici oboru v České republice, ale také dlouhodobé překážky jeho rozvoje. Geriatrie byla po řadu let nesprávně ztotožňována především s následnou a dlouhodobou péčí. Její skutečné místo je však mnohem širší. Patří do prevence, ambulantní péče, akutní medicíny, perioperačního rozhodování, rehabilitace i koordinace zdravotních a sociálních služeb.

Významným mezníkem se stalo schválení Národního plánu rozvoje geriatrické péče v České republice do roku 2035 a zahájení projektu GeriPRO. Poprvé máme k dispozici nejen strategickou vizi, ale také implementační strukturu, konkrétní výstupy a měřitelné indikátory. Připravují se standardy geriatrické ambulance, obecné principy geriatrické péče a plán péče pro polymorbidní pacienty s kognitivní poruchou. Důležitou součástí je také pilotní podpora geriatrických ambulancí. Klinické a ekonomické dopady těchto kroků však bude nutné objektivně ověřit prospektivním sběrem dat. Očekávání musí být spojeno s důsledným hodnocením výsledků.

Téma individualizace se promítá také do dlouhodobé péče. Nestačí pouze navyšovat kapacity. Je třeba přemýšlet, jak budou služby organizovány, financovány a zda skutečně dokážou reagovat na potřeby konkrétního člověka. Demografický vývoj přinese další růst počtu osob ve vysokém věku, a tím i zvýšené nároky na personální a finanční zajištění péče. O to důležitější bude hledat rovnováhu mezi udržitelností systému a právem člověka na péči odpovídající jeho potřebám a preferencím.

Význam hodnot nemocného připomíná pilotní studie hodnotové anamnézy u geriatrických pacientů podstupujících velké onkologické operace. Ukazuje, že priority pacientů nejsou neměnné. Po závažném výkonu se může pozornost přesunout od samotného zvládnutí operace k rodině, autonomii, důstojnosti, spiritualitě a kvalitě dalšího života. Hodnotová anamnéza proto nemá být jednorázovým administrativním úkonem. Měla by se stát průběžnou součástí komunikace a sdíleného rozhodování.

Další články upozorňují na problémy, které bývají v běžné praxi snadno přehlédnuty. Dysfagie vznikající v souvislosti s imobilitou, malnutricí, sarkopenií a celkovým deconditioningem připomíná, jak rychle může hospitalizace ovlivnit funkční stav staršího člověka. Včasná mobilizace, nutriční intervence, rehabilitace a spolupráce s klinickým logopedem nejsou doplňkem léčby, ale její nedílnou součástí.

Také zdánlivě běžná témata, jako je volba vhodné obuvi u seniorů s hallux valgus, mají bezprostřední vztah k mobilitě, bolesti, stabilitě a riziku pádů. Podobně deficity vitaminů D, C, B9 a B12 nelze automaticky přičítat samotnému věku. Mohou se podílet na zhoršení funkčního stavu, křehkosti, poruchách mobility, anemii, neuropatiích i kognitivním poklesu. Důležitá je proto cílená diagnostika a racionálně indikovaná suplementace, zejména u rizikových skupin seniorů.

Kazuistika pneumokokové pneumonie u křehké geriatrické pacientky zdůrazňuje význam prevence. Infekční onemocnění může u staršího člověka odstartovat dlouhodobou ztrátu soběstačnosti, zhoršení kvality života a potřebu následné péče. Očkování tak není pouze prevencí akutní infekce, ale také jedním z nástrojů ochrany funkčního stavu.

K bezpečnosti geriatrické péče neoddělitelně patří pravidelná revize medikace. Problematika dlouhodobého užívání benzodiazepinů ukazuje, že úspěšná změna terapie vyžaduje více než prosté vysazení léčiva. Potřebuje čas, trpělivost, edukaci pacienta a rodiny i realistické posouzení přínosů a rizik. Stejný princip bychom měli uplatňovat při hodnocení celé chronické medikace.

Aktuální číslo připomíná, že geriatrie současnosti není medicínou rezignace. Je medicínou aktivní prevence, obnovy funkčních schopností, promyšleného rozhodování a respektu k člověku. Její síla spočívá v komplexním geriatrickém hodnocení, interdisciplinární spolupráci a schopnosti propojit zdravotní a sociální pohled.

Budoucnost oboru nebude určena pouze počtem lůžek, ambulancí nebo geriatrů. Rozhodující bude, zda dokážeme principy geriatrie skutečně přenést do každodenní praxe a nabídnout starším lidem péči, která bude odborně správná, bezpečná, koordinovaná a současně v souladu s jejich hodnotami.

Přeji vám inspirativní čtení.

MUDr. Božena Jurašková, Ph.D.

III. interní gerontometabolická klinika Lékařské fakulty
Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Hradec Králové

Subkatedra geriatrie Lékařské fakulty v Hradci Králové Univerzity Karlovy

ČGGS ČLS JEP