Deconditioning-induced dysphagia – an overlooked cause of swallowing disorders in clinical practice

Česká verze English info

Deconditioning-induced dysphagia (DIND) is a functional swallowing disorder resulting from general physical deconditioning, particularly in the context of immobility, malnutrition, and sarcopenia. In clinical practice, it is encountered mainly in older adults, long-term hospitalized, and polymorbid patients, often without a clear neurological or structural cause of dysphagia. The aim of this article is to summarize the pathophysiological background of DIND, describe its clinical presentation and differential diagnostic considerations, and emphasize the role of the speech and language therapist in active swallowing rehabilitation within an interdisciplinary approach.

Keywords:

sarcopenia – dysphagia – speech and language therapy – deconditioning

Autoři: Štěpánka Zítková ^1,2
Působiště autorů: Rehabilitační oddělení KZ, a. s. – Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, o. z. ¹; Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, Praha ²
Vyšlo v časopise: Geriatrie a Gerontologie 2026, 15, č. 3: 120-123
Kategorie: Přehledový článek
prolekare.web.journal.doi_sk: https://doi.org/10.61568/geri/50-6779/20260805/144186

Souhrn

Deconditioning-induced dysphagia (DIND) představuje funkční poruchu polykání vznikající v důsledku celkového deconditioningu organismu, zejména v kontextu imobility, malnutrice a sarkopenie. V klinické praxi se s ní setkáváme především u seniorů, dlouhodobě hospitalizovaných a polymorbidních pacientů, často bez přítomnosti jasné neurologické či strukturální příčiny dysfagie. Cílem článku je shrnout patofyziologické souvislosti DIND, popsat její klinický obraz, možnosti diferenciální diagnostiky a zdůraznit roli klinického logopeda v aktivní rehabilitaci polykání v rámci interdisciplinárního přístupu.

Zdroje

1. Dellis S, Papadopoulou S, Krikonis K, et al. Sarcopenic dysphagia. A narrative review. J Frailty Sarcopenia Falls 2018; 3(1): 1–7.

2. Matsuo K, Palmer JB. Anatomy and physiology of feeding and swallowing: normal and abnormal. Phys Med Rehabil Clin N Am 2008; 19(4): 691–707.

3. Cruz-Jentoft AJ, Baeyens JP, Bauer JM, et al. Sarcopenia: European consensus on definition and diagnosis. Age Ageing 2010; 39(4): 412–423.

4. Shiraishi A, Wakabayashi H, Yoshimura Y. Oral management in rehabilitation medicine: oral frailty, oral sarcopenia, and hospital-associated oral problems. J Nutr Health Aging 2020; 24(10): 1094–1099.

5. Mori T, Fujishima I, Wakabayashi H, et al. Development, reliability, and validity of a diagnostic algorithm for sarcopenic dysphagia. JCSM Clin Rep 2017; 2(2): 1–10.

6. Horynová J. Logopedická intervence u pacientů s dysfagií v prostředí následné péče [online]. Geriatr Gerontol 2019; 8(4): 154–157 [cit. 2026-07-06]. Dostupné z: https://www.prolekare.cz/casopisy/geriatrie-gerontologie/archiv-cisel/2019-4-20.

7. Oguchi K, Saitoh E, Mizuno M, et al. The Repetitive Saliva Swallowing Test (RSST) as a screening test of functional dysphagia. (1) Normal values of RSST. Jpn J Rehabil Med 2000; 37(6): 375–382.

8. Kunieda K, Ohno T, Fujishima I, et al. Reliability and validity of a tool to measure the severity of dysphagia: the Food Intake LEVEL Scale. J Pain Symptom Manage 2013; 46(2): 201–206.

9. Fransson J, Thorén S, Selg J, et al. Validity and reliability of Dysphagia Outcome Severity Scale (DOSS) when used to rate flexible endoscopic evaluations of swallowing (FEES). Dysphagia 2025; 40(2): 343–352.

10. Cruz-Jentoft AJ, Bahat G, Bauer J, et al. Sarcopenia: revised European consensus on definition and diagnosis. Age Ageing 2019; 48(1): 16–31.