Prof. MUDr. Jiří ZEMAN, DrSc. – jubileum

Před deseti lety jsem za kliniku napsal laudaci k šedesátinám profesora Jiřího Zemana, která byla zveřejněna v tomto časopise. Mimo jiné tam bylo: „Nevím, zda se dá nyní říci o profesoru Zemanovi, že je na vrcholu své odborné dráhy, spíše naopak. Čekám, že nás ještě dlouho bude překvapovat nápady, nesmlouvavě tlačit do různých aktivit, nutit hledat příčinné souvislosti až do detailů molekulární biomedicíny a mnoho dalšího.“

Musíme konstatovat, že uplynulá dekáda nám dala za pravdu. Ale také komplikuje náš úděl, sestavit připomínku jubilea tak, abychom se neopakovali. Jiří Zeman nemá rád, když se při diskusi místo ověřených faktů argumentuje epickým popisem smyšlenek. Takže se soustřeďme na to, čím se mezi šedesátkou a sedmdesátkou pan profesor zabýval. Dobré zdraví mu dovolilo zůstat v plném elánu, takže my na klinice, ostatní na fakultě i Univerzitě, i mnoho dalších v institucích veřejných jsme museli být stále ve střehu, s jakými novátorskými nápady příjde a jak se chce podílet na jejich naplnění. Zůstal kritickým diskutérem, ale s náznakem větší pokory, zřejmě s tím, jak na něj doléhají povinnosti člena široké rodiny od neuvěřitelně vitálního otce (zřejmě v současné době nejstaršího pediatra u nás) až po velmi zvídavé vnuky.

Jiří Zeman není jen vědec a výjimečný univerzitní učitel. Je především dětský lékař se širokým recentním rozhledem a v posledních letech s výrazným sociálním nadhledem. Stále ho můžeme najít na ambulanci i na vizitách, přednáší na vědeckých fórech u nás i v zahraničí. Stále se trochu vyhýbá mediálním vystoupením, zřejmě to způsobuje racionalita jeho myšlení. Na druhé straně odborná literatura svědčí o jeho schopnostech sdělit nejen vlastní vědecké poznání, ale také vést své žáky k respektované publikační aktivitě.

Zásadní změnou tohoto desetiletí bylo to, že předal vedení kliniky svému žáku, kterého na tento úkol dobře připravil. Role emeritního přednosty Jiřímu Zemanovi podle našeho soudu svědčí, rychle se do ní vžil a dokazuje, že i v této pozici je velmi potřebným.

Předání odpovědnosti za chod kliniky proběhlo v době, kdy profesor Zeman vzal na sebe daleko vážnější úkol, byl zvolen předsedou České pediatrické společnosti ČLS JEP. Tato organizace prožívá v posledních letech velmi turbulentní dobu zejména v základech organizace postgraduálního vzdělávání a postavení dětského lékaře. Jako předseda je Jiří Zeman zastáncem a tím i obhájcem jednotného základního vzdělávacího programu pro dětské lékaře ukončeného atestací z dětského lékařství. Tato snaha vyžaduje nesmírné úsilí, přes podporu má i zástup odpůrců, sjednocení názorových proudů je úkol, který na profesora čeká. Měl by mít mezi pediatry a zejména u řídicích struktur dostatek pochopení pro to, aby péče o dítě a rodinu, což je životní krédo profesora Jiřího Zemana, neutrpěla.

Vážený pane profesore Zemane, milý Jiří, přáli bychom si, aby toto zamyšlení bylo krátkým zastavením v čase, kdy věk není číslem, ale je souborem bohaté zkušenosti a radosti z vykonaného a prožitého. Udělal jsi toho již dost, šetři síly, stále Tě potřebujeme!

Jozef Hoza, Tomáš Honzík a Tvoje klinika