Autoři: M. Bartošová 1; P. Bořilová Linhartová 1,2,3; K. Musilová 1; Z. Broukal 4,5; M. Kukletová 1; L. Kukla 3; L. Izakovičová Hollá 1,2 Působiště autorů: Stomatologická klinika, Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně 1; Ústav patologické fyziologie, Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Brno 2; RECETOX, Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Brno 3; Stomatologická klinika, 1. lékařská fakulta, Univerzita Karlova, Paha 4; Stomatologická klinika, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze 5 Vyšlo v časopise: Česká stomatologie / Praktické zubní lékařství, ročník 125, 2025, 3, s. 71 Kategorie: Abstrakty
Úvod a cíl: Plakem indukovaná gingivitida je nejčastějším zánětlivým onemocněním parodontu. Na jejím vzniku se podílí bakterie, jako jsou Porphyromonas gingivalis, Fusobacterium nucleatum nebo Prevotella intermedia spolu s imunitní odpovědí hostitele, která je zčásti geneticky podmíněná. CD14 (diferenciační skupina 14) je součástí multiproteinového extracelulárního komplexu, který je koreceptorem toll-like receptorů a po navázání lipopolysacharidu spouští aktivaci nukleárního faktoru κB a indukci exprese prozánětlivých cytokinů. Cílem studie bylo zjistit, zda polymorfismus CD14-260C/T může být asociován s plakem indukovanou gingivitidou u dětí na základě mikrobiálního složení zubního plaku a jím vyvolané imunitní odpovědi gingivy.
Metodika: Do studie bylo zařazeno celkem 590 dětí (319 chlapců a 271 děvčat) ve věku 11–13 let vyšetřených v rámci studie Evropská longitudinální studie těhotenství a dětství (ELSPAC) Brno. Z klinických parametrů byla hodnocena kazivost zubů pomocí indexu zubní kaz/výplň/extrakce (KPE zubů) a stupeň zánětu dásní gingiválním indexem. Mikrobiální složení plaku bylo analyzováno ParoCheck kitem, CD14-260C/T polymorfismus pomocí polymerázové řetězové reakce s následnou restrikční analýzou. Pro statistické hodnocení výsledků byl využit Fisherův exaktní test.
Výsledky: Gingivitida byla přítomna u 64,2 % chlapců a 35,8 % dívek (p < 0,001). U dětí s gingivitidou byl častěji zjištěn i zubní kaz (82,1 % s KPE ≥ 1 vs. 67,8 % u KPE = 0, p < 0,001). Ve frekvencích alel a/nebo genotypů CD14-260C/T varianty nebyly nalezeny statisticky významné rozdíly mezi dětmi se zánětem dásní a bez něj. Děti s gingivitidou, u kterých byla detekována bakterie P. gingivalis, byly významně častěji nosiči genotypů CD14-260 CT+TT než děti s gingivitidou, u kterých tato bakterie nebyla nalezena (p < 0,05, OR = 3,07, 95% CI: 1,10–8,58). Signifikantní rozdíly byly zjištěny i mezi dětmi s gingivitidou pozitivními na P. gingivalis a dětmi bez gingivitidy a bez přítomnosti P. gingivalis (p < 0,05, OR = 2,84, 95% CI: 0,97–8,33).
Závěr: I když CD14-260C/T polymorfismus byl asociován s přítom - ností P. gingivalis u dětí s plakem podmíněnou gingivitidou v české populaci, nejedná se o podstatný rizikový faktor vzniku zánětu dásní, kterým je jednoznačně nevyhovující hygiena dutiny ústní.
Tato studie byla podpořena specifickým výzkumem MUNI/A/1768/2024.
Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
