Proměny času, proměny zdraví
100 let české populace z pohledu klinika, patologa a reprezentantů medicínských specializací

Každý, kdo usiluje o zlepšení zdraví lidí a o rozšíření možností zdravotní péče, by si měl najít čas na malé nahlédnutí do minulosti a seznámit se s neutěšenými podmínkami, JEŽ byly v roce 1918 dány do vínku novému státu, samostatnému Československu. Z tehdejších skromných začátků medicína vykročila na cestu plnou překážek i zcela zasloužených nesporných úspěchů.

Pro editory doc. MUDr. Petra Bartůňka, CSc., a prof. MUDr. Ctibora Povýšila, DrSc., bylo stoleté výročí vzniku Československa podnětem pro přípravu pozoruhodného textu, jehož cílem bylo „posoudit vliv rozvoje vědy a lékařství na stav zdraví a kvalitu života české populace v průběhu posledních 100 let“.

Prvních sto stran publikace je věnováno souhrnnému pohledu na vývoj široce pojaté péče o zdraví a zdravotnictví. Autoři si všímají dobových charakteristik, stavu československého zdravotnictví v roce 1918, determinant zdraví, životního stylu, životního a pracovního prostředí, zdravotní politiky, podpory zdraví i stavu a vývoje zdraví populace. Text provází mnoho výstižných tabulek a názorných grafů. K obecně pojaté části je přiřazen obsáhlý seznam literárních pramenů. Čtenáři jistě ocení poutavé dobové fotografie zachycující jak zdravotní problematiku, tak také některé sociálně ekonomické charakteristiky života tehdejšího obyvatelstva.

Osobně jsem uvítal četné citace z monografie „Úvahy o sociální péči zdravotní“ venkovského praktického lékaře a pozdějšího profesora MUDr. Františka Hamzy, který v roce 1922 založil na Masarykově univerzitě v Brně Ústav sociálního lékařství, což byla v pořadí druhá instituce svého druhu v Evropě. Je zřejmé, že problematika sociálních determinant zdraví ani po více než stu letech neztratila nic ze svého významu i aktuálnosti, a lze jen uvítat, že se jí autoři i v dalších kapitolách zasvěceně věnují.

Druhá část je zaměřena na vývoj jednotlivých lékařských oborů. Jejich významní představitelé byli vyzváni, aby posoudili vývoj svého oboru za minulých 100 let a aby stručně formulovali to, co považují za rozhodující. Vznikla tak poutavá mozaika vzpomínek, názorů i poznatků. Náplň druhé části umožňuje, aby se v ní našel každý vnímavý čtenář –⁠ a aby si uvědomil, za co vše vděčí svým předchůdcům a učitelům. Cenné je zejména připomenutí mnoha významných medicínských osobnosti, které přinášely nové, dokonalejší medicínské postupy a formovaly další a další generace lékařů. Je na čtenáři, aby si našel, co je mu nejbližší, pečlivě vybíral i vážil a aby mu text pomohl najít jeho místo v péči o zdraví. V závěru autoři výstižně uvádějí, že při úvahách o budoucím rozvoji péče o zdraví a o zlepšení celkové zdravotní situace vyvstává potřeba skutečně kompetentního řízení, většího podílu veřejné správy a soustavnější účasti všech institucí, organizaci, sociálních skupin, rodin i jednotlivců na péči o zdraví.

Je zřejmé, že zdraví není výlučnou medicínskou kategorií –⁠ je kategorií humánní, a to individuální i sociální. Autoři oprávněně poukazují na skutečnost, že hlavní determinantou zdraví jsou lidé se svými hodnotami, záměry i možnostmi. Bývá užitečné hledat poučení v historii a nalézat v ní nejen uspokojení z toho, čeho bylo dosaženo, ale i odvahu pro kritické zhodnocení toho, co je, i naději a odhodlání pro to, co býti má.

Historický pohled na proměny zdraví v měnících se dobách by se měl stát samozřejmou součástí odborné přípravy všech, kteří si váží zdraví. Text lze doporučit všem lékařům a dalším zdravotníkům, medikům i ostatním studentům, kteří se věnují oborům souvisejícím se zdravím.

prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.