Prevalence výskytu viru klíšťové encefalitidy u klíšťat ve východním Polsku

Minimální míra infikovanosti u klíšťat Ixodes ricinus činila 1,6 %, nejvyšší míra infikovanosti u tohoto druhu byla 4,3 %. Vyšší míra minimální infikovanosti byla u samiček klíšťat tohoto druhu (2,2 %). U druhu Dermancentor reticulatus byla minimální míra infikovanosti 10,8 % a byla přitom přibližně stejně vysoká u samců (11,8 %) i u samiček (10,3 %). Dosažené výsledky naznačují, že Dermancentor reticulatus může být potencionálním hlavním vektorem ve střední Evropě.

Polsko patří k zemím s endemickými ohnisky TBE. Pro srovnání: v Krkonoších v České republice byla minimální infikovanost druhu Ixodes ricinus vyjádřená 0,36 % (Danielová a kolektiv, 2008), v Bavorsku v rozmezí 0,5–2 % (Suss a kolektiv, 2004) a v západním Švédsku v rozmezí 0,1–0,42 % (Brinkley a kolektiv, 2008). Nejvyšší hodnota v endemickém ohnisku (14,3 %) byla zjištěna v Bernském kantonu ve Švýcarsku (Casati a kolektiv, 2006).

Minimální infikovanost u druhu Dermancentor reticulatus byla podstatně vyšší než u druhu Ixode ricinus. Tento výsledek naznačuje důležitou roli tohoto druhu klíšťat jako potencionálního vektoru klíšťové encefalitidy. Výsledek je o to cennější, že dosud existuje omezené množství údajů o úloze klíšťat Dermancentor reticulatus v epidemiologii TBE ve střední Evropě. 

(tda)

Zdroj:
 Wójcik-Fatla A., Cisak E., Zając V., Zwoliński J., Dutkiewicz J. Prevalence of tick-borne encephalitis virus in Ixodes ricinus and Dermacentor reticulatus ticks collected from the Lublin region (eastern Poland). Ticks & Tick-borne Dis. 2011. 2: 16–19.