Úvodní slovo

Vážené a milé kolegyně, vážení a milí kolegové,

je mi ctí, že vás mohu pozdravit a přivítat u dalšího vydání Světa praktické medicíny. Je tomu necelý rok, kdy spatřila světlo světa historicky první česká a prakticky i v zemích Evropské unie jediná učebnice Praktické dětské lékařství (A. Šebková, Z. Zíma et al.), a doslova jen pár dnů, co jsme za ni v Senátu Parlamentu ČR převzali Cenu předsednictva ČLS JEP pro jednu ze tří nejlepších odborných lékařských publikací za rok 2020. Proto jsem vděčná redakci, že se rozhodla věnovat velkou část obsahu dnešního vydání tématům praktické pediatrie.

Jsem přesvědčena o tom, že praktické dětské lékařství je bez nadsázky rodinným stříbrem české medicíny i zdravotnického systému. Proč si to myslím a také proč se o budoucnost primární pediatrické péče v ČR obávám, vysvětluji v rozhovoru, který najdete uvnitř čísla.

Z dalšího obsahu bych vás ráda upozornila na práci kolegy Zdeňka Zímy, místopředsedy naší odborné společnosti, věnovanou vitaminu D v dětském věku. Je to téma vysoce aktuální, protože výsledky novějších studií potvrzují, že dostatečný příjem vitaminu D není mezi obyvateli ČR, děti nevyjímaje, vůbec samozřejmostí. Na tom nic nezmění ani krátkodobě módní „objev“ užívání vitaminu D coby „zaručené“ prevence COVID-19. I v našich praxích –⁠ bez ohledu na uvedené onemocnění –⁠ je často nutné využít medikamentózní suplementace, ale spíše se snažíme v první řadě doporučit správnou skladbu a pestrost stravy a také úpravu životního stylu, která by zvýšila fyzickou aktivitu dítěte a podíl času tráveného v přírodě s dostatečným slunečním osvitem. A protože se názory na účelné dávky vitaminu D u dětí dlouhodobě vyvíjejí, najdete v článku i souhrn dosavadních poznatků a z nich plynoucí doporučení.

Článků, které bezpochyby stojí v tomto čísle za přečtení, je mnoho –⁠ omlouvám se, že vybírám především ty, které se nějakým způsobem dotýkají nás, praktických pediatrů. Ať už je to Komplexní systém výživy u novorozenců –⁠ cesta pro budoucnost, Infantilní hemangiomy novorozenců a kojenců, Tyreopatie u dětí, Psoriáza v dětském věku, Zánětlivá střevní onemocnění u dětí, Novinky v léčbě dětského astmatu, Hypo­glykemie u dětí, Deprese dětí a dospívajících nebo třeba i Informovaný souhlas v asistované reprodukci.

Uvedený výběr myslím dostatečně ilustruje fakt, do kolika medicínských oborů musí mít praktický dětský lékař svým vzděláním přesah. Chci věřit tomu, že navzdory všem současným problémům –⁠ a možná i jistému neporozumění smyslu naší práce –⁠ se podaří zatraktivnit a zkvalitnit výuku praktického dětského lékařství již na lékařských fakultách, aby naši budoucí mladí kolegové měli příležitost si tento krásný obor vybrat a zamilovat již během studia. A že organizátoři zdravotnického systému vytvoří takové podmínky specializační přípravy, aby praktickým pediatrům „nedali zahynouti –⁠ nám, ni budoucím…“

Přeji vám inspirativní čtení.

Vaše

Alena Šebková