Důsledky předsudků na poskytování zdravotní péče pacientům se znevýhodněním

Souhrn

Teoretické poznatky hovoří o vlivu předsudků na poskytování profesionální péče v nemocničním zařízení. Náš výzkum odhaluje přítomné předsudky v několika nemocničních zařízeních, jejich projevy i celkový dopad na poskytovanou péči. Kvalitativní výzkum poskytuje pohled na celou problematiku z hlubší perspektivy. Jednotlivé souvislosti mezi výzkumnými proměnnými jsou popsány i graficky znázorněny. Celkem byly detekovány čtyři kategorie přítomných předsudků, tři kategorie způsobů promítání v klinické praxi a čtyři kategorie možných dopadů na poskytovanou péči.

Pro potvrzení doporučujeme provést kvantitativní výzkumné šetření opřené o naše poznatky z klinické praxe

Klíčová slova:

sestra – znevýhodnění – předsudky – nemocniční zařízení

ÚVOD

Základním stavebním kamenem při poskytování zdravotní péče stále zůstává princip holismu a humanismu, které jsou u potenciálních nelékařských kontinuálně rozvíjeny. Nový pohled zapříčinily světové války, které sice značně redukovaly pozitivismus lidstva, ale také bezpečně zakořenily a modernizovaly lidská práva, pohled na demokracii, svobodu, lidský universalismus, individualitu, autonomii nebo kontinuální stahu o zlepšování postavení znevýhodněných či redukci násilí (1).

V České republice se stále rozšiřuje pole kompetencí pro všeobecné sestry, avšak je podmínkou určitý stupeň vzdělání a absolvované praxe (5, 18). U pacienta se znevýhodněním se automaticky počítá, že bude mít zvýšené riziko pádu, zvýšené riziko vzniku dekubitů apod. (16, 17).

Za znevýhodnění se považuje jakákoliv změna ve funkci organismu na úrovni tělesné, mentální, smyslové nebo sociální. Prakticky shodnou definici má pojem „handicap“, který poukazuje na nepříznivý stav nebo situaci jedince, vyplývající z poruchy nebo defektu, znemožňuje mu tak plnění úloh a dosahování společenských cílů (14). Terminologie je velice různorodá a není striktně zakotvena. Proto se z dříve využívaného termínu postižení, přechází na pojmy, jako je handicap nebo znevýhodnění. Tyto osoby pak mají velmi specifické spektrum problémů a potřeb, a je tedy třeba v rámci poskytování profesionální péče analyzovat a hodnotit jejich uspokojování.

Historicky jsou lidé se znevýhodněním separováni a považováni za „nenormální“ (definováno jako odchylující se od tabulkové normy průměrného člověka). Modernizace výzkumných metod a rozvoj evidence-based practice posunuje hranice chápání této problematiky od „posedlosti démony“ nebo „božího trestu“ k vrozeným či získaným vadám a prohloubení pochopení reality z jiné perspektivy, umožnění socializace a integrace do společenského života. Tyto kroky mají za následek opouštění předsudků a stereotypních postojů majoritní společnosti (4, 13). Otázkou tedy zůstává, zda v klinické praxi existují předsudky a jaký dopad mají na poskytování kvalitní zdravotní péče?

METODIKA

Výzkumná práce se soustředila zejména na odhalení možných předsudků v klinické praxi, jejich promítání do profesionální péče a finální dopad na kvalitu. Pro hloubkovou analýzu zkoumaného jevu byla zvolena kvalitativní forma výzkumného šetření za použití techniky polostrukturovaného rozhovoru, jenž je metodology doporučována (3, 6).

Průběh výzkumného šetření

Celá výzkumná strategie byla členěna do pěti fází: příprava, sběr dat, zpracování, praktická aplikace, diseminace.

V přípravné fázi bylo studiem literatury vybráno několik okruhů k polostrukturovanému rozhovoru a vytvořeno schéma výzkumného záměru (předsudky – projevy – dopad). Tato fáze byla ukončena po:

1. stanovení teoretických skutečností platných pro zkoumaný jev (předsudky ve zdravotní péči)

2. vytvoření výzkumného zadání se základními výzkumnými otázkami

3. definování metody a techniky sběru dat, výzkumného souboru a prostředí

4. provedení předvýzkumu a aktualizaci výzkumného zadání

Druhá fáze se zaměřovala na sběr dat. Vlastní rozhovor tvořil 26 hlavních otázek a celkem proběhlo 13 rozhovorů.

Třetí fáze sloužila k analyzování jednotlivých rozhovorů. Byla provedena transkripce, redukce dat a metoda otevřeného a axiálního kódování. Po analyzování došlo ke kategorizaci jednotlivých kódů a zařazení do připraveného schématu.

Čtvrtou fázi tvořila praktická aplikace, kde jsme interpretovali data v kontextu s cílem a dílčími částmi přípravné fáze.

Poslední, pátou, fázi tvoří diseminace informací.

Charakteristika výzkumného souboru

Výzkumný soubor (tab. 1) byl vybírán ze základního souboru podle čtyř kritérií:

1. praktické zkušenosti s pacienty se znevýhodněním

2. délka praxe alespoň 3 roky

3. udělení souhlasu s výzkumným šeřením

4. zajištění heterogenity

Základní soubor tvořily všeobecné sestry napříč všemi odděleními, ve kterých se provádí péče o pacienta se znevýhodněním.

Analýza dat

Protože byly rozhovory nahrávány na diktafon, došlo k následné transkripci za pomoci programu MS Word. Celý proces byl následně zpracováván pomocí programu atlas.ti verze 8.

Finální kategorizaci výzkumného šetření v kontextu diskutovaného schématu (tab. 2) tvoří:

• čtyři přítomné předsudky

• tři způsoby promítání předsudků do klinické praxe

• čtyři dopady na kvalitu poskytované péče

VÝSLEDKY

KATEGORIE 1 – Přítomné předsudky

Všeobecné sestry poskytovaly subjektivní hodnocení potvrzující i vyvracející naše teorie, přičemž si dovolíme použít výrok Sandry, která při dotazování uvedla: „Každý má předsudky ohledně znevýhodněných pacientů.“

Komunikační bariéra

Komunikace hraje obrovskou úlohu při poskytování péče, a proto je pro zdravotnický personál velice zásadní. Jak uvádí Andrea: „Mají jiný způsob komunikace a někdy bych řekla až takový bezprostřední.“ Omezení, které uvádí Eva: „U mentálně postižených je možnost komunikace často velice omezená a složitá.“

Vyšší časová náročnost

Hlavní úlohou sestry by zde měla být analýza tělesného znevýhodnění a zvolení vhodné intervence, např. vymezení dostatečné časové dotace, což potvrzuje Petr: „Je nutné mít více času při vykonávání ošetřovatelské péče. V některých případech je nutná přítomnost další sestry nebo ošetřovatelského personálu.“ Předsudek vyšší časové náročnosti popisuje také Monika: „Rozdíly se týkají spíše časové náročnosti jednotlivých pacientů/klientů. Při ošetřovatelské péči hrají důležitou roli vlastnosti jako: trpělivost, empatie a to, jak pacientům/klientům sedneme.“

Různorodé spektrum specifických potřeb

Nemocniční personál se snaží reagovat na aktuální specifické potřeby, jak odpovídá Sandra: „Mentálně znevýhodnění mají úplně speciální potřeby, a ty se nedají nijak kategorizovat.“ Více zkušeností s pacienty vytváří více jistoty, ovšem i přesto nemůžeme přesně vědět, jaké konkrétní reakce či potřeby pacient bude v daných situacích pociťovat. Stejně odpovídá i Ivana: „U mentálně znevýhodněných si nejsem jistá, jestli nějaké specifické potřeby mají. Nikdy jsem to zvláště nezkoumala.“

Nepředvídatelné reakce

Tyto předsudky značně ovlivňují i negativní zkušenosti zdravotnického personálu nebo nedostatečná informovanost. S těmito fakty sympatizuje Eva: „Jak jsem již zmiňovala, pokud dotyčného neznáme, tak nevíme, jaké budou jeho reakce.“ a Vlasta: „Někteří mentálně znevýhodnění si extrahují invazivní vstupy, ovšem já jsem to nikdy nezažila.“

KATEGORIE 2 – Promítání předsudků do klinické praxe

Tato kategorie byla zařazena zejména pro ilustraci subjektivního pohledu zdravotnického personálu na péči o pacienty se znevýhodněním a projevy vlastních předsudků. Sestry v klinické praxi se nechávají velice snadno ovlivnit předsudky, jak vypovídá Alena: „Kdybych měla na stupnici od jedné do desíti vyjádřit svou míru ovlivnění předsudky, pohybovala by se hodnota v horních hranicích, přibližně 7 až 10. Asi bych se nebála říci, že u mentálně postižených bych volila i nejvyšší hodnotu.“

Strach

Nejčastěji zmiňovaný byl strach z péče o pacienty pramenící zejména ze špatných předešlých zkušeností nebo negativních informací od kolegů či kolegyň, jak uvádí Ivana: „Ošetřování takových pacientů v sestrách budí strach, protože máme vesměs špatné zkušenosti.“

Jiný druh obav popisuje Kristýna: „Spíše pociťuji strach, obavy, stres nebo se mi nechce za daným pacientem jít.“ Podobně se cítí i Jana, ovšem její obavy jsou odlišného charakteru: „Konkrétně u pacientů se znevýhodněním se často objevuje soucit, trápení strach a obavy.“

Zvýšení počtu zdravotnického personálu při rizikových výkonech

Další dílčí proměnné z kategorie promítání předsudků do péče byla potřeba „nebýt sám(a)“ u pacienta se znevýhodněním. To potvrzuje svým výrokem Sandra: „U pacienta mentálně znevýhodněného nás chodí na pokoj raději více.“

Redukce času tráveného s pacientem

Tato podkategorie se objevovala velice často, ačkoliv může být zařazena i do kategorie 3 – Dopad, mnoho probandů tento fakt zmiňovalo spíše jako promítání předsudků. Velice efektivně celou problematiku shrnul Tomáš: „Musíme se jim více věnovat, pokud se jedná o pacienty se znevýhodněním. Musíme myslet na mnohem více věcí a častou reakcí personálu je, že se daným lidem vyhýbají.“ Vliv předsudků se promítá spíše do času tráveného s pacientem nebo dělání – něčeho navíc.“

KATEGORIE 3 – Dopad předsudků na kvalitu poskytované péče

Ve všech případech se předsudky podílejí na kvalitě poskytované péče, a to jak v pozitivním, tak negativním směru. Jana sděluje: „Věřím tomu, že ani pro jednoho ze zúčastněných to není dobré. Přijde mi to krajně hrubé a neprofesionální. Pokud nějaké předsudky mám, snažím se je nějak redukovat až úplně eliminovat.“ Obecné informace dopadu předsudků na poskytovanou péči jsou spíše negativního rázu, což potvrzuje výpověď Petry: „Poskytuje se horší péče.“ i Andrey: „Předsudky mají destruktivní vliv na poskytování ošetřovatelské péče. Sestra nemůže být objektivní a nikdy nemůže poskytovat dobrou péči.“ Jednotlivé podkategorie nám odhalují, že všechny předsudky nemusejí mít krajně negativní charakter.

Narušení vztahu zdravotník – pacient

První podkategorií dopadu předsudků na poskytování péče je narušení vztahu zdravotník – pacient, který je považován za jeden z hlavních klíčů k úspěšné léčbě a narušení pocitu bezpečí a jistoty, jak uvádí Ivana: „Pacient, ke kterému sestra chová nějaké předsudky, to jistě časem vycítí a nebude mít uspokojenou potřebu bezpečí a jistoty. Stejně tak to může nabourat veškeré vztahy typu pacient – zdravotnický personál.“

Lhostejnost

Další podkategorií dopadu předsudků bylo lhostejné jednání. V některých případech je možné, že sestra úmyslně přehlíží pacientovy aktuální či specifické potřeby. Jak uvádí Sandra: „Stejně tak si myslím, že bude sestra na daný pokoj chodit minimálně, a veškeré výkony, které u pacienta bude provádět, se budou odvíjet od nutnosti dané výkony splnit, ale jak se cítí pacient, bude sestře asi jedno.“

Vyšší obezřetnost

O tomto předsudku jako benefitu hovoří Eva: „U mentálně znevýhodněných jsem obezřetnější, ovšem snažím se být milá a mluvit tak, aby mi co nejvíce rozuměli a dané informace pochopili.“ a Monika: „Díky předsudkům je sestra obezřetnější, více všímavá a veškeré aktivity, které u pacienta vykonává, si několikrát promyslí a projede krok po kroku, přičemž si uvědomuje možná rizika a stanovuje následné intervence.“

Vytvoření antipatií

Velice typickou reakcí a celkovým dopadem na zdravotní péči je tvorba sympatií nebo antipatií. Vzhledem k tomu, že předsudky o pacientech se znevýhodněním jsou negativního charakteru, jedná se o tvorbu antipatií. Tyto fakta potvrzuje Tomáš: „Předsudky dělají hodně, a když má člověk předsudky, neposkytuje tak kvalitní ošetřovatelskou péči, neboť se jedná většinou o antipatie vůči dotyčnému.“

DISKUZE

Vytváření předsudků je jedním z mnoha důsledků stereotypního chování a typický pro majoritní populaci v České republice. Vhledem k rozmanitosti pacientů ve zdravotnickém zařízení je přítomnost předsudků více než pravděpodobná. Tato data nekorespondují s našimi daty, při kterých jsou si všichni dotazovaní probandi vědomi předsudků u sebe i okolí (2). Nováková potvrzuje naše data se slovy, že Český národ má někdy až přehnané předsudky vůči „odlišným“ lidem (11).

Předsudky se promítají nejen do poskytované péče, ale také do komunikace mezi sestrami. Některé předsudky, zvláště pak zaměřující se na multikulturu a pacienty se znevýhodněním, se tradují mezi personálem zdravotnických zařízení (19). Moderní trendy a možnosti poukazují na vysoké procento pacientů s tělesným i mentálním znevýhodněním, kteří jsou v procesu socializace a integrace do společnosti (8). Hluboké zakořenění předsudků vůči lidem se znevýhodněním má vesměs negativní důsledky na jakoukoliv interakci s majoritní společností. Tyto předsudky předávané mezigeneračně nebo kulturně se kontinuálně redukují, avšak velice pomalým tempem (15).

Promítání a důsledky předsudků u pacientů se znevýhodněním není v české literatuře jasně definované, neboť jsou tyto procesy psychologického charakteru. V některých kapitolách zdravotnických monografií můžeme nalézt zmínky o projevech nebo možných spekulacích nad dopadem předsudků (12). V komparaci s výzkumy z klinické praxe mohou být protektivního, heroizujícího, idealizujícího nebo hostilního charakteru (10).

Veškeré zmíněné publikace hovoří o vlivu předsudků a diskutují nad potencionálními možnostmi dopadu. Nás výzkum potvrzuje teoretické informace a poskytuje pohled na problematiku předsudků o pacientech se znevýhodněním v nemocničních zařízeních. Výsledky potvrzují pohled Michalíka, který považuje za velice smutné, že předsudky kolují i v oblasti pomáhajících profesionálů, kteří by měli usilovat především o redukci negativních faktorů a podporovat zlepšení zdravotních i sociálních stavů (9).

ZÁVĚR

V péči o pacienty se znevýhodněním existují předsudky, které se promítají do poskytované péče a mají negativní i pozitivní důsledky. V nejhorším případě je možné narušení vztahu zdravotník – pacient a zhoršení kvality poskytované péče. Kontinuální integrací a socializací dochází k vyšší kumulaci pacientů se znevýhodněním ve zdravotnických zařízeních, zvýšení zkušeností pro zdravotnický personál a tím redukci negativních dopadů. Možný kvantitativní výzkum by mohl potvrdit naše tvrzení.

Konflikt zájmů: žádný.

adresa pro korespondenci:

Mgr. Jan Neugebauer, Ph.D., MBA

Zdravotně sociální fakulta JU

Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče

U Výstaviště 27,

370 05 České Budějovice

e-mail: neugebauer@zsf.jcu.cz