Antonín Hudeček: Starý Kolín

GASK –⁠ Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora. Foto Zdeněk Matyásko

Antonín Hudeček (1872–1941) patří mezi nejvýznamnější české krajináře první poloviny 20. století. Studium na Akademii výtvarných umění u profesorů Maxmiliána Pirnera a Václava Brožíka ho ale předurčovalo k dráze figuralisty. Počátkem 90. let 19. století studoval v Mnichově, kam směřovaly kroky některých českých umělců. Krátce před přelomem století se spolu se svým slavnějším kolegou Antonínem Slavíčkem připojil ke krajinářské škole Julia Mařáka. Tento význačný malíř, proslulý svými lesními sceneriemi, vedl ateliér krajinomalby na pražské akademii. Skupina malířů v čele s Mařákem jezdila malovat do plenéru do okolí Okoře. Hudeček se tam našel jako krajinář. Jeho tehdejší obrazy jsou ovlivněné secesně symbolistními soudobými tendencemi.

Po roce 1900 cestoval po Itálii a Sicílii, kam se po několika letech ještě vrátil. Namaloval tam množství olejových skic, které byly základem pro jeho mariny, často nabité dramatičností mořského živlu. Mezitím si vybral pro svou krajinářskou tvorbu okolí Kolína, zvláště vesnici Starý Kolín. O pár let později ho zaujaly Orlické hory, moře ho přitáhlo na Rujánu, hory a horská oka objevil jako malířské objekty v Tatrách a nakonec se usadil v Častolovicích v Orlických horách. I když byl jednu dobu do jisté míry ovlivněn impresionismem, rozhodně nepatřil ke skalním impresionistickým malířům a zachovával si svůj styl.

Obraz Starý Kolín (1909) zachycuje cestu s vesnickými chalupami a stromy vysazenými po obou stranách. Cesta se táhne směrem k nízkému horizontu. Kráčí po ní muž s malým stádem ovcí, patrně se vracející z pastvy. Malíř uvolněným rukopisem výstižně zobrazil scénu poklidného venkovského podvečera. Použil bohatou barevnou škálu, především různých odstínů zelené, hnědočervené, modré až fialové, které jsou akcentovány drobnými ploškami bílé a žluté. Odlesky zapadajícího slunce jasně svítí a oživují chalupy i cestu. Na nebi se objevuje několik barev malovaných v hladkých plochách i dělených tazích. V této pasáži obrazu malíř nejvíce uvolnil svou představivost. Obraz celým pojetím spadá ještě do secesního období. Klid se v něm mísí s jemnou melancholií.

Juliana Boublíková Jahnová