Zemřel docent MUDr. Jiří Vyhnálek, CSc.

(19. 10. 1925 –⁠ 27. 7. 2014)

Dne 27. července 2014 zemřel po dlouhé nemoci ve svých nedožitých 89 letech doc. MUDr. Jiří Vyhnálek, CSc., významný moravský pediatr a dětský kardiolog, a pro nás, kteří jsme měli to štěstí se s ním osobně setkat a spolupracovat, báječný člověk a kolega.

Narodil se v roce 1925 v Brně, vyrůstal ve farmaceutické rodině. Po absolvování gymnázia v Ostravě pokračoval studiem na Lékařské fakultě nynější Masarykovy univerzity v Brně, kde v roce 1950 promoval.

Po studiu medicíny nastoupil jako mladý sekundář na Kliniku dětského lékařství v Olomouci, kde prožil zbytek svého profesního i osobního života. Po první atestaci z pediatrie v roce 1957 se stal v roce 1959 odborným asistentem. V roce 1961 složil nástavbovou atestaci z dětské kardiologie a od té doby se věnoval svému milovanému oboru. Vedle prof. J. Šumbery a prof. B. Vítka patřil v 60. a 80. letech mezi přední představitele moderní dětské kardiologie na Moravě. Tématem jeho dizertační práce, kterou obhájil v roce 1965, bylo cor pulmonale u dětí. Jeho další kariérní postup zbrzdila na řadu let normalizace. V roce 1990 obhájil titul docenta, habilitoval na Jesseniově lékařské fakultě Univerzity Komenského v Martině. Text jeho habilitační práce začínal slovy: „Pozdě, ale přece...“.

Pan docent byl skvělý a oblíbený pedagog. Vychoval řadu pediatrů a dětských kardiologů. Kromě výuky mediků a mladých lékařů se věnoval i výuce zdravotních sester. Publikoval přes 50 odborných článků v domácím i zahraničním tisku. Podílel se na řešení státních výzkumných úkolů.

Patřil mezi „renesanční osobnosti“, byl všestranně vzdělaný, férový člověk s velkou dávkou noblesy. Miloval Vysoké Tatry, do pozdního věku se věnoval turistice, udržoval si všestranný přehled o umění, filozofii, hudbě, zajímal se o společenské dění. Jeho charakteristickým rysem byla nejenom příkladná pracovitost a skromnost, kterou infikoval nejbližší spolupracovníky, ale i všeobjímající velkorysost.

Jeho nadčasové názory a empatický přístup k malým pacientům a jejich rodičům bychom chtěli připomenout na závěr krátkým úryvkem z článku „Návštěvy na dětském oddělení”, který publikoval jako mladý lékař v roce 1957 spolu s prof. Antonínem Moresem v časopise Česko-slovenská pediatrie.

„Hospitalisace dítěte znamená rozlomení téměř biologické jednotky matka-dítě, což je pro každé normální dítě duševním úrazem. ...Situace je zhoršena ještě tím, že tu jde o dítě nemocné. ...Lze říci, že nebudou mít pravdu ti (jsou to hlavně některé sestry a i někteří rodiče), kteří poukazují na kontrast mezi děckem klidným a zevně spokojeným před návštěvou a hlasitě naříkajícím po odchodu matky. Je důležité udržovat vztah mezi matkou a dítětem, i když to stojí nářek. ...Denní styk při návštěvách je výhodný nejen pro děti, ale i pro rodiče, také proto, že mohou sledovat uzdravování dětí, navázat prospěšný styk s ošetřujícím personálem i poučit se o zdravotnické osvětě...“.

Prof. MUDr. Vladimír Mihál, CSc.,

doc. MUDr. Anna Nečasová, CSc.,

MUDr. Jaroslav Wiedermann, CSc.,

MUDr. Eva Klásková