Mola či nemola, toť otázka

Milí čtenáři,

bioptický materiál získaný kyretáží dutiny děložní po potratu a po porodu je velmi častým předmětem vyšetření na menších i velkých pracovištích patologie. Do tohoto čísla časopisu jsme zařadili čtyři přehledové články, v nichž jsou shrnuty informace a praktické postupy využitelné v každodenní praxi.

První článek je věnovaný hydatidózní mole, která představuje nejčastější formu gestační trofoblastické nemoci. Z praktického hlediska je klíčové rozlišení kompletní hydatidózní moly, která může být asociována se zvýšeným rizikem perzistující gestační trofoblastické nemoci, resp. vznikem gestačního choriokarcinomu. Díky rozvoji prenatální diagnostiky je podezření na hydatidózní molu často vysloveno již v časných stádiích gravidity. Z tohoto důvodu nemusí být klasické učebnicové znaky hydatidózní moly plně vyjádřeny. Kromě konvenčního histologického vyšetření sehrává v diagnostice důležitou úlohu imunohistochemie a metody molekulární biologie.

Druhý článek se věnuje problematice krvácení po porodu a po potratu, které je celosvětově významnou příčinou maternální morbidity a mortality. V tomto článku jsou shrnuty příčiny a rizikové faktory krvácení a jsou zde i blíže popsány nejčastější morfologické jednotky, se kterými se patolog běžně setkává. Zdaleka nejčastěji se jedná o tzv. residua post partum nebo o subinvoluci cév placentárního lůžka. Obě jednotky lze diagnostikovat z materiálu získaného kyretáží dutiny děložní. Méně častým předmětem vyšetření jsou placenty patologicky adherující k děložní stěně, které lze spolehlivě diagnostikovat pouze na základě vyšetření dělohy po hysterektomii. Součástí článku je FIGO klasifikace z roku 2019, doporučovaná při hodnocení lézí spadajících do kategorie placenta accreta spectrum.

Tématem třetího přehledového článku jsou spontánní aborty v prvním trimestru gravidity. Časné těhotenské ztráty představují klinicky významný problém a jejich příčiny jsou velmi heterogenní. V řadě případů bohužel není možné příčinu abortu objasnit. Kromě odlišení od molární gravidity je úkolem patologa i vyloučení některých imunopatologicky podmíněných procesů, které mohou vést k habituálnímu potrácení.

V posledním přehledovém článku je představen postup rutinní molekulární analýzy pomocí STR genotypizace využívaný v diagnostice molárních gravidit.

Číslo doplňuje velmi zajímavý a pečlivě zpracovaný článek zabývající se problematikou kostních dysplázií a dále neméně zajímavá kazuistika z oboru renální patologie.

Za celou redakci Vám přeji příjemné čtení!

Magdaléna Daumová