Biosimilární ustekinumab CT-P43

V roce 2013 byl Evropskou lékovou agenturou (EMA –⁠ European Medicines Agency) povolen první biosimilární infliximab CT-P13 pro klinickou praxi. V průběhu několika dalších let se ukázalo, že tento krok byl doslova geniální, protože vedl ke snížení nákladů na biologickou léčbu téměř o 90 % a zásadním způsobem zvýšil dostupnost biologické léčby pro naše pacienty s idiopatickými střevními záněty. Před 10 lety však byl tento čin vnímán kontroverzně a vyvolal zpočátku masivní a někdy až emotivní námitky proti konceptu biosimilarity, a to nejen v zahraniční, ale také u nás. Naštěstí v současné době již nikdo nad tímto konceptem nepochybuje. Společnost Celltrion v dalších letech přinesla inovaci infliximabu v podobě staro-nové molekuly infliximabu určeného k subkutánnímu podávání (CT-P13 SC), který byl v zámoří mnohem později než na starém kontinentu akceptován jako nový lék. Právě farmakokinetické studie o infliximabu podávaného subkutánně položily základy, na nichž vznikla nová koncepce vyšší efektivity a nižší imunogenicity, která je skryta pod označením „biobetter“.

V posledních několika měsících se na našem trhu objevil biosimilární ustekinumab CT-P43 produkovaný lídrem biosimilárních léčiv na světě –⁠ společností Celltrion. Vstup na trh je umožněn ukončením patentu pro originální ustekinumab pro indikaci léčby u Crohnovy nemoci v první polovině roku 2024.

Klinické hodnocení fáze 1 bylo zaměřeno na porovnání farmakokinetiky CT-P43 s originálním ustekinumabem produkovaným v EU a ustekinumabem vyráběným v USA. Výsledky této studie fáze 1 potvrdily naprostou podobnost ve všech farmakokinetických ukazatelích, včetně imunogencity CT-P43 při jednorázovém i opakovaném podávání s originálními ustekinamaby distribuovanými v EU a USA [1,2].

Podkladem pro získání povolení CT-P43 do klinické praxe ve všech indikacích originálního přípravku (princip extrapolace) byly výsledky registrační studie, která byla provedena u nemocných s plakovou psoriázou středně těžkého až těžkého stupně postihující minimálně 10 % kožního povrchu. Studie probíhala multicentricky v období pandemie covidu-19 v průběhu roku 2021 především v Polsku (74 % rekrutovaných pacientů) a v menší míře také na Ukrajině, v Estonsku a v Litvě. Do studie bylo zařazeno přes 500 vhodných pacientů s plakovou psoriázou. Před zavedením do studie byla akceptována pouze jedna biologická léčba s preparáty anti-TNF. Projekt měl dvě části, v první byli nemocní randomizováni k terapii originálním ustekinumabem, nebo CT-P43 v poměru 1 : 1. Oba léky byly podávány formou předplněné injekční stříkačky. Na rozdíl od IBD se indukce u psoriatiků podává subkutánně v týdnu 0 a v týdnu 4. Nemocní, kteří měli více než 100 kg, dostávali dávku 90 mg s.c., u pacientů s tělesnou hmotností nižší než 100 kg byla aplikována dávka 45 mg s.c. a udržovací terapie se podávala po 12 týdnech. V týdnu 16 byli nemocní na terapii originálním ustekinumabem re-randomizováni k originálnímu, nebo k CT-P43 preparátu. Pacienti, kteří byli v době zahájení studie (část I) randomizováni k terapii CT-P43, nebyli v týdnu 16 re-randomizováni a pokračovali v další léčbě (část II) na tomto preparátu. Primárním cílem bylo průměrné zlepšení hodnoty PASI (Psoriasis Area Severity Index) v týdnu 12. V případě originálního ustekinumabu došlo k zásadnímu zlepšení u 77,93 % případů, u CT-P43 bylo zlepšení zaznamenáno u 75,89 %. Rovněž počet nemocných, kteří museli předčasně ukončit studii, byl naprosto srovnatelný (1,2 % originální ustekinumab vs. 1,6 % CT-P43). Imunogenicita v týdnu 28 se také u obou léků neodlišovala, podíl nemocných s ADA (anti-drug-antibodies) protilátkami byl v obou ramenech srovnatelný (16,8 vs. 17,7 %). Výskyt závažných vedlejších efektů terapie byl v obou sledovaných skupinách velmi podobný; v případě originálního přípravu byl zaznamenán u 7 % léčených, u CT-P43 to bylo 5,9 % probandů. Nejčastější pozorovanou závažnou infekcí byla infekce covidu-19 u 4,3 %, resp. 4,8 % v udržovací terapii a u 5,6 % nemocných, kteří byli léčeni originálním přípravkem a v 16. týdnu switchováni na CT-P43 [3].

Klinické využití u Crohnovy nemoci

Dávkování a režim léčby CT-P43 je totožný jako v případě originálního léku. CT-P43 (STEQYEMA) se podává v úvodní intravenózní dávce 6 mg/kg, ampule jsou s obsahem po 130 mg účinné látky. Podle tělesné hmotnosti se podávají 2 amp (260 mg) –⁠ 4 amp (520 mg), druhá dávka se již aplikuje subkutánně v dávce 90 mg s.c. za 8 týdnů po úvodní infuzi. Udržovací terapie spočívá v aplikaci 90 mg s.c. každých 8–12 týdnů v souvislosti s klinickou odpovědí. Z naší klinické praxe je někdy potřebná intenzifikace ve zkráceném intervalu na 6, resp. 4 týdny. Aplikace léčiva se provádí pomocí předplněných injekčních stříkaček. Pro nemocné s ulcerózní kolitidou není z důvodu patentové ochrany biosimilární ustekinumab zatím povolen.

Zavedení nového biosimilárního ustekinumabu bude nepochybně v budoucnosti spojeno s dalším snížením nákladů na biologickou léčbu. To může přispět ke zvýšení dostupnosti biologické léčby u nemocných s tímto závažným onemocněním, a tím se přiblížíme v proléčenosti populace s Crohnovou nemocí biologiky k situaci v západní Evropě, kde dosahuje minimálně 50 %, kdežto v našich podmínkách je to stále méně než 25 %.