Profesor Robert Bardfeld (1925–2019). Cesta ze stínu do světla medicíny

Profesor MUDr. Robert Bardfeld, DrSc. patřil k respektovaným osobnostem české revmatologie. Díky hlubokým odborným znalostem, vědecké vytrvalosti a lidskému přístupu významně ovlivnil vývoj tohoto oboru u nás. Méně známý je však fakt, že jeho životní cesta byla lemována dramatickými událostmi, které hluboce ovlivnily nejen jeho charakter, ale i celý jeho profesní vývoj.

Narodil se 10. června 1925 v Dobřichovicích u Prahy. Otec byl strojním inženýrem, a rodina se proto často stěhovala –⁠ od Smíchova a Vršovic, přes Most až do Roudnice nad Labem, kde mladý Robert dokončoval gymnázium. Právě tam jej zastihla heydrichiáda. Dne 20. června 1942 byl tehdy sedmnáctiletý Robert zatčen gestapem spolu s několika spolužáky kvůli údajné přípravě atentátu na německého oberlehrera Bauera. Byl uvězněn v Malé pevnosti Terezín, kde čelil brutálním výslechům, a posléze transportován do koncentračního tábora Buchenwald. Tam strávil více než dva a půl roku. Pracoval v kamenolomu, ve zbrojovce a nakonec se mu podařilo získat místo pomocníka v nemocniční laboratoři, kde poprvé přišel do bližšího kontaktu s medicínou. Tábor byl osvobozen
11. dubna 1945, ale Robert Bardfeld se domů vrátil až o měsíc později –⁠ zůstal pomáhat v táborové nemocnici.

Po návratu do Roudnice složil maturitu a původně chtěl studovat techniku. Kvůli chybějící známce z deskriptivní geometrie však nebyl přijat a na doporučení pedagogů i rodičů se přihlásil na lékařskou fakultu. Studium zahájil na podzim 1945 a promoval v roce 1950. První lékařské zkušenosti získal v nemocnici v Písku, kde pracoval na interním a dětském oddělení. Po dvouleté vojenské službě se do nemocnice vrátil a krátce nato uspěl v konkurzu do Výzkumného ústavu chorob revmatických v Praze, kde působil po celý zbytek své aktivní kariéry.

Vědecky i klinicky se profiloval především v oblasti imunopatologie revmatických chorob a pediatrické revmatologie. Již v padesátých letech 20. století absolvoval atestace z pediatrie a revmatologie, a od poloviny šedesátých let vedl imunologickou laboratoř ústavu, kterou sám koncepčně vybudoval. Zaváděl nové imunodiagnostické metody, věnoval se výzkumu imunopatogeneze revmatoidní artritidy a autoimunitních zánětů. Jeho zásluhou se česká revmatologie významně přiblížila tehdejším světovým standardům. Zvláštní pozornost věnoval dětem s juvenilní idiopatickou artritidou a dalšími formami dětských revmatických onemocnění. Spolu s profesorem Stanislavem Havelkou položili základy české moderní pediatrické revmatologie.

Robert Bardfeld obhájil kandidátskou práci v roce 1965 a v osmdesátých letech habilitoval. V roce 1992 byl jmenován profesorem interní medicíny. Působil nejen jako výzkumník a lékař, ale také jako pedagog, školitel a organizátor odborného života. Po roce 1989 se stal statutárním zástupcem ředitele ústavu, působil jako člen odborných komisí a podílel se na tvorbě odborných standardů.

Publikoval desítky odborných prací a přehledových článků v českých i zahraničních časopisech. Věnoval se imunopatogenezi revmatoidní artritidy, revmatickým vaskulitidám, spondyloartritidám i problematice laboratorních markerů zánětlivých onemocnění. Spolupracoval na redakci referátových výběrů ze zahraničních odborných časopisů a byl editorem řady domácích edic. Pravidelně se účastnil mezinárodních kongresů, absolvoval zahraniční stáže v Německu, Itálii a Švýcarsku a měl renomé i za hranicemi Československa.

Za svůj přínos byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939, Československou medailí Za zásluhy a mezinárodní Cenou Henryho Dunanta. V roce 1969 byl oceněn při konání Světového revmatologického kongresu v Praze. Později se stal čestným členem České revmatologické společnosti.

Setrval v ústavu i po dosažení důchodového věku a svou práci opustil až po svých pětaosmdesátinách. Zemřel v říjnu 2019 ve věku 94 let.

Profesor Robert Bardfeld byl mužem výjimečné životní zkušenosti, hlubokého porozumění lidskému utrpení a neúnavného odborného zápalu. Jeho životní příběh je silným svědectvím o schopnosti překonat bezpráví a bolest a proměnit je v hlubokou službu druhým. V české revmatologii zanechal trvalý otisk –⁠ nejen vědecký, ale i lidský.

Marta Olejárová