LAUDATIO K životnímu výročí prof. MUDr. Jiřího Vencovského, DrSc

Ah, but I was so much older then.
I’m younger than that now.
Bob Dylan, My Back Pages 1964

Jiří Vencovský, vynikající lékař a vědec, zapálený běžec a milovník písní Boba Dylana, oslavil 16. listopadu 2023 sedmdesátiny. On sám by byl rád, kdyby tomuto výročí nebyla věnována velká pozornost, ovšem vzhledem k jeho výjimečnému postavení na poli nejen české, ale bez nadsázky i světové revmatologie, nelze jeho přání vyhovět. Laudatia k minulým kulatinám Jiřího Vencovského před 20 a 10 lety psali do České revmatologie nestoři oboru, profesoři Zbyněk Hrnčíř a Karel Pavelka, kteří měli možnost sledovat celý jeho odborný růst. Letos se tohoto čestného úkolu s určitými rozpaky ujímám já.

Mé první setkání s letošním jubilantem proběhlo nepřímo. V roce 2005 jsem končil v USA rezidenci v oboru vnitřního lékařství a rozhodl se po návratu domů věnovat revmatologii. V neoklasicistní budově knihovny nemocnice pro válečné veterány s vyhlídkou na Apalačské pohoří jsem si proto půjčil třetí vydání Oxfordské učebnice revmatologie a mezi autory z věhlasných pracovišť celého světa narazil na jméno Jiřího Vencovského z Revmatologického ústavu v Praze. To byl jasný důkaz, že na mém budoucím působišti se pěstuje revmatologie na špičkové úrovni. Krátce nato jsem byl Jiřímu představen osobně a od té doby mohu obdivovat nesamozřejmou kombinaci vysoké inteligence a pracovitosti s poctivostí a pokorou, které mu zajišťují přirozenou autoritu u všech, kteří ho znají.

Jiří Vencovský se narodil v roce 1953 v Praze do nelékařské rodiny, navzdory výborným studijním výsledkům nebyl z kádrových důvodů po maturitě přijat ke studiu medicíny a strávil rok jako sanitář v tzv. nultém ročníku. V průběhu studia na Fakultě všeobecného lékařství Karlovy univerzity se seznámil s budoucí manželkou Evou a se svým životním souputníkem Karlem Pavelkou. Po promoci v roce 1980 nenastoupil na vysněnou ortopedii, ale stal se interním aspirantem ve Výzkumném ústavu chorob revmatických, později přejmenovaném na Revmatologický ústav, se kterým svázal celou svou profesní dráhu. V roce 1983 byl ředitelem VÚCHR jmenován profesor Trnavský, schopný manažer s mezinárodním rozhledem a zakladatel tohoto časopisu, který mladého aspiranta se zájmem o imunologii nasměroval k výzkumu myozitid. Problematice revmatoidní artritidy a idiopatických zánětlivých myopatií zasvětil Jiří Vencovský svou vědeckou kariéru. V průběhu následujících 5 let atestoval v oborech vnitřní lékařství (1984) a revmatologie (1987) a obhájil kandidátskou disertační práci Klinická a imunologická charakteristika revmatoidní artritidy (1988). Ještě v roce 1988 se mu s podporou stipendií od EULAR a ILAR podařilo vycestovat z komunistického Československa na půlroční pobyt do Kennedyho Institutu v Londýně, kam se v následujících letech dvakrát vrátil, a mohl se tak podílet na výzkumu etiopatogeneze revmatoidní artritidy pod vedením profesora Sira Ravindera Mainiho, otce biologické léčby. Jiří Vencovský se postupně stal vedoucím vědeckovýzkumného centra RÚ a zástupcem ředitele. Odborné vzdělání si rozšířil atestací v oboru lékařská imunologie (1994) a v roce 1996 obhájil habilitační práci Revmatoidní artritida –⁠ imunopatogeneze onemocnění, role revmatoidních faktorů a nové možnosti léčby. Ve sbírání zahraničních zkušeností pokračoval v roce 1998 dvouměsíčním pobytem ve Výzkumném Farmakologickém Institutu firmy Serono v Ženevě a především účastí v prvním ročníku výměnného programu ACR/EULAR, do kterého byl vybrán spolu s Tomem Huizingou, Andrewem Copem a Hendrikem Schulze-Koopsem, budoucími přednosty revmatologických oddělení v Leidenu, na londýnské King’s College a v Mnichově. Doktorskou disertační práci na téma Imunogenetické a autoprotilátkové aspekty revmatoidní artritidy úspěšně obhájil v roce 2001 a rok poté se stal profesorem vnitřního lékařství na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Jiří Vencovský učí nejen na 1. lékařské, ale i na Přírodovědecké fakultě UK, je školitelem postgraduálních studentů a často přijímá roli oponenta nebo člena hodnotících komisí postgraduálních prací na různých pracovištích doma i v cizině. Pravidelně přednáší na významných zahraničních kongresech, ale i jeho přednášky při skromnějších příležitostech jsou velmi populární, protože jsou pečlivě připravené a posluchačům představují srozumitelnou formou to podstatné a aktuální k danému tématu. Vždy považoval za velice důležité provázání klinické praxe s kvalitním výzkumem a vzděláváním. V RÚ vybudoval moderní laboratorní zázemí a dlouhodobě se stará o jeho rozvoj. Opakovaně se mu daří získávat grantovou podporu pro výzkum z domácích i zahraničních zdrojů. Ve spolupráci s ředitelem RÚ, profesorem Pavelkou, dlouhodobě podporuje a pomáhá organizovat pobyty nadějných výzkumníků na renomovaných zahraničních pracovištích. Několik z nich si již díky tomuto impulzu vybudovalo vlastní úspěšnou vědeckou kariéru a nyní pokračují v předávání svých zkušeností další generaci. Sám Jiří Vencovský se aktivně účastní mezinárodních výzkumných projektů, stál například u zrodu registru Euromyositis, zastával volené a poradní funkce v celé řadě mezinárodních organizací (EULAR, ACR, The Myositis Association, European Myositis Network). V současné době je členem správní rady nadace pro revmatologický výzkum FOREUM. Všichni jej známe v roli předsedy České revmatologické společnosti ČLS JEP, kterou zastával v letech 2010–2022, v tomto volebním období pokračuje jako její místopředseda. Své znalosti uplatňuje jako člen redakčních rad a pravidelný odborný recenzent řady zahraničních časopisů, od roku 1998 do roku 2013 byl vedoucím redaktorem České revmatologie. Je autorem a editorem řady českých i zahraničních monografií. Jeho plodnou publikační aktivitu potvrzuje seznam 622 položek s více než 17 000 citacemi v databázi Web of Science a úctyhodná hodnota Hirschova indexu 54. Podstatný je ovšem nejen počet, ale i význam těchto publikací. Kromě výsledků původního výzkumu mezi nimi najdeme například klasifikační kritéria ACR/EULAR pro revmatoidní artritidu z roku 2010 a pro idiopatické zánětlivé myopatie z roku 2017.

Z výše uvedeného je jasné, že Jiří Vencovský je velmi pracovitý a cílevědomý člověk. Zároveň ale nehledá tu nejsnazší cestu vpřed a nezalekne se ani velkých výzev. Jako důkaz může sloužit například multicentrické klinické hodnocení Prometheus zkoumající glukokortikoid-šetřící účinky methotrexátu u nemocných s myozitidou, které realizoval pod záštitou EULAR a bez podpory farmaceutického průmyslu, nebo organizace dvou významných mezinárodních kongresů v Praze: European Workshop for Rheumatology Research (2013) a Global Conference on Myositis (2022). Za své zásluhy byl Jiří Vencovský oceněn čestným členstvím České, Slovenské a Maďarské revmatologické společnosti, čestným členstvím ČLS JEP a zlatými medailemi ČLS JEP a Slovenské lékařské společnosti.

Volného času Jiřímu Vencovskému mnoho nezbývá, přesto zvládá běhat dlouhé tratě, péct kváskový chléb, muzicírovat s kamarády a někdy snad i odpočívat u skleničky dobrého vína. Bob Dylan, který ve svých 82 letech pokračuje ve svém nekonečném turné, je pro Jiřího Vencovského evidentně vzorem nejen hudebním, ale i pracovním. Ani on v nejmenším neustává ve svém pracovním nasazení, pro pacienty je erudovaným a empatickým lékařem a pro kolegy vlídným a ochotným rádcem.

Přejeme Ti, Jirko, všechno nejlepší, spokojenost v pracovním i osobním životě a především pevné zdraví, které je základním předpokladem pro všechno ostatní.

Heřman Mann