Chemická struktura léčiva v biosimilárním přípravku se nemusí úplně shodovat s originálem, proto je cesta biosimilárních přípravků na trh složitější než u klasických generik. Na rozdíl od generických přípravků chemických léčiv, u kterých postačuje průkaz srovnatelných farmakokinetických vlastností, u biosimilárních jsou vždy vyžadovány klinické studie prokazující bezpečnost i účinnost srovnatelnou s originálním přípravkem. Klinické hodnocení STELLA takto srovnávalo originální bevacizumab s biosimilární molekulou MB02, a to u nemocných s nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC) stadia IIIB/IV.
V rámci randomizované dvojitě zaslepené studie fáze III účastníci podstoupili celkem 6 cyklů léčby originálním nebo biosimilárním bevacizumabem vždy v kombinaci s chemoterapií (paklitaxel + karboplatina) každé 3 týdny. Následovala monoterapie originálním nebo biosimilárním bevacizumabem do progrese onemocnění, nezvladatelné toxicity, ukončení léčby, úmrtí pacienta nebo do termínu řádného ukončení účasti ve studii v týdnu 52.
Nezávislí radiologové hodnotili objektivní léčebnou odpověď v týdnu 18, tj. po ukončení chemoterapie. Dále byly sledovány doba přežití bez progrese onemocnění (PFS) a celkové přežití pacientů (OS).
Studie se zúčastnilo celkem 627 pacientů s nově diagnostikovaným onemocněním nebo rekurencí NSCLC. Míra dosažení objektivní odpovědi (ORR) v týdnu 18 byla srovnatelná v obou ramenech (40,3 % pro MB02 vs. 44,6 % pro originální bevacizumab). Relativní riziko (RR) 0,910 (95% interval spolehlivosti [CI] 0,758–1,092) a rozdíl rizik (RD) −4,02 (95% CI −11,76 až 3,71) spadaly do předem definovaných hranic, ve kterých lze dle autorů obě molekuly považovat za srovnatelně účinné. Obě ramena se na konci studie významně nelišila ani v parametrech PFS a OS. Pacienti léčení MB02 dosáhli mediánu PFS 36,0 týdnů oproti 37,3 týdne u originálního bevacizumabu (poměr rizik [HR] 1,187; 95% CI 0,98–1,44). Mediánu OS nebylo na konci studie dosaženo v žádném z ramen (HR 1,108; 95% CI 0,83–1,49).
Výsledky účinnosti byly podpořeny rovněž analýzami senzitivity, ve kterých autoři prokázali, že chybějící data a vypořádání se s nimi metodou vícenásobného doplnění (multiple imputation) nevedla k významnému vychýlení výsledků na žádnou stranu.
Z pohledu bezpečnosti byla obě léčiva také srovnatelná. RD pro výskyt nežádoucí příhody související s podávaným léčivem se mezi oběma rameny nelišil o více než 5 %. Nebyly pozorovány ani rozdíly v intenzitě a charakteru nežádoucích příhod. V obou ramenech se také srovnatelně vyskytovaly nežádoucí reakce z blokády vaskulárního endotelového růstového faktoru (VEGF), jako jsou gastrointestinální perforace a píštěle, hypertenze, proteinurie, tromboembolické komplikace nebo krvácení.
Pacienti s NSCLC užívající v klinickém hodnocení STELLA biosimilární bevacizumab MB02 dosáhli srovnatelných klinických výsledků jako pacienti léčení originálním bevacizumabem. Z hlediska účinnosti a bezpečnosti tak byla molekula MB02 klinicky ekvivalentní originální molekule.
(jam)
Zdroje:
