Prasečí plíce, mRNA vakcíny proti HIV, vypínač jídla a pivaři pod drobnohledem –⁠ „jednohubky“ z výzkumu 2025/29

Nejen ledviny, ale i plíce! Úspěšné xenotransplantace pokračují

V poslední době proběhla řada pilotních pokusů s transplantacemi orgánů geneticky modifikovaných prasat lidským příjemcům. Dosud se takto podařilo transplantovat srdce, ledviny, játra a brzlík. Jeden z příjemců geneticky modifikované prasečí ledviny, 67letý Američan Tim Andrews, který byl před transplantací více než 2 roky na dialýze pro selhání ledvin, se k 8. září dožil 6 měsíců s transplantovanou ledvinou. U pacienta se prozatím neprojevily žádné komplikace a dialýzu nepotřebuje. Dosažené pokroky v technice xenotransplantací umožnily spuštění prvních klinických studií s geneticky modifikovanými prasečími ledvinami.

Za nejobtížněji transplantovatelný orgán se vzhledem k nejvyššímu počtu krevních cév považují plíce, které jsou navíc náchylnější k napadení vlastním imunitním systémem pacienta, což může vést k poškození tkáně nebo trombóze. I v této oblasti se podařilo dosáhnout velkých pokroků. Na konci srpna byla v časopise Nature Medicine publikována studie čínských lékařů z univerzitní nemocnice v Kantonu, jimž se podařilo transplantovat levou plíci geneticky upraveného prasete 39letému muži ve stavu mozkové smrti. Genetická úprava prasečího dárce zahrnovala 6 změn –⁠ 3 geny spouštějící imunitní odpověď příjemce byly vyřazeny z provozu a naopak byly přidány 3 lidské geny pro snížení rizika odmítnutí orgánu.

V období 3 dnů po transplantaci nebyly pozorovány známky rejekce orgánu, infekce ani selhání transplantátu. Transplantovaná plíce však 24 hodin po zákroku vykazovala známky otoku. Došlo také k poškození tkáně hypoxií během operace a 3. a 6. den bylo zaznamenáno i poškození způsobené protilátkami příjemce. To se sice zlepšilo 9. den po transplantaci, ale studie byla zastavena na přání rodiny příjemce.

Tato pilotní studie naznačuje, že je v principu možné transplantovat lidem téměř jakýkoliv prasečí orgán. Před spuštěním prvních klinických studií xenotransplantace plic je však třeba vyřešit řadu problémů spojených s potenciálním odmítnutím orgánu příjemcem i s možným poškozením tkáně během zákroku nebo s následnou infekcí.^1–3

O krok blíže k vakcíně proti HIV

Na začátku srpna byly publikovány výsledky klinické studie, která testovala 2 různé mRNA vakcíny proti viru HIV. Design vakcíny proti HIV je složitý, neboť virus napadá imunitní systém a lidskému tělu se tak jen velice zřídka podaří jej eliminovat. Protože není známo, jakým způsobem se organismus viru zbavuje, návrh vakcíny vyžaduje přístup typu pokus/omyl, což ji činí ideálním kandidátem pro mRNA technologii. mRNA vakcíny, které buňkám doručují „instrukce“ pro výrobu specifického proteinu, lze totiž rychle a levně modifikovat. Vědecký tým pod vedením proteinového inženýra Williama Schiefa ze Scrippsova výzkumného ústavu v kalifornském La Jolla toho využil a připravil 3 varianty mRNA vakcíny. Jedna z nich vedla k produkci volného obálkového proteinu viru HIV, zatímco další dvě spouštěly produkci obalového proteinu uchyceného na buněčnou membránu, podobně jako u živého viru.

Testování vakcín proběhlo v USA se 108 zdravými dobrovolníky ve věku 18–55 let, jimž byly s odstupem několika týdnů postupně aplikovány 3 dávky jedné z vakcín v nízké či vysoké koncentraci. Přibližně 80 % očkovaných jednou z vakcín pro membránově vázaný protein vyvinulo neutralizační protilátky. Ve skupině s vakcínou pro volný obálkový protein však produkce protilátek dosáhly pouze 4 % účastníků. Všechny vakcíny byly většinou dobře snášeny bez ohledu na dávkování. U 7 testovaných (6,5 %) se nicméně rozvinula kopřivka s velkým svědivým výsevem, jenž u 5 účastníků přetrvával déle než 6 týdnů. Reakce byla pozorována u všech typů vakcín a obou dávek. Kopřivka či jiná kožní reakce se vyskytla také u 18 % účastníků již dříve provedené studie s jinými kandidátními mRNA vakcínami proti HIV. Zdá se, že kožní reakce je podmíněná kombinací mRNA technologie s virem HIV, ale vědcům se doposud nepodařilo identifikovat její přesný mechanismus. Výzkumníci nyní plánují zaměřit se na vylepšení verze s membránově vázaným proteinem a použít nižší dávky vakcíny, které by mohly vykazovat menší počet kožních reakcí.^4–6

Jíst, či nejíst? Rozhoduje přepínač v limbickém systému! Alespoň u myší

Příjem potravy je ovlivněn přibližně tuctem různých oblastí mozku, které společně shromažďují informace o různých faktorech, jež řídí naše chutě. Předchozí výzkumy ukázaly, že všechny stimuly se sbíhají v jádrech základny stria terminalis (BNST –⁠ bed nucleus of the stria terminalis), oblasti limbického systému spojující amygdalu s hypothalamem. Nebylo však jasné, co přesně se zde odehrává.

Tým neurovědce Charlese Zukera z Kolumbijské univerzity v New Yorku nejprve v myším modelu zkoumal neurony, jež se aktivují při konzumaci sladké potravy. Zjistil, že neurony detekující sladké se pojí s nervovými buňkami v BNST. Když vědci tyto neurony umlčeli, ztrácely myšky chuť na sladké a povětšinou nejedly, ani když byly hladové. Naopak při aktivaci neuronů v BNST pojídaly právě nakrmené myši řadu věcí –⁠ vodu, kterou obvykle ignorují, když zrovna nemají žízeň, sůl, tuk, hořké potraviny, a dokonce i nejedlé plastikové granule.

Zdá se tedy, že neurony v BNST fungují jako hlavní vypínač s obousměrnou kontrolou. Pokud by se podařilo najít způsob, jak tyto neurony ovlivnit, mohlo by to mít velký potenciál pro léčbu obezity.^{7, 8}

Jahoda, nebo ananas? Dva tábory milovníků piva

Potravinářští vědci z Ohijské státní univerzity byli zvědaví, jaké chutě ve své sklenici vyhledává běžný milovník piva. Nechali proto celkem 135 pivních nadšenců v průběhu 3 ochutnávek otestovat celkem 18 ležáků s podobnou hořkostí i obsahem alkoholu. Účastníci hodnotili vlastnosti, jako je sladkost či intenzita chuti a vůně. Ochutnávači spadali do 2 skupin dle chuťových preferencí –⁠ jedni oceňovali ležáky s výraznou chutí a druzí naopak preferovali spíše jemnější piva. Pořadí preferencí jednotlivých ležáků v každé ze skupin mělo opačný trend.

Vědci poté pomocí hmotnostní spektrometrie analyzovali převládající chemické sloučeniny podmiňující chuť jednotlivých piv. Každá ze skupin ochutnávačů odpovídala na jiné látky. Milovníky výrazných chutí přitahoval furaneol, sloučenina typická pro jahody a džem. Ty, kdo upřednostňovali jemnou chuť, lákal ethyl-3-methylpropionát, který se vyskytuje v ananasu, a naopak je odpuzoval vysoký obsah α-terpineolu, jenž s sebou nese borovicovou vůni.⁹

(este)

Zdroje:
1. Fieldhouse R. 'Amazing feat': US man still alive six months after pig kidney transplant. Nature 2025 Sep; 645 (8081): 571–572, doi: 10.1038/d41586-025-02851-w.
2. He J., Shi J., Yang C. et al. Pig-to-human lung xenotransplantation into a brain-dead recipient. Nat Med 2025 Aug 25, doi: 10.1038/s41591-025-03861-x.
3. Fieldhouse R. Pig lung transplanted into a person in world first. Nature 2025 Sep; 645 (8079): 20, doi: 10.1038/d41586-025-02708-2.
4. Parks K.R., Moodie Z., Allen M. A. et al. Vaccination with mRNA-encoded membrane-anchored HIV envelope trimers elicited tier 2 neutralizing antibodies in a phase 1 clinical trial. Sci Transl Med 2025 Jul 30; 17 (809): eady6831. doi: 10.1126/scitranslmed.ady6831.
5. Mallapaty S. mRNA vaccines for HIV trigger strong immune response in people. Nature 2025 Aug; 644 (8076): 311–312, doi: 10.1038/d41586-025-02439-4.
6. Willis J. R., Prabhakaran M., Muthui M. et al. Vaccination with mRNA-encoded nanoparticles drives early maturation of HIV bnAb precursors in humans. Science 2025 Jul 31; 389 (6759): eadr8382, doi: 10.1126/science.adr8382.
7. Canovas J. A., Wang L., Mohamed A. A. M. et al. A brain center that controls consummatory responses. Cell 2025 Sep 4: S0092-8674(25)00976-6, doi: 10.1016/j.cell.2025.08.021 [Epub ahead of print]. 
8. Heidt A. 'Brain dial' turns food consumption on or off in mice. Nature 2025 Sep; 645 (8081): 573, doi: 10.1038/d41586-025-02871-6.
9. Ahart J. Beer lovers fall into two flavour camps -⁠ which one are you in? Nature 2025 Sep; 645 (8079): 15–16, doi: 10.1038/d41586-025-02709-1.