Profesionální onemocnění hlášená v České republice v roce 2021

Souhrn

V roce 2021 bylo v České republice u 5890 osob (4641 žen a 1249 mužů) hlášeno celkem 6043 profesionálních onemocnění, z toho bylo 5991 nemocí z povolání a 52 ohrožení nemocí z povolání. Incidence profesionálních onemocnění představovala 128,9 případů na 100 tisíc nemocensky pojištěných zaměstnanců v civilním sektoru, vztaženo k prvnímu pololetí 2021. Nejvíce profesionálních onemocnění bylo hlášeno z Moravskoslezského kraje (1216, tj. 20,1 % případů) a z Olomouckého kraje (1053, tj. 17,4 % případů). Nejčastěji onemocněli pracovníci v Sekci ekonomické činnosti Q „zdravotní a sociální péče“ (CZ-NACE Q86-89 celkem 5402, tj. 89,4 % případů). V kategorii nemocí z povolání byla nejčastěji zastoupena diagnóza COVID-19 (5369, tj. 89,6 % případů). Vzhledem k relativně dlouhé době latence mezi onemocněním a uznáním za nemoc z povolání pochází většina těchto případů z roku 2020, zatímco většina případů COVID-19 vzniklých v roce 2021 se objeví ve statistice až v roce 2022. U ohrožení nemocí z povolání dominoval syndrom karpálního tunelu (40, tj. 76,9 % případů).

Klíčová slova:

incidence – nemoci z povolání – ohrožení nemocí z povolání – trendy vývoje nemocí z povolání

ÚVOD

Autoři předkládají informaci o vývoji situace v oblasti nemocí z povolání v České republice v roce 2021. Data o všech případech profesionálních onemocnění, tj. nemocí z povolání a ohrožení nemoci z povolání, uznaných v České republice, byla do Národního registru nemocí z povolání (dále NRNP) zasílána příslušnými Středisky nemocí z povolání elektronicky.

METODIKA

Byla vyhodnocena data zaslaná do NRNP o případech profesionálních onemocnění, které nabyly právní moci od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2021. Podrobné údaje o počtu a složení profesionálních onemocnění hlášených v tomto období budou dostupné na internetových stránkách SZÚ a ÚZIS (1).

VÝSLEDKY A DISKUZE

V roce 2021 bylo u 5890 pracovníků (1249 mužů a 4641 žen) diagnostikováno celkem 6043 profesionálních onemocnění, z toho bylo 5991 nemocí z povolání a 52 ohrožení nemocí z povolání. U 141 osob bylo v průběhu roku hlášeno několik profesionálních onemocnění. U 133 osob byly uznány dvě nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání. V těchto případech šlo nejčastěji o kombinaci syndromu karpálního tunelu na pravé a levé ruce vzniklého při práci s přetěžováním končetin nebo při práci s vibrujícími nástroji (48 případů) nebo o reinfekci COVID-19 (32 případů). U čtyř osob byly hlášeny v průběhu roku tři nemoci z povolání a u čtyř osob čtyři nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání. Incidence profesionálních onemocnění byla 128,9 případů na 100 tisíc zaměstnanců v civilním sektoru pojištěných nemocensky podle zákona č. 187/2006 Sb., vztaženo k prvnímu pololetí 2021 (tab. 1).

Ve srovnání s rokem 2020 (1, 3) vzrostl v roce 2021 počet hlášených profesionálních onemocnění o 4931 případů. Významný nárůst onemocnění o 5179 případů byl zaznamenán zejména u nemocí přenosných a parazitárních (kapitola V seznamu nemocí z povolání), především COVID-19. V dalších kapitolách seznamu nemocí z povolání byl zaznamenán mírný pokles o tři až 155 případů (tab. 2).

Z hlediska regionálního rozložení bylo hlášeno nejvíce profesionálních onemocnění na území Moravskoslezského kraje (1216, tj. 20,1 % případů) a v kraji Olomouckém (1053, tj. 17,4 % případů). V 37 případech šlo o profesionální onemocnění při plnění pracovních úkolů v zahraničí.

Při rozdělení profesionálních onemocnění podle Sekcí klasifikace ekonomických činností CZ-NACE bylo uznáno nejvíce profesionálních onemocnění u osob pracujících v Sekci Q – „Zdravotní a sociální péče“ (celkem 5402, tj. 89,4 % případů) a v Sekci C – „Zpracovatelský průmysl“ (celkem 376, tj. 6,2 % případů). Uvnitř Sekce C bylo nejvíce profesionálních onemocnění v Oddílu C29 – „Výroba motorových vozidel“ – celkem 102 případů.

V Sekci ekonomické činnosti „Zdravotní a sociální péče“ byla diagnostikována zejména přenosná a parazitární onemocnění (celkem 5393 případů, z toho COVID-19 celkem 5335krát a svrab 47krát). Další profesionální onemocnění zde byla hlášena méně často – profesionální dermatózy 7krát, nemoci z přetěžování končetin 2krát, šlo o rhizartrózu a chronickou tenosynovitidu.

U pracovníků v odvětví „Výroba motorových vozidel“ převažovala onemocnění z přetěžování končetin (77 případů), následovaly profesionální dermatózy (15 případů), onemocnění periferních nervů z vibrací (čtyři případy), asthma bronchiale z diizokyanátů (tři případy), alergická rýma z diizokyanátů (dva případy) a exogenní alveolitida z diizokyanátů (jeden případ).

Z jednotlivých diagnóz podle klasifikace MKN-10 byl nejčastěji hlášen COVID-19 (diagnóza U07.1 celkem 5369, tj. 88,9 % případů, z toho pět případů vzniklo v zahraničí) a syndrom karpálního tunelu (diagnóza G560 – celkem 234, tj. 3,9 % případů, z toho 136 případů bylo způsobeno přetěžováním horních končetin a 98 případů vzniklo při práci s vibrujícími nástroji). V sestupném pořadí následovaly: kontaktní alergická dermatitida (66 případů), artrózy kloubů horních končetin (celkem 50 případů, z toho z přetěžování končetin 33 případů a z vibrací 17 případů), svrab (47 případů), pneumokonióza uhlokopů (39 případů) a epikondylitida (31 případů). U ostatních diagnóz byl počet případů nižší než 18 nebo ojedinělý.

CHARAKTERISTIKA NEMOCÍ Z POVOLÁNÍ

I – nemoci způsobené chemickými látkami

Chemické látky byly v roce 2021 příčinou dvou nádorových onemocnění, uznaných za nemoc z povolání. Šlo o zhoubný novotvar jater a intrahepatalních žlučových cest, který vznikl u 61letého lakýrníka po 21 letech práce s halogenovanými uhlovodíky, a o karcinom plic, který vznikl u 63letého strojníka stavebních strojů po 10 letech práce v riziku polycyklických kondenzovaných uhlovodíků. Doba latence, tj. období od prvního kontaktu s karcinogenem do manifestace nádoru, byla u prvního případu 44 let a u druhého případu 10 let.

II – nemoci způsobené fyzikálními faktory

Fyzikální faktory byly v roce 2021 označeny za příčinu celkem 349 nemocí z povolání, což bylo o 131 případů méně než v předchozím roce. Přehled a zastoupení jednotlivých položek hlášených v rámci kapitoly II uvádí tabulka 3.

Pod položkou II.1, tj. nemoc způsobená ionizujícím zářením, byl 9krát hlášen bazaliom kůže u bývalých pracovníků uranových dolů, kteří byli exponováni ionizujícímu záření v letech 1954–1990. Nejkratší doba latence byla u tohoto onemocnění 54 let, nejdelší 66 let, medián byl 63 let.

Percepční kochleární vada sluchu způsobená hlukem (položka II.4) byla hlášena jako nemoc z povolání u čtyř osob, které pracovaly v riziku hluku v různých profesích.

Práce s vibrujícími nástroji způsobila podle hlášených nemocí z povolání celkem 103 onemocnění. Onemocněli zejména zámečníci-svářeči (31krát), horníci-důlní zámečníci (22krát) a brusiči kovů (8krát). V dalších 26 profesích onemocněl jeden až pět pracovníků. Sekundární Raynaudův syndrom prstů rukou z vibrací (položka II.6) byl diagnostikován 4krát. Poškození periferních nervů horních končetin z vibrací (položka II.7) vzniklo 88krát, z toho syndrom karpálního tunelu byl zjištěn 77krát (z toho jednou vznikl při práci tuneláře ve Spolkové republice Německo) a poškození ulnárního nervu v oblasti lokte 11krát. Nemoci kostí a kloubů rukou nebo zápěstí nebo loktů z vibrací (položka II.8) byly hlášeny celkem 11krát. Nejčastěji byla zjišťována artróza loketního kloubu (5krát), dále rhizartróza (3krát), artróza drobných kloubů rukou (2krát) a artróza zápěstí jednou.

Nemoci z přetěžování končetin (položky II.9 a II.10) byly hlášeny celkem 233krát, což bylo o 83 případů méně než v předchozím roce. Nejčastěji byli postiženi pracovníci při výrobě motorových vozidel (72krát). Z mnoha profesí byli nejčastěji zastoupeni operátoři výroby (celkem 58krát), montážní dělníci (15krát), zámečníci- svářeči (11krát).

Nemocí šlach, šlachových pochev, tíhových váčků nebo úponů svalů nebo kloubů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování (položka II.9) bylo hlášeno celkem 113 případů, což bylo o 27 případů méně než roce 2020. Artróza kloubů končetin byla zaznamenána celkem 31krát, z toho rhizartróza 17krát, artróza drobných kloubů rukou 6krát, artróza loketních kloubů 3krát, akromioklavikulárního skloubení 3krát a artróza zápěstí 2krát. Epikondylitida kosti pažní byla hlášena 31krát, ve 22 případech šlo o epikondylitidu radiální a v devíti případech o epikondylitidu ulnární. Burzitida byla uznána celkem 16krát (15 případů v oblasti subakromiální a jednou v oblasti olekranu), skákavý prst 14krát, impingement syndrom nebo syndrom rotátorové manžety 8krát, Morbus de Quervain 7krát, chronická tendosynovitida flexorů nebo extenzorů prstů nebo předloktí 5krát a chronická tendinitida m. supraspinatus jednou.

Nemocí periferních nervů končetin charakteru úžinového syndromu z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování (položka II.10) bylo hlášeno celkem 120 případů, což bylo o 56 případů méně než v roce 2020. Syndrom karpálního tunelu byl diagnostikován 117krát, profesionální léze ulnárního nervu v oblasti lokte vznikla 3krát.

III – nemoci týkající se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice

V roce 2021 byly v rámci této kapitoly hlášeny celkem 84 nemoci z povolání, což bylo o 41 případů méně než v roce 2020. Jejich přehled a členění podle položek seznamu nemocí z povolání, evidenčních kódů a diagnóz obsahuje tabulka 4.

Pneumokoniózy způsobené prachem s obsahem volného krystalického oxidu křemičitého (položka III.1) byly diagnostikovány celkem 49krát. Převažovaly pneumokoniózy uhlokopů s typickými RTG znaky prašných změn (33 případů). Onemocněli zejména pracovníci při těžbě a dobývání nerostných surovin (CZ-NACE B05-08 celkem 44 případů).

Onemocnění dýchacích cest, plic, pohrudnice nebo pobřišnice způsobených prachem azbestu (položka III.2) bylo diagnostikováno celkem 7krát. Azbestóza vznikla u jednoho pracovníka, který byl azbestu exponován v letech 1982–1992. Mezoteliom pohrudnice byl hlášen u pěti pracovníků exponovaných azbestu v letech 1970–2010 (doba latence byla v rozmezí 12–51 let, medián byl 38 let). Rakovina plic s hyalinózou pleury byla diagnostikována u jednoho pracovníka, který pracoval v riziku azbestu v letech 1993–2012 (doba latence zde byla 19 let).

Exogenní alergická alveolitida (položka III.9) byla hlášena 7krát. Vyvolavatelem onemocnění byly 5krát plísně a 2krát diizokyanáty.

Profesionální asthma bronchiale nebo alergické onemocnění horních cest dýchacích (položka III.10) bylo hlášeno celkem 20krát. Asthma bronchiale (evidenční kód III.10.1) bylo diagnostikováno 17krát a alergické onemocnění horních cest dýchacích (evidenční kód III.10.2) celkem 3krát. Nejčastěji byli postiženi pracovníci při výrobě motorových vozidel (CZ-NACE C29 celkem pět případů) a při výrobě ostatních dopravních prostředků a zařízení – tj. jiné než automobily (CZ-NACE C30 celkem 10 případů), v dalších čtyřech odvětvích šlo o jeden až dva případy. V 38,9 % případů bylo onemocnění způsobeno pouze jedním alergenem. Ve zbývajících případech se na vzniku onemocnění podílely dvě až čtyři noxy. Nejčastějším vyvolavatelem astmatu i alergické rýmy byly diizokyanáty (11 a tři případy). Ostatní noxy se uplatnily méně často.

Rakovina plic ve spojení s pneumokoniózou způsobenou prachem s obsahem volného krystalického oxidu křemičitého (položka III.12) byla uznána u jednoho pracovníka, který byl exponován oxidu křemičitému v černouhelných dolech v letech 1961–1987. Doba latence představovala 59 let.

IV – kožní nemoci z povolání

Kožních nemocí z povolání bylo v roce 2021 hlášeno celkem 80, tj. o 51 případů méně než v roce 2020. Kontaktní alergická dermatitida se vyskytla 66krát a iritační dermatitida 14krát. Postiženi byli zejména pracovníci při výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (CZ-NACE C25 – celkem 17 případů), dále pracovníci při výrobě motorových vozidel (CZ-NACE C29 – celkem 15 případů) a pracovníci zdravotní péče (CZ-NACE Q86 – celkem sedm případů). Nejčastějším vyvolavatelem kožních nemocí byly plastické hmoty, z nich se uplatnily především epoxidy – celkem 12 případů. Ostatní noxy se objevily méně často nebo ojediněle (tab. 5), například latex a diizokyanáty pouze jednou.

V – nemoci přenosné a parazitární

V roce 2021 bylo hlášeno celkem 5473 případů nemocí přenosných a parazitárních (tab. 6), což bylo o 5179 případů více než v roce 2020.

Případy COVID-19, hlášené jako nemoc z povolání v roce 2021 (N = 5369) a jejich rozdělení podle měsíců, ve kterých došlo k onemocnění, uvádí obrázek 1.

Z obrázku 1 je patrné, že se v roce 2021 hlásily především případy, které vznikly ještě v roce 2020 (celkem 4413, tj. 82,3 % případů). Případy onemocnění, které vznikly v lednu až říjnu 2021 (celkem 956 případů) a dostaly se do statistiky v roce 2021, však tvoří jen zlomek těch, které skutečně v tomto období vznikly. Další případy COVID-19 se objeví ve statistikách až v následujících letech.

Nemoci s interhumánním přenosem (položka V.1), především COVID-19, byly hlášeny celkem 5422krát. V 5393 (98,5 %) případech to byli pracovníci poskytující zdravotní nebo sociální péči (CZ-NACE Q86-88). V dalších odvětvích ekonomické činnosti onemocnělo 1–53 pracovníků, nejvíce pak v odvětví CZ-NACE O84 „Veřejná správa a obrana“.

Onemocnění COVID-19 bylo uznáno jako nemoc z povolání v roce 2021 celkem 5364krát, z toho 32 osob prodělalo toto onemocnění 2krát. Onemocněli zejména pracovníci v odvětví CZ-NACE Q86-88 „Zdravotní a sociální péče“ (celkem 5335, tj. 97,6 % případů). V dalších čtyřech odvětvích onemocnělo jeden až 14 pracovníků (13krát byli postiženi strážníci městské policie a policisté z odvětví „Veřejná správa a obrana“, 12krát učitelé a dvě kuchařky ve školní jídelně z odvětví „Vzdělávání“ a po jednom případě fyzioterapeutka a farmaceutická laborantka z odvětví „CZ-NACE G46 Velkoobchod“ a CZ-NACE G47 „Maloobchod“.

Nejčastěji na COVID-19 onemocněli pracovníci v domovech důchodců a v domovech pro seniory (178 případů). Méně často to byli pracovníci na gynekologicko- porodnických odděleních (97 případů), na psychiatrických odděleních (95 případů), dále pracovníci z léčeben pro dlouhodobě nemocné (75 případů), z ortopedicko- traumatologických oddělení (67 případů), z oddělení ARO a RTG (po 64 případech), z interních oddělení (63 případů), z dětských oddělení (50 případů), z chirurgických oddělení (42 případů), z plicních oddělení (41 případů), z rehabilitačních oddělení (38 případů), z kardiologických oddělení (33 případů), z očních oddělení (23 případů), z nově vytvořených kovidových oddělení (22 případů) a z JIP (21 případů). Na dalších jedenácti odděleních (Alzheimercentrum, geriatrie, neurologie, urologie, ORL, onkologie, nefrologie, infekční oddělení, kožní oddělení, dialyzační oddělení, nukleární medicína) bylo hlášeno jedno až 18 onemocnění.

Onemocněly zejména zdravotní sestry (2670, tj. 49,8 % případů), dále lékaři (780, tj. 14,5 % případů), sanitáři- ošetřovatelé (732, tj. 13,6 % případů), pracovníci sociálních služeb (289, tj. 5,4 % případů) a záchranáři -řidiči sanitních vozů (272, tj. 5,1 % případů). V dalších profesích to bylo 51 až 183 osob. V sestupném pořadí šlo o fyzioterapeuty-ergoterapeuty, uklízečky, RTG asistenty- laboranty, porodní asistentky, referenty nebo jiné administrativní pracovníky. Ojediněle nebo v počtu do deseti případů v sestupném pořadí onemocněli také učitelé, stomatologové, vojáci z povolání, strážníci městské policie, údržbáři-instalatéři, logopedi, IT technici, nutriční terapeuti, farmaceuti, biomedicínští technici, kuchaři, pradleny, kliničtí psychologové, hygienici, pokladní ve zdravotnickém zařízení, zubní technici, vrátní, pracovníci ostrahy, dále po jednom případu analytik, ředitel domova sociální péče, ekonomický ředitel zdravotnického zařízení, embryolog, biochemik, radiofyzik, vědecký pracovník, ekolog, dentální hygienik, mechanik klimatizace, lázeňská, zubní instrumentářka, závozník a elektrikář.

Ve 3503 (65,3 %) případech probíhal COVID-19 pod klinickým obrazem virózy s chřipkovými příznaky nebo se zánětem dýchacích cest. Ve 276 (5,1 %) případech onemocnění vyvolalo virovou pneumonii, v deseti případech došlo k úmrtí pro respirační nebo multiorgánové selhání. U zbylých případů nebyly klinické příznaky tohoto onemocnění ve formulářích hlášení popsány. Z vedlejších příznaků byla nejčastěji zastoupena změna čichu (516krát), změna chuti (436krát), dále dyspeptické obtíže (148krát), vertigo 15krát, kožní vyrážka (13krát), plicní embolie (6krát), tinnitus nebo palpitace (po pěti případech), nově diagnostikované asthma bronchiale nebo zvýšené padání vlasů (po čtyřech případech), svědění kůže nebo parestezie dolních končetin (po třech případech). Raritně byla popisována i žilní trombóza dolních končetin, dekompenzace diabetu, neuralgie trigeminu, obrna n. facialis, edém oční papily a olupování kůže na rukou.

Svrab byl uznán za nemoc z povolání 47krát pouze v odvětví ekonomické činnosti CZ-NACE Q86-88 „Zdravotní a sociální péče“. Nejčastěji vznikl u pracovníků v domovech sociálních služeb a domovech pro seniory (celkem 24 případů) a na psychiatrických odděleních (15 případů). Onemocněly zdravotní sestry (19 případů), pracovnice sociálních služeb (15 případů), sanitářky- ošetřovatelky (devět případů), pečovatelky (tři případy) a jedna uklízečka.

Antropozoonóz (položka V.2) bylo hlášeno celkem 15 případů. První místo obsadila Lymeská nemoc (osm případů). Ostatní nemoci vznikly u jedné až dvou osob.

V rámci položky V.3, nemoci přenosné a parazitární vzniklé v zahraničí, bylo z pěti států uznáno jako nemoc z povolání celkem 36 onemocnění. Ve všech případech se jednalo o vojáky z povolání. Salmonelóza byla diagnostikována 18krát na Mali, malárie vznikla 8krát (7krát na Mali a jednou v Keni). COVID-19 získalo pět vojáků působících v Afghánistánu. Po jednom případu vznikly: akutní hepatitida E v Iráku, giardióza ve Středoafrické republice a dále dávivý kašel, bakteriální střevní infekce vyvolaná Campylobakterem a larva cutanea migrans v Mali.

VI – nemoci způsobené ostatními faktory a činiteli

V roce 2021 bylo profesionální poškození hlasivek diagnostikováno celkem 3krát. Dvakrát vznikla těžká dysfonie a jednou nedomykavost hlasivek. Onemocněla jedna učitelka základní školy a jedna pracovnice call centra, které nadměrně zatěžovaly hlasový aparát 24, resp. 20 let.

OHROŽENÍ NEMOCÍ Z POVOLÁNÍ

V roce 2021 bylo ohrožení nemocí z povolání diagnostikováno u 36 mužů a 16 žen celkem 52krát. Jejich přehled podle jednotlivých položek seznamu nemocí z povolání a podle evidenčních kódů uvádí tabulka 7. U COVID-19 se ohrožení nemocí z povolání nehlásí.

Ohrožení nemocí z povolání bylo nejčastěji hlášeno z kraje Moravskoslezského (29, tj. 55,8 % případů). V dalších osmi krajích bylo ohrožení nemocí z povolání zjištěno v jednom až šesti případech. Postiženi byli pracovníci v 18 odvětvích ekonomické činnosti v počtu jeden až 18 případů, nejvíce pracovníků onemocnělo při těžbě černého uhlí (CZ-NACE B05). Nejčastěji bylo zaznamenáno poškození periferních nervů při práci s vibrujícími nástroji a z přetěžování končetin (položky II.7 a II.10 – celkem 21 a 19 případů). V rámci těchto dvou položek byl lehký syndrom karpálního tunelu hlášen ve 40 případech.

ZÁVĚR

V roce 2021 byl v České republice ve srovnání s předchozím rokem zaznamenán nárůst na více než pětinásobek počtu profesionálních onemocnění hlášených v roce 2020 a více než čtyřnásobek za posledních 15 let. Dominujícím onemocněním (88,8 % případů) byl v tomto roce COVID-19, proto nejvíce ohroženými pracovníky byli zdravotníci. První informace o výskytu COVID-19 v České republice byla zveřejněna Ministerstvem zdravotnictví ČR dne 1. března 2020. Jako nemoc z povolání byl první případ COVID-19 uznán až 22. června 2020. Do konce roku 2020 bylo do Registru nemocí z povolání ohlášeno 150 případů, v roce 2021 to bylo již 5369 případů, ale přesto je to prozatím jen špička ledovce. Interval mezi onemocněním COVID-19 a jeho uznáním za nemoc z povolání je relativně dlouhý, až několik měsíců. Velké množství případů se stále nachází v procesu posuzování, a v dalším období proto očekáváme ještě větší nárůst, k čemu určitě přispěje i právě probíhající vlna způsobená variantou koronaviru omicron.

Stále častěji se ale setkáváme s tím, že někteří pracovníci dosud nevědí, že onemocnění COVID-19 může být za určitých podmínek uznáno v České republice za nemoc z povolání. Proto zde opět připomínáme, že pro uznání nemoci z povolání musí jít o onemocnění, které proběhlo s klinickými projevy, které jsou uvedeny výše, vyžádalo si pracovní neschopnost nebo hospitalizaci a bylo potvrzeno pomocí PCR nebo antigenních testů. Dále je nutné epidemiologickým šetřením na pracovišti prokázat, že pacient vykonával v inkubační době před vznikem onemocnění práci, při které existuje zvýšené riziko touto nemocí onemocnět. Takoví pracovníci mohou pak sami nebo prostřednictvím svého registrujícího lékaře zažádat o posouzení možné nemoci z povolání na příslušném Středisku nemocí z povolání podle místa svého pracoviště. Seznam středisek určených k uznávání nemocí z povolání je uveden na webových stránkách ministerstva zdravotnictví https://www. mzcr.cz/poskytovatele-k-uznavani-nemoci-z-povolani/. O šetření nemoci z povolání a následné odškodnění při splnění uvedených klinických a epidemiologických kritérií mohou požádat i pozůstalí rodinných příslušníků zemřelých na COVID-19.

Podpořeno MZ ČR – RVO („Státní zdravotní ústav – SZÚ, IČ 75010330“).

Konflikt zájmu: žádný.

adresa pro korespondenci:

MUDr. Zdenka Fenclová, CSc.

Klinika pracovního lékařství 1. LF UK a VFN

Na Bojišti 1, 120 00 Praha 2

e-mail: zdenka.fenclova@lf1.cuni.cz