Alois Wachsman: Žena v křesle

Alois Wachsman (1898–1942) byl nadán neobyčejnou invencí a tvůrčí fantazií. Měl smysl pro dadaistickou recesi a sarkasmus. Byl to družný, energický a neústupný člověk, který se stavěl proti dogmatickým teoriím. 

Působil jako architekt, scénický výtvarník, ale především to byl malíř a grafik.

Wachsman pocházel z kultivovaného i uměleckého rodinného prostředí, kde se sklon k recesi asi dědil, zrovna tak jako malířský talent. Jeho bratrancem byl Jiří Voskovec.

V letech 1917–1922 studoval architekturu na pražské technice, roku 1920 byl jedním ze zakladatelů skupiny Devětsil a v letech 1925–1928 pokračoval ve studiu architektury u Josefa Gočára na Akademii výtvarných umění. 

V Gočárově ateliéru se podílel např. na návrhu kostela sv. Václava v Praze-Vršovicích. Při tom se stále věnoval malbě. Velký vliv na něj měli Bohumil Kubišta a Josef Čapek. V intencích raného Devětsilu se pak klonil k magickému realismu a primitivismu. V letech 1923–1925 vytváří Wachsman monumentální zátiší, zobrazující nejprostší věci obyčejného života. 

Po studiu architektury na AVU v Praze a druhé cestě do Paříže (1928) začíná autorovo nové tvůrčí období ve znamení lyrického a imaginativního kubismu a vlivu Picassa.

V dalších letech (1934–1938) ho silně zaujal surrealismus, který ale pojímal nedogmaticky. Maloval plátna s mytologickými, biblickými, historickými a osobními tématy. Bohatou fantazii i architektonické vzdělání uplatnil jako scénograf v Osvobozeném a Národním divadle v letech 1934–1937. Nejpůsobivější byla jeho surrealistická výprava Shakespearovy Bouře, uvedené v Národním divadle pod názvem Prospero.

V posledním období (1939–1942) intenzivně studoval technickou stránku malby a soustředil se zejména na různé druhy temper na dřevěném podkladě. Souběžně se zátišími vznikaly obrazy s biblickou, převážně novozákonní tematikou, kterou symbolicky vyjadřoval své obavy z války a ohroženého lidství. 

Roku 1940 navrhl nástěnné obrazy pro kapli sv. Jana Křtitele v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Jsou to: Křest Kristův, Nanebevzetí Jana Křtitele, Koncert andělů.

Obraz Žena v křesle spadá do období lyrického kubismu. Ve formě převažují oblé tvary, typické pro tento styl, v barvách se střídají chladné a teplé tóny. Zároveň tu lze vyčíst wachsmanovskou nadsázku směřující k vtipu. Dáma má našpulené rty, nohy ve střevících, zvlášť pravá noha, připomínají čertovská kopýtka. Patrně jde o zastřenou narážku. Wachsman namaloval asi konkrétní ženu, ale obrazu dodal i obecnější rovinu.

Juliana Boublíková Jahnová