Za profesorem MUDr. Miroslavem Vykydalem, DrSc.

Profesor Vykydal zesnul 29. července 2007 ve věku 86 let. Patřil k nezapomenutelným „otcům zakladatelům“ české revmatologie. Byly to osobnosti jako primář Kuthan z Brna, Lavička z Plzně, Navrátil z Uherského Brodu a Salavec z Hradce Králové, Truhlář z Prahy a další. Okolo sebe je shromažďoval a inspiroval profesor Lenoch. Vykydal přijížděl za profesorem Lenochem z Olomouce, kde pracoval na interní klinice pod vedením klasika moravské interny profesora Blatného. Tehdejší asistent Vykydal se rozhodl pro revmatologii a byla to šťastná volba pro něj i pro zvolený obor.

Bylo to kolem roku 1950 a je třeba si uvědomit, že revmatologie, odvíjející se od balneologie a fyziatrie byla doslova v plenkách. V r. 1952 vydává Lenoch s Pelnářem průkopnickou českou monografii o revmatických chorobách v rámci souborné Pelnářovy učebnice vnitřního lékařství. V ní byly prvé informace o nosografii a terapii revmatických chorob. Překvapivé je, že tato monografie už cituje časné Vykydalovy práce, které byly zaměřeny terapeuticky. V zahraničí byl v té době k dispozici kortison –⁠ my jsme jej samozřejmě neměli a tak se Vykydal snažil stimulovat osu hypofýza-nadledvina inzulinovými hypoglykémiemi a implantací žláz s vnitřní sekrecí. V r. 1953 vznikají výzkumné revmatologické ústavy v Praze a v Piešťanech a Vykydal spolupracuje s oběma –⁠ navazuje mimo jiné přátelství se zakladatelem slovenské revmatologie profesorem Siťajem. Postupně získává potřebné vědecké a pedagogické hodnosti a tak se vytváří jakási česko-moravsko-slovenská revmatologická triáda –⁠ Lenoch –⁠ Vykydal –⁠ Siťaj.

Zájem o revmatologii –⁠ to je pro Vykydala především výzkumná práce. Vytváří kolem sebe pracovní revmatologickou skupinu, která přitahuje odborníky z jiných oborů –⁠ patologické anatomie, farmakologie, klinické chemie. Soustřeďuje se na komplexní studium antimalarik v revmatologii –⁠ výsledkem jsou desítky publikací včetně několika monografií. Vykydal je průkopníkem diagnostického využití kloubní biopsie a je dále autorem některých nekonvenčních postupů v nitrokloubní terapii –⁠ použil k této léčbě např. antimalarika a syntetické polymery.

Jazyková vybavenost mu umožnila aktivní účast na řadě revmatologických kongresech a sympoziích –⁠ účastnil se např. jednoho z prvých kongresů Evropské ligy proti revmatismu v r. 1959 v Istanbulu. Jeho dokonalá znalost francouzštiny byla předpokladem pro dlouhodobé pracovní pobyty na universitách v Alžíru a Tunisu. Měl řadu francouzských přátel –⁠ byl jmenován i čestným členem francouzské revmatologické společnosti.

Základnou pedagogické, lékařské a výzkumné aktivity profesora Vykydala byla III. interní klinika Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kterou řadu let vedl. Zde vychoval řadu nadaných spolupracovníků a vytvořil předpoklady pro další rozvíjení revmatologické práce a výzkumu.

Je také třeba zmínit, že byl žádaným oponentem vědeckých prací a recenzentem nových monografických prací. Jejich počty jdou jistě do stovek.

Profesor Vykydal byl osobností, na kterou se nezapomíná. Vnímali jsme jej jako laskavého lékaře, oblíbeného pedagoga a úspěšného vědeckého pracovníka. Zároveň to byl člověk s mnohými nemedicínskými zájmy. Bylo to především výtvarné umění, jehož byl více než laickým znalcem. Svědčí o tom i skutečnost, že byl zván jako řečník, zahajující výstavy olomouckých umělců. Patřil k neúnavným návštěvníkům divadel s mimořádnou znalostí naší divadelní scény. Byl i vášnivým cestovatelem, vydávajícím se za poznáním všech koutů světa –⁠ tato vášeň jej doprovázela až do vysokého věku.

Profesoru Vykydalovi se podařilo prožít plný život. Život naplněný tvůrčím neklidem, stálým hledáním a poznáváním jak v oblasti medicínské, tak i v oblasti tvorby umělecké a nikdy nekončícím zájmem o krásy tohoto světa. Jeho osobnost zůstane dlouho v naší paměti a mnohým nám bude scházet.

Prof. MUDr. Karel Trnavský, DrSc.