Pravostranná pankreatoduodenektomie u nemocných s neobvyklým průběhem hepatické tepny
Pancreaticoduodenectomy in patients with an unusual course of the hepatic artery
Introduction: Variations in hepatic artery anatomy are very common in the population. The aim of this study is to evaluate the rates of individual types of hepatic artery variants in the population of patients undergoing pancreaticoduodenectomy (PD), assess the accuracy of preoperative staging CT imaging to identify hepatic artery variants, and evaluate the impact of the hepatic artery variants on perioperative and postoperative morbidity of PD patients.
Methods: A prospective observation study of 147 patients undergoing PD for a pancreatic head pathology at the 1st Department of Surgery, University Hospital Olomouc between 1/2015–12/2018. Preoperative diagnosis of the course of the hepatic artery was made based on staging CT imaging analysis of the abdomen. The result was classified according to the Michels’ scale and correlated with the final perioperative finding. Demographic, histopathological and clinicopathological data were included in a prospectively maintained database.
Results: A total of 147 patients were included in the study, 83 (56.5%) males and 64 (43.5%) females, median age 65.0 (37−83) years. A variant course of the hepatic artery was found in 37 (25.2%) patients. The accuracy of preoperative CT imaging in determining the variant was 100%. The presence of a hepatic artery variant was not statistically significant as a factor in terms of postoperative complications – CD I-II (50.0% vs 47.2%), CD III-IV (8.3% vs 13.8%). Similarly, the 30-day (4.2% vs 2.4%) and 90-day mortality rates (4.2% vs 3.3%) were comparable in both groups.
Conclusion: Preoperative diagnosis of vascular variants based on multidetector CT imaging of the abdomen is routinely available and shows high detection accuracy. There was no difference in postoperative morbidity and mortality in patients with and without a variant hepatic artery undergoing PD.
Keywords:
pancreaticoduodenectomy – hepatic artery variant, complications
Autoři:
P. Skalický 1
; M. Loveček 1; J. Tesaříková 2; M. Gregořík 1; K. Knápková 2; R. Kovář 3; D. Klos 1
Působiště autorů:
1. chirurgická klinika Fakultní nemocnice Olomouc
1; 1. chirurgická klinika Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
2; Radiologická klinika Fakultní nemocnice Olomouc
3
Vyšlo v časopise:
Rozhl. Chir., 2023, roč. 102, č. 3, s. 111-118.
Kategorie:
Původní práce
doi:
https://doi.org/10.33699/PIS.2023.102.3.111–118
Souhrn
Úvod: Hepatická tepna se vyznačuje vysokou variabilitou svého průběhu. Cílem této studie je zhodnocení četnosti výskytu jednotlivých typů variantního průběhu v populaci nemocných podstupujících pravostrannou pankreatoduodenektomii (PD), přesnosti předoperačního CT stagingového vyšetření v diagnostice těchto variant a zhodnocení vlivu přítomnosti variantního průběhu hepatické tepny na peroperační a pooperační morbiditu u pacientů podstupujících PD.
Metody: Prospektivní observační studie zahrnující 147 pacientů, kteří podstoupili PD pro patologii v oblasti hlavy pankreatu na I. chirurgické klinice Fakultní nemocnice Olomouc v období 1/2015 až 12/2018. Předoperační diagnostika průběhu hepatické tepny byla provedena na základě analýzy stagingového CT vyšetření břicha, výsledek byl klasifikován podle Michelsovy škály a byl korelován s definitivním peroperačním nálezem. Demografická, histopatologická, peroperační a pooperační data pacientů byla součástí prospektivně vedené databáze.
Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 147 pacientů, 83 (56,5 %) mužů a 64 (43,5 %) žen, medián věku 65,0 (37–83) let. Variantní průběh hepatické tepny byl zjištěn u 37 (25,2 %) pacientů. Přesnost předoperační CT diagnostiky v určení typu cévní varianty byla 100 %. Nebyl prokázán statisticky signifikantní rozdíl ve výskytu pooperačních komplikací mezi skupinou pacientů s/a bez variantního průběhu hepatické tepny – CD I–II (50,0 % vs. 47,2 %), CD III–IV (8,3 % vs. 13,8 %). Obdobně je v obou skupinách srovnatelná 30denní (4,2 % vs. 2,4 %) a 90denní mortalita (4,2 % vs. 3,3 %).
Závěr: Předoperační diagnostika cévních variant založená na multidetektorovém CT vyšetření břicha je rutinně dostupná a vykazuje vysokou přesnost detekce. Nebyl prokázán rozdíl v pooperační morbiditě a mortalitě u pacientů s a bez přítomnosti variantní hepatické tepny podstupujících PD.
Klíčová slova:
komplikace – pankreatoduodenektomie – variantní hepatická tepna
ÚVOD
Pravostranná pankreatoduodenektomie (PD) je standardní chirurgický výkon pro léčbu maligních a některých benigních onemocnění v oblasti hlavy slinivky břišní. Patologický podklad tvoří onemocnění vycházející z tkáně pankreatu, distálního žlučovodu, Vaterské papily nebo duodena [1−3]. Operační výkon je i v dnešní době spojen s velkou morbiditou a mortalitou [4−6]. Nejčastějšími komplikacemi jsou pankreatická píštěl (POPF), postpankreatektomické krvácení (PPH) nebo opožděná evakuace žaludku (DGE) [7−10]. Technická obtížnost výkonu je dána hlavně lokalitou hlavy pankreatu v blízkosti hlavních cévních kmenů – horní mezenterické žíly (VMS), portální žíly (VP), horní mezenterické tepny (AMS) a větví céliackého trunku (TC). U maligních onemocnění je vztah k těmto cévním strukturám jedním z kritérií předoperačního stagingu a určuje rozdělení tumorů na resekabilní, hraničně resekabilní a lokálně pokročilé [11,12].
Ze zkušeností anatomické studie na 200 pacientech publikované v roce 1966 Michelsem a kol. víme, že průběh hepatické tepny (AH) je vysoce variabilní až u 43 % pacientů [13]. Michels jako první navrhl klasifikační systém pro určení jednotlivých typů variant (Tab. 1). Dosud největší soubor analyzující průběh hepatické tepny publikoval v roce 1994 Hiatt [14], který hodnotil 1000 pacientů, součástí bylo i definování upraveného klasifikačního systému (Tab. 1). Variantní průběh se může týkat jak společné hepatické tepny (AHC), tak jedné z jejích větví – pravé hepatické tepny (AHD) nebo levé hepatické tepny (AHS). Variantní tepny jsou dále rozlišovány na aberantní a akcesorní. O aberantní tepny se jedná v případě, že část jaterního parenchymu je tepenně zásobena pouze variantně probíhající tepnou, v případě akcesorní tepny je přítomno i standardní tepenné větvení a zásobení jaterního parenchymu. Michelsova klasifikace je komplexnější, rozlišující mezi aberantními a akcesorními typy tepen, Hiattova klasifikace je jednodušší, s menším počtem kategorií.
Tab. 1: Hepatic artery variants in the patient group and division of the patients into cohorts according to the presence of
a variant course of the hepatic artery in relation to the pancreatic head
Mezi varianty průběhu AH se vztahem k hlavě pankreatu lze řadit Michels typ III, IV, VI, VII, VIII, IX (Hiatt III, IV, V). Odstup větve AHD nebo AHC z AMS a její průběh za a při pravém okraji VP může být důvodem její infiltrace maligním tumorem nebo jejího poranění při nešetrné preparaci v této technicky delikátní oblasti. To se může podílet na zvýšené morbiditě pacientů s variantním průběhem AH oproti pacientům s normální cévní anatomií [15].
Cílem této studie je 1) analýza výskytu jednotlivých typů variantního průběhu hepatické tepny v populaci nemocných podstupujících PD, 2) zhodnocení přesnosti předoperačního CT stagingového vyšetření v diagnostice cévních variant AH a 3) zhodnocení vlivu přítomnosti variantního průběhu AH na peroperační a pooperační morbiditu u pacientů podstupujících PD.
METODY
Jedná se o prospektivní observační studii zahrnující 147 pacientů, kteří podstoupili PD pro patologii v oblasti hlavy pankreatu na I. chirurgické klinice Fakultní nemocnice Olomouc v období 1/2015 až 12/2018. U všech pacientů bylo předoperačně provedeno stagingové 3fázové CT vyšetření břicha (nativní, arteriální a parenchymová fáze). Vyšetření bylo provedeno buď na Radiologické klinice Fakultní nemocnice Olomouc, nebo bylo zasláno do systému PACS ze spádové nemocnice. Šíře řezů z jednotlivých pracovišť se lišila a byla v rozmezí 0,63–5,0 mm. Nález byl analyzován s cílem detekce odstupu, průběhu a větvení hepatické tepny a byl klasifikován dle Michelsovy škály. Hodnocení CT snímků bylo provedeno radiologem a pankreatobiliárním chirurgem. Průběh a větvení hepatické tepny bylo verifikováno peroperačně a případný rozpor s předoperační klasifikací byl zaznamenán.
V prospektivně vedené databázi byly sledovány parametry věk, pohlaví, ASA klasifikace, BMI, patologie podmiňující resekční výkon, struktura pankreatu, šíře pankreatického vývodu, délka operačního výkonu, peroperační krevní ztráta, délka hospitalizace, pooperační morbidita dle Clavien-Dindo (CD) [16], 30denní a 90denní mortalita. Specifické komplikace pankreatických resekcí – POPF, DGE a PPH – byly klasifikovány dle definic International Study Group of Pancreatic Surgery [7−9]. Kvalitativní parametry jsou uváděny jako absolutní hodnoty a jejich četnost v procentech, kvantitativní parametry jako medián a rozmezí minimum-maximum.
Pro analýzu vlivu variantního průběhu AH na peroperační a pooperační komplikace PD byli pacienti rozděleni na kohorty s přítomností (VAH+) a bez přítomnosti cévní varianty (VAH-), která měla vztah k hlavě pankreatu. Do skupiny VAH+ tak byli zařazeni pacienti s variantami průběhu AHD a AHC (varianty průběhu AHS nebyly vzhledem ke vzdáleným anatomickým poměrům k hlavě pankreatu brány jako relevantní). Jednalo se o Michels typu III, IV, VI, VII, VIII a IX a dále varianty AHD nezařazené pod žádnou výše uvedenou kategorii. Ostatní pacienti (normální průběh AH a varianty AHS) tvořili kontrolní skupinu VAH-. Data byla statisticky analyzována pomocí chí-kvadrát testu, resp. Fisherova přesného testu v případě kategoriálních parametrů, pro porovnání kvantitativních parametrů byl použit Mann-Whitney U test. Normalita dat byla ověřena pomocí Shapiro-Wilk testu. Ke zpracování byl použit software IBM SPSS Statistics verze 23. Jako statisticky signifikantní je hodnoceno p<0,05.
VÝSLEDKY
Do studie bylo zařazeno celkem 147 pacientů, 83 (56,5 %) mužů a 64 (43,5 %) žen, medián věku nemocných byl 65,0 (37−83) let. Většina pacientů byla předoperačně klasifikována jako ASA II (n=111/147; 75,6 %), méně jako ASA I (n=13/147; 8,9 %) a ASA III (n=23/147; 15,6 %). Největší skupinu tvořili nemocní indikovaní k PD pro adenokarcinom hlavy pankreatu (n=92/147; 62,6 %). Demografická a klinickopatologická data nemocných jsou uvedená v Tab. 2.
Tab. 2: Demographic, clinicopathological and histopathological data of the patient group
Normální průběh AH byl peroperačně stanoven u 110 (74,8 %) pacientů. Nejčastějšími variantami byl typ Michels III (n=10/147; 6,8 %), Michels V (n=10/147; 6,8 %) a Michels VI (n=5/147; 3,4 %) (Tab. 1). U žádného z pacientů nebyl rozdíl v předoperační klasifikaci průběhu AH na podkladě CT vyšetření a peroperačním nálezem. Počet pacientů zařazených do kohort VAH+ a VAH- byl 24 (16,3 %), resp. 123 (83,7 %).
K výskytu POPF typu B a C došlo u 13 (8,8 %), resp. 9 (6,1 %) nemocných, PPH typu A, B a C nastala u 2 (1,4 %), 3 (2,0 %) a 7 (4,8 %) pacientů. U obou pacientů skupiny VH+, u kterých jsme zaznamenali PPH typu C, byl zdroj krvácení mimo oblast variantní tepny. Nebyl prokázán statisticky signifikantní rozdíl ve výskytu pooperačních komplikací mezi skupinou VAH+ a VAH-. Zastoupení komplikací bylo CD I–II (50 % vs. 47,2 %), CD III–V (12,5 % vs. 17,1 %). Obdobně je v obou skupinách srovnatelná 30denní (4,2 % vs. 2,4 %) a 90denní mortalita (4,2 % vs. 3,3 %), délka operačního výkonu (320 min. vs. 308 min.) a krevní ztráta (500 ml vs. 400 ml) (Tab. 3). U žádného z pacientů ve skupině VAH+ nedošlo k peroperačnímu poranění variantní tepny, u jedné pacientky byla přítomna nádorová infiltrace akcesorní AHD, která byla řešena resekcí tepny bez rekonstrukce. Pooperační průběh této nemocné byl s lehkou pooperační komplikací (CD I), která nesouvisela s cévní resekcí.
Tab. 3: Perioperative and postoperative data of the patient group
DISKUZE
Hepatická tepna patří mezi cévní struktury s vysokou variabilitou odstupu i průběhu. Typický „normální“ průběh popsaný Michelsem a Hiattem je charakterizován odstupem AHC z trifurkace TC. AHC poté probíhá podél zadního horního okraje pankreatu, kde vydává dolní větev – gastroduodenální tepnu. Od tohoto místa je označována jako vlastní hepatická tepna, která se dále větví nad horní hranou pankreatu na pravou a levou hepatickou tepnu [13,14].
Nejčastější variantou odstupu a průběhu je aberantní AHD odstupující z AMS (Michels typ III). Tento typ je popisován u 4,6−21 % pacientů [13,14,17−19], v našem souboru se vyskytl u 6,8 % operovaných. Tepna obvykle kříží ze zadní strany VP, probíhá těsně za zadní plochou pankreatu při horním okraji a vstupuje do hepatoduodenálního ligamenta posterolaterálně od průběhu společného žlučovodu (Obr. 1, 2). Pokud palpujeme struktury hepatoduodenálního ligamenta, je pro tuto variantu charakteristická slabší pulzace při jeho levém okraji, kde probíhá gracilnější AHS v typickém průběhu, a dále silnější pulzace v místě za žlučovodem. Jsou popisovány i méně časté případy, kdy AHD probíhá přímo tkání pankreatu.
Fig. 1: Type III variant according to Michels – aberrant right
hepatic artery arising from the superior mesenteric
artery, passing behind the portal vein and entering the
liver hilum posterolaterally to the bile duct
Fig. 2: Abdominal CT examination in a patient with variant
type III according to Michels – aberrant right hepatic
artery arising from the superior mesenteric artery, with
the left hepatic artery in its typical position originating
from the celiac trunk
Varianta Michels typ VI − akcesorní AHD odstupující z AMS – je méně častá než Michels typ III. Její výskyt je udávaný u 0,8−8 % pacientů [13,14,17−19] a případné poranění tepny s sebou nenese zvýšený výskyt pooperačních komplikací vzhledem k ponechanému cévnímu zásobení jater.
Nejméně častou variantou s anatomickým vztahem k hlavě pankreatu je AHC odstupující z AMS (Michels typ IX). Tepna může procházet ventrálně i dorzálně od hlavy pankreatu a kraniálně se stáčí mediálně od společného žlučovodu v průběhu typickém pro gastroduodenální tepnu [20,21] (Obr. 3, 4). V našem souboru se vyskytla u 1,4 % operovaných, literárně je její výskyt udáván v 0,4–4,5 % [14,20,22,23].
Fig. 3: Type IX variant according to Michels – aberrant
common hepatic artery arising from the superior mesenteric
artery, passing behind the portal vein and running
medially to the common bile duct following a course typical
for the gastroduodenal artery
Fig. 4: CT angiography with 3D reconstruction in a patient
with variant type IX according to Michels – aberrant common
hepatic artery arising from the superior mesenteric artery
Vzhledem k vysokému zastoupení těchto tří variant majících anatomický vztah k hlavě pankreatu (kromě nich ještě kombinovaných variant označených jako Michels typ IV, VII a VIII), představuje jejich znalost důležitý předpoklad pro bezpečné provádění resekčních výkonů hlavy pankreatu. Peroperační detekce cévní varianty AH je možná na základě pulzace ve výše popsaném netypickém průběhu v hepatoduodenálním ligamentu a okolí hlavy pankreatu. Samotná palpace variantní tepny však může být výrazně ztížená zánětlivými změnami při cholangitidě, zavedeném duodenobiliárním stentu, lymfadenopatii vazu či obezitě. Předoperační detekce variant AH je proto akcentována řadou studií jako možnost snížení rizika jejich poranění při PD [15,24−26].
Multidetektorové 3fázové CT vyšetření břicha (nativní, arteriální a venózní fáze) je v současné době základní metodou v diagnostice a předoperačním stagingu karcinomu pankreatu. V literatuře najdeme řadu radiologických studií zkoumajících výtěžnost CT v detekci cévních variant AH. Zatímco některá dříve publikovaná data uváděla velmi nízkou senzitivitu až na úrovni 29 % při využití 8mm řezů [27], novější práce s 4mm řezy dosahují u některých typů variant AH senzitivitu 100 % [28]. Kromě aspektu technického vývoje v posledních letech je třeba upozornit na faktor vyšetřujícího lékaře. Například Turrini a kol. ve své sestavě uvádějí senzitivitu detekce varianty Michels typ III pouze 29 % v případě, že analýzu provádí všeobecný radiolog, oproti 51 %, pokud ji provádí pankreatický chirurg [27]. Naše analýza ukázala 100% shodu předoperační CT diagnostiky prováděné radiologem a pankreatobiliárním chirurgem s peroperačními nálezy. Z tohoto pohledu je nutné akcentovat význam specializovaných multidisciplinárních indikačních týmů, které vytvářejí nejlepší předpoklady pro precizní předoperační diagnostiku a navazující operační rozvahu.
Jestliže i přesto dojde k peroperačnímu poranění variantní tepny, je nutné rozlišit, zda se jedná o tepnu aberantní či akcesorní. V případě akcesorní AHD z AMS je její podvaz možný a nezvyšuje riziko pooperačních komplikací [15]. U aberantní AHD z AMS neexistuje jasné doporučení na podkladě větších souborů pacientů zahrnutých do retrospektivních analýz. Vzhledem k tomu, že cévní zásobení stěny společného žlučovodu je převážně z AHD, publikovali Traverso a kol. výsledky svědčící pro vyšší riziko leaku hepatikojejunoanastomózy u jejího přerušení [29,30]. Dalšími negativními důsledky mohou být rozvoj jaterní insuficience, nekróza jaterní tkáně nebo tvorba intrahepatických abscesů [31,32]. Z tohoto důvodu je částí autorů doporučována rekonstrukce, ať už v podobě přímé end-to-end anastomózy po mobilizaci přerušených konců tepny nebo s využití pahýlu gastroduodenální tepny [25,33,34]. Náhrada poškozeného segmentu aberantní tepny protézou se nedoporučuje pro vyšší riziko infekce protézy. Provedení cévní rekonstrukce v těsné blízkosti pankreatojejunální anastomózy může zvýšit riziko PPH [35].
Naproti tomu některé práce i po podvazu aberantní AHD bez její rekonstrukce vyšší výskyt poopepační morbidity v oblasti jater a hepatikojejunoanastomózy neuvádějí [32,36−38], Podkladem pro zajištění dostatečného arteriálního zásobení jater je podle nich řada kolaterál mezi větvemi hepatické a extrahepatických tepen – frenickou a pravou renální tepnou. Současně jsou popsány intrahepatické kolaterály v podobě interlobární hepatické tepny a interhepatické translobární tepny [13,39−42]. Patofyziologicky se na vzniku kolaterál může již předoperačně podílet biliární obstrukce a cholangitida, která jejich tvorbu stimuluje [36]. Peroperačně je možné tyto kolaterály detekovat pomocí dopplerovské ultrasonografie [43].
Samotná mobilizace variantní tepny, její uvolnění od hlavy pankreatu a provedení lymfadenektomie v jejím okolí může mít za následek traumatizaci cévní stěny. Následkem je vyšší riziko vzniku pseudoaneuryzmatu, PPH a pooperační morbidity. Některými autory bylo pozorováno statisticky významné prodloužení délky operačního výkonu a vyšší krevní ztráta u pacientů s variantní hepatickou tepnou [33,44]. V našem souboru jsme vliv variantního průběhu na žádný z těchto uvedených parametrů statisticky neprokázali.
U nemocných podstupujích resekci hlavy pankreatu pro duktální adenokarcinom je v zájmu co nejlepšího dlouhodobého výsledku minimalizace pooperační morbidity a dosažení odpovídající onkologické radikality [45]. V případě peroperačně zjištěné infiltrace variantní tepny je nutná její resekce s cílem dosažení R0 resekce. Práce, ve kterých byl hodnocen podíl R0 resekcí u nemocných s variantním průběhem AHD, neukazují na statisticky signifikantní rozdíl oproti ostatním pacientům [33,46]. Kim a kol. při analýze dat uvádějí, že o resekabilitě a radikalitě rozhoduje přítomnost vzdálených metastáz, resp. přítomnost lokálně pokročilého tumoru s invazí do hlavních cévních kmenů, ne vztah k variantní AH [47]. V případě, že infiltrace variantní AHD je diagnostikována již předoperačně na CT vyšetření, je alternativně možno indikovat neoadjuvantní chemoterapii [27] nebo provést radiologickou arteriální embolizaci této větve s cílem tvorby kolaterál do doby resekce [48]. V námi prezentovaném souboru byla přítomna nádorová infiltrace akcesorní AHD (Michels typ VI) u jedné pacientky a tato byla řešena resekcí tepny bez její rekonstrukce. Pooperační průběh této nemocné byl komplikován pouze rannou infekcí (CD I), k rozvoji laboratorních známek hepatopatie či poruše hojení hepatikojejunoanastomózy nedošlo.
ZÁVĚR
Nejčastější variantou průběhu AH se vztahem k hlavě pankreatu u pacientů podstupujících PD je Michels typ III – aberantní AHD z AMS. Předoperační diagnostika cévních variant založená na multidetektorovém 3fázovém CT vyšetření břicha je rutinně dostupná a vykazuje vysokou přesnost detekce. Nebyl prokázán rozdíl v pooperační morbiditě a mortalitě u pacientů s a bez přítomnosti variantní AH podstupujících PD.
Seznam zkratek:
AH – hepatická tepna
AHC – společná hepatická tepna
AHD – pravá hepatická tepna
AHS – levá hepatická tepna
AMS – horní mezenterická tepna
ASA – American Society of Anesthesiologists
BMI – body mass index
CD – Clavien-Dindo
DGE – opožděná evakuace žaludku
PACS – Picture archiving and communication system – systém pro správu, ukládání a zobrazení obrazové dokumentace
PD – pravostranná pankreatoduodenektomie
POPF – pankreatická píštěl
PPH – postpankreatektomické krvácení
TC – céliacký trunkus
VAH+ – skupina pacientů s přítomností cévní varianty hepatické tepny se vztahem k hlavě pankreatu
VAH – skupina pacientů bez přítomnosti cévní varianty hepatické tepny se vztahem k hlavě pankreatu
VMS – horní mezenterická žíla
VP – portální žíla
Konflikt zájmů
Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.
doc. MUDr. JUDr. Dušan Klos, Ph.D., MHA, LL.M.
1. chirurgická klinika LF UP, Olomouc
Zdravotníků 248/7
779 00 Olomouc
e-mail: dusan.klos@fnol.cz
ORCID: 0000-0002-3097-4418
Zdroje
1. Skalický P, Tesaříková J, Gregořík M, et al. Middle and distal bile duct carcinoma, retrospective analysis & short-term and long-term outcomes of surgical therapy. [In Czech] Rozhl Chir. 2022 Fall;101(9):436−442. doi: 10.33699/ PIS.2022.101.9.436-442.
2. Skalicky P, Urban O, Ehrmann J, et al. The short- and long-term outcomes of pancreaticoduodenectomy for distal cholangiocarcinoma. Biomed Pap Med Fac Univ Palacky Olomouc Czech Repub. 2022 Dec;166(4):386−392. doi: 10.5507/ bp.2021.043. Epub 2021 Aug 10. PMID: 34467956.
3. Tesarikova J, Skalicky P, Kurfurstova D, et al. Surgical treatment of duodenal adenocarcinoma: ampullary vs. non-ampullary, short- and long-term outcomes. Biomed Pap Med Fac Univ Palacky Olomouc Czech Repub. 2022 Sep;166(3):290−296. doi: 10.5507/bp.2021.028. Epub 2021 May 11. PMID: 34012147.
4. Balzano G, Zerbi A, Capretti G, et al. Effect of hospital volume on outcome of pancreaticoduodenectomy in Italy. Br J Surg. 2008;95:357–362. doi: 10.1002/bjs.5982.
5. Hartwig W, Hackert T, Hinz U, et al. Pancreatic cancer surgery in the new millennium: better prediction of outcome. Ann Surg. 2011;254:311–319. doi:10.1097/ SLA.0b013e31821fd334.
6. Pecorelli N, Balzano G, Capretti G, et al. Effect of surgeon volume on outcome following pancreaticoduodenectomy in a high-volume hospital. J Gastrointest Surg. 2012 Mar;16(3):518−23. doi: 10.1007/s11605-011-1777-2.
7. Wente MN, Bassi C, Dervenis C, et al. Delayed gastric emptying (DGE) after pancreatic surgery: A suggested definition by the International Study Group of Pancreatic Surgery (ISGPS). Surgery 2007;142:761−768. doi: 10.1016/j. surg.2007.05.005.
8. Wente MN, Veit JA, Bassi C, et al. Postpancreatectomy hemorrhage (PPH): An International Study Group of Pancreatic Surgery (ISGPS) definition. Surgery 2007;142:20−25. doi: 10.1016/j. surg.2007.02.001.
9. Bassi C, Marchegiani G, Dervenis C, et al. International Study Group on Pancreatic Surgery (ISGPS). The 2016 update of the International Study Group (ISGPS) definition and grading of postoperative pancreatic fistula: 11 years after. Surgery 2017;161:584−591. doi: 10.1016/j. surg.2016.11.014.
10. Loveček M, Skalický P, Köcher M, et al. Krvácení po pankreatektomii (PPH), prevalence, diagnostika a řešení. Rozhl Chir. 2016 Fall;95(9):350−357. PMID: 27653303.
11. National Comprehensive Cancer Network. Clinical practice guidelines in oncology. Pancreatic adenocarcinoma. Version 2.2012 ed 2012. Available at: http:// www.nccn.org/professionals/physician_ gls/f_guidelines.asp.
12. Bockhorn M, Uzunoglu, FG, Adham M, et al. Borderline resectable pancreatic cancer: A consensus statement by the International Study Group of Pancreatic Surgery (ISGPS). Surgery 2014;155(6):977−988. doi: 10.1016/j. surg.2014.02.001.
13. Michels NA. Newer anatomy of the liver and its variant blood supply and collateral circulation. Am J Surg. 1966;112:337– 347. doi: 10.1016/0002-9610(66)90201-7.
14. Hiatt JR, Gabbay J, Busuttil RW. Surgical anatomy of the hepatic arteries in 1000 cases. Ann Surg. 1994;220:50–52. doi: 10.1097/00000658-199407000-00008.
15. Shukla PJ, Barreto S, Kulkarni A, et al. Vascular anomalies encountered during duodenopancreatectomy: Do they influence outcomes? Ann Surg Oncol. 2010;17:186−193. doi: 10.1245/s10434- 009-0757-1.
16. Dindo D, Demartines N, Clavien PA. Classification of surgical complications: A new proposal with evaluation in a cohort of 6336 patients and results of a survey. Ann Surg. 2004;240:205−213. doi: 10.1097/01. sla.0000133083.54934.ae.
17. Rong GH, Sindelar WF. Abberant peripancreatic arterial anatomy: considerations in performing pancreatectomy for malignant neoplasms. Am Surg. 1987;53:726−729.
18. Balachandran A, Darden DL, Tamm EP, et al. Arterial variants in pancreatic adenocarcinoma. Abdom Imaging 2008;33:214−221. doi: 10.1007/s00261-007-9235-z.
19. Zhang W, Wang K, Liu S, et al. A single- center clinical study of hepatic artery variations in laparoscopic pancreaticoduodenectomy. Medicine 2020;99(21):1−7. doi: 10.1097/MD.0000000000020403.
20. Woods MS, Traverso LW. Sparing a replaced common hepatic artery during pancreaticoduodenectomy. Am Surg. 1993;59:719−721.
21. Furukawa H, Shimada K, Iwata R, et al. A replaced hepatic artery running through the pancreatic parenchyma. Surgery 2000;127:711−712. doi: 10.1067/ msy.2000.104485.
22. Limura A, Oguchi T, Shibata M, et al. An anomalous case of the hepatic artery arising from the superior mesenteric artery. Okajimas Folia Anat Jpn. 2007;84:61−65. doi: 10.2535/ofaj.84.61.
23. Kahraman G, Marur T, Tanyeli E, et al. Hepaticomesenteric trunk. Surg Radiol Anat. 2001;23:433−435. doi: 10.1007/ s00276-001-0433-z.
24. Sulpice L, Rayar M, Paquet C, et al. Does an aberrant right hepatic artery really influence the short- and long-term results of a pancreaticoduodenectomy for malignant disease? A matched case-controlled study. J Surg Res. 2013;185:620−625. doi: 10.1016/j.jss.2013.07.015.
25. Venara A, Pittet O, Lu TL, et al. Aberrant right hepatic artery with a prepancreatic course visualized prior to pancreaticoduodenectomy. J Gastrointest Surg. 2013;17:1024−1026.
26. Stauffer JA, Bridges MD, Turan N, et al. Aberrant right hepatic arterial anatomy and pancreaticoduodenectomy: recognition, prevalence and management. HPB (Oxford) 2009;11:161−165.
27. Turrini O, Wiebke EA, Delpero JR, et al. Preservation of replaced or accessory right hepatic artery during pancreaticoduodenectomy for adenocarcinoma: impact on margin status and survival. J Gastrointest Surg. 2010;14:1813−1819. doi: 10.1007/s11605-010-1272-1.
28. Yang F, Di Y, Li J, et al. Accuracy of routine multidetector computed tomography to identify arterial variants in patients scheduled for pancreaticoduodenectomy. World J Gastroenterol. 2015 January 21; 1(3):969−976. doi: 10.3748/wjg.v21. i3.969.
29. Biehl TR, Traverso LW, Hauptmann E, et al. Preoperative visceral angiography alters intraoperative strategy during the Whipple procedure. Am J Surg. 1993;165:607−612. doi: 10.1016/s0002- 9610(05)80444-1.
30. Traverso LW, Freeny PC. Pancreaticoduodenectomy. The importance of preserving hepatic blood flow to prevent biliary fistula. Am Surg. 1989;55:421−426.
31. Nelson TM, Pollak R, Jonasson O, et al. Anatomic variants of the celiac, superior mesenteric, and inferior mesenteric arteries and their cilinical relevance. Clin Anat. 1988;1:75−91. doi:10.1002/ CA.980010202.
32. Asano T, Nakamura T, Noji T, et al. Outcome of concomitant resection of the replaced right hepatic artery in pancreaticoduodenectomy without reconstruction.Langenbecks Arch Surg. 2018;403(2): 195−202. doi: 10.1007/s00423-018-1650-9.
33. Crocetti D, Sapienza P, Ossola P, et al. Does aberrant right hepatic artery influence the surgical short- and long-term outcome of pancreatoduodenectomy? In Vivo. 2019 Jul-Aug;33(4):1285−1292. doi: 10.21873/invivo.11601.
34. Noussios G, Dimitriou I, Chatzis I, et al. The main anatomic variations of the hepatic artery and their importance in surgical practice: review of the literature. J Clin Med Res. 2017;9(4):248−252. doi: 10.14740/jocmr2902w.
35. Trede M, Schwall G. The complications of pancreatectomy. Ann Surg. 1988;207:39−47. doi: 10.1097/00000658- 198801000-00009.
36. Hu HJ, Jin YW, Zhou RX, et al. Hepatic artery resection for Bismuth type III and IV hilar cholangiocarcinoma: Is reconstruction always required? J Gastrointest Surg. 2018 Jul;22(7):1204−1212. doi: 10.1007/ s11605-018-3711-3.
37. Nanashima A, Imamura N, Tsuchimochi Y, et al. Combined resection of aberrant right hepatic artery without anastomosis in panceaticoduodenectomy for pancreatic head cancer: a case report. Int J Surg Case Rep. 2016;25:66–70. doi: 10.1016/j. ijscr.2016.05.016.
38. Wang L, Xu J, Sun D, et al. Aberrant hepatic arteries running through pancreatic parenchyma encountered during pancreatoduodenectomy: Two rare case reports and strategies for surgical treatment. Medicine 2016;95(49):e386. doi: 10.1016/j.ijscr.2016.05.016.
39. Redman HC, Reuter SR. Arterial collaterals in the liver hilus. Radiology 1970;94(3):575–9.
40. Mays ET, Wheeler CS. Demonstration of collateral arterial flow after interruption of hepatic arteries in man. N Engl J Med. 1974;290(18):993–996. doi: 10.1056/ NEJM197405022901804.
41. Koehler RE, Korobkin M, Lewis F. Arteriographic demonstration of collateral arterial supply to the liver after hepatic artery ligation. Radiology 1975;117(1):49–544. doi:10.1148/117.1.49.
42. Miyazaki M, Ito H, Nakagawa K, et al. Unilateral hepatic artery reconstruction is unnecessary in biliary tract carcinomas involving lobar hepatic artery: implications of interlobar hepatic artery and its preservation. Hepatogastroenterology 2000;47(36):1526–1530.
43. Yamamoto S, Kubota K, Rokkaku K, et al. Disposal of replaced common hepatic artery coursing within the pancreas during pancreatoduodenectomy: report of a case. Surg Today 2005;35(11):984−987. doi: 10.1007/s00595-005-3040-5.
44. Jah A, Jamieson N, Huguet E, et al. The implications of the presence of an aberrant right hepatic artery in patients undergoing a pancreaticoduodenectomy. Surg Today 2009;39(8):669−674. doi: 10.1007/ s00595-009-3947-3.
45. Lovecek M, Skalicky P, Klos D, et al. Long-term survival after resections for pancreatic ductal adenocarcinoma. Single centre study. Biomed Pap Med Fac Univ Palacky Olomouc Czech Repub. 2016 Jun;160(2):280−286. doi:10.5507/ bp.2016.011.
46. Rubio-Manzanares-Dorado M, Marín-Gómez LM, Aparicio-Sánchez D, et al. Implication of the presence of a variant hepatic artery during the Whipple procedure. Rev Esp Enferm Dig. 2015 Jul;107(7):417−422. doi: 10.17235/reed. 2015.3701/2015.
47. Kim PT, Temple S, Atenafu E, et al. Aberrant right hepatic artery in pancreaticoduodenectomy for adenocarcinoma: impact on resectability and postoperative outcomes. HPB 2014;16:204−211. doi: 10.1111/hpb.12120.
48. Miyazaki M, Yoshitomi H, Takano S, et al. Combined hepatic arterial resection in pancreatic resections for locally advanced pancreatic cancer. Langenbecks Arch Surg. 2017;402(3):447–456. doi: 10.1007/s00423-017-1578-5.
Štítky
Chirurgie všeobecná Ortopedie Urgentní medicínaČlánek vyšel v časopise
Rozhledy v chirurgii
2023 Číslo 3
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Účinnost a bezpečnost romosozumabu u postmenopauzálních žen s osteoporózou a poruchou funkce ledvin
- Léčba akutní pooperační bolesti z pohledu ortopeda
Nejčtenější v tomto čísle
- Robotická distální pankreatektomie − první zkušenosti
- Naše skúsenosti so solitárnymi fibróznymi tumormi v oblasti hrudníka
- Pravostranná pankreatoduodenektomie u nemocných s neobvyklým průběhem hepatické tepny
- Rizikové faktory predikující nález fraktury na CT krční páteře u kraniocervikálních traumat – retrospektivní studie