Endokrinologie pro praxi

Hána V. Maxdorf, Praha, 2026, 3., aktualizované vydání, 268. s.,
ISBN 978-80-7345-834-8

Kapesní přehled endokrinologie měl úspěch už při prvním vydání před 12 lety. Druhá edice následovala v roce 2019 a nyní autor připravil aktualizované vydání třetí.

„Endokrinologie pro praxi“, byť velikostí opravdu „do kapsy“, je skutečnou monografií –⁠ jedno téma, jeden autor. A to autor nadmíru povolaný: Profesor Václav Hána (viz laudatio v tomto vydání ČLČ) se začal endokrinologii věnovat ještě jako student tehdejší Fakulty všeobecného lékařství UK v Praze a zůstal oboru věrný více než 45 let. Jeho nepřetržitá ambulantní praxe i dlouholeté vedení lůžkového oddělení 3. interní kliniky –⁠ kliniky endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN coby špičkového pracoviště v oboru je zárukou, že i když endokrinologii zvládá v celé její šíři a hloubce, pro účely této příručky je schopen podat i složitější problematiku přehledně a bez zbytečných detailů.

Již dlouho víme, že humorální řízení je naprosto univerzální a že neexistuje žádná tkáň ani žádná jaderná buňka, které by neprodukovaly molekuly, jež můžeme bez pochybností označit jako hormony. Autor se však rozumně omezuje na víceméně „klasickou“ endokrinologii –⁠ to znamená, že pomíjí například hormony ledvin (erytropoetin, vitamin D), melatonin, natriuretické peptidy, adipokiny i myokiny.

Podrobně se věnuje hypofýze, štítné žláze, příštítným žlázám (zde se drží tradičního označení „tělíska“) a kůře i dřeni nadledvin. V každé z kapitol čtenář najde přehledný úvod a rozdělení, u jednotlivých onemocnění etiologii a klasifikaci, klinické příznaky, postup stanovení diagnózy a způsoby léčby. Rozsah je přiměřený prevalenci a závažnosti jednotlivých nemocí. V potřebném rozsahu jsou zařazeny tabulkové přehledy, v celkem 14 vyobrazeních algoritmy a schémata.

Asi jednu šestina rozsahu je věnována tématům autorovi celoživotně blízkým –⁠ poruchám pohlavního dospívání, poruchám funkce testes a ovarií, gynekomastii a hirsutismu. Tuto část nejspíš ocení čtenář sice interně vzdělaný, ale přeci jen s menšími znalostmi a zkušenostmi, než mívá s onemocněními štítné žlázy či kůry nadledvin. Stručně jsou pojednány i neuroendokrinní tumory a polyglandulární syndromy.

Kniha je perfektně zpracována a vytištěna, jak je ostatně u Maxdorfu samozřejmé. Použité dva odstíny modré v tabulkách a schématech jsou naprosto dostatečné. Stejně tak ani na obsahu nelze najít nedostatky. Přejmenování syndromu polycystických ovarií (PCOS) na polyendokrinní metabolický ovariální syndrom (PMOS) autor nemohl stihnout. Snad jen v kapitole o etiologii hypotyreózy a její diagnostice mohlo být stručně uvedeno, že vyšší hodnoty tyreotropního hormonu (TSH) u nemocných s obezitou nesvědčí pro etiologický podíl snížené funkce štítné žlázy a že naopak jde o důsledek regulačních změn při obezitě.

Endokrinologové možná nejvíc ocení přehled dynamických testů v endokrinologii, všichni ostatní najdou v této sympatické příručce skoro vše, co mohou z endokrinologické problematiky potřebovat.

Petr Sucharda