Osobnost profesora Otakara Štarka na pozadí rozvoje lékařské genetiky v našich zemích v letech 1950–1990

Overview

50. léta 20. století byla pro genetiku těžkým obdobím tzv. lysenkismu, ze kterého se dostala až ve druhé polovině 60. let. Přesto v té době pracovalo v Československu několik vědců a pedagogů přinejmenším evropské úrovně. Patřil k nim i přednosta Biologického ústavu Fakulty všeobecného lékařství UK v Praze –⁠ a významná osobnost lékařské genetiky –⁠ prof. MUDr. Otakar Štark, DrSc., od jehož smrti letos uplyne 35 let.

Klíčová slova:

lékařská genetika – etapy vývoje

ÚVOD

Prof. MUDr. Otakar Štark, DrSc. (9. 3. 1925 –⁠ 14. 12. 1991), odešel v nedožitých 67 letech a zanechal za sebou hodnotnou práci výzkumnou, pedagogickou i na poli lékařské genetiky.

Vystudoval Lékařskou fakultu UK –⁠ byl účastníkem tzv. Lucernového ročníku. V roce 1950 nastoupil jako asistent Biologického ústavu FVL UK (dnes Ústav biologie a lékařské genetiky 1. LF UK a VFN v Praze) a zůstal mu věrný po celý život.

Období 50. let nebylo lehké; země byla pod politickým a ideologickým vlivem Sovětského svazu a nejinak tomu bylo i ve vědě. Zatímco ve světě byly publikovány významné genetické objevy, u nás vládl tzv. lysenkismus. Trofim Děnisovič Lysenko byl sovětský agronom, který odmítl Mendelovy zákony, popřel existenci genů a chromosomů a preferoval dědičnost získaných znaků. Podpořil „vědeckou“ činnost Olgy Borisovny Lepešinské, která razila teorii o vzniku buněk z nebuněčné „živé“ hmoty. Lysenko obdržel v Československu čestný doktorát a byl čestným členem Československé akademie zemědělské. Genetika byla tehdy považována za buržoazní pavědu.

Nicméně i v té době by byli někteří naši genetici úspěšní, jenže publikovali jen v českém písemnictví. Na lysenkismus doplatil prof. MUDr. Milan Hašek, DrSc. –⁠ imunolog, který objevil mechanismus imunologické tolerance a popsal ho jako fetální parabiózu vůči cizím tkáním. Sir Peter Brian Medawar, který tento objev učinil současně, za něj v roce 1960 obdržel Nobelovu cenu. Neúnavným odpůrcem lysenkismu byl náš přední genetik a přednosta Biologického ústavu FVL UK prof. RNDr. et MUDr. Bohumil Sekla, DrSc. (1, 2).

60. LÉTA

Otakar Štark se záhy, v nadějných 60. letech, z vlivu vědy 50. let vymanil. Byl zapáleným vědcem a plně se věnoval imunogenetice a lékařské genetice. Laboratorní potkan byl vhodným modelem pro studium imunogenetických otázek a hlavního histokompatibilitního komplexu i díky již rozvinutému studiu tohoto komplexu u myši. Navazovalo se rovněž intenzivním studiem této problematiky u člověka.

V roce 1966 vláda svým usnesením vzala na vědomí zprávu o současné situaci v československé genetice, informaci o Mendelově pamětním sympoziu a uložila příslušným ministrům zlepšit vzdělávací činnost v genetice a další zaměření genetického výzkumu. V podstatě se jednalo o státoprávní rehabilitaci genetiky jako vědního oboru v teoretické a aplikované oblasti i jako výukového předmětu. Lékařských fakult se týkalo ustanovení Biologického ústavu FVL UK v Praze (nyní 1. LF UK) vedoucím pracovištěm lékařské genetiky, zavedení kurzu genetiky člověka na lékařských fakultách a zařazení kapitoly z klinické genetiky do příslušných klinických předmětů, přeložení nebo napsání učebnice genetiky člověka a zařazení lékařské genetiky do programu Ústavu pro doškolování lékařů.

Rozhodující úlohu při přípravě materiálů pro vládní usnesení měl profesor Sekla a vysokou aktivitu při obnově genetiky ukázal as. MUDr. Miloš Černý, CSc. V té době byl Biologický ústav skutečně vedoucím pracovištěm v naší zemi a prokázalo se to i po roce 1966. Zásluhou dr. Černého (později docenta) byly zahájeny cytogenetické studie lidských buněk a připravena půda pro první koncepci lékařské genetiky Ministerstva zdravotnictví ČSR, uplatnila se i práce Čs. společnosti lékařské genetiky (založené v roce 1967). Zavádění kurzu genetiky nebylo splněno zcela –⁠ kromě pracoviště profesora Sekly se zapojil Ústav pro výzkum a vývoj dítěte prof. MUDr. Josefa Houšťka, DrSc., na Fakultě dětského lékařství UK v Praze-Motole a Výzkumný ústav pediatrický prof. MUDr. Zdeňka Bruneckého, CSc., v Brně. Sepsání učebnice „Lékařská genetika“ se ujal dr. Černý (3) a publikace týkající se klinické genetiky později prof. MUDr. Maria Kučerová, DrSc. (4).

První koncepce lékařské genetiky MZd ČSR pocházela z konce roku 1969 a byla zveřejněna v roce 1970 (5), velký podíl na jejím vypracování měl dr. Černý. Zásluhou prof. Sekly vzniklo samostatné Oddělení pro lidskou a lékařskou genetiku při Biologickém ústavu FVL UK v roce 1969 a v roce 1970 Oddělení lékařské genetiky při Fakultní nemocnici I (1). Vedle hlavního pracoviště při Biologickém ústavu FVL UK (metodická a školicí funkce) byla postupně zřizována krajská oddělení lékařské genetiky (OLG) s poradnami a příslušnými laboratořemi. Jako první bylo zřízeno OLG Praha a Středočeského kraje, které pracovalo s oddělením pro lidskou a lékařskou genetiku Biologického ústavu na Albertově. Dobudováno bylo také motolské pracoviště pod vedením doc. MUDr. Milana Macka, CSc. (6, 7).

Otakar Štark v té době získal titul kandidáta lékařských věd (1960), o 3 roky později hodnost docenta (1963) a titul doktora lékařských věd (1970). Absolvoval řadu krátko -⁠ i dlouhodobých stáží v zahraničí, z nichž za nejvýznamnější lze považovat roční pobyt na Pittsburské univerzitě v USA v laboratoři dr. Gilla a Kunze v roce 1977. V rámci tohoto pobytu uspořádal přednáškové turné po USA a získal titul visiting professor. V roce 1969 byl na studijním pobytu v Institutu Maxe Plancka pro imunologii ve Freiburgu v tehdejší Německé spolkové republice. V prosinci 1969 jej profesor Sekla žádal dopisem o návrat s tím, že s ním dávno počítal jako se svým nástupcem. Štark se tedy počátkem roku 1970 vrací ze svého studijního pobytu a v dubnu 1970 přebírá vedení ústavu i oddělení lékařské genetiky, v roce 1972 se stává předsedou Společnosti lékařské genetiky a v roce 1979 získává titul profesora.

OBDOBÍ NORMALIZACE

Nadějný rozvoj genetiky byl zbrzděn po roce 1968 v období normalizace, zejména pokud šlo o personální zajištění. Řada vysoce kvalifikovaných odborníků byla odvolána ze svých funkcí, odeslána do důchodu nebo přeřazena na jiná místa. To se dotklo i profesora Sekly (byl jedním z autorů prohlášení 2000 slov), který byl zbaven vedení ústavu a nesměl přednášet, ale i dalších pracovníků, např. docenta Černého a profesora Bruneckého.

Spolu s MUDr. Janem Kaprasem, CSc. (později docentem), docentem Mackem a dalšími se Štark snažil zajistit i v této krizové etapě přežití a další rozvoj lékařské genetiky. Přes obtížné období pokračuje práce v již zavedených genetických poradnách a laboratořích, které se dále rozvíjely, pokračuje i výchova aspirantů a činnost Společnosti lékařské genetiky. Jedním z největších přínosů bylo zavedení prenatální genetické diagnostiky pomocí amniocentézy ve spolupráci genetiků a porodníků a legalizace umělého ukončení těhotenství z genetických indikací. Rozvoj lékařské genetiky však narážel na zbyrokratizovaný zdravotnický systém a obor se obtížně prosazoval.

80. LÉTA

V roce 1980 profesor Štark spolu s docentem Mackem předkládají návrh novelizace koncepce lékařské genetiky. Po mnoha připomínkách a úpravách i dlouhém projednávání byl návrh Ministerstvem zdravotnictví ČSR přijat (7, 8). Podle nové koncepce byly původní obsah a cíle oboru podstatně rozšířeny, prohloubeny a modernizovány. Mimo jiné měl být při MZd ČSR jmenován hlavní odborník a jeho poradní sbor jako orgán metodického vedení. Hlavním odborníkem byl v roce 1982 jmenován Otakar Štark, tajemníkem Jan Kapras. Oba zahájili cyklus metodických návštěv krajských a dalších OLG, 2× ročně byl svoláván poradní sbor, který se skládal z krajských odborníků, prof. Kučerové a MUDr. Radima Šráma, CSc.

Přestože byly vypracovány „výhledové projekty“ rozvoje oboru k roku 2000, skutečná preventivní péče o novou generaci, jíž je genetika podstatnou součástí, zaostávala. Nevyužita také zůstávala řada návrhů a aktivit hlavního odborníka, například materiál o genetické péči o mladé generace vypracovaný spolu s dr. Kaprasem nebo několik návrhů na zavedení diagnostiky dědičných chorob analýzou nukleových kyselin a zřízení specializovaného pracoviště DNA diagnostiky vypracovaných spolu s prof. MUDr. Radimem Brdičkou, DrSc., zakladatelem molekulární genetiky v našich zemích, dr. Kaprasem a později doc. Mackem.

Přesto se genetika dále rozvíjela. Koncem roku 1989 bylo v ČR 11 velkých genetických pracovišť na úrovni krajů a fakultních nemocnic a 15 malých genetických poraden na úrovni okresů. Období po roce 1989 potom charakterizoval mohutný rozvoj všech oblastí lékařské genetiky (věda aplikovaná v lékařské praxi, výuka v pregraduálním i postgraduálním studiu). Lékařská genetika je dnes v Česku samostatným lékařským oborem, který je srovnatelný s obory na zahraničních pracovištích.

ZÁVĚR

Profesor Otakar Štark byl uznávaným odborníkem, publikoval na 150 odborných statí v domácích i zahraničních časopisech a za výsledky výzkumu obdržel v roce 1981 cenu ministra školství. Zasloužil se o prosazení lékařské genetiky do výuky lékařství (9). Vedle své odborné činnosti měl i mnoho dalších zájmů, přírodu, rybaření, beletrii, rád poslouchal klasickou hudbu. Jeho plodný život skončil 14. prosince 1991.

Poznámka

Údaje použité v článku byly mimo jiné převzaty i z pozůstalosti prof. Štarka.