Diabetes mellitus dospělých diabetiků 1. typu v závislosti na přítomné autoimunitní tyroiditidě vykazuje imunologické, funkční a klinické odlišnosti

Overview

Východisko.
Autoimunitní diabetes je obvykle doprovázen dalšími autoimunitními endokrinopatiemi, nejčastější autoimunitní tyroiditidou (AIT). Není jasné, zda diabetes melittus u těchto nemocných se odlišuje od diabetes, kde asociace s AIT není přítomná..

Metody a výsledky.
Jedenáctileté sledování 47 dospělých diabetiků typu 1 (young adults) v závislosti na přítomné AIT (skupina I –⁠ pozitivní protilátky proti mikrozomální peroxidáze, antiTPO i proti tyreoglobulinu, antiTgl, skupina II –⁠ přítomny pouze antiTPO + , skupina III –⁠ bez AIT) prokázalo: a) zánik vlastní sekrece inzulínu (Cpeptid <0,03 nmol/l) u 100 % nemocných s AIT (ve skupině I mezi 2.–9. rokem, ve skupině II mezi 3.–11. rokem, p<0,05), zatímco ve skupině III bez AIT pouze u 55 % nemocných (I, II vs. III, p<0,001); b) vyšší výskyt hodnot antiGAD > 5 U/ml ve skupině I ve srovnání s nemocnými bez AIT (I vs III, p<0,05); c) tendenci k vyšším dávkám inzulínu potřebným ke kompensaci u diabetiků bez AIT; d) nejvyšší výskyt orgánově specifických a systémových autoprotilátek ve skupině I s nejvýraznějšími projevy AIT, naopak nejnižší ve skupině III u diabetiků bez AIT (statisticky významné).

Závěry.
Autoimunitní diabetes mellitus dospělých s AIT ve srovnání s diabetes mellitus vyskytujícím se izolovaně vykazuje odlišnosti v oblasti autoimunity proti Langerhansovým ostrůvkům, ve funkci Langerhansových ostrůvků i v klinickém pruběhu.

Klíčová slova:
diabetes mellitus 1. typu, autoimunitní tyroiditida, antiGAD, antiIA2, funkce Langerhansových ostrůvků, autoimunitní polyglandulární syndromy.